 |
RECENZE – Lo imposible (2012) – Nic nás nerozdělí
http://www.csfd.cz/film/285419-nic-nas-nerozdeli/
V neděli 26. prosince 2004 postihlo Indický oceán nevídaně silné zemětřesení. Následně udeřila na jihovýchodní pobřeží Asie ničivá vlna tsunami, která vzala život a domov bezpočtu rodin.
Pokud sáhnete po tomhle filmu, připravte se na dvě hodiny výživného dramatu, při kterém prožijete hrůzu, děs, zatínání zubů, ale také dojetí.
Manželé Henry (Ewan McGregor) a Marie (Naomi Watts) se rozhodli strávit se svými třemi syny Vánoce v tropickém ráji Thajska. Bohužel měli tu smůlu, že si k tomu vybrali právě rok 2004. Osud rodiny Bennettů jsem neznal. A upřímně, nevědět, jak to celé dopadne je velké plus. Hrdinové tu totiž dostávají takové kapky, že se s nimi velmi rychle sžijete. A to navzdory úvodu, který si odbydeme dost rychle. Dobře situování manželé a jejich (nedospělí) kluci se ubytují v hotelu, oslavují kouzelné Vánoce, užívají volna. Všichni se tu mají rádi, prostě správná americká idylka. Ta však končí s příchodem vody, která smete úplně vše.
Katastrofických filmů podle skutečné události je hodně. Ale těch dobře natočených už o poznání méně. Žánr, který často balancuje na hraně s patosem a ždímá s diváků emoce, může být až otravný. Vězte však, že Lo imposible do této skupiny nepatří. Úder tsunami je děsivý, drtivý a velmi sugestivní. Od tohoto okamžiku začíná nervy drásající drama, jaké jsem ve filmu už dlouho neviděl.
Poté, co je celá rodina rozdělena, se věnuje film osudu Marie a Lucase (nejstaršího syna). Ve vodním proudu, který je unáší skrz trosky a mrtvoly, se totiž dokáží najít. První polovina filmu je velmi pohlcující, a tak syrová, že vám vezme dech. Tady vás bude bolet každá rána, kterou postavy utrží. Ve chvíli, kdy je Marie stržena vlnou a vy vidíte její křehké tělo narážet do všech vodních trosek, říkáte si, jak sakra velké musí mít člověk štěstí, aby takovou hrůzu přežil. Při pohledu na zraněnou Neomi Watts jsem nejednou zatínal nehty do opěradel.
Snad ještě děsivější, než samotná vlna, je totální spoušť, kterou po sobě zanechá. To pravé drama začíná. Maria zápasí s těžkým zraněním a počínající otravou. Přeživší nevědí, jestli je zbytek rodiny naživu a pokud ano, najít je v tom pekle vypadá naprosto nemožně.
Lo imposible je velmi zručně natočený film bez zbytečné pompéznosti, ačkoli tragédie, jaká se tehdy udála, k tomu přímo vybízí. Je to komorní příběh jedné rodiny, jejíž příběh však odráží to, co si prožili i mnozí další.
Kamera, hudba, triky, scénář, vše tu funguje perfektně. Film neztrácí tempo ani napětí, scény na sebe dobře navazují a mají atmosféru. Do závěru snímku tak vplujete, aniž byste si to uvědomili.
Je pravda, že poslední třetina se nevyhne sentimentalitě a dramatizace tu působí poněkud přehnaně, ale na druhou stranu, vše ostatní klape, jak má. Herecké výkony jsou velmi dobré a to včetně těch nejmenších protagonistů. Film, který si zachoval srdce, i když by se v rukách mnoha režisérů snadno změnil v ubulenou limonádu.
Zaryté odpůrce obdobných dramat nepřesvědčím, ale všichni ostatní dostanou skvěle natočený katastrofický film, který se vyhýbá lacinému kýči.
Režiséra filmu, Juana Antonia Bayona, neznám. Ale po zhlédnutí Lo imposible, budu pozorně vyhlížet, s čím přijde příště.
90%
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému příběhu. (Neil Gaiman)
|
