Hmyzodrak (originální koncept) (1. strana) | Galerie - Aragorn.cz

Jak jsem psal výše, jedná se o pů­vod­ní kon­cept, který jsem měl při­bliž­ně v hlavě. Re­ál­ně vzni­kl až po "fi­nál­ním" ob­ráz­ku a vlast­ně až po re­ak­ci Eiris, jako po­můc­ka pro od­po­věď. Vcel­ku tu kri­ti­ku chápu a je mi blíz­ká - sám na spous­tu věcí re­a­gu­ji po­dob­ným způ­so­bem, kdy vidím dílo, které se hlásí k ur­či­tým prv­kům a já poté tyto prvky roz­kli­ču­ji a pokud ne­od­po­ví­da­jí mým před­sta­vám a zna­los­tem, ruší mě.

Proto pro mě byla kri­ti­ka tak zá­bav­ná. Někdy totiž už při tvor­bě vidím, co se po­ved­lo a co ne, co ruší, čeho si možná po­zor­ný divák všim­ne a na­o­pak čemu nej­spíš ne­bu­de vě­no­vat po­zor­nost a někdy se po­kou­ším po­ten­ci­ál­ní kri­ti­ce pře­de­jít. Třeba jen v duchu. A tak když se pak stane, že se při hod­no­ce­ní díla ob­je­ví sdě­le­ní typu "autor je ne­po­u­čen", nebo "pokud by autor věděl", může se stát, že autor třeba ví a je po­u­čen, ale jeho záměr byl jiný. A přes­ně to je chví­le, kdy se pak kri­ti­ka i autor roz­dě­lí a ne­mo­hou shod­nout, pro­to­že za­tím­co kri­tik má pro své hod­no­ce­ní ur­či­tá odů­vod­ně­ní, autor bude sve­ře­pě tvr­dit, že toto hod­no­ce­ní vy­chá­zí ze špat­ných před­po­kla­dů, že je "hod­no­ce­ní už v prin­ci­pu špat­ně".

Při­jít s ade­kvát­ní re­ak­cí je pak o to těžší - kri­tik se po­dí­lel na tvo­ři­vém pro­ce­su a stvo­řil ve své hlavě nové dílo, podle svých vlast­ních zá­mě­rů.

A tak se mi zdálo vhod­né do­dě­lat pů­vod­ní po­do­bu, která je ale zá­ro­veň po­do­ba ak­tu­ál­ní. Tento kon­cept a vý­sled­ný hmy­zod­rak jsou jed­ním a tím­též tvo­rem. Ne ne­po­dob­ně trans­for­me­rům.

Před­ně proč a co jsem dělal: Jed­na­lo se o ob­rá­zek pro ser­ver draci.​info. A pro­to­že bych to nebyl já, kdy­bych ne­dě­lal věci "na truc", tak při pro­hlí­že­ní tamní ga­le­rie jsem viděl vět­ši­nu roz­to­mi­lých dráč­ků/štěňátek a při­šlo mi vhod­né do­pl­nit výběr o draka, který by byl přes­ným opa­kem. Ne­vzhled­ným, ne­es­te­tic­kým. Zkom­bi­no­vat proto hmyz s dra­kem bylo proto vcel­ku snad­né roz­hod­nu­tí. Otáz­kou bylo, do jaké míry zajít. S ohle­dem na místo pri­már­ní­ho zve­řej­ně­ní jsem v kaž­dém pří­pa­dě chtěl, aby oprav­du ob­rá­zek měl po­do­bu víc draka a méně hmyzu.

Takže čistě pro za­jí­ma­vost, asi nej­vět­ší otáz­ka, co jsem řešil byla, zda ne­chat dra­ko­vi vi­di­tel­né "zuby", če­lis­ti s te­sá­ky. A hned druhá zá­le­ži­tost byla, zda při­dat "kla­sic­ké ne­hmy­zí kon­če­ti­ny".

Hmyzí pan­cíř má u kres­by tu vý­ho­du, že může si­mu­lo­vat po­do­bu šupin. Je proto na­nej­výš lo­gic­ké, že nej­víc čle­ni­tá bude hlava, ať už z toho dů­vo­du, že k ní půjde hned první di­vá­kův po­hled, tak i z dů­vo­du, že může na­zna­čit ty šu­pi­ny a pří­pad­ně si­mu­lo­vat i ně­ja­kou tu mi­mi­ku - věc, kte­rou hmyz zrov­na ne­o­plý­vá. Hlava zkrát­ka roz­ho­du­je.

V mo­men­tě, kdy jsem si před­sta­vil hmy­zod­raka víc jako sto­nož­ku, při­pa­da­lo mi, že to ne­od­po­ví­dá mému pů­vod­ní­mu zá­mě­ru, tj. od­klo­nit se tro­chu víc od po­do­by hmyzu. Ale zá­ro­veň se mi ta myš­len­ka lí­bi­la na­to­lik, že jsem se jí ne­chtěl úplně vzdát. A zva­žo­val jsem dál, jak s tím na­lo­žit. Pak mě na­padlo, že by bylo hroz­ně za­jí­ma­vé vlast­ně tak­též na­lo­žit s tím tvo­rem - říct si, že se jedná o hmy­zí­ho trans­for­me­ra, který má dvě po­do­by, jednu více hmyzí a dru­hou více ješ­tě­ří. Má velké množ­ství kon­če­tin, pro­táh­lé roz­plác­lé tělo a v mo­men­tě útoku má na své stra­ně mo­ment pře­kva­pe­ní, pro­to­že útoč­ní­ko­vi ne­bu­de zcela zjev­né, na kte­rou část těla se za­mě­řit. V této myš­len­ce jsem pak už dál nešel, pro­to­že jsem na­ra­zil na tech­nic­ký pro­blém - jak na jed­nom ob­ráz­ku zob­ra­zit dva tvory, do­sta­teč­ně de­tail­ně, bez po­hy­bu, aby bylo zjev­né to, co jsem po­psal. A už jsem před sebou viděl tu po­ně­kud ná­roč­nou a ne­vděč­nou práci.

A tak jsem se musel roz­hod­nout jen pro po­do­bu jednu. Vý­sle­dek je vidět. Ale opět tak nějak z trucu jsem tam při­dal do břiš­ní části ale­spoň množ­ství slo­že­ných nohou, které tuto pro­měn­li­vou vlast­nost tvora na­zna­ču­jí. A jak jsem na tom dělal, v duchu jsem se už tehdy říkal, že je to vlast­ně jedno, pro­to­že to v tom stej­ně nikdo hle­dat ne­bu­de. Ostat­ně, proč taky.

Vrá­tím-li se k to­mu­to kon­cep­tu, tak pro­to­že vzni­kl až po fi­nál­ní po­do­bě, je ještě tro­chu jiný, než ten zcela pů­vod­ní, ale vět­ši­nu znaků má s hmy­zod­ra­kem spo­leč­nou. Hlava je mírně roz­klá­pě­cí, roz­lo­že­ní kusa­del a nohou při­bliž­ně od­po­ví­dá. Je to třetí pokus, po­kaž­dé jsem musel zmen­šo­vat, pro­to­že se mi ne­vešel na papír (měl být ještě delší)

Ne­hmy­zí ruce jsem ne­chal, pro­to­že jsou pro mě pod­stat­ným dra­čím atri­bu­tem a hlav­ně prv­kem bi­o­lo­gic­ké vy­spě­los­ti jako ta­ko­vé. Chá­pa­vé ruce ne­u­pí­rám dra­kům nikdy a to ani v pří­pa­dě, kdy jim ne­mu­sí k ně­če­mu vy­slo­ve­ně být. Za­kon­če­ní s drá­pem, který nebyl kre­seb­ně od­dě­len od bříš­ka prstů, což Eiris vy­psa­la jako chybu, byl záměr - sa­ran­ča­ta mají za­kon­če­ní nohou víc "gu­mo­vě měkké" a drá­pek je ztvrd­lým za­kon­če­ním to­ho­to bříš­ka, ne­vy­růs­tá z kosti. Od po­u­če­né­ho kri­ti­ka bych za to oče­ká­val spíš po­chva­lu, ale člo­věk ne­mů­že mít všech­no, že? ;)

A to mě vede ke kří­dlům a krov­kám. Bla­ni­tá kří­d­la jsou atri­but, který má na­o­pak jed­no­znač­ně řadit tvora k hmy­zí­mu druhu. Zkrát­ka, i kdy­bych udě­lal všech­no dle svých de­tail­ních před­stav, tak na­ko­nec tam ta kří­d­la musí být jasně vidět, aby ne­da­la po­chyb o tom, o ja­ké­ho tvora se jedná.

Lé­tá­ní je ale oše­met­né. V tomto směru jsem byl po­ně­kud roz­pol­ce­ný, pro­to­že pů­vod­ní kon­cept byl spíš typu sto­nož­ky, tedy tvora pevně při­le­pe­né­ho na zemi, k čemuž to moc ne­se­dí. Ale měl to být drak, takže kří­d­la na­ko­nec vy­hrá­la.

A na­stal kla­sic­ký pro­blém. Kří­d­la musí být chrá­ně­na krov­ka­mi a zá­ro­veň musí být vi­di­tel­ná. Kří­d­la vždyc­ky budou nej­zra­ni­tel­něj­ším mís­tem draka. A hmyzí kří­d­la, i při pře­di­men­zo­va­né ve­li­kos­ti, bude vždyc­ky snaz­ší po­ško­dit než kří­d­la kož­na­tá.

Ne­mohl jsem apli­ko­vat krov­ky přes celá záda, jak tomu bývá u brou­ků (ve­li­kost draka se v mé hlavě mě­ni­la, od bi­pe­dá­la po dlou­hou sto­nož­ku) a tak jsem pře­šel k jedné sadě kří­del ne­chrá­ně­ných a ne­slo­že­ných (jako u vážek), pro­to­že kří­d­la zkrát­ka musí být dobře vi­di­tel­ná. Ale jak jsem na tom dělal, říkal jsem si, že kri­ti­ka na tato kří­d­la je jasná - stačí zni­čit "ta velká". No a tak jsem si před­sta­vo­val malé krov­ky a malá kří­d­la na kaž­dém člán­ku těla. Tak, aby byl scho­pen letu v roz­lo­že­né po­lo­ze. A jak Eiris psala, že krov­ky na za­deč­ku jsou hmy­zod­ra­ko­vi k ni­če­mu, pro­to­že mají chrá­nit kří­d­la a tam žádná kří­d­la nejsou...

... po­ba­vi­lo. :)

Sa­mo­zřej­mě je to tak. Je to bl­bost. Ani já sám jako tvůr­ce si ne­u­mím nějak re­ál­ně před­sta­vit, že by ten tvor roz­tá­hl kří­d­la po celé délce těla a ta nej­vět­ší měl v té zadní a pak by ještě měl smys­lu­pl­ně létat. Ale v mé hlavě tam ta kří­d­la jsou a já se při­pra­vil na si­tu­a­ci, kdy drak při­jde o kří­d­la ne­chrá­ně­ná.

Ale ob­lou­kem se tím vra­cím k onomu za­čát­ku a tomu, jak ve vi­zu­ál­ní tvor­bě je tvůr­ce ome­zen tím, co může di­vá­ko­vi uká­zat a vy­svět­lit jen ob­ra­zem sa­mot­ným. A divák sa­mo­zřej­mě nikdy ne­mů­že uva­žo­vat o něčem, co ne­vi­dí a to i v pří­pa­dě, kdy to do­kon­ce mohlo být za­mýš­le­no.

Krás­ným do­kla­dem je ko­men­tář k ob­ráz­ku to­ho­to kon­cep­tu na jiném ser­ve­ru - jeden člo­věk se tam ptal, zda by neměl mít kří­d­la. A právě tento kon­cept má uka­zo­vat, že je má, že na zá­dech má malé od­klop­né krov­ky/pláty po celé své délce. Jen je třeba si ta kří­d­la do­mys­let, což jsem u kon­cep­tu už kre­seb­ně ne­za­řa­zo­val. A ano, na­stal jeden mo­ment, kdy jsem si řekl, že bych možná měl, ale znáte to moc práce. :)

Sice jsem si pár hlodů ne­od­pus­til, ale celý te­nhle pří­spě­vek neměl vlast­ně re­a­go­vat na kri­ti­ku Eiris jako ta­ko­vou. Spíš k ní dodat i po­hled tvůr­čí, o kte­rém si mys­lím, že někdy může po­změ­nit po­hled na dílo sa­mot­né a stej­ně jako kri­ti­ka, po­skyt­nout po­hle­dy na věc, které za nor­mál­ních okol­nos­tí ne­mu­sí být zjev­né.