Rozcestí - Cech vrahů | Diskuze - Aragorn.cz

Cechovní dům se halil do závojů pavučin, temnota dlela v jeho útrobách a pslovné hrobové ticho narušovalo sem tam jen letmé zaskřípání podlahy, když se po ní prošla tanečními krůčky postava. Pobrukovala si jakousi chytlavou melodii, v jejímž rytmu protančila halou k přijímacímu stolu, kde svého tanečního partnera podepřela v ladném záklonu. Právě zde na dvojici dopadal oknem z ulice pruh světla, který odhalil, že vedoucím tanečníkem byla kupodivu žena, na jejíž tváři pohrával pobavený úsměv když pohledem zdánlivě slepých jantarových očí hleděla na svého společníka, téměř se rozpadajícího kostlivce v moly rozežraném oděvu. Vypadáte skvostně, drahá, dovolím si tvrdit - lépe než před lety! Uchechtla se tarnen a přitáhla si mrtvolu blíže k tělu, aby ji usadila do zaprášeného křesla za stolem. Netřeba obav, budete se zde vyjímat jako na královském trůnu... Narafičila kostlivce do co nejelegantnější pózy jeho aktuální stav dovoloval, do prázdné vázy doplnila uschlý puget květů z nedalekého hřbitova a spokojená se svým výtvorem se otočila k oknům. Rázně rozhrábla tlustou vrstvu pavučin uprostřed okna a přimáčkla je k boku okna, čímž vytvořila iluzi překvapivě elegantních záclon. Pochvalně podrbala několik zvědavých osmminohých obyvatel, kteří překvapeně sledovali narušitele svého domova. Pak se rozhodla ještě pro jistotu, kvůli jistým nejmenovaným nezvaným hostům, zkontrolovat a poupravit pastičky - jen nádrží lávových žraloků už se několik let vůbec neobtěžovala. Protáhla se jako spokojená kočka a mávla na kostlivce. Nechám to tu na Vás, drahá - půjdu se natáhnout... Zazubila se bezstarostně a zmizela v temných útrobách domu, jako by její přítomnost byla jen prchavým snem - či noční můrou.
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Flipy 19. září 2017 11:25
"Tvrdá práce nese své ovoce..." Odvětí temná elfka a pohladí jemně prsty pavouka na svém rameni, jehož rodinka vesele tká své sítě po celém cechovním domě i jeho spících obyvatelích. "Rád byste učinil nějakou nabídku?" sáhla po připravené smlouvě.
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Zdravím vrahouni... Po pár letech jsem opět zavítal na Aragorna, a koukám, že se Vám to konečně podařilo! Rozcestí je prakticky vyhlazený. :D

//Klobouk dolu!
Pamatujte, že amatéři postavili Noemovu Archu, profesionálové Titanic.

Přicházela k cechovnímu domu. Opět po dlouhém čase, ale ten vypadal stejně mrtvý, jako cíle objednávek. Povzdechla si posmutněle a otevřela staré dveře, ale uvnitř nebylo tak mrtvo, jak očekávala. "Zpátky z dovolené?" usmála se poprvé za velmi dlouhou dobu, když se opřela ramenem o futra. Nedokázala ale jen tak nečinně stát - svět se zase dával do pohybu.

Tak se už činili dva. Kočičí zabiják ve svém módním výstřelku a tarnenka se zlatýma slepýma očima v zákoutích temných oděvů. Společně se jali opravovat a dávat dohromady co tu zbylo po dlouhém čase pustého zapomnění. Prach zmizel snadno, ale mnoho pastí vzalo za své a rozmlátit ztuhlou lávu, vydolovat z ní lávové žraloky a znovu past použít ke stejným účelům, to už nebylo úplně jednoduché. O propadlištích, které se odmítaly otevřít, nebo takových žíravinových slimácích ani nemluvě...
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Dveře se otevřou a rozvíří tak vrstvu prachu usazenou v místnosti. Dovnitř nakráčel Muž oděný v krátkých kalhotách a jasně oranžové haleně s vyšitými květy. Na hlavě měl tropicky vzhlížející klobouk a v ruce vak. Rozhlédl se po místnosti a zamračil se, až se dvě přikrčené kočky, vytetované pod jeho očima téměř dotkly nosu.
"Člověk odjede na dovolenou..." Zavrčel si pod nos a začal otevírat okenice a vymetat prach ze stolů.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Onen "Dveřník" přešel ke stolu s vysačkou která hlásala "Bossův Záskok" a jal se pokračovat v likvidaci papírů.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Pokývla hlavou na prosté znamení díků, a opatrně vešla do domu za oním neznámým mužem jehož funkci v soukolí této společnosti zatím přeně nechápala. Zřejmě dveřník. :D Krátkým pohledem shlédla přítomnou sebranku. Tiše krátce, ale slušně pozdravila a pak se vydala ke jmenovaným dveřím.

"Sadir?" optá se kohokoliv za dveřmi jakousi cizí řečí "Seka'sre'Kanen, me sukass sen Shaekanaris?" zeptá se po chvíli znovu očekávajíc, zda se před ní otevře propast, která jí pohltí, ze stěn se proti ní vrhne několik zbraní, jedovatých šipek nebo bůh ví čeho ještě. Ne že by to nebylo zas neobvyklé, že by ji v tu chvíli mělo něco prošpikovat nebo sežrat, inu znáte vrahy. V téhle branži si jeden nikdy nemůže být jistý. A tak připravena se alespoň pokusit vyrvat ze spárů případné smrti úskokem vzad zpět mezi místní osazenstvo, což by možná bylo stejně sebevražedné :D vyčkává na místního, jak řekl 'dveřník', Bosse.
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Nadzdvihl levé obočí a pomalu pokrčil rameny.
"Jestli PÁNEM myslíte BOSSE slečno..tak si pro něj běžte támhle za ty dveře. Ale dejte pozor na propadlo s masožravími, kyselinovýmy slimáky..." Podotkl nezúčastněně a pokynul rukou ke dveřím ze kterých čouhají hřeby, hroty nožů a visí na nich scvrklá hlava někdejšího náčelníka policejního štábu.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

"Jsem pozvaná..." ozve se pobavený ženský hlas s mírným přízvukem cizích krajin. "Pán mne očekává." zmínku o nadřízenosti pohoršeně vyplivne, nicméně ruce pomalu zvedla uvolněně vzhůru k ramenům na znamení, že se vzdává. Klidně čeká jak muž zareaguje - konec konců noc je dlouhá...
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

Dveře se otevřeli a za nimi stojí právě zástupce vedení. Skeptickým pohledem přejede po zakuklenci. "Vzhledem k tomu že vás nesežrali krokodýli tak musíte být od malomocných, už jsme přispívali a ne díky žádné ručně vyráběné plyšové hračky z dílen malomocných nechceme..." Odtuší znuděně...
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Na dveře kdosi zaklepal. Tři rychlé údery pěsti dopadly na pevné dveře v pravidelném rytmu a příchozí rozhodl se vyčkat příchodu místního pána za dveřmi. Tmavá postava se pozorně rozhlížela po zšeřelé ulici.

Tmavý plášť a kápě skrývající tvář ve temnotě, což pojištěno zřejmě je šálem, který je ovázán kolem obličeje. Oblečení tmavé splývá se stíny, až se chvílemi jedním z nich stává. Na ramnou mošny a vaky, zřejmě plné věcí na cesty - že by tulák? U pasu nějaké zbraně, to nevypadá na potulného pocestného...
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

''Liga Legend je už i tady?! Bohové. Alespoň už boss není jen stín v křesle'' Odtuší a položí na stůl balíček karet.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

"Je na čase si zahrát jednu partičku s osudem," zjevil se jakoby odnikud Boss.

http://fc03.deviantart.net/fs70/f/2010/158/2/4/Twisted_Fate_PAX_Skin_Vector_by_Doromac.png
http://napady.aragorn.cz

Muž shazuje nepotřebné věci ze stolu opatrně vndavá z šuplíků rozlícené škorpióny. ''Podle všeho má ožít konkurence cechů. Tak to tu zase trochu probereme.'' S těmi slovi nastrká škorpiony nepřítomnému blondýnovi do křesla.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

AskadrinSidlong 11. dubna 2011 09:10
Ozve se zavrzání a z oblaku prachu se zvedne postava. "Jakou práci?" zeptá se a smete ze sebe několik pavučin. Zřejmě seděla v křesle déle než bylo vhodné.
I pád na hubu je pohybem vpřed...

AskadrinSidlong 11. dubna 2011 09:10
"Mňau?" ozvalo se z kanape a mladá žena rozespale zamžourala směrem k šéfovi.

AskadrinSidlong 11. dubna 2011 09:10
"Mňau?" ozvalo se z kanape a mladá žena rozespale zamžourala směrem k šéfovi.

''No...Je na čase tu uklidit'' odtuší zabiják a shodí hromadu papírů před nadšeného salamandra. ''Vstávejte! Budeme mít práci!''
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Jak jednoduché jest zapadnout do soudržné skupiny znuděných zabijáků....
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Stačí jí jeden pohled na stůl a zde umístěnou cedulku následován pohledem na hodiny, které budou odbíjet pátou. Přimhouří oči do dotčené škvírky a ztěžka vydechne.
* Co se to tu s tím sakra stalo? Spousta velmi důležitých a zaneprázdněných lidí plus ti, které jsem tu v životě neviděla a evidentně se také zrovna nepředřou .. *
Promne si palcem a ukazovákem kořen nosu načež zamíří k jednomu z křesel a zlehka do něj usedne.
http://www.souxinka.blog.cz