Grom Příleský | Barevná srdce (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Po­sta­vil jsem se vedle Groma. Na He­ru­Gi­lo­vo zvo­lá­ní jsem se ohlé­dl a po­zo­ro­val, jest­li se u hlavy bude něco ode­hrá­vat. Po chví­li jsem se ale oto­čil zpět ke kleci a zkou­ším, jako po­pr­vé, str­čit prsty do me­ze­ry v mříži, abych uká­zal Gro­mo­vi, co se dělo. Pak zku­sím před­vést i pokus se svojí dýkou.

Za­hle­dím se na Groma s Tho­ron­gi­lem jak si pro­hlí­že­jí klec a něco si tam po­ví­da­jí. Pak "ne­ná­pad­ně" kouk­nu na hlavu jest­li po­střeh­nu ně­ja­ký další její pohyb a pak po­kra­ču­ji ve svých úva­hách:
Co kdy­bychom zku­si­li roz­dě­lit pro­blém na tři díly - tři perly a tři perly na první vá­že­ní, tak jich zkon­t­ro­lu­je­me šest, více než po­lo­vi­nu, a zbu­dou čtyři - tohle mi při­pa­dá do­ce­la na­děj­né.
Buďto se misky po­hnou různě, takže ta zvlášt­ní perla je jedna ze těch prv­ních šesti a zbylé čtyři jsou oby­čej­né a tedy stej­né. Tak bu­de­me mít ještě dvě vá­že­ní na šest perel. A ještě bude první po­vě­do­most - tři perly jsou spolu lehčí a tři jsou spolu těžší. Takže na druhé vá­že­ní roz­dě­lí­me perly po dvou, tedy budou tři dvo­ji­ce a bu­de­me vědět, které jsou těžší nebo lehčí.

Grom a Tho­ron­gil došli k vý­klen­ku s klecí a váhou. Gwarg v ru­kách po­hu­pu­je svým vá­leč­ným kla­di­vem, po­zo­ru­je vodní proud a zby­tek míst­nos­ti za ním až ke dve­řím v Z zdi. Ostat­ní na­slou­cha­jí He­ru­gi­lo­vu mumlá­ní, jak pře­mýš­lí nad vá­že­ním perel a sle­du­jí hadí hlavu a desku s ná­pi­sem nad ní, jest­li za­hléd­nou ně­ja­kou změnu.

"Ej-jah," vy­já­d­řím náhlé pře­kva­pe­ní.
"Ta hlava se na mě kouk­la," dodám rych­le, abych po­tla­čil možný úlek ostat­ní­cha po­zor­ně se za­hle­dím na re­li­éf. Chví­li ho bed­li­vě po­zo­ru­ji, ale nemám dojem ně­ja­ké­ho ohro­že­ní.
"Možná se mi to jen zdálo, že se ta hlava ne­pa­tr­ně po­o­to­či­la a upře­la svoje oči na mě. Ale už se ten pocit vy­tra­til."
Ještě jed­nou, opa­tr­ně, skoro po­ta­jí po­hléd­nu na hadí hlavu a začnu znovu pro­mýš­let po­stup vá­že­ní.

Chví­li po­slou­chám He­ru­Gi­la, který si po­ti­chu mumlá, jak uva­žu­je o mož­nos­tech po­stu­pu při vá­že­ní perel. Ještě se po­dí­vám na desku, ale na­pad­ne mě, že čekat na zbý­va­jí­cí text ne­mu­sí­me všich­ni, na to stačí zby­tek dru­ži­ny.
Tak vy­kro­čím za Gro­mem ke kleci s váhou, snad tam budu uži­teč­něj­ší.

Na krát­ko sou­stře­dím po­hled na desku. Ne­při­pa­dá mi, že by za chví­li mého roz­mýš­le­ní nějak vý­raz­ně změ­ni­la svůj vzhled a tak po­kra­ču­ji ve svých úva­hách:
Zřej­mě jsem ten pro­blém roz­dě­lil na moc malé části. Kdy­bychom tedy za­ča­li z opač­né­ho konce a roz­dě­li­li perly jenom na po­lo­vi­nu. Pět a pět mů­že­me zvá­žit, a v jedné pě­ti­ci ta zvlášt­ní perla musí být. Jedna miska tedy kles­ne nebo se zved­ne. Ale na které misce je ta zvlášt­ní perla se tak ne­po­zná, a zbý­va­jí už jen dvě vá­že­ní. Hmm, ta­ko­vé pro­blémy jsou asi pořád moc velké. Bu­de­me muset zku­sit něco mezi tím.

Při pro­hlí­že­ní desky s ná­pi­sem vzpo­mí­nám na svého mi­s­tra a po­lo­hla­sem si pře­ří­ká­vám, co mě učil, jak řešit různé si­tu­a­ce, do kte­rých bych se mohl do­stat.
... Před­stav si to jako pro­blém, ně­kte­rý je malý a ta­ko­vý lze ob­vykle vy­ře­šit snad­no a rych­le ... jenže si­tu­a­ce může být slo­ži­těj­ší, pro­blém větší ... Často po­mů­že roz­dě­lit velký pro­blém na ně­ko­lik men­ších a zku­sit vy­ře­šit po­stup­ně každý zvlášť ...

Po­hléd­nu na desku, pak na ostat­ní, a po­kra­ču­ji ve svých myš­len­kách.
Máme vy­brat perlu, z de­se­ti a vy­pa­da­jí stej­né každá jako ty zbý­va­jí­cí. Máme asi po­u­žít váhu, takže jedna perla bude lehčí nebo těžší. Po­mo­cí váhy se asi nic ji­né­ho ne­po­zná.
Jedna perla na jednu misku, další na dru­hou a když budou různě těžké, tak první z těch zvá­že­ných zvá­ží­me znovu s ně­kte­rou z těch ostat­ních, ty jsou už všech­ny oby­čej­né a stej­ně těžké. To bude druhé vá­že­ní a ta první perla buďto bude zase jiná a je to ta, kte­rou chce hadí hlava, nebo první a třetí perla budou stej­ně těžké a pak musí být zvlášt­ní ta druhá, kte­rou jsme dali po prv­ním vá­že­ní stra­nou. Pří­pad­ně si to mů­že­me po­tvr­dit tře­tím vá­že­ním druhé perly a ně­kte­ré z těch ostat­ních.
Jenže když první i druhá perla budou stej­ně těžké, pak není tou zvlášt­ní žádná z nich a zbýcá jich osm. Ale takhle na tři vá­že­ní lze po­rov­nat jen šest perel a ne­mu­sí­me vůbec dojít k ře­še­ní.

tech
Budu do konce týdne mimo dosah i-ne­tu.
Přeji vám hezké dny.

Taky letmo kouk­nu na Groma a potom se oto­čím zpět k desce:
"Tak z perel máme vy­brat jednu nějak zvlášt­ní. Když vá­že­ním, tak bude lehčí nebo těžší než ostat­ní, to je skoro jisté. Barvu nebo tvar nebo co ji­né­ho by se na váze těžko ur­čo­va­lo."

Dívám se na nápis a ukážu po­zved­nu­tou rukou.
"Ještě tam pořád jsou shlu­ky skvrn. Řekl bych, že nápis není celý, že kus textu stále chybí. Asi bude dobré ještě po­čkat než se pus­tí­me do vá­že­ní."

Oto­čil jsem se za Gro­mem a vidím, že pro­hlí­ží mříž a do­tý­ká se jí ruka­ma.
"Grome, já jsem skrz tu mříž pro­str­čil prsty až k dlani. Me­ze­ry mezi pruty sice jsou tak na dvě k sobě slo­že­né dlaně. Moje prsty pro­šly celé, jenže pak jako bych na­ra­zil na pev­nou pře­káž­ku. Nic jsem ne­vi­děl, ale jsem pros­tě ruku ne­do­stal, celá dlaň zů­sta­la venku."

Letmo po­hléd­nu na desku nad hadí hla­vou a po­kra­ču­ji:
"Zkou­šel jsem i svoji dýku, avšak čepel do me­ze­ry mezi pruty ne­pro­šla vůbec. Jako kdyby se její hrot ihned za­píchl do tvr­dé­ho dřeva.
Pros­tě jsme na Starém Hrád­ku a tady jsou věci jiné a jinak."

„Zku­sím to pro­zkou­mat víc zblíz­ka,“ řeknu po­ti­chu, za­tím­co se opa­tr­ně při­blí­žím ke mříži. Moje oči jsou zvyk­lé na tiché po­hy­by lesa, takže se po­ku­sím tyto do­ved­nos­ti po­u­žít i zde. Možná v té mříži nebo kolem hadí hlavy něco pře­hlí­ží­me. Pokud tu je ně­ja­ká past, bude lepší, když to od­ha­lí­me teď, než bude pozdě.

Po­ma­lu ob­chá­zím vý­kle­nek, prsty lehce pře­jíž­dím po mříži, hle­dám ně­ja­ké stopy opo­tře­be­ní nebo znám­ky toho, že by váha mohla re­a­go­vat na perly jinak, než oče­ká­vá­me. Me­zi­tím zů­stá­vám napůl os­tra­ži­tý, při­pra­ve­ný na ja­ké­ko­li ne­bez­pe­čí, které by mohlo při­jít, až se s tou váhou začne ma­ni­pu­lo­vat.

„Ne­za­po­mí­nej­me, že po vy­ře­še­ní há­dan­ky může ná­sle­do­vat něco ne­pří­jem­né­ho,“ dodám. „Já a Ae­luin bu­de­me mít oči na stop­kách.“

//Jinak zdra­vím všech­ny! Po del­ším čase je super vrá­tit se na DnD forum. Nevím, jak moc to hra­je­te na pra­vi­dla. Tak kdyžtak řek­ně­te a hodím si na něco z toho kost­kou. Snad jsem chyt­nul i tu story. :)

Po­zor­ně čtete další kus textu:
Dobře roz­važ, jak které perly po­lo­žíš na misky vah, pak stáh­ni mříž.
Pákou dole váhu uvol­ni a pohyb misek s per­la­mi do své pa­mě­ti peč­li­vě ulož.
Po zvá­že­ní mříž od­kryj, zkus jinak perly na misky při­pra­vit. Znovu stáh­ni mříž a pákou po­dru­hé váhu uvol­ni.
Tak budeš moci uči­nit ještě po­tře­tí.
Po tře­tím vá­že­ní je ti do­vo­le­no mříž zved­nout, vzít si své bo­hat­ství, ale ne­zkou­šej znovu perly na váhu pod mříž vra­cet.

tech
Budu na týden mimo dosah i-ne­tu.
Přeji vám hezké dny.

Po­zor­ně sle­du­je­te desku nad hadí hla­vou a vi­dí­te, jak se ně­kte­ré ze skvrn, které mezi tex­tem stále zbý­va­jí, za­ča­ly opět zvol­na po­hy­bo­vat a měnit svůj vzhled.
Během krát­ké chví­le se ně­ko­lik pře­tvo­ři­lo v runu a pak další.

tech
Budu dva týdny mimo dosah i-ne­tu.
Přeji vám hezké dny.

Dívám se do vody pod sebou, po chvil­ce jsem se o kou­sek po­su­nul a dál se sna­žím pro­hlí­žet peč­li­vě každý kou­sek stěny břehu.
Tho­ron­gi­lův vý­křik za­u­jal moji po­zor­nost. Když vidím, jak nad­še­ně zvedá ruku, oto­čím se zpět k vod­ní­mu prou­du. Spíše už jen ze zvě­da­vos­ti se ještě za­hle­dím do vody, ale pak se zved­nu a jdu za Tho­ron­gi­lem k ostat­ním.

tech
Budu do příští­ho týdne mimo dosah i-ne­tu.
Přeji vám hezké dny.

"Aja­hej. Našel jsem," vy­křik­nu ra­dost­ně a zved­nu ruku nad hlavu.
"Štěs­tí nám uká­za­lo mi­lost­nou tvář. Máme další perlu."
S těmi slovy za­mí­řím k ostat­ním u hadí hlavy. Tam na­přáh­nu ruku před sebe a opa­tr­ně ro­ze­vřu dlaň.
"Almi, tady je de­sá­tá perla."

"Oj, vy­pa­dá to, že tady něco vidím. Ně­ja­ký velký ob­lá­zek, asi tak půl sáhu pod hla­di­nou."
O kou­sek jsem se po­su­nul, abych byl přímo nad mís­tem ná­le­zu.
"Voda je tmavá, ne­vi­dím o moc víc hlou­bě­ji. Ani ne­po­znám jest­li je to ně­ja­ký va­loun nebo lastu­ra.
Ale měl bych na to do­sáh­nout a zku­sím jest­li to něco do­ká­žu z vody vy­táh­nout."

Tornu jsem už sun­dal u stěny s re­li­éfem. Teď si vy­hr­nu rukáv, při­dr­žím si ho levou rukou a pra­vou po­ma­lu po­no­řím do vody. Když ucí­tím, že jsem se do­tknul před­mě­tu, sevřu ho svými prsty a zku­sím, jest­li ho vy­táh­nu.

Gwarg letmo po­hlé­dl na lovce perel. Pak lehce zhoup­nul svoje kla­di­vo a dál se sou­stře­di na sle­do­vá­ní okolí.
Má­chá­ní ve stu­de­né vodě ho ne­lá­ká, zřej­mě rád ta­ko­vou "zá­ba­vu" pře­ne­chá ostat­ním.