Zadržel jsem dech (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Yaka­man 8. květ­na 2010 21:42
No, vem to tak, že vy­pra­vo­vá­ní jako slo­ho­vý útvar se taky bere už na zá­klad­ce a přes­to se v něm u ma­tu­ri­ty stále piple­me...

Yaka­man 9. květ­na 2010 00:16
Jinak, ono to všech­no mělo ně­ja­kou zá­plet­ku, to ano, ne­sta­vě­lo to na po­pi­su, ale ty byly dosti ob­lí­be­né, je­li­kož za­bra­ly místo. Ale je prav­da, že co vím, jsem zašel nej­dál...
Ale po­tře­bo­val jsem ně­ja­ký silný zá­ži­tek, aby se lépe po­cho­pi­la poin­ta díla a bylo to odů­vod­ně­né... A taky sa­mo­zřej­mě je to ve­li­ce jed­no­du­ché na za­plá­cá­ní ně­ja­ké­ho místa
...​Když mě v po­rod­ni­ci po­pr­vé při­ved­li k matce, bylo roz­hod­nu­to, že zde strá­vím ještě ně­ko­lik týdnů, než se najde někdo do­sta­teč­ně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní za­čí­ná konec epi­lo­gu mého ži­vo­ta...

Nort­sar 8. květ­na 2010 09:36

To je fakt zvlášt­ní. U nás na gym­plu ne­na­psal za mých dob slo­hov­ku o ná­si­lí nikdo.
Já na­pří­klad sice psal slo­hov­ku "o vraž­dě", ale sa­mot­ný tento akt byl upo­za­děn, tě­žiš­tě bylo v mo­ti­vu, me­zi­lid­ských vzta­zích, po­ci­tech ne­prá­vem od­sou­ze­né­ho a osudu sku­teč­né­ho vraha. Čili pod­sta­ta netkvě­la v tom, že ně­ko­ho za­vraž­di­li, že trpěl a krev stří­ka­la na všech­ny stra­ny.

Am­thauer 8. květ­na 2010 11:14
To je přes­ně ono. Tě­žiš­tě tvé po­víd­ky je v du­chov­nu, po­ci­tech zú­čast­ně­ných. Jde o psy­cho­lo­gii po­stav na po­za­dí ně­ja­kých udá­los­tí. Ná­si­lí je je­jich do­pro­vod­ným jevem. To je v po­řád­ku. Ale pokud po­víd­ka pů­so­bí do­jmem, že ná­si­lí je pr­vot­ní a to kolem je ku­li­sa... Podle mě je pros­tě hod­no­ta ta­ko­vých po­ví­dek na­pros­to nu­lo­vá. To přece zvlád­ne každý, po­psat něco. (Na­rá­žím na po­víd­ky nejme­no­va­ných au­to­rů, které ne­u­vi­dí­te, pro­to­že jsem je ne­při­jal.) Vždyť popis je první slo­ho­vý útvar, který se na zá­klad­ní škole učí. Tak snad tady v tom ne­chce­te sou­tě­žit?

(Zdů­razňuji, že jsme nyní na poli obec­né dis­ku­ze - ne­jed­ná se z mé stra­ny o vy­já­d­ře­ní k Nor­sta­ro­vě po­víd­ce.)

Yaka­man 8. květ­na 2010 00:42
Spíš to bude ško­lou :)

Ja som si teda tiež pre­šiel stred­nou (ka­to­líc­kou a niek­torí uči­te­lia tam boli fakt ma­go­ri), ale v ta­kých­to opi­soch vôbec ne­vi­dím pro­blém. Čo sa člán­ku týka, na spi­so­va­teľské po­me­ry to nie je ži­a­d­ne veľdielo, téma vl­kodla­ka nie je nová, ale myšli­en­ka a celé po­sta­ve­nie prí­be­hu je na stre­do­škol­ské po­me­ry ur­či­te ori­gi­nál­ne a po­ve­dal by som dosť nad­pri­e­mer­né. V bež­nej trie­de by to pa­tri­lo ur­či­te k naj­lep­ším prá­cam. Dve kr­va­vé vety? K takej práci by som si ich vedel stále pred­sta­viť omno­ho viac aj na škol­skú slo­ho­vú prácu. Nie je to mor­bíd­ne a stále to mor­bi­di­tou ani ne­za­váňa. Ak by s tým neja­ký učiteľ mal niekde pro­blém, skôr by som sa ču­do­val jemu. Veď v sa­mot­ných os­no­vách sú na po­vin­né čí­ta­nie kniž­ky s ta­ký­mi na­tu­ra­lis­tic­ký­mi opis­mi, že tie dve vety sa môžu ísť scho­vať. Ja ako učiteľ by som tak­úto prácu ohod­no­til veľmi klad­ne, na ma­tu­rit­ný sloh ur­či­te na vý­bor­nú. Ovšem, na Ara­gor­ne už to na vý­bor­nú nie je. Nie som kri­tik, ne­vi­em po­dá­vať veľmi kon­štruk­tív­nu kri­ti­ku, ale viem si tú prácu pred­sta­viť aj lep­šie. Ply­nu­lej­ší úvod, fa­reb­nej­ší popis, možno viac psy­cho­lo­gi­zá­cie, niekde to pôsobí mätúco. Ale ako vra­vím, na škol­skú prácu nad­pri­e­mer­né dielo.
I do know your re­pu­tati­on. So I cho­o­se my words very ca­re­fully. You tell Harry to go fuck him­self.

Nort­sar 8. květ­na 2010 09:36
Já jsem vlast­ně u ma­tu­ri­ty ode­vzdal jako slo­hov­ku toto:

http://​www.​aragorn.​cz/​clanky/​boze-jak-ja-ten-usmev-miluji/​

Je to o zná­silňování ko­rej­ské dívky ame­ric­ký­mi vo­já­ky. :)
- What is a life de­vo­id of stri­fe?

Ách, kéž bych na po­dob­ná té­ma­ta mohla psát slo­hov­ky!

Yaka­man 8. květ­na 2010 00:42
Ještě bych po­dotkl, že z těch lidí, co psali při ma­tu­ri­tě vy­pra­vo­vá­ní, po­jed­ná­va­la mi­ni­mál­ně po­lo­vi­na o vraž­dě, po­pří­pa­dě úmrtí.
Ob­je­vi­ly se se­be­vraž­dy, vy­vraž­dě­ní ro­di­ny ma­fi­á­ny a ná­sled­ná po­msta, i po­pra­va střel­bou znač­ně in­spi­ro­va­ná Re­por­tá­ží psa­nou na oprát­ce, jen tam byl i ten konec. Také ně­ko­lik nehod, z nichž nej­za­jí­ma­věj­ší mi při­jde asi uto­nu­tí při lovu krabů v Be­rin­go­vě moři.
Dá se taky říct, že smrt a ná­si­lí při­jde jako in­spi­ra­ce první na mozek, je­li­kož se v našem světě ode­hrá­vá na kaž­dém kroku. A také je to sa­mo­zřej­mě jistý druh re­ce­se vůči ně­kte­rým kan­to­rům.
...​Když mě v po­rod­ni­ci po­pr­vé při­ved­li k matce, bylo roz­hod­nu­to, že zde strá­vím ještě ně­ko­lik týdnů, než se najde někdo do­sta­teč­ně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní za­čí­ná konec epi­lo­gu mého ži­vo­ta...

Yaka­man 7. květ­na 2010 23:39
Člá­nek jsem ještě ne­če­tl, ale já jsem také na SŠ psá­val nor­mál­ně slo­hov­ky alá "útok te­ro­ris­tů na školu". :D
- What is a life de­vo­id of stri­fe?

Nefre­te 8. květ­na 2010 00:01
Buď jsem stu­do­val div­nou školu, nebo jsem starý:)

Kaž­do­pád­ně nemám nic proti na­tu­ra­lis­mu. Musí se s ním ale umět za­chá­zet, když se to pře­že­ne, je to stej­ně trap­ný, jak Pa­mel­la A. v rů­žo­vých elas­ťá­cích. (Ale to už se ne­ba­ví­me o Nor­sta­ro­vě díle.)

Yaka­man 7. květ­na 2010 23:39
Na zá­klad­ní škole jsem psala a před­ná­še­la re­fe­rá­ty vý­hrad­ně ze Ste­phe­na Kinga, který po­pi­su­je ná­sil­né scény ve­li­ce po­dob­ným způ­so­bem, jako vi­dí­me zde. Ze školy mě pro ne­vhod­ný výběr li­te­ra­tu­ry ne­vy­lou­či­li, spíše na­o­pak mě ještě pod­po­ro­va­li.
Na střed­ní škole jsem pro své nad­še­ní z ho­ro­ru a ja­kési "mla­dist­vé vy­ží­vá­ní se v mor­bi­di­tě" našla spří­z­něn­ce v pro­fe­sor­ce na li­te­ra­tu­ru. Takže z vlast­ní zku­še­nos­ti sou­dím, že se to "dnes" (ač­ko­liv to mé "dnes" je již ně­ko­lik let na­zpět) už tolik ne­ře­ší, spíše se na­o­pak cení, že je ještě někdo vůbec scho­pen kul­ti­vo­va­né­ho psa­né­ho pro­je­vu.
Po­znám­ka na konec: své li­te­rár­ní po­sta­vy už ne­za­bí­jím.:)
Po­znám­ka na druhý konec: ne­při­pa­dám si nijak úchyl­ná, aso­ci­ál­ní, amo­rál­ní, ne­tou­žím po krvi a ne­prak­ti­ku­ji S/M.;)
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Yaka­man 7. květ­na 2010 23:39
Je prav­dou, že máme ve­li­ce chá­pa­vé­ho pro­fe­so­ra, který se ne­vy­hý­bá ani na­tu­ra­lis­tic­kým po­pi­sům, čehož jsem zde vy­u­žil pro za­plá­cá­ní ně­ja­ké­ho toho místa.
...​Když mě v po­rod­ni­ci po­pr­vé při­ved­li k matce, bylo roz­hod­nu­to, že zde strá­vím ještě ně­ko­lik týdnů, než se najde někdo do­sta­teč­ně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní za­čí­ná konec epi­lo­gu mého ži­vo­ta...

Nort­sar 7. květ­na 2010 21:48
Zdá se, že časy se od mých škol­ních let změ­ni­ly. Ani ti ne­ja­so­ci­ál­něj­ší a neja­mo­rál­něj­ší je­din­ci si by si ne­troufli jako slo­ho­vou práci před­lo­žit něco tak bru­tál­ní­ho. Pro pras­ká­ní kostí, do­pa­dá­ní kous­ků masa na zem, úžas­nou sym­fo­nii rudé bo­les­ti, pocit nád­her­né krve a zmu­če­ný křik dívky, který dělá hlav­ní­mu hr­di­no­vi po­tě­še­ní, by totiž nikdo ne­na­šel po­cho­pe­ní. Kdyby mě ne­vy­lou­či­li ze stu­dia, mlu­vil bych o štěs­tí.

Yaka­man 7. květ­na 2010 20:44

No je prav­da, že jsem to pros­tě po­tře­bo­val na­táh­nout a vměst­nat do ur­či­té­ho rám­ce- jed­nak dél­kou a také té­ma­tem.
Dával jsem to tady v ne­změ­ně­né po­do­bě až na pra­vo­pis­né chyby, kte­rých se na­neštěs­tí vy­ro­ji­lo cel­kem dost, pře­de­vším proto, abych měl ke svému vý­tvo­ru i jinou zpět­nou vazbu než znám­ku, pro­to­že jsem stej­né téma hod­lal po­u­žít u ma­tu­rit­ní slo­ho­vé práce.
Za tuto práci jsem do­stal chvá­li­teb­nou, pře­de­vším za pra­vo­pis­né chyby. Bo­hu­žel se vy­dá­ní pro­táh­lo, což je ovšem pře­de­vším má ne­po­zor­nost. A tedy jsem psal po­dru­hé stej­nou věc u ma­tu­ri­ty, kde jsem s tro­chu upra­ve­nou verzí a tro­chu ná­sil­ně na­dá­cha­nou zís­kal vý­bor­nou. Tuto veri však u sebe ještě nemám a tedy jsem ji ne­mohl ještě pře­psat na po­rov­ná­ní.
...​Když mě v po­rod­ni­ci po­pr­vé při­ved­li k matce, bylo roz­hod­nu­to, že zde strá­vím ještě ně­ko­lik týdnů, než se najde někdo do­sta­teč­ně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní za­čí­ná konec epi­lo­gu mého ži­vo­ta...

Byl to vl­kodlak a za­bí­jel lidi. Mys­lel si, že mu to vadí, ale po­slé­ze zjis­til, že se sple­tl. Od těch dob vraž­dí s ra­dos­tí. Jak hlu­bo­ko­my­sl­né...

Slo­ho­vé práce se vy­mýš­lí a ná­sled­ně píší v ča­so­vé tísni. To je pří­či­nou, proč vět­ši­na z nich ne­sto­jí ani za zlá­ma­nou gre­šli. Zá­plet­ky jsou plyt­ké, často stro­je­né, aby se­dě­ly na za­da­né téma. Tohle není žádná vý­jim­ka. Bo­hu­žel.
Po­to­ky krve, dr­ce­ní kostí a ples­ká­ní masa o zem ne­pů­so­bí v Tvém po­dá­ní moc při­ro­ze­ně. Spíš sa­mo­ú­čel­ně. Vše sa­mo­ú­čel­né vy­pa­dá v li­te­ra­tu­ře hlou­pě a ná­si­lí ze všeho nej­víc.
Často se Ti opa­ku­jí stej­ná slova brzy po sobě. Jistě je to tím ne­do­stat­kem času, který jsi ve škole měl, ale ruku na srdce – ne­mohl sis nad tím sed­nout, než jsi nám to po­slal, a tro­chu to vy­spra­vit? Jistě bys to svedl.

(Dotaz pod čarou: jak se práce lí­bi­la kan­to­rům ve škole?)