 |
Dharmi 28. listopadu 2011 15:45
Souhlasim s LBs. Bez ohledu na to, jak je ta malba zdařilá, mi to kompozičně přijde vyloženě blbý.
Nevim teda, kde končí obraz, ale budu počítat s tim, že fotka je ořízlá přesně na okraji brazu.
– V první řadě bych se u krajinky vybodl na čtvercovej formát. Horský jezero, modrá, zelená, uklidňující barvy, atd. Je jasný, že ten obraz má působit harmonicky a klidně. Pro lidský oko je nejpřirozenější formát na ležáka, celej život vnímáme svět v širším horizontálnim úhlu než ve vertikálním, tak to prostě je a cokoli jinýho vzbuzuje jistej druh napětí, kterej se k týhle scenerii imho nehodí a tvoří tam něco, co se mi nelíbí. Prostě když se na to koukam, moje oči maj chuť sledovat tu linii lesa dál přes okraje, ale nemůžou, protože tam už nic neni. Jinými slovy, klasickym formátem na ležato nejde nic zkazit.
– Uměl bych si to představit i ve čtverci, to by tam ale jednotlivý prvky musely bejt nakomponovaný tak, aby využití čtverce mělo nějakej smysl a aby to fungovalo. V tomhle to nefunguje. Na druhou stranu horizont máš uprostřed, to by pro středovou kompozici do čtverce bylo jak dělaný a rozhodně by to mělo něco do sebe, kdyby k tomu byl sladěnej i zbytek, ale...ale no:)
– Celý to padá směrem doleva. Je tam největší hmota. Velkej kopec, vepředu strom, tráva. Na druhý straně to vyvažujou odrazy stromů ve vodě, ale prostě to je málo, i tak se to převažuje.
– Nejzajímavější prvky obrazu, ke kterejm se oko upíná, protože nějakym způsobem "vybočujou z řady" a narušujou řád v tý krajině, jsou uříznutý přesně v polovině. Mluvim o kopci vlevo a mluvim o ostrůvku se stromama vpravo. Dívam se na to a chci z nich prostě vidět víc. Je to jako fotka prázdnýho náměstí, z kterýho odchází člověk a ty z něj na fotce máš jen jednu polovinu. Je to věc, která dělá obrovský napětí, diváka taková věc hrozně sere, pořád ho dráždí a on se k ní musí upínat i když nechce. S timhle pracovat a takhle diváka provokovat může bejt hrozně supr, když máš jasnej záměr. Ale kde to rozhodně supr neni, je malba zalesněný harmonický krajiny, kde provokovat diváka určitě záměr neni.
– Nejtěžší část obrazu je vlevo, stejně tak nejvýraznější objekt. V místě, odkud ten obraz začínáme číst (stejně jak knihu, zleva doprava, shora dolu). Takže místo abysme ho přečetli a zůstali stát, přečteme ho a okamžitě jsme nucený vrátit se zpátky. Komponovat tak, abychom se nemuseli očima vracet na začátek neni žádný pravidlo, jen je dobrý vědět o tom, jak lidi obraz čtou a proč to tak je. Ve spoustě případů to tak člověk i udělá - když v PC udělá nějakou zlatořezovou kompozici a zkouší jí zrcadlově otáčet, často mu ta, kde zlatej řez má na pravý straně přijde přirozenější a nechá to tak. Ale říkam, neni to žádná pravidlo, jen skutečnost o který je dobrý vědět a myslet na ní.
– A vůbec ty ořezy jsou dost nepříjemný. Nejen po stranách, ale i vepředu.
Nevim jestli je dobrý nechat tam takhle nesměle vykukovat kus tý trávy vlevo dole. Je sice pravda, že to celej ten obraz uzemní, dá nám to pocit, že tam stojíme na zemi a sami se na tu scenerii díváme místo toho, abysme lítali někde ve vzduchu, ale prostě nevim, jestli se mi to líbí, musel bych nad tim chvíli přemejšlet. Buď bych tam tý trávy dal víc, nebo bych se na ní uplně vybodnul.
– Ale hlavně, ten červenej strom bych dal uplně do pryč. Jasný, podporuje prostor, jasně vymezuje tu hloubku mezi pozadím a popředím, ale srát na něj:) Neni vůbec potřeba. Ta tráva dole jeho práci zastane bez problémů a dokonce ještě s větší grácií, protože se tak nevnucuje. Ta tráva tam prostě jen tak je, nikoho neotravuje, nikomu se nevnucuje, je jí to jedno, ale ten strom na nás přímo řve, zkouší nás zaujmout a přitáhnout naší pozornost jak malej harant. Jednak kvuli jeho pozici, druhak kvuli jeho velikosti a třeťak (a to hlavně) kvuli jeho barvě. Červená – zelená jsou komplementární barvy. Tvoří spolu největší barevnej kontrast, jakej může bejt a to je kámen úrazu, protože celá scenerie je modro-zelená a najednou je tam v popředí červenej strom jak pěst na oko. Neni se čemu divit, že přitahuje pozornost z celýho toho výjevu jen sám na sebe. Pryč s nim.
– Tohle všechno můžeš zapomenout, pokud tvym záměrem bylo namalovat šíleně neharmonickou scenerii, která provokuje, ruší a snaží se být pro diváka na pohled nepříjemná.
– Pokud bys měl obsáhlejší sérii podobnejch výjevů, kde se tam ze strany tlačí různý objekty a vůbec celkově by ty kompozice v serii byly plný rušivejch prvků, uvěřim ti, že si si měl nějakej koncept, kterej by se opíral o něco jako že: Příroda se na nějakou harmonii v uspořádání může totálně vybodnout, sere z vysoka na naše pravidla a prostě si sází červený stromy kamkoli jí zrovna napadne a ty jako divák jen chodíš na náhodný místa, který si předem nevybíráš a bez výběru kompozice zaznamenáváš na plátno.
Takhle při pohledu na jeden obraz ti to ale nevěřim:)
http://plumm.cz/
|
