 |
"Ty vole, tak kde je ten starouš? Už půl hodiny máme bejt pryč, ať nás nestihne Slunce."
"Klid. Znáš ho, když má žízeň..."
"Ty vole, jestli to dopadne jak posledně když měl žízeň, tak už nás do Dánska nepustěj."
Skupinka motorkářů v kožených bundách, stojící kolem nebo sedících na svých motorkách se při vzpomínkách zasměje. Vyruší je až otevírající dveře od motelového pokoje. Vyjde z nich muž ve středním věku. Ústa od krve, ale zorničky v očích naznačovaly, že krev není to jediné, na čem jede. Pozornější oko si všimlo, že v pokoji za ním je omámené děvče s prázdným pohledem a bílým práškem u nosu.
"No to je dost," zavrčel mladík, který při tom startoval motorku. "Kam teď?"
Starší muž nastartoval motorku a plynule nasednul, než se zamyslel.
"V Hamburku jsme ještě nebyli."
Svět upíří Evropy v 21. století je rozbouřený. Doteď neporazitelná Camarilla přišla o své nejznámější pevnosti, Londýn a Berlín a ve mnoha městech už nevládne sama, železnou pěstí, ale je nucena spolupracovat s Anarchy. I když se tak snadno nedá. Mezitím Sabbat páchá teroristické útoky na Camarillu po celém světě, zdánlivě bez vedení a souladu. A do toho všeho Vzpoura Anarchů získala novou krev. I staré a zaběhlé pevnosti Camarilly mají své enklávy Anarchů a nezdá se, že by tato revoluce v dohledné době skončila.
Druhá Inkvizice mezitím zabíjí významné upíry po celém světě, jak se vládní organizace pomalu probouzí a dochází jim, jak velká hrozba existence upírů pro lidstvo je. A samy se tak stávají hračkou v mocenských válkách upířích států.
Nejvíce ale tento rozbouřený, neustále se měnící stav prospívá upírům, které nic z toho nezajímá. Necítí se být Anarchy, ani nechtějí sloužit Camarille. A Sabbat mají za bandu fanatických magorů. Ne, tihle upíři prostě chtějí pryč. Od toho všeho. A najednou mají tu možnost.
Je to různorodá skupinka, ale dohromady je váže jedna věc. Touha po dobrodružství. Touha užít si, co si ještě užít můžou. Než je Inkvizice nebo Camarilla doženou. Nebo je to prostě přestane bavit.
|
