Itas | Amergen 19th Century (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

//bump

Tohle Carmen vážně vytáčelo. Proč všichni takhle mlží. Není jednodušší sdělit prostá fakta?
Carmen se rozhodla, že je nejvyšší čas navštívit Kivora a Narvala. Jejich příběhy Carmen zajímali i přesto, že o jejich pravdivosti vážně pochybovala. Měla dojem, že by z těchto dvou mohla dostat přece jen...něco... něco víc. Nebo alespoň si od nich vypůjčit dalekohled....nebo možná mají přístup k deníkům kapitána?
Na mysl jí ale znenadání přišel jiný člen posádky. Stále musela myslet na podsaditého trpaslíka, který stál kousek od okraje paluby a zíral kamsi do dáli, když si poprvé povídala s kapitánem. Na kapitána tehdy vůbec nezareagoval. Lidé kteří vzdorují systému, nebo alespoň stojí opodál, bývají velmi nebezpeční. Ten trpaslík rozhodně nevypadal odevzdaný. Takoví, jsou nejlepší na vyzvídání, protože si ještě nevybrali stranu. Carmen měla rozhodně v plánu tohohle trpaslíka pořádně vyzpovídat. A obohatit své dosavadní informace.

Carmen otázku zaregistrovala, avšak věděla, že odpověď na ní chvíli potrvá. Měla plnou hlavu myšlenek. Už od první chvíle, kdy vstoupila na palubu, bojovala s touhou vznést nějakou poznámku k vzezření posádky. Cítila se trochu podvedená. Otec přece vyprávěl o silných a statečných mužích. Tahle podivná posádka byla míle vzdálená představám, které si Carmen ve své mysli utvořila. Nicméně věděla, že dobré vztahy s posádkou jsou základem a tak se rozhodla svou touhu o rýpavou poznámku porazit.
Chtěla si také užít vítr ve vlasech a zvuk vody tříštící se o příď lodě. Užít si vzrušení, které tohle všechno přinášelo a vyzkoušet své poznatky o plavbách a bádání v praxi. Neměla teď příliš náladu odpovídat na otázky ohledně svých očekávání. Věděla, že jsou příliš divoké, než aby je sdílela nahlas. Určitě by se dočkala jen výsměchu.
Navíc od někoho, kdo již v prvních větách dal dost jasně najevo, jak pochybuje o jejích schopnostech. A jestli Carmen něco nesnáší, tak je to tohle. Samozřejmě, že uposlechne jeho pokyny. Dobře chápe, kdo je na lodi kapitán. Přece jí není pět.
Taky doufala, že bude mít na lodi přece jen nějaké úkoly. Dokonce i místo navigátorky je zabráno. "Pffff" na chvíli se zarazila ve svých úvahách, protože nevěděla, jestli si neodfrkla nahlas....místo toho má jít na pár týdnů poslouchat historky. Historky sice miluje, zvláště, jsou-li alespoň na pravdivém základu, avšak poté co zahlédla pár povalujících se flašek rumu, pochybovala o jejich reálnosti, či vědeckému přínosu. Najednou se prostě cítila nějak navíc. Nezbývá, než přesvědčit posádku o opaku.
"Mimo osobní motivaci zúročit doposud získané vzdělání a nabít praktické zkušenosti, které mi opravu chybí, jak jste zmínil, mě také zajímá, zda-li jsou otcova svědectví o Noční krásce a její posádce pravdivá. Lhala by také, kdybych tvrdila, že mě neláká oceán, potažmo samotná Minarie. Jsem přesvědčená, že současná svědectví a výzkumy, které byly vedeny v této oblasti, jsou stále dosti povrchní. Snad se mi v budoucnosti podaří něco z tohoto změnit. Snad i díky pomoci Vaší posádky."
Carmen se oddychlo, že zvládla vyřknout alespoň částečně nekontroverzní odpověď. Zdálo se jí, že ji vyhrkla snad na jeden nádech.
"Ještě mě napadlo. Kdybyste snad Vy osobně, nebo někdo z posádky, našel čas předvést mi technické parametry Noční krásky, bylo by mi ctí."

https://www.youtube.com/watch?v=SRxFlQuSHbw

Šlachovitý opálený půlelf žvýkající levný tabák, který si doposud hověl v Čápím hnízdě, na kapitánův pokyn rychle ožil a přeběhl po ráhnu, aby upravil horní lík plachty. Měl v plánu to provést až za chvíli - netušil, že na zvedání kotev dojde tak rychle. Stihl to jen taktak včas na to, aby jeho kolega, krollí hromotluk stojící dole u peni povolil napínáky.

Vžžžžuuuum!

Obří plachty se vmžiku rozvinuly a vzduly, neboť se do nich za hlasitého vyzvánění přístavního zvonu okamžitě opřel skotačivý jarní vítr. Noční kráska se dala do pohybu, ladně klouzajíc po třpytivé hladině, rozčeřujíc ji svými masivními dřevěnými boky.

"Pohněte prdelemi vy chamradi líná! Hejbejte se, škatulata! Znáte to, všichni na místa! Kivore, hnízdo!" kibicoval trpasličí první důstojník posádku.
"Zde!" ozval se půlelf shora.
"Narval, zkontrolovat Takeláž! "
"Ale šéfe, už jsem ji ráno dvakrát kontroloval, všechno v pořádku!"
"Do třetice všeho dobrého!" burácel trpaslík. "Jedu! Jedu!"

...

"Takže, mladá slečno Cavandishová," otočil se ke Carmen kapitán Hakoon když po opuštění zátoky zkontroloval kurz na svém stříbřitě zdobeném kompasu. Byl to ramenatý černooký mořský vlk s velice opálenou kůží, dlouhými blonďatými vlasy staženými do uzlu a zlatým kroužkem v uchu. Na sobě měl dlouhý hnědý kabát splývající skoro až k zemi, zbrusu nový kapitánský klobouk a kožené holínky s přezkami. "S vaším otcem jsem se plavil dobrých deset let, takže bych řek, že ho znám docela dobře," pokračoval přátelsky. "Vás ale neznám. Jste tady protože je můj přítel a protože je bohatým podílníkem Yewaenské Jihominarské společnosti. Jak víte, kolonizujeme Minarské pobřeží už přes deset let, ale to ani v nejmenším neznamená, že je Minárie zmapovaná.
Chápu dobře, že je to vaše první expedice podobného ražení?
Podívejte se. Vím, že máte rozsáhlé vzdělání, ale žádné pořádné zkušenosti. Na první dobrou vás proto zdvořile poprosím, abyste se - hlavně dokud jste na mé lodi - držela veškerých mých pokynů i pokynů ostatních členů posádky. Kdyby se vám tady něco nedejbože stalo, Albrecht by mě na místě uškrtil." lišácky na ni mrkl. "Následujících pět týdnů se budeme nyní plavit bez zastávky, takže bude dost času seznámit se s posádkou. V případě, že byste se nudila, Kivor a Narval - to jsou ti dva co maj na starosti plachty - vyprávěj skvělý historky. Irena je nejlepší navigátorka, jakou bych si mohl kdy přát - ve hvězdách se vyzná líp, než kdokoli jiný. První důstojník je trochu podivín... nic proti, Žarchoune," zarazil se a podíval na podsaditého trpaslíka, který stál kousek od nich u kraje paluby a zíral kamsi do dáli. Na kapitána nezareagoval. Haakon pokrčil rameny a vrátil se pohledem k ní. "Takže... jestli se smím zeptat: proč jste se rozhodla přidat k naší plavbě? Jaké jsou vaše očekávání?"

Jeho dcera Carmen Lily Cavandishová. O výpravách svého otce slýchávala snad každou noc před spaním, kdy jí vyprávěl o jeho dobrodružstvích. Mimo to přečetla také tunu lodních deníků, deníků kapitána a cestopisů svého otce. Viděla také pár nově vytvořených map. Její vnitřní hlas ji hnal dál za horizont. Ve volných chvílích se naučila vázat uzly, nahazovat sítě, rozpoznat čas dle polohy slunce na obloze, nebo poznat světové strany z hvězd. Dobře ale ví, že připravit se dá je na věci, které známe. S věcmi neznámými se dá jen soupeřit. Nervozita přetrvávala. Nadechla se slaného mořského vzduchu, který tak milovala. A vstoupila na palubu. Je připravena zastoupit svého otce jak nejlépe to jen půjde a dostát tak jeho jménu.

//případně si aktualizuj popis své postavy, ať vím jak vypadá

+ si zatrhni nahoře v záhlaví jeskyně "vytvořit záložku"

https://www.youtube.com/watch?v=6ZwryqGO66Q&ab_channel=Cromerzone

Paprsky ranního slunce dopadly na masivní stěžně a rozsochaté plachtoví Noční Krásky - obrovské královské Galéry Yewaenského království. Majestátně se tyčila i nad okolními křižníky.

Expediční loď. Sedmá Yewaenská expedice do Minárie. Tentokrát do divokých džunglí země zvané Marikolne - krásného a smrtícího místa.

"Vyplouváme!" ozval se hlas kapitána Haakona a galéra mohutně zatroubila.

Lord Cavandish do těchto expedic nejednou mnohé investoval a na několika byl dokonce osobně. Tentokrát se nemohl zúčastnit kvůli rodinným důvodům.

Mohla se však zúčastnit...

_______________________________________________________________
Uveď se jakkoliv do děje. Napiš teď klidně jen své jméno, nebo se odvaž a jeď dál jakkoli v tuto chvíli chceš ;)

https://m.youtube.com/watch?v=BFW3uoyddGU

Kamenné dlaždění ulice se třpytili ranní rosou. Když hlouček nespokojenců zničehobic zmizel, zmateně jsi se rozhlédla kolem. Lůza se do horní čtvrti nikdy nepouštěla. Kolem tebe prošla dvojice městské střáže v klasickém černém stejnokroji a kulatých přilbách připnutých pod krkem.
"Dobré ráno, madam." pozdravili oba svorně, coby dokonalý příklad galantnosti. Nikdo jiný na ulici nebyl.

Bylo to divné. Hlouček musel někdo předem varovat, že se strážníci blíží... Jinak sis to nedokázala vysvětlit.

To však nebylo to jediné, co se ten den stalo.
Když jsi se večer po dlouhém a náročném dbi natáhla na postel a po chvíli už se pomalu nořila do spánku, najednou tě z dřímoty probudilo prudké bouchnutí oken. Určitě byla zavřena, než jsi šla spát. Venku burácela bouřka jako tisíc ďáblů a liják byl ohlušující.

Vstala jsi a okno zavřela. Otočila ses a tvůj pohled padl na tvůj pracovní stůl. Zamrazilo tě.

Kromě hromady listin, knih, per a papírů, kterými byly všechny volné plochy tvého pokoje obvykle posety tam leželo něco, co tam předtím nebylo.

Byl to stříbrný náhrdelník s velikým jantarem vlitým do spony ve tvaru šesticípé hvězdy. Uvnitř jantaru byli zasazeni dva maličcí stříbrní draci se spletenými ocasy a tlamami odvrácenými od sebe navzájem.

Byla to mistrovská práce. Nikdy jsi nic podobného neviděla.

Jedno bylo jasné: někdo tu byl.

https://m.youtube.com/watch?v=JAxQ6n9dgUE

Bylo ti asi dvanáct let, když Tě otec vzal na Scharfenské útesy - malebné pobřeží plné ostrých skalisek vybíhajících desítky metrů do výše, splétajících se v majestátních obloucích. Mnohé z nich však byly rozlámané a pokřivené - některé vyrůstaly ze stěny masívu a stáčely se zpátky hluboko do moře jako obrovitá zlověstná kopí mizející kdesi pod safírovou hladinou burácejícího moře.
"Ta skaliska jsou jako celý Amergen, drahá." pamatuješ si svého otce říkat. Jeho hlas byl vždy tichý a soustředěný. Jeho projev klidný a nenucený.
"Krásná, vznešená, nebezpečná a ohlodaná zuby času. Sklání se před tíhou osudu jako my všichni. Jednou, až přijde čas, se budeš muset i ty zohnout, jinak se zlomíš. Pamatuj si: pýcha a hrdost jsou jen nicotným potěšením a jejich jediným cílem je člověka rozptýlit a odvést jeho pozornost od skutečného poznání...

Támhle! Rychle, podívej se tsm dalekohledem."

Ve zvětšovacím skle uviděla hejno delfínů.
"Sleduj jak se vlní podél vln. Oni ničemu nevzdorují. Plavou s proudem. Delfíni jsou skutečnými hledači poznání. Ale oni už ho našli, protože kdo hledá... Toho si osud najde."
Usmál se a pohladil tě po vlasech...