Kosatec (1. strana) | Galerie - Aragorn.cz

pi­li­po 15. dubna 2010 18:44
:D:D:D:D lol
Tak...vě­dec­ky po­ja­to :D

No tak dobře pěkná díra do jiný di­men­ze...
http://​filafolio.​webnode.​cz/​

pi­li­po 16. břez­na 2010 17:42
A proč hned ha­lu­ci­na­ce? :D To zní tak...​mimo nor­mál :D

Pěkná ha­lu­ci­na­ce
http://​filafolio.​webnode.​cz/​

All­Fo­rIn­spi­rati­on 10. lis­to­pa­du 2009 22:43
Já na chuť pas­te­lům při­šla až teď. Nemám totiž na nich ráda jak moc na­dě­la­jí ne­po­řád­ku. Po do­dě­lá­ní to­ho­hle ob­ráz­ku jsem si mu­se­la vysát celý pokoj:D
Ale jako každá tech­ni­ka, mají své oso­bi­té kouz­lo. Mám je ráda z po­hle­du jakou do­ká­ží vy­tvo­řit at­mo­sfé­ru...​takovou jem­nou a při­tom i tajemnou...​takové snové :)

Je to milý ob­rá­zek... suché pas­te­ly po­u­ží­vám také a to jsem si je za­mi­lo­val po ne­sku­teč­ném zkou­še­ní akva­re­lů, tak je umím oce­nit ná­le­ži­tě :-D

COŽE..?! :-O No tohle, Exellent tyhle Fan­ta­sy tvor­by mam úplně nej­rad­ši.. :-) dávam 5.0* bez de­ba­ty.. :-)
Oh mein Got. Das ist Eso Ri­m­mer.. :-)

Sa­ri­an­ne 14. října 2009 18:45
ale fakt že tu cestu si vy­stih­la per­fekt­ně.. nějak tak bych si před­sta­vo­val i já :D
Ja­ká­ko­liv akce vy­vo­lá­vá re­ak­ci, proto si mu­sí­me dobře roz­mys­let co udě­lá­me, může se stát že nás ode­zva ne­mi­le pře­kva­pí

fle­gos 14. října 2009 12:55
:D No zvlášt­ní to ne­po­pi­ra­tel­ně je. Taky bych své po­ci­ty při čtení téhle po­víd­ky ne­u­mě­la po­psat. Další důvod proč jsem tak vděč­ná za tužku a papír :)
A pa­ra­dox­ně, k ta­ko­výmhle knhám a pří­bě­hům se mi dě­la­jí ilu­stra­ce snad nej­sná­ze :)

zvlášt­ní bří­běh.... vy­vo­lá­vá to v člo­vě­ku smí­še­né po­ci­ty, neví, jest­li je to smut­né nebo.. pros­tě jiné.. nevím sám jak bych ten pocit ozna­čil...​asi ta­ko­vý pocit rov­no­váhy a touhy.. nebo á fakt nevím :D
sem z toho úplně mešu­ge xDDD
Ja­ká­ko­liv akce vy­vo­lá­vá re­ak­ci, proto si mu­sí­me dobře roz­mys­let co udě­lá­me, může se stát že nás ode­zva ne­mi­le pře­kva­pí

Lessa 11. října 2009 20:11
Kou­kám, kou­kám...​ale obsah nějak ne­na­chá­zím. Ne­va­dí, tak ho budu muset po­psat vlast­ní­mi slovy:
Pří­běh vy­prá­ví o chlap­ci, velmi vní­ma­vém, mi­lu­je celý svět a ra­du­je se z jeho darů. Nej­ra­dě­ji tráví čas v krás­né za­hra­dě, plné rost­lin a ži­vo­ta. Nej­ví­ce ho fas­ci­nu­jí ko­sat­ce, po­zo­ru­je jak ros­tou, jak se je­jich květy roz­ví­je­jí...a když na­hlí­ží dov­niř květů, před­sta­vu­je si cestu le­mo­va­nou ty­čin­ka­mi, cestu skrze květ(a to je to co mě in­spi­ro­va­lo pro ob­rá­zek...​takový nej­sil­něj­ší oka­mžik pro mě:)).
Pak ale jak roste a do­spí­vá, se začne za­jí­mat o vědu, o tech­ni­ku, o svět jaký si sto­ři­li lidé a za­po­mí­ná na krásu za­hra­dy. Stane se stu­den­tem, pro­fe­so­rem, uzná­va­ným člo­vě­kem. Spo­leč­nost a její ná­zo­ry jsou mu draž­ší než oka­mži­ky klidu a har­mo­nie v pří­ro­dě.
Za­mi­lu­je se do jedné dívky, jmé­nem Iris. Po ně­ja­kém čase ji po­žá­dá o ruku, ale ona ho od­mít­ne. Avšak dá mu šanci. Jed­nou jí řekl, že mu její jméno něco při­po­mí­ná, něco vzdá­le­né­ho a pře­krás­né­ho. Ona mu řekne, že si ho vezme, pokud si vzpo­me­ne, co mu při­po­mí­ná její jméno.
On tedy hledá, vrací se do vzpo­mí­nek, vrací se do sebe. Za­čí­ná se stra­nit spo­leč­nos­ti a má po­věst po­di­ví­na. Dříve než ob­je­ví co hledá, Iris zemře. On usta­vič­ně ač bez­vý­sled­ně pátrá v sobě po té dávné vzpo­mín­ce.
Až jed­nou, už jako starý, vy­čer­pa­ný muž, pro­chá­zí lesem. Od ja­ké­ho­si člo­vě­ka se dozví o zvlášt­ním místě kdesi v lese. Vy­pra­ví se tam v na­dě­ji, že najde cíl svého pu­to­vá­ní. Na­lez­ne jes­ky­ni a v tu chví­li si vy­ba­ví onu cestu skrze ko­sa­tec, vzpo­me­ne si na Iris a vydá se po té snové cestě...

To je muje osob­ní shr­nu­tí, to jak na mě celá po­víd­ka pů­so­bi­la :)

Lessa 11. října 2009 20:11
Nemám, ale zku­sím se po­dí­vat po něčem...:) Dobrý nápad:)

súhla­sím s tebou, vockoo. a len tak pre za­u­jí­ma­vosť, nemáš sa­ri­an­ne niekde link na tú po­vied­ku? prí­pad­ne ne­vieš zohnať krát­ky obsah? mys­lím, že by bolo za­u­jí­ma­vé po­zrieť sa na tvoj ob­rá­zok po jej pre­čí­ta­ní.
... jej hudby ob­rá­te­nej, pre­vrá­te­ných slov, zvrá­te­ných myslí, pre­ko­te­ných snov...

Mě se to líbí! Do­kon­ce HODNĚ líbí.

Přes­to­že nemám rád abs­trak­ce, tak tohle na mě udě­la­lo dojem. Je to v úplně jiné třídě, než ty abs­trak­ce co sem byly při­dá­ny před tebou. V mno­hem vyšší třídě.

Dělá to na mě ta­ko­vej hezkej dojem :). Ne­če­tl jsem sice po­víd­ku od Her­ma­na Hesse, ale tak nějak si to do­ká­žu před­sta­vit.

4,5
Tadá!