Život je zlej (1. strana) | Články - Aragorn.cz

„Život je zlej," řekl Eldor a poposunul si meč na opasku aby ho netlačil.
„Jo," povzdychl si, „ani se nenaděješ a v nejbližším hostinci, kde jsou na pohled jenom samí příjemní lidé, ti někdo vrazí kudlu do zad a to stačí, abys jediným zlaťákem hostinskému zaplatil.“
„Znal jsem jednoho příjemného chlapíčka, Toret se jmenoval, byla to veselá kopa a dařili se mu obchody, každého kdo se mu jen trochu zamlouval, zaplatil pivo nebo drahé víno, jednou zaplatil asi deseti lidem láhev pravého Špelunského. A když jsem ho přišel ráno vzbudit, našel jsem ho v kaluži krve s probodnutým krkem a bez peněz." Poposednul si na kameni, protože ho už bolela polovina zadku.
„Víš Tede, v dnešním světě si musíš dávat pozor na úplně všechno, včetně toho, co podnapilém stavu řekneš, jinak,“ ... naznačil prsty podříznutí.
Ted na to neřekl nic. Eldor si přihnul z lahvičky plné průzračné tekutiny a zřejmě nepřikládaje pozornost Tedově netečnosti pokračoval dál: „Člověk by řekl, že je lepší být naprosto chudej, protože jak říkala moje bába: Kde nic není ani smrt a lapka nebere.“
Podíval se směrem k nedalekému lesu. „Anebo se přestěhovat na sever k moři, říká se že tam se lidé mají dobře.“ Pohlédl na Teda, už drahnou dobu se nepohnul, „říkám si že bych se tam mohl přestěhovat, prostě seberu úspory, zaplatím nějakému prašivému vozkovi, aby mě nabral do karavany jako ochránce a prostě se s ním vydám až k moři.“
„Ach jo,“ povzdychl si a znovu si lokl čiré tekutiny. „Jednou když jsem jel z Alabasstru, byl už večer, potkám dva bandity jak sedí u ohně a přepočítávaj peníze," dostal do sebe poslední kapky z lahvičky a zandal si jí do vaku.
„Víš přišlo mi divný, že tam tak stojí v otrhaných šatech a rezavými zbraněmi a přepočítávaj hromadu zlatých, za který by se nemusel stydět leckterý bohatý kupec. Už jsem se chtěl zeptat, ale pak jsem si všiml mrtvého těla pohozeného pod stromkem. A víš co na tom bylo nejvíc zajímavé? Ten lhostejný, klidný výraz, který měli ve tváři. Nic. Sebemenší vráska. Nikoho z nich očividně nezajímalo, že kousek od nich leží člověk, který měl svojí rodinu, obchody a život. Zabíjení se v tomhle svěťe stává běžnou záležitostí, nebudu se divit, až malé děti se budou navzájem propichovat mečíky za to, že mu nechtěl pučit hračku!"
Eldor si povzdychl, zaklesl ruce do sebe a zamyšleně se díval na zem. Slunce už se sklánělo k obzoru. A Ted stále nic neříkal a hleděl pořád tím samým směrem.
Na kupecké cestě už dlouho neprojel žádný vůz, Eldor za to byl vděčný, nepotřeboval zvědavé pohledy. Zvedl se a meč se mu zhoupl na opasku. Bylo vidět, že se ho majitel pokoušel zběžně očistit od krve.
„No tak nic, už budu muset jít, dál, svou vlastní cestou," řekl Eldor a pověsil si za opasek těžký kožený váček, který při každém pohybu vesele zacinkal.
„Tak sbohem, díky za to že jsi mě vydržel poslouchat, vážně, díky a myslím, že se určitě ještě setkáme." Eldor se vydal po kupecké cestě doprovázen veselým popěvkem na rtech a s cinkáním měšce na sever. Ani tentokrát se Ted nepostavil, aby se rozloučil, dokonce ani na něm nebylo poznat, že by si všiml odchodu onoho pána co si s ním povídal. Ted tam prostě ležel v trávě u kupecké cesty, ve svém drahém koženém obleku a v dlouhém cestovním plášti. Ležel tam s proříznutím hrdlem a roztrženou přezkou. Na té přezce býval těžký kožený váček plný zlatých mincí.