Ztracená (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Říkáte mi, že v mém věku o radosti psát mám,
Ale proč, když já stejně otočím se zády k vám,
Možná budu věčně mrzutá a mlčky si snít,
Já ale nechci vaše rady, chci vlastní cestou si jít.

Myslíte si že ne, ale mlčky vám naslouchám,
A jako tělo bez duše se mezi vámi protloukám.
Bolestný pocit doprovází mě bezdůvodně,
Můj smích rozléhal se v dál původně.

Nechápu proč ale už je tomu dávno pryč,
Cukání mích koutků vylouděné je bezcenný kýč.
Často slýchám že jsem jiná a lichotka to není,
Přemýšlím a jen tak čekám zda se něco změní.

Vím že je zhola zbytečné ptát se jaký má život smysl,
Protože má takový jaký mu dáte jen mít jasnou mysl.
Trápím se a nikdo to nevidí, nevím jestli nechce,
Chci žít bez lidí a chci na vás zapomenout, jde to lehce.

Když vám vyrvou článek života pomalu se vám vše hroutí
Zhroutí se vám i zbytek jako domeček postavený z proutí.
Myslete si, že jsem malá holka a že mozek můj zaplavila blbost,
Já si myslím, že každý jsme jiný a já nemůžu za svou drzost.

Tou drzostí mám namysli především opovržení vámi mnou,
Dokud se z toho nedostanu, musím sama bloudit tmou.