HeruGil | Barevná srdce (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

"Ej-jah," vyjádřím náhlé překvapení.
"Ta hlava se na mě koukla," dodám rychle, abych potlačil možný úlek ostatnícha pozorně se zahledím na reliéf. Chvíli ho bedlivě pozoruji, ale nemám dojem nějakého ohrožení.
"Možná se mi to jen zdálo, že se ta hlava nepatrně pootočila a upřela svoje oči na mě. Ale už se ten pocit vytratil."
Ještě jednou, opatrně, skoro potají pohlédnu na hadí hlavu a začnu znovu promýšlet postup vážení.

Chvíli poslouchám HeruGila, který si potichu mumlá, jak uvažuje o možnostech postupu při vážení perel. Ještě se podívám na desku, ale napadne mě, že čekat na zbývající text nemusíme všichni, na to stačí zbytek družiny.
Tak vykročím za Gromem ke kleci s váhou, snad tam budu užitečnější.

Na krátko soustředím pohled na desku. Nepřipadá mi, že by za chvíli mého rozmýšlení nějak výrazně změnila svůj vzhled a tak pokračuji ve svých úvahách:
Zřejmě jsem ten problém rozdělil na moc malé části. Kdybychom tedy začali z opačného konce a rozdělili perly jenom na polovinu. Pět a pět můžeme zvážit, a v jedné pětici ta zvláštní perla musí být. Jedna miska tedy klesne nebo se zvedne. Ale na které misce je ta zvláštní perla se tak nepozná, a zbývají už jen dvě vážení. Hmm, takové problémy jsou asi pořád moc velké. Budeme muset zkusit něco mezi tím.

Při prohlížení desky s nápisem vzpomínám na svého mistra a polohlasem si přeříkávám, co mě učil, jak řešit různé situace, do kterých bych se mohl dostat.
... Představ si to jako problém, některý je malý a takový lze obvykle vyřešit snadno a rychle ... jenže situace může být složitější, problém větší ... Často pomůže rozdělit velký problém na několik menších a zkusit vyřešit postupně každý zvlášť ...

Pohlédnu na desku, pak na ostatní, a pokračuji ve svých myšlenkách.
Máme vybrat perlu, z deseti a vypadají stejné každá jako ty zbývající. Máme asi použít váhu, takže jedna perla bude lehčí nebo těžší. Pomocí váhy se asi nic jiného nepozná.
Jedna perla na jednu misku, další na druhou a když budou různě těžké, tak první z těch zvážených zvážíme znovu s některou z těch ostatních, ty jsou už všechny obyčejné a stejně těžké. To bude druhé vážení a ta první perla buďto bude zase jiná a je to ta, kterou chce hadí hlava, nebo první a třetí perla budou stejně těžké a pak musí být zvláštní ta druhá, kterou jsme dali po prvním vážení stranou. Případně si to můžeme potvrdit třetím vážením druhé perly a některé z těch ostatních.
Jenže když první i druhá perla budou stejně těžké, pak není tou zvláštní žádná z nich a zbýcá jich osm. Ale takhle na tři vážení lze porovnat jen šest perel a nemusíme vůbec dojít k řešení.

tech
Budu do konce týdne mimo dosah i-netu.
Přeji vám hezké dny.

Taky letmo kouknu na Groma a potom se otočím zpět k desce:
"Tak z perel máme vybrat jednu nějak zvláštní. Když vážením, tak bude lehčí nebo těžší než ostatní, to je skoro jisté. Barvu nebo tvar nebo co jiného by se na váze těžko určovalo."

Dívám se na nápis a ukážu pozvednutou rukou.
"Ještě tam pořád jsou shluky skvrn. Řekl bych, že nápis není celý, že kus textu stále chybí. Asi bude dobré ještě počkat než se pustíme do vážení."

Otočil jsem se za Gromem a vidím, že prohlíží mříž a dotýká se jí rukama.
"Grome, já jsem skrz tu mříž prostrčil prsty až k dlani. Mezery mezi pruty sice jsou tak na dvě k sobě složené dlaně. Moje prsty prošly celé, jenže pak jako bych narazil na pevnou překážku. Nic jsem neviděl, ale jsem prostě ruku nedostal, celá dlaň zůstala venku."

Letmo pohlédnu na desku nad hadí hlavou a pokračuji:
"Zkoušel jsem i svoji dýku, avšak čepel do mezery mezi pruty neprošla vůbec. Jako kdyby se její hrot ihned zapíchl do tvrdého dřeva.
Prostě jsme na Starém Hrádku a tady jsou věci jiné a jinak."

„Zkusím to prozkoumat víc zblízka,“ řeknu potichu, zatímco se opatrně přiblížím ke mříži. Moje oči jsou zvyklé na tiché pohyby lesa, takže se pokusím tyto dovednosti použít i zde. Možná v té mříži nebo kolem hadí hlavy něco přehlížíme. Pokud tu je nějaká past, bude lepší, když to odhalíme teď, než bude pozdě.

Pomalu obcházím výklenek, prsty lehce přejíždím po mříži, hledám nějaké stopy opotřebení nebo známky toho, že by váha mohla reagovat na perly jinak, než očekáváme. Mezitím zůstávám napůl ostražitý, připravený na jakékoli nebezpečí, které by mohlo přijít, až se s tou váhou začne manipulovat.

„Nezapomínejme, že po vyřešení hádanky může následovat něco nepříjemného,“ dodám. „Já a Aeluin budeme mít oči na stopkách.“

//Jinak zdravím všechny! Po delším čase je super vrátit se na DnD forum. Nevím, jak moc to hrajete na pravidla. Tak kdyžtak řekněte a hodím si na něco z toho kostkou. Snad jsem chytnul i tu story. :)

Pozorně čtete další kus textu:
Dobře rozvaž, jak které perly položíš na misky vah, pak stáhni mříž.
Pákou dole váhu uvolni a pohyb misek s perlami do své paměti pečlivě ulož.
Po zvážení mříž odkryj, zkus jinak perly na misky připravit. Znovu stáhni mříž a pákou podruhé váhu uvolni.
Tak budeš moci učinit ještě potřetí.
Po třetím vážení je ti dovoleno mříž zvednout, vzít si své bohatství, ale nezkoušej znovu perly na váhu pod mříž vracet.

tech
Budu na týden mimo dosah i-netu.
Přeji vám hezké dny.

Pozorně sledujete desku nad hadí hlavou a vidíte, jak se některé ze skvrn, které mezi textem stále zbývají, začaly opět zvolna pohybovat a měnit svůj vzhled.
Během krátké chvíle se několik přetvořilo v runu a pak další.

tech
Budu dva týdny mimo dosah i-netu.
Přeji vám hezké dny.

Dívám se do vody pod sebou, po chvilce jsem se o kousek posunul a dál se snažím prohlížet pečlivě každý kousek stěny břehu.
Thorongilův výkřik zaujal moji pozornost. Když vidím, jak nadšeně zvedá ruku, otočím se zpět k vodnímu proudu. Spíše už jen ze zvědavosti se ještě zahledím do vody, ale pak se zvednu a jdu za Thorongilem k ostatním.

tech
Budu do příštího týdne mimo dosah i-netu.
Přeji vám hezké dny.

"Ajahej. Našel jsem," vykřiknu radostně a zvednu ruku nad hlavu.
"Štěstí nám ukázalo milostnou tvář. Máme další perlu."
S těmi slovy zamířím k ostatním u hadí hlavy. Tam napřáhnu ruku před sebe a opatrně rozevřu dlaň.
"Almi, tady je desátá perla."

"Oj, vypadá to, že tady něco vidím. Nějaký velký oblázek, asi tak půl sáhu pod hladinou."
O kousek jsem se posunul, abych byl přímo nad místem nálezu.
"Voda je tmavá, nevidím o moc víc hlouběji. Ani nepoznám jestli je to nějaký valoun nebo lastura.
Ale měl bych na to dosáhnout a zkusím jestli to něco dokážu z vody vytáhnout."

Tornu jsem už sundal u stěny s reliéfem. Teď si vyhrnu rukáv, přidržím si ho levou rukou a pravou pomalu ponořím do vody. Když ucítím, že jsem se dotknul předmětu, sevřu ho svými prsty a zkusím, jestli ho vytáhnu.

Gwarg letmo pohlédl na lovce perel. Pak lehce zhoupnul svoje kladivo a dál se soustředi na sledování okolí.
Máchání ve studené vodě ho neláká, zřejmě rád takovou "zábavu" přenechá ostatním.

tech
Budu do příštího týdne mimo dosah i-netu.
Přeji vám hezké dny.

"S tím bych souhlasil," prohodím k Thorongilovi.
Na desce jsou pořád místa pokrytá skvrnami, takže se na ni ještě na chvíli zahledím, jestli se neobjeví nějaká další část textu. Pak se otočím a vyrazím k vodnímu proudu. Zamířím kousek od Thorongila, abychom hledali lastury na delším úseku.

Hledím do vody, ale zatím jsem žádnou lasturu nespatřil. Když zaslehnu HeruGilův hlas, narovnám se a otočím se k ostatním.
"Cokoliv chce někdo udělat, měl by na to být připravený. To mi říkali naši doma a potom i můj mistr.
Myslím si, že mít všech deset perel je určitě součástí té připravenosti. Těch deset důlků kolem klece s váhou tam není jen tak."

Pomalu jsem se otočil zpět k vodnímu proudu.
"Hádám, že nejdříve musíme získat ještě jednu, desátou perlu. Další se pak uvidí."