Expanze (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Expanze

Pán Jeskyně:

Devakar

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Sluneční soustava domov lidstva. Jenže zdejší soustava je poněkud plnější než by bylo vhodné. Ať jde o zemi nebo Mars či různé habitáty v soustavě. Po dlouhých letech opatrných poků se podařilo vyvinout konečně Hyperpohon a dosáhnout hvězd a začít s nový život na navých světech. Budou se opakovat staré chyby nebo lidstvo změní.

Klíčová slova:

kolonie, sci-fi

Jaké hráče:

Lidi kteří jsou ochotni zahrat alespoń jeden přispěvek týdně.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/3) Erinye, Kelzat

Příspěvky ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

Vypisuje se 12 z celkem 12 příspěvků1

Taěnya - 25. listopadu 2024 10:34
Taěnya

//pp

Pán Jeskyně - 2. září 2024 22:14
Pán jeskyně Devakar

Vy­pa­da­la dost na­po­chy­bách ale dala si jen pivo. "NO dobře. A mu­sí­me tam oba víš. přece jen mě ne­zna­jí a mám ty brýle mohli by si to špat­ně vy­lo­žit. Ne­chtě­la bych aby je kvůli tomu za­stře­li­ly nebo tak."

Pán Jeskyně - 16. června 2024 22:35
Pán jeskyně Devakar

Kd,z ses k ní vy­hnul dí­va­la se na tebe šo­ko­ván když jo po­lo­žil vy­je­la a po­ku­si­la se tě od­stra­nit. Ale pak skoro blá­zen vy­de­chl slas­ti a spo­ko­je­ně za­ca­ha

Pán Jeskyně - 9. dubna 2024 17:47
Pán jeskyně Devakar

Když jsi se udě­lal do She­i­li misto do ni tak si spo­ko­je­ně vy­de­chu­nu­la jako by ne­če­ka­la že ji po­slech­neš. Ste­i­la ji pro­bo­dá­va­la po­hle­dem. Ale jinak se o nic pro teď ne­po­kou­še­la

Taěnya - 30. prosince 2023 15:29
Taěnya

Cesta k míru

Snad kaž­dou ge­ne­ra­ci to při­jde, or­ky­ně se na­mno­ží více, nežli zvlád­ne zre­du­ko­vat je­jich vzá­jem­ný zápas mezi sebou, nebo se k moci do­sta­ne ně­ja­ká silná ná­čel­ni­ce, a vrh­nou se z hor do el­fích krá­lov­ství. Proč by tomu mělo být jinak, když se to každé dvě nebo tři de­ká­dy opa­ku­je?!

Tak jako vždy za­ú­to­čí na po­hra­nič­ní města, po­be­rou úrodu, všech­no cenné a une­sou, nebo zprz­ní oby­va­tel­stvo, poté vy­táh­nou jako zá­stup mra­ven­ců smě­rem k vět­ším měs­tům, ale buďto je za­sta­ví je­jich hrad­by, nebo se budou vy­hý­bat pří­mé­mu stře­tu s naší ar­má­dou. Naše jízda a kou­zel­ni­ce je do­ká­ží smést z po­vrchu jak spa­da­né listí pod­zim­ní vichr, a tak se budou vy­hý­bat ně­ko­lik týdnů roz­ho­du­jí­cí­mu stře­tu, roz­dě­lí se do prou­dů a směrů, které budou po týdny ple­nit okolí, od­rá­žet se od hra­deb měst, a ple­nit ven­kov a pol­nos­ti, ní­ži­ny, dokud vše ne­po­že­rou. A pak z prázd­né země od­táh­nou! My vy­stou­pí­me zpoza na­šich moc­ných hra­deb, ob­no­ví­me zni­če­né, sa­je­me­me co bylo spá­le­no či ukra­de­no, a za pár let nás již čeká de­ká­da či dvě bla­hoby­tu! Než se or­ky­ně ve svých ho­rách zase na­mno­ží! Proč by to ten­to­krá­te mělo být jinak!?

...

Boje ne­by­ly dlou­hé ně­ko­lik týdnů, ale tr­va­ly mě­sí­ce! Ně­kte­rá města padla, a jiná byla ne­do­stup­ná, ob­klí­če­ná or­čí­mi ar­má­da­mi, bez mož­nos­ti spo­je­ní, zda ještě vůbec vzdo­ru­jí, nebo padla... Ne­by­lo kam ustou­pit, pro­to­že orčí ar­má­dy jsou všude, ne­po­kou­še­jí se vy­ma­név­ro­vat naši jízdu, nebo pře­pa­dat na na­šich lou­kách a v ní­ži­nách! Co­ko­liv co není za hradba­mi po­sled­ních měst je v ne­bez­pe­čí! Jsou všude... není šance se pro­bít, jen ještě vzdo­ro­vat! Ale jak dlou­ho? Jakou jsme udě­la­ly chybu? Kde se jich vzalo tolik a s ta­ko­vou tak­ti­kou?! Je ještě na­dě­je?!

Z ně­ja­ké­ho dů­vo­du je hlav­ní město čás­teč­ně ušet­ře­no, ar­má­dy jsou na do­hled, sví­ra­jí­cí kolem něho ne­pro­nik­nu­tel­ný prs­te­nec, ale k sa­mot­né­mu ob­lé­há­ní ještě ne­do­chá­zí, jen ob­čas­né šar­vát­ky. Vy­čká­vá­ní před úto­kem? Útoku by město ne­o­do­la­lo, snad jen pokud by se k nám pro­bi­ly jed­not­ky z ji­ných na­šich měst... jsou ale ještě vůbec ně­ja­ké? Zbyl ještě vůbec někdo!?

Roz­hod­nu­tí jed­nat o míru není lehké, ale při­nes­lo mi, nám, na­dě­ji! Ná­vrat vy­slan­ky­ně totiž při­ne­sl i in­for­ma­ce! Or­ky­ně bo­ju­jí i s dal­ší­mi krá­lov­ství­mi! Což jim od­čer­pá­vá síly a nutí je dělit své síly! Možná se ne­cí­tí dost silné na ob­le­že­ní města... to by nám mohlo dát čas... při­jde ně­ja­ká pomoc? Nebo ale­spoň lepší pod­mín­ky pro mír! Mír! Žádná ka­pi­tu­la­ce, jen mír... něco ztra­tí­me... něco na­bíd­ne­me... ale bu­de­me první kdo se jich zbaví, za­tím­co ony se vrh­nou na další krá­lov­ství! Stačí jen vy­jed­ná­vat! I za cenu ústup­ků a obětí! Mu­sí­me vy­jed­ná­vat!

...

Cesta za­bra­ným úze­mím ne­by­la pří­jem­ná, ale oče­ká­va­la jsem si­tu­a­ci horší nežli se zdálo z hlá­še­ní a po­pi­sů jenž se ke mě v pa­lá­ci do­sta­ly. Vět­ši­na farem a osad se zdála být stále udr­žo­va­ných, i oby­va­tel­stvo, ač dr­že­né v za­je­tí, tu bylo. Škody nejsou tak vy­so­ké, to opra­ví­me během roku! Mohlo to být horší... ne­vy­ple­ni­ly to tu... spíš jako by to, za­bí­ra­ly!? Oni to tu chtě­jí za­brat, pro sebe?! Po­vzdech­nu si, když za­čí­nám chá­pat, co nás to asi bude stát! Při­jde­me o velké části území, velké úrod­né pod­hůří! Ale i to ještě jsem osob­ně vy­mě­nit za po­ne­chá­ní si ko­ru­ny!

Te­pr­ve když si všim­nu ohav­né­ho go­le­ma, jak nese za­jat­ky­ni na svém, pyji, a další táhne v kleci, uvě­do­mím si celou ne­chut­nost! Or­ky­ně, futy, je­jich bes­tie! Každá in­va­ze je spo­je­ná s touto daní! Zná­silňování, prz­ně­ní, zná­silňování, prz­ně­ní, zná­silňování... brrr! Jen tře­ti­na obětí, pad­lých a ne­zvěst­ných je prý ze sa­mot­ných bojů! Až se bojím do­mys­let! Ne. Ne? Po­čkat! Go­le­ma! Kde vzaly or­ky­ně go­le­ma! Vždyť to je jen hrubá tupá smeč­ka bo­jov­nic co se vy­no­ří z hor se svými bes­ti­e­mi a na na zví­řa­tech, pro­há­ní se oko­lím, a se­že­re všech­no co ne­zná­sil­ní, nebo spíše, zná­sil­ní všech­no co ne­se­ře­re! Bez ně­ja­ké­ho vyš­ší­ho cíle, kde se do­sta­li ke go­le­mo­vi!?

Ještě horší po­dí­va­ná je ja­ká­si abs­trakt­ně ohav­ná struk­tu­ra, stav­ba, která čpí ne­chut­nos­tí a zvrá­ce­nou magií! Or­go­vé, ne­chut­né bes­tie! Z po­hle­du na stav­bu a dění okolo ní se mi zvedá ža­lu­dek, a z od­por­né zvrá­ce­né magie jenž ze stav­by čpí se mi dělá mdlo! Je­di­né co mohu je za­táh­nout zá­věsy na okén­ku svého ko­čá­ru a pro­ject kolem co nej­rych­le­ji, ať už máme tu bu­do­vu za sebou! Ne­chci to vidět, ani sly­šet, ani cítit! I když zá­věsy jsou pro to jen ve­li­ce chabá ochra­na...

Poté sle­du­ji město, město?! Kde se tady vzalo!? Je ohrom­né! Mo­hut­né! Ve­li­kán­ské! V to­mhle údolí, v těhle ho­rách, celé město! Jakto?! Přeci ho tu ne­moh­li na­pros­to ne­po­zo­ro­va­ně vy­sta­vět! Za tak krát­kou dobu! Or­ky­ně a město!? Mys­le­la jsem, že to je vždy jen změť tá­bo­rů a osad, s tvr­ze­mi pro ty, které do­ká­ží pro­sa­dit, a udr­žet, svojí vládu na dost dlou­hou dobu a nad do­sta­teč­ným po­čtem ostat­ních! Or­ky­ně s měs­tem? Oče­ká­va­la jsem ně­ja­kou tvrz, možná hrad... roz­hod­ně ne ci­ta­de­lu! Bo­hy­ně smi­luj se nad námi!

Prů­jezd měs­tem je pří­šer­ný! Na­před sle­du­ji město se zá­jmem, stra­chem a oba­va­mi, ale jakmi­le spat­řím v uli­cích, ohav­né, trolly a or­ky­ně, orgy s ne­bo­žač­ka­mi na je­jich pe­ni­sech, znovu za­táh­nu zá­věsy svého ko­čá­ru a sna­žím se ne­mys­let na dav venku! Tře­ba­že čím více na něm ne­mys­lím, tím víc se mi vy­ba­vu­jí ob­ra­zy údů a mo­hut­ných var­lat pod nimi, na nichž, sedí, ne­bo­žač­ky! Já, já vlhnu?! Jak je to možné!? Ne!

Vy­stou­pím z ko­čá­ru a to, co na mě čeká je straš­li­vé! Po pra­vi­ci, po le­vi­ci, zá­stup futa orkyň, ohrom­ných, mo­hut­ných, sval­na­tých s, blééé, ne­chut­nou strá­ží, je­jich kopí, sto­jí­cích k mé poctě!? Bo­hy­ně! To je tak ne­chut­né... tak po­ni­žu­jí­cí... přece kolem nich ne­pů­jdu! Jako bych něco ta­ko­vé­ho mohla uzná­vat za vzdá­ní cti?!

Na­ko­nec však jdu čelem prů­vo­du je­jich řadou, sna­žíc se ne­kou­kat na­pra­vo ani na­le­vo, přímo před sebe, ne, ne, ani kout­kem oka ne­za­chy­co­vat jeden tvrdý dlou­hý úd vedle dru­hé­ho. *Osm...​deset... dva­náct... Bo­hy­ně já je po­čí­tám! Šest­náct...* Už jsem skoro na konci! *Čty­ři­a­dva­cet!* Cítím jak mi teče pot pod hed­váb­nou tuni­kou a po­hled těch stráž­ných mi přímo str­há­vá šaty dolů a spa­lu­je každý kou­sek mého na­hé­ho těla! *Je horší mys­let na je je­jich dlou­hé mo­hut­né tvrdé čů­rá­ky... nebo vědět že ony s těma dlou­hý­ma mo­hut­ný­ma tvr­dá­ma čů­rá­ka­ma myslí na mě?!* Ne­mo­hu je vy­těs­nit z po­hle­du, mé mysli...

Te­pr­ve teď se mě někdo ujme?! *Elfka?* Hle­dím na ženu jenž mě čeká na konci *čest­né strá­že* a za­tě­kám očima když vidím její te­to­vá­ní na čele. Kou­kám na její prsa, paže, na bři­cho, na­pra­vo, garda s čů­rá­ky na­ho­ru, na­le­vo garda s čů­rá­ky na­ho­ru. Ne­mo­hu se dívat na její ob­li­čej, je to pří­šer­né! "Mé slu­žeb­né však nesou dary, bylo by ne­vhod­né při­jít bez nich, ale­spoň ty by měly vejít." Nad­ho­dím vcel­ku pro­s­to­du­še, i když ko­neč­ně se cítm tro­chu jistá, tohle jsem totiž oče­ká­va­la, a a i když ry­tíř­ky a ně­ja­ký další kus mého voje tu bude muset zů­stat, pár žen ne­sou­cí drahé lahve vín, ně­ko­lik sta­rých gri­moá­rů a knih, a hlav­ně štůč­ků dra­hých látek a pod­no­sů s vzác­ným ovo­cem by mělo jít dále a při­nejmen­ším po­lo­žit vše před krá­lov­nu... ukáži na asi šes­ti­ci dívek, žen jenž bych měla mít s sebou, tře­ba­že ostat­ní tedy ne­chám zde... snad to pro­jde! No ale pokud ne, musím se při­způ­so­bit, mír je cen­něj­ší a musím za­ris­ko­vat a vejít sama!

...

Ohrom­ná hala mě udi­vu­je, tro­chu i děsí, ne snad pro ohav­nost v po­do­bě dvou­kříd­lých vrat, ote­ví­ra­ný­mi trolly s el­f­kou, ale svojí ve­li­kos­tí a roz­leh­los­tí! V mém pa­lá­ci je mno­hem měnší, a jak dlou­ho se sta­vě­la a pro­jek­to­va­la... a or­ky­ně tu mají ve městě něco ta­ko­vé­ho!? Co se tu děje!? Jak nás mohli takle pře­ko­nat za ně­ko­lik po­sled­ních dekád!? Děsí mě to, ta ohrom­nost, roz­leh­lost... i sa­mot­ná výška! "Je to tu ohrom­né!" Pro­ne­su na prů­vod­ky­ni, uví­tač­ku. "Ta­ko­vá výška!" Ještě dodám, pokud jde semnou. Tro­chu ob­div­ně, ale spíše abych z ní do­sta­la pří­pad­ný ko­me­tář, jak, kdy? Tohle všech­no or­ky­ně zvlád­nou?! Če­ka­la jsem dře­vě­nou halu s trů­nem a ko­že­ši­na­ma!

Na roz­hléží­ní není však pří­liš času, pro­to­že krá­čím k trůnu s ohrom­nou, mo­hut­nou, ve­li­kán­skou orčí futou! Tro­chu chápu, že je to ná­čel­ni­ce ... je sku­teč­ně im­po­zant­ní! Ne­di­vím se, že sjed­no­ti­la ně­ko­lik kmenů pod jeden pra­por... ale i tak!? Tře­ba­že však pů­so­bí futa im­po­zant­ně, s po­rov­ná­ním ohrom­né­ho a skoro prázd­né­ho sálu to je skoro... ko­mic­ké! Její trůn, ona, ně­ko­lik stráž­ných... a prázd­no. Roz­hod­ně neumí na­vo­dit tu správ­nou at­mo­sfé­ru...

Pře­jdu před orčí futu. "Já krá­lov­na el­fí­ho lidu Vás zdra­vím Ná­čel­ni­ce or­čí­ho kmene..." Tro­chu se za­ra­zím, pro­to­že nevím, jak se to vlast­ně vy­slo­vu­je, a "Pyje a bles­ků", mi nejde před jazyk! Ovšem mno­hem více jsem si dala zá­le­žet na tom, že jsem krá­lov­na a ona ná­čel­ni­ce! To nešlo ne­po­střeh­nout! "Při­chá­zím v touze ..." Chci po­kra­čo­vat, ale ona jde na věc rych­le­ji!

Jsem však vcel­ku ne­u­r­va­le za­ta­že­na do ho­vo­ru který jde na vše rov­nou?! Žádná pukr­le, žádné otuká­vá­ní, žádné co­ko­liv jemné di­plo­ma­cie a nu­an­cí vy­jed­ná­vá­ní! *Ehm?* Tro­chu si od­kaš­lu, ale asi to myslí vážně! "Ja­kož­to krá­lov­na jsem sou­čas­ně kněž­kou naší víry a du­chov­ní slu­žeb­ni­cí mých pod­da­ných!" Pro­ne­su na vy­svět­le­ní na­šich zvyků. K dru­hé­mu se však po­sta­vím po­ně­kud, ne­jis­tě! I když, možná to je jen chyba pře­kla­du a nu­an­cí, vý­ra­zů a roz­dí­lu na­šich zvyků a slo­vosle­du. Po­cho­pi­la jsem, že se ptá na dítě! "Dala jsem život dvěma dce­rám, prin­cezně ..." Vy­pa­dá to, že je­jich jména ji ne­za­jí­ma­jí, pro­to­že mě zase pře­ru­ši­la něčím dal­ším! Lusk­nu­tím! Tak ne­u­cti­vé! Sle­du­ji při­chá­ze­jí­cí elfku ne­sou­cí něco ... stří­br­né­ho! *Vý­měn­na darů!* Tro­chu ne­u­r­va­lé, ale or­ky­ně tak asi pros­tě fun­gu­jí, po­mys­lím si. Před­stou­pím před elfku a pře­be­ru věd oběma ruka­ma, ještě si věc pro­hlí­že­jíc. *Bo­hy­ně, on je to úd! Pyj! Ohrom­ný!* Ale za­cho­vám jisté de­ko­rum, i když se mi z té věci točí hlava! Tro­chu za­dr­ha­ně kok­tám. "Dě­ku­ji za... ta­ko­vou cen­nou... věc. Repli­ku. Ukáz­ku umění va­šich ko­vá­řek?" Pro­ne­su při při­jí­má­ní pe­ni­su. Nej­spí­še znaku plod­nos­ti, nebo ně­če­ho ta­ko­vé­ho?! Po­kou­ším se od­had­nout co a k čemu to vlast­ně je?! "Vaše, dary pro vás Ná­čel­ni­ce jsou..." Podle toho zda elfky pus­ti­ly dovnitř, nebo če­ka­jí venku, jí po­ku­sím od­po­vě­dět! Ne! Zase mě pře­ru­ši­la! "Ehm? Eh" Po­dí­vám se na ní ne­chá­pa­vě!? "Co­že­to mám udě­lat?" A ne­vě­říc­ně kou­kám na orčí ná­čel­ni­ci, s pyjem stále v ru­kách. "Mám si... po­mě­řit... v sobě?" Ne­chá­pu oči­vid­ně!

Ale ještě stále ne­vě­řím v zvrá­ce­nost všeho a všech bez špet­ky mož­nos­ti, touhy po po­ru­zomně­ní, a spo­leč­né řeči! Jen je ne­chá­pe­me! A ony ne­chá­pou nás! Mu­sí­me se s nimi přeci na­u­čit nějak... ko­exis­to­vat! Co na tom, že je­jich, zvyk, je na­pros­to ší­le­ný!? "Má... do sebe?!" Pro­ne­su ne­jis­tě, roz­hléd­nu se po okolí! Tě­ka­jíc na­pra­vo i na­le­vo... ale na­štěs­tí je tu prázd­no!

Po­sta­vím pyj na pod­la­hu, trčíc na­ho­ru, jako kopí... A po­sta­vím se nad ním. Při­tom za­ujmu po­zi­ci jako bych dě­la­la dřep. Je to pro dobro krá­lov­ství! Pro dobro vzta­hů! Pro po­ro­zum­ně­ní našim kul­tu­rám! A po­zvol­na jedu dolů, kle­sám boky, až cítím špič­ku pe­ni­su na lemu mého heb­ké­ho prádla! Cítím, že je mokré! Jsem mokrá! Cítím kov na vstu­pu... Váhám. Ne­mo­hu se k tomu od­hod­lat! Do­kon­ce mám pocit, že jsem za­slech­la... *ona to udělá* spolu s po­škleb­ným odfrk­nu­tím, které opo­no­va­lo *ne­u­dě­lá* a ně­ko­lik dal­ších pod­b­ných, ti­chých, jako by se na­pě­tí dalo krá­jet! Pokud přes­to lusk­ne, a pošle elfku, aby mě, mo­ti­vo­va­la a urych­li­la... oka­mžik váhám. Cítím žalud na mém stupu! Od­hr­nu­ji lem prá­dél­ka. Takže míst­nost začne vonět o to víc mým se­kre­tem! Cítím jak se mi styd­ké pysky oba­lu­jí a ro­ze­ví­ra­jí ža­lu­dem stří­br­né­ho pyje! "Já... ne..." Po­kou­ším se pro­tes­to­vat, ale pře­má­hám se. Pak se začnu po­sou­vat dolů a pyj do mě po­zvol­na za­jíž­dí! Ne, já se na­sou­vám na pyj! Ještě pří­šer­něj­ší! Má volba! Ale za­chrá­ním tak mír, dělám to pro mojí říši! "Mám jej v sobě!" Hles­nu, tře­ba­že je ve mě sotva tře­ti­na jeho délky, i tak si mys­lím, že pro­ni­kl do­ce­la hlu­bo­ko. "Dělám to pro... při­ne­se­ní míru mezi na­še­mi druhy... a kul­tu­ra­mi, na znak po­ko­ry... i dů­vě­ry!" Dodám... a po­kou­ším se z pe­ni­su po­zvol­na zve­dat a vy­su­nout se!

Pán Jeskyně - 5. listopadu 2023 18:10
Pán jeskyně Devakar

"Uvi­dí­me možná za ni bude bonus." Pro­ne­sk klid­ně.
(% na bonus)

Vy­pa­da­la stej­ně spo­ko­je­ně jako ty. Po tvé otáz­ce ohld­ně prace a toho jak to mádlou­ho dělat vy­pa­da­la dost zma­te­ně a ne­jis­tě. "Pane?" Ze­pta­la jse jako by vůbec ne­chá­pa­la co říkáš.

Pán Jeskyně - 4. června 2022 20:20
Pán jeskyně Devakar

//% hle­dá­ní vody

Pán Jeskyně - 6. května 2021 15:21
Pán jeskyně Devakar

Na­ko­nec se ti po­da­ři­lo unik­nout i stěli aniž by se tě někdo všim­nul což bylo více méně štěs­tí že jsi do­ká­zal unik­nout. Když jsi hle­dal vo­zi­dlo nebyl pro­blém nějá­ké ukrad­nou otáz­kou bylo zda tak pri­mi­tiv­ní vo­zi­dlo do­ká­žeš vůbec řídit.

Pán Jeskyně - 7. října 2020 20:10
Pán jeskyně Devakar

"ne tedy vi­dě­la jsem oz­braz­ky ta­ko­vých koťat na zemi ale nikdy nic ta­ko­vé­ho tady." Pro­nes­la na­ko­nec po chil­ce za­myš­le­ni. "no mohla bych pro­jit ar­chív zda tam něco ne­na­jdu." pro­nes­la na­ko­nec.
"Jste v po­řad­ku,?" Ze­pta­la se tě šo­ko­va­ně. "mys­lí­te že budou pro­blém?" Ze­pta­la se tě opa­tr­ně.
"Ano před půl ho­di­nou od­je­la." pro­nes­la klid­ným hla­sem. "mys­lí­te že bylo ro­zum­né jej brát?"

James Carter - 26. srpna 2020 14:29
James Carter

Pro­plí­žil jsem se do tá­bo­ra. Zbraň jsem měl při­pra­ve­nou a mas­ko­vá­ní také. Roz­ho­dl jsem se podle cho­vá­ní za­mě­řit se na bu­do­vu co byla nej­lé­pe str­že­ná a zá­ro­veň dost velká na sondu.

Pán Jeskyně - 13. června 2020 20:02
Pán jeskyně Devakar

Tvor­ba po­sta­vy

Jméno: Jasné
Atri­bu­ty: Vaše po­va­ha, co máte radi, čeho se bo­jí­te
Schop­nos­ti: Co vaše po­sta­va umí a všem vy­ni­ká
Popis: Jak vy­pa­dá­te, zvlašt­nos­tí rysy (Stačí ob­rá­zek)
Ži­vo­to­pis: Po­sta­va musí být z Marsu nebo Země. Jest­li máte ro­ni­du co jste dělil před­tím než jste se stali gu­ver­né­rem ko­lo­nie. Ne­mu­sí­te být jen po­li­tik ale třeba vědec nebo voják.
In­ven­tář: Vaše vlast­ní věci krome šatů spe­ci­ál­ní věci které sebou při­ve­ze­te do ko­lo­nie.
Dů­le­ži­tí lidé: Sem patří dů­le­ži­tí lidé které po­tká­te. Pokud sibou vez­me­te ro­di­nu při­te­le, mi­len­ku patří sem.

Ko­lo­nie: Zde je na výběr ze tří ko­lo­nii pro za­čá­tek každá na­bí­zí jiné úska­li ale i vý­ho­dy.

Obe­ron


Ome­ron je pla­ne­ta po­dob­ná pla­ne­ta zemi kdy pla­ne­tu tvoří pouze 20% pev­ni­ni vět­ši­nou ve vel­kých os­t­ro­vech. Ma tro­pic­ké po­dond­né­bí. Bo­hu­žel vět­ši­na vody na pla­ne­tě je slaná a musí se od­so­lo­vat. Což zna­me­ná pro­blémy s pit­nou i užit­ko­vou vodou. Na dru­hou stra­nu se zde na­chá­ze­jí moře plné ryb. Které jsou podle všeho velmi chut­né. A zdej­ší rost­li­ny pře­de­vším dře­vi­ny vpadá jako vhod­ná ko­mu­ni­ta pro vývoz.

Pro­to­že je pro­zkou­man dů­klad­ně pře­de­vším os­t­rov na kte­rém je ko­lo­nie ukrý­vá mnoho ta­jem­ství.

Nová Fran­cie

Nová Fran­cie je mno­hem větší pla­ne­ta než Země a je dve větši gra­vi­ta­ce než na zemi. Proto je po­tře­ba dů­klad­ná při­pra­va těla než se člo­věk vydá na por­vrch. Kdej­ší svět je mír­něj­ší kli­ma­tem než na zemi. Je zde méně vody a více pev­ni­ny. Jsou zde velmi úrod­né ob­las­ti pro měs­to­va­ní po­tra­vin. Bo­hu­žel se zde ode­hrá­vá­jí dlou­hé a velmi chlad­né zimi.
Vět­ši­na po­pu­la­ce kol­nie po­chá­zí z ev­ro­py pře­de­vším z fran­cie. Po­u­ží­va­jí jako úřed­ní jazyk fran­couš­ti­nu.

Nový Úsvit


Nový úsvit je pla­ne­ta nej­vi­ce po­dob­ná zemi. I když je na ni o něco chlad­něj­ší než je zvy­kem. Pla­ne­ta má vhod­né pod­mín­ky k ži­vo­tu a dá se zde dobře cho­vat jak po­zem­ská flora tak fauna. Tato ko­lo­nie je nej­star­ší a nej­roz­vi­nu­těj­ší. I když byla za­lo­že­na jako vě­dec­ká ko­lo­nie kvůli na­le­ze­ní pri­mi­tiv­ních ná­stro­jů.

(Tyhle in­fro­ma­ce jsou do­stup­né v za­klad­ním prů­vod­ci pro lidi)

Vy­ba­ve­ní ko­lo­nie


Každá ko­lo­nie za­či­ná stím­to za­klad­ním vy­ba­ve­ním. Tedy vy­budva­ným zá­ze­mím.

Ko­lo­ni­al­ní obyt­né bloky typ C 3x

- Jedná se o za­klad­ni ko­lo­ni­al­ní uby­to­va­ní kro ko­lo­nis­ty ne­na­bí­zí skoro žadné po­hod­li ale za­jiš­ťu­je bez­pe­čí a za­klad­ni po­tře­by pro život. Každý blok umožňuje uby­to­va­ní ti­sí­cov­ku lidí plus so­ci­al­ni za­ří­ze­ní.

Nový úsvit má tři obyt­né bloky C. A jeden blok B který za­jiš­ťu­je oby­va­te­lům větší po­hod­lí a při­stup k zá­ba­vě.

Ko­lo­ni­al­ní šerif

- Ko­lo­ni­al­ní šerif je za­klad­ní po­li­cej­ní silou v ko­lo­nii. Kažká ko­lo­nie má jed­no­ho še­ri­fa a ně­ko­lik jeho po­moc­ní­ků kteří se sta­ra­jí o zákon a po­řá­dek v ko­lo­nii. Jsou lehce vy­zbro­je­ni a maji se sta­rat jen o po­řá­dek ne o při­pad­ný boj.

Kos­mod­rom a or­ní­tal­ní sta­ni­ce

- Or­bi­tel­ní sta­ni­ce slou­ží jako pře­stup­ní sta­ni­ce mezi vesmí­rem a pla­ne­tou. Kde se na­kla­dá a vy­klá­dá zboží a lidé. Tak slou­ží jako ko­mu­ni­kač­ní sta­ni­ce. Kde je umís­tě­no osm ko­mu­ni­kač­ních dronů pro ko­mu­ni­ka­ci se zemí.

Kos­mor­drom pak slou­ží jako za­klad­na pro ra­ke­to­plá­ny pře­vá­že­jí­cí zboží a lidi.

Sídlo gu­ver­né­ra

Sídlo gu­ver­ná­ra je váš domov zde sídli veš­ke­rá sprav­ní moc ko­lo­nie. Krom vás zde je i za­klad­ní in­fro­mač­ní cen­t­rum a ko­mu­ni­kač­ní za­ří­ze­ní pro ko­lo­nii. Takže se odsud vy­sí­la­jí zpra­vy (nebo pro­pa­gan­da). Sídlo má sa­mo­stat­ní zdroj ener­gie.

Farmy, elek­trár­ny

- Každá kol­nie má vlast­ní farmy které za­jiš­ťu­ji po­tra­vu lidem. Jedná se o bi­or­ga­nic­ké plan­ta­že. A semtam válce pro rust masa.

Elek­trar­ny jiš­tu­jí ener­gii.

Oboji za­jiš­tu­jě zdro­je pro­sou­čas­nou po­pu­la­ci.

Obe­ro­nu byl vy­bu­do­ván při­stav na moři odkud vy­rá­že­jí ry­bář­ské čluny.

Nová Fran­cie má mno­hem úrod­něj­ší půdu a větší vý­no­sy po­tra­vin.

Prů­my­sl

-Sou­hr­né ozna­če­ní pro to­vár­ný a dílny které vy­rá­bě­ji po­třeb­né věci pro ko­lo­nii. KOn­zer­va­ce po­tra­vin, ná­stro­je, zpra­vo­va­ní kovů,...

Doly


každá ko­lo­nie má vlast­ní důlní za­ří­ze­ní na těžbu kovů, mi­né­rá­lů.

(Co přes­ně se do­zví­te až v ko­lo­nii)

Pán Jeskyně - 13. června 2020 19:05
Pán jeskyně Devakar

Svět

Nut­nost najít ře­še­ní pla­ne­ty za­lid­ně­ním, ne­do­stat­kem po­tra­vin a ener­ge­tic­ká krize na­ko­nec vedlo ke spo­je­ní země v ed­not­nou vladu zná­mou jako Spo­je­ná Země. Vlad­nou­cím or­gá­me Spo­je­né Země je Zem­ská Rada. Kde jsou za­stou­pe­ni Ame­ri­ča­né, Číňané, Ru­so­vé, Ev­ro­pa jako nej­dů­le­ži­těj­ší hrači pla­ne­ty ve snaze najít ře­še­ní a udr­že­ní po­řad­ku. I když došlo k ně­ko­li­ka lo­kál­ním ne­po­ko­jům které byly kr­va­vě po­tla­če­ný pro udr­že­ní po­řád­ku.

Od roku 2045 lidé pře­sta­li zá­vo­dit v do­bý­vá­ní v do­bý­vá­ní vesmí­ru a za­ča­li bu­do­vat ve vesmí­ru. Me­zi­ná­rod­ní sta­ni­ce ne­by­la na­jed­nou je­di­nou vel­kou vesmír­nou in­sta­la­ci. Na mě­sí­cí se za­ča­li bu­do­vat první ko­lo­nie. Které za­jiš­ťo­va­li uby­tov­ní in­že­ný­rům a věd­cům pra­cu­jí­cích na nově vzniklích lo­dě­ni­cich na or­bi­tě Země.
Do bu­do­vá­ní pla­vi­del se mohl za­po­jit každý stat ať už fi­nan­ce­mi nebo ne­rost­ný­mi zdro­ji. Což na­ko­nec do hry vtáh­lo vět­ši­nu států sna­ží­cích ale­spoň něco vy­tě­žit z mož­nos­ti opus­tit pla­ne­tu.

Roku 2055 vzní­ká první ko­lo­nie na Marsu. A začal první větší exo­dus lidí ze země na Mars kde bu­do­va­li ko­pu­le a te­ra­for­mač­ní za­ří­ze­ní na Marsu. Což byl první velký me­zi­pla­ne­tar­ní pro­jekt. Ná­sle­do­va­li další pro­jek­ty jako Or­bi­tal­ní města. Tě­žeb­ní zá­klad­ny v pasu aste­ro­i­dů. PO­stip­ně se začal vy­tvá­řet blok zvaný Vi­nitř­ní pla­ne­ty. Za­hr­nu­jí­cí Zemi a Mars. A vnitř­ní světy spo­ju­jí­cí tě­žeb­ní zá­klad­ny a velké or­bi­tal­ní města.
Mezi nimiž začal na­růs­tat tlak který hro­zil vy­bouch­nout v prní me­zi­pla­ne­tar­ní válku.

Na­štěs­tí než se si­tu­a­ce vy­hro­ti­la ozná­mi­la Po­zem­ská kor­po­ra­ce Spa­ceWin. Vy­tvo­ře­ní prv­ní­ho hy­per­po­ho­nu a lodi schop­né me­zihvězd­né­ho letu. Na­jed­nou se stali lidé z vnitř­ních světů zvyh­li na nizkou gra­vi­ta­ci nebo praci v nu­lo­vé gra­vi­ta­ci velmi žá­da­ni­mi a stali se pi­lo­ty a po­sád­ka­mi me­zihvězd­ných lodí. Po dlou­hých prů­zku­mech se lid­stvo roz­hod­lo s ko­lo­ni­za­cí.
Vzní­ká jed­not­ná vlada So­lár­ní sou­sta­vy známá jako SKS (So­lár­ní ko­lo­ni­al­ná sprá­va) za­bý­va­jí­cí se ko­lo­ni­za­ci světů. Bylo vy­ty­po­váchc ně­ko­lik pla­net kde se za­ča­li bu­do­vat ko­lo­nie. Každé ko­lo­nii byl určen gůver­nér s vel­kou pra­vo­mo­ci pro svou ko­lo­nii. Kvůli vel­kým časům mezi pře­le­ty mezi So­lár­ní sou­sta­vou a ostat­ní­mi sou­sta­va­mi. Je ko­mu­ni­ka­ce s vla­dou spíše spo­ra­dic­ká pře­de­vším je ve­de­na díky ná­klad­ním lodím a rych­lím au­to­ma­tic­kým kurýr­ním dro­nům.

Vypisuje se 12 z celkem 12 příspěvků1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)
taBackup debug: