Koutek básnických střev | Diskuze - Aragorn.cz

Pro Larp

Pro Larp chceme duši dát,
za tajemstvím se ubírat,
pro Larp chceme duši dát,
jako dítě chtít si hrát.

Lesů a luk klidný šumivý tón,
tiší bolest a kostelní zvon
volá, že k modlitbě blíží se čas,
a přesto spíš zvuk rohu volá nás,
znova a zas.

Pro Larp chceme duši dát,
za tajemstvím se ubírat,
pro Larp chceme duši dát,
jako dítě chtít si hrát.

Tak stojíme tu v bitvě směle,
smějem se šikům nepřítele,
vždyť co všechno už nám život vzal,
a já se ptám "Tož kdo to vzdal?!"
snad nikdo z nás.

Pro Larp chceme duši dát,
za tajemstvím se ubírat,
pro Larp chceme duši dát,
jako dítě chtít si hrát.

Kostýmy, bitva, život a zbroj,
nás láká bujarý masek roj,
krátká je hra, však hromada lidí,
stromy a kytky, co všechno vidí,
zněl smích a vtip.

Pro Larp chceme duši dát,
za tajemstvím se ubírat,
pro Larp chceme duši dát,
jako dítě chtít si hrát.

Teď zase všechno je pryč,
zdá se, že čas vzal bič,
letos jak předloni
a práskl do koní,
snad bude líp.

Pro Larp chceme duši dát,
za tajemstvím se ubírat,
pro Larp chceme duši dát,
jako dítě chtít si hrát,
jen se smát.
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Prvním náznakem změny není zlaté oko ani nebezpečné zjevení kopce či pouště. Je to dětský dech, chlad zimy a sněhu, noční výkřik při vzpomínce na něj. A ty se překvapeně posadíš v posteli a řekneš si to sem udělala nějak udělala tuhle věc? Ze strachu ji potlačíš a dovolíš noci aby zakryla ten sen. Rudý měsíc brodí se stokou proudí a trhá sebou jako krev v žíle, která udává směr. A pak příhody jez strhnou okraj víry a prázdnota ve hře abstraktního úsměvu který nemá nic společního s tím co se stalo a ty víš že tvá přání neskryjí věčnou vzpomínku na jedno jediné místo. Jako kukaččin příběh náhradní místo vajíčko v péči nevědomosti jiných. Cizinec vetřelec je odvedené navždy od toho kdo by jej měl rád. Je to jiné ale přesto je to jako adopce místa i když to není to, co chceme mít, proto zůstane ve vzpomínkách.

Sny

Ptám se tichých nebes, stromů,
zda dovedou mne jednou domů,
někam kde bude se chtít žít,
však za těžko je tomu uvěřit.

Možná, že duha tam ukazuje cestu,
možná potřebujem jen záchranou vestu,
třeba povede nás vlastní štěstí,
tam, kde životy jsou bez bolestí.

Slunce, co laská moji tvář,
mohutný a proradný žhář,
spaluje noci vlídný stín,
kdy chumláme se do peřin.

Kdy sny přilétají na křídlech noci,
s krátkým políbením té magické moci,
a propůjčí nám kouzelný ten dar,
však příchod slunce - jeho zmar.
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Přátelé já fakt omlouvám se,
vždycky mi do psaní něco vleze.
Proto tak dlouho nepíšu -i mě to štve.
Chtěla jsem vymyslet téma na míru -však nemožné to je.
Tak píšu aspoň tyhle blbosti
a myslim na šunku od kosti :D
No jo, kdo u kompu hlad má
tak závislák se pozná :-/
Tak jediné mé myšlenky se k jídlu stáčí,
určitě i mezi vámi jsou tací.
Ptám se tedy - Co rádi jíte?
protože to jen vy víte.
(za předešlý verš se omlouvám,
málem mě to zabilo)
...řekl Bůh

Bože, zase ticho, nikdo nic nepíše,
básnicí nám chybí, verše nekvetou,
teď vzpomněl jsem na Mojžíše,
co myslel tou svou deskou.
Řekl jsem "Bože", když klít jsem chtěl,
jenže Bůh není máslo, on je mstivý,
zamete se mnou, že to svět neviděl,
anděl s drápy zaútočí jako divý.
Oslepen, bloudící v temnotách,
skončím já, tvor nízký a také zbytečný,
uvězněn ve věčném trudu - výčitkách,
v krajinách pekel, kde stín je nekonečný.

A teď trochu veseleji - pište něco, pište,
ať je trochu srandy, ať to tu vzkvétá,
záložka ať mi bliká zčila na liště,
pěkně ať funguje tento kousek světa.
- What is a life devoid of strife?

Je-li tomu vskutku tak,
chtěl bych se tě dotýkat.
Když jsem tě neviděl, musím ti věřit,
zasnít se během dne, jinak krásu měřit.
A z jiného příběhu, když vezmeme si list -
včera jsem chlastal, dnes nemám co jíst.
Skončil jsem totiž včera na pivečku,
dnes kafem ředím tu nezbednou opičku.
Měl bych asi pracovat a cosi psát,
měl bych se sbalit, na vlak pospíchat.
Život není lehký a času je málo
a i to málo, i to se projebalo.
- What is a life devoid of strife?

toť otázka je moc lehká,
vyřešenou jí budu mít hnedka!
Co na světě nejkrásnější je?
Duha, Slunce a Já, to je přeci nasnadě! :D
...řekl Bůh

Iránci se totiž bijou z nudy,
jsou to kluci do nepohody.
Války a boje, to je téma těžké,
řešme radši, co v světě hezké.
- What is a life devoid of strife?

prosimtě!
co tu za nos vodíš mě!
Že prý tu je témat spousta?
Vždyť většina z nich jsou moc velká sousta.
Třeba Írán, jak Hepos říká,
myslíš, že vyřešíme proč jeden Íránec do druhého tříská?
To asi těžko.
No zkus vymyslet jiné než to
...řekl Bůh

Téma hledat není těžký úkol,
však jich je tu plno vůkol.
Stačí jedno uchopit,
trochu o něm pobásnit.
Jiné věci nechť jsou pěny,
pivo, sranda, chlast a ženy.
- What is a life devoid of strife?

chce to prostě jen pořádné téma,
ale hlavně ať to není věda!
To by nikoho nebavilo
a mě by to snad i zabilo...
...řekl Bůh

To by špatné nebylo,
kdyby se tu básnilo.
Ale že tu lemry jsou,
nic nám tu nepošlou.
- What is a life devoid of strife?

je snad lepší zticha být?
jen ho nech svoje si mlít.
a když téma nadhodí,
co ty víš: třeba někoho k rýmu povzbudí.
...řekl Bůh

Co to tady, kluku, meleš,
kde ta moudra v sobě bereš?
Zajdi radši na dvorek,
prokypřit tam záhonek.
A vykydat hnůj -
na to pamatuj.
- What is a life devoid of strife?

irán to je věv zlá a vy si tady prozpěvujete lá
Zmrzlinář: "Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! Zmrrrrrrzlinaaaaaaa!" (děti vyběhnou na ulici) Zmrzlinář: "Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! neni... došla..."

Joh-ny 17. února 2007 16:54
já nechápu očem tu melete asi jste pochitili neco něco jako telete
Zmrzlinář: "Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! Zmrrrrrrzlinaaaaaaa!" (děti vyběhnou na ulici) Zmrzlinář: "Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! neni... došla..."

co se to tu děje vidím metoděje
Zmrzlinář: "Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! Zmrrrrrrzlinaaaaaaa!" (děti vyběhnou na ulici) Zmrzlinář: "Zmrrrrrrzlinaaaaaaa! neni... došla..."

Irian 19. března 2009 11:26
To je ale nemilé,
že tě lenost nemine.
Chtělo by tě profackovat,
hned bys začal zas rýmovat.
- What is a life devoid of strife?

Amthauer 18. března 2009 17:53
Jsi to ale chlapec milý,
za to já: básník líný!
http://havrane.xf.cz - nejlepší stránky vo houbách :)))

No, to koukám, co jsem našel,
tady vám snad někdo pošel.
Básnická přetrhla se zde niť,
diskuze celá obrátila v řiť.
Tak vám z dlouhé chvíle,
píši verše tyto milé.
- What is a life devoid of strife?