 |
Jak jsem psal výše, jedná se o původní koncept, který jsem měl přibližně v hlavě. Reálně vznikl až po "finálním" obrázku a vlastně až po reakci Eiris, jako pomůcka pro odpověď. Vcelku tu kritiku chápu a je mi blízká - sám na spoustu věcí reaguji podobným způsobem, kdy vidím dílo, které se hlásí k určitým prvkům a já poté tyto prvky rozkličuji a pokud neodpovídají mým představám a znalostem, ruší mě.
Proto pro mě byla kritika tak zábavná. Někdy totiž už při tvorbě vidím, co se povedlo a co ne, co ruší, čeho si možná pozorný divák všimne a naopak čemu nejspíš nebude věnovat pozornost a někdy se pokouším potenciální kritice předejít. Třeba jen v duchu. A tak když se pak stane, že se při hodnocení díla objeví sdělení typu "autor je nepoučen", nebo "pokud by autor věděl", může se stát, že autor třeba ví a je poučen, ale jeho záměr byl jiný. A přesně to je chvíle, kdy se pak kritika i autor rozdělí a nemohou shodnout, protože zatímco kritik má pro své hodnocení určitá odůvodnění, autor bude sveřepě tvrdit, že toto hodnocení vychází ze špatných předpokladů, že je "hodnocení už v principu špatně".
Přijít s adekvátní reakcí je pak o to těžší - kritik se podílel na tvořivém procesu a stvořil ve své hlavě nové dílo, podle svých vlastních záměrů.
A tak se mi zdálo vhodné dodělat původní podobu, která je ale zároveň podoba aktuální. Tento koncept a výsledný hmyzodrak jsou jedním a tímtéž tvorem. Ne nepodobně transformerům.
Předně proč a co jsem dělal: Jednalo se o obrázek pro server draci.info. A protože bych to nebyl já, kdybych nedělal věci "na truc", tak při prohlížení tamní galerie jsem viděl většinu roztomilých dráčků/štěňátek a přišlo mi vhodné doplnit výběr o draka, který by byl přesným opakem. Nevzhledným, neestetickým. Zkombinovat proto hmyz s drakem bylo proto vcelku snadné rozhodnutí. Otázkou bylo, do jaké míry zajít. S ohledem na místo primárního zveřejnění jsem v každém případě chtěl, aby opravdu obrázek měl podobu víc draka a méně hmyzu.
Takže čistě pro zajímavost, asi největší otázka, co jsem řešil byla, zda nechat drakovi viditelné "zuby", čelisti s tesáky. A hned druhá záležitost byla, zda přidat "klasické nehmyzí končetiny".
Hmyzí pancíř má u kresby tu výhodu, že může simulovat podobu šupin. Je proto nanejvýš logické, že nejvíc členitá bude hlava, ať už z toho důvodu, že k ní půjde hned první divákův pohled, tak i z důvodu, že může naznačit ty šupiny a případně simulovat i nějakou tu mimiku - věc, kterou hmyz zrovna neoplývá. Hlava zkrátka rozhoduje.
V momentě, kdy jsem si představil hmyzodraka víc jako stonožku, připadalo mi, že to neodpovídá mému původnímu záměru, tj. odklonit se trochu víc od podoby hmyzu. Ale zároveň se mi ta myšlenka líbila natolik, že jsem se jí nechtěl úplně vzdát. A zvažoval jsem dál, jak s tím naložit. Pak mě napadlo, že by bylo hrozně zajímavé vlastně taktéž naložit s tím tvorem - říct si, že se jedná o hmyzího transformera, který má dvě podoby, jednu více hmyzí a druhou více ještěří. Má velké množství končetin, protáhlé rozpláclé tělo a v momentě útoku má na své straně moment překvapení, protože útočníkovi nebude zcela zjevné, na kterou část těla se zaměřit. V této myšlence jsem pak už dál nešel, protože jsem narazil na technický problém - jak na jednom obrázku zobrazit dva tvory, dostatečně detailně, bez pohybu, aby bylo zjevné to, co jsem popsal. A už jsem před sebou viděl tu poněkud náročnou a nevděčnou práci.
A tak jsem se musel rozhodnout jen pro podobu jednu. Výsledek je vidět. Ale opět tak nějak z trucu jsem tam přidal do břišní části alespoň množství složených nohou, které tuto proměnlivou vlastnost tvora naznačují. A jak jsem na tom dělal, v duchu jsem se už tehdy říkal, že je to vlastně jedno, protože to v tom stejně nikdo hledat nebude. Ostatně, proč taky.
Vrátím-li se k tomuto konceptu, tak protože vznikl až po finální podobě, je ještě trochu jiný, než ten zcela původní, ale většinu znaků má s hmyzodrakem společnou. Hlava je mírně rozklápěcí, rozložení kusadel a nohou přibližně odpovídá. Je to třetí pokus, pokaždé jsem musel zmenšovat, protože se mi nevešel na papír (měl být ještě delší)
Nehmyzí ruce jsem nechal, protože jsou pro mě podstatným dračím atributem a hlavně prvkem biologické vyspělosti jako takové. Chápavé ruce neupírám drakům nikdy a to ani v případě, kdy jim nemusí k něčemu vysloveně být. Zakončení s drápem, který nebyl kresebně oddělen od bříška prstů, což Eiris vypsala jako chybu, byl záměr - sarančata mají zakončení nohou víc "gumově měkké" a drápek je ztvrdlým zakončením tohoto bříška, nevyrůstá z kosti. Od poučeného kritika bych za to očekával spíš pochvalu, ale člověk nemůže mít všechno, že? ;)
A to mě vede ke křídlům a krovkám. Blanitá křídla jsou atribut, který má naopak jednoznačně řadit tvora k hmyzímu druhu. Zkrátka, i kdybych udělal všechno dle svých detailních představ, tak nakonec tam ta křídla musí být jasně vidět, aby nedala pochyb o tom, o jakého tvora se jedná.
Létání je ale ošemetné. V tomto směru jsem byl poněkud rozpolcený, protože původní koncept byl spíš typu stonožky, tedy tvora pevně přilepeného na zemi, k čemuž to moc nesedí. Ale měl to být drak, takže křídla nakonec vyhrála.
A nastal klasický problém. Křídla musí být chráněna krovkami a zároveň musí být viditelná. Křídla vždycky budou nejzranitelnějším místem draka. A hmyzí křídla, i při předimenzované velikosti, bude vždycky snazší poškodit než křídla kožnatá.
Nemohl jsem aplikovat krovky přes celá záda, jak tomu bývá u brouků (velikost draka se v mé hlavě měnila, od bipedála po dlouhou stonožku) a tak jsem přešel k jedné sadě křídel nechráněných a nesložených (jako u vážek), protože křídla zkrátka musí být dobře viditelná. Ale jak jsem na tom dělal, říkal jsem si, že kritika na tato křídla je jasná - stačí zničit "ta velká". No a tak jsem si představoval malé krovky a malá křídla na každém článku těla. Tak, aby byl schopen letu v rozložené poloze. A jak Eiris psala, že krovky na zadečku jsou hmyzodrakovi k ničemu, protože mají chránit křídla a tam žádná křídla nejsou...
... pobavilo. :)
Samozřejmě je to tak. Je to blbost. Ani já sám jako tvůrce si neumím nějak reálně představit, že by ten tvor roztáhl křídla po celé délce těla a ta největší měl v té zadní a pak by ještě měl smysluplně létat. Ale v mé hlavě tam ta křídla jsou a já se připravil na situaci, kdy drak přijde o křídla nechráněná.
Ale obloukem se tím vracím k onomu začátku a tomu, jak ve vizuální tvorbě je tvůrce omezen tím, co může divákovi ukázat a vysvětlit jen obrazem samotným. A divák samozřejmě nikdy nemůže uvažovat o něčem, co nevidí a to i v případě, kdy to dokonce mohlo být zamýšleno.
Krásným dokladem je komentář k obrázku tohoto konceptu na jiném serveru - jeden člověk se tam ptal, zda by neměl mít křídla. A právě tento koncept má ukazovat, že je má, že na zádech má malé odklopné krovky/pláty po celé své délce. Jen je třeba si ta křídla domyslet, což jsem u konceptu už kresebně nezařazoval. A ano, nastal jeden moment, kdy jsem si řekl, že bych možná měl, ale znáte to moc práce. :)
Sice jsem si pár hlodů neodpustil, ale celý tenhle příspěvek neměl vlastně reagovat na kritiku Eiris jako takovou. Spíš k ní dodat i pohled tvůrčí, o kterém si myslím, že někdy může pozměnit pohled na dílo samotné a stejně jako kritika, poskytnout pohledy na věc, které za normálních okolností nemusí být zjevné.
|
