Davien Bjarson | Hraničářův učeň (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

// Taky, taky. Hlavně ať jsou svátky co nejvíc v klidu, v pohodě a hlavně ve zdraví ☃️

// Všem přeji krásné a pohodové Vánoce🌲❄️☃️

Díky :D. I když do vašeho příběhu asi zatím nezasáhnu, taky přeju, aby se hra dařila.

Vítej a přeji hezkou hru ;)

//Přidám vám do inventáře peníze, ať v tom nemáme pak bordel.

//Ahoj, taktéž vás zdravím a přeju přijemnou zábavu :)

// Ahoj všichni! Moc se těším :) ať se všem takédobře hraje!

//Taktiež zdravím všetkých a ďakujem panej jaskyne za prijatie. Teším sa hru.
Dnes mám nočnú, tak keď sa začne dnes aby sa to vedelo.

// vítám všechny hráče do hry. Začneme nejspíš dnes večer, až si všichni dodělájí postavy:)

// Tady je seznam dalších sirotků, kteří jsou s vámi:

Leo- statný jedinec, který jistě požádá o přidělení do bojové školy
Přišel do opatrovny, když mu bylo pět let. Otec byl seržant, zemřel při plněný povinností a matka krátce po porodu. Víc o jeho minulosti nevíš.
Na svůj věk byl vysoký, měl celých sto osmdesát centimetrů. Široká ramena a měl od přírody sílu. Krátké hnědé vlasy a zelené oči.
https://i.pinimg.com/564x/07/08/29/070829c0ebb8e5d7b0238e9188784979.jpg
Povaha: Když se mu něco nelíbilo, rád se hádal a s kluky se nebál dostat do potyčky. Díky své postavě většinou vyhrál na sílu, ale nebyl moc rychlý v přemýšlení. Nora ho většinou slovy dokázala usměrnit.
V jádru byl jistě moc dobrý kluk, pomáhal na pečovatelně a dospělé poslouchal bez reptání.

Luca- lehce při těle kluk, rád vypomáhal v kuchyni a nejspíš půjde tam
Přišel na opatrovnu těsně po Leovi. Byl slabí, nemocný a málem nepřežil. O své historii nic nechtěl říct.
Prvních několik let se všem stranil a působil hodně smutně, až depresivně. Nejspíš díky lásce k jídlu si pomalu nacházel kamarádství u ostatních, hlavně u Nory, která se přirozeně kamarádila s každým.
Vysoký sto sedmdesát centimetrů s tmavě hnědými vlasy. Lehce při těle.
Moc rád teď všem vaří a byl na všechny hodný a obětavý. Někdy až moc, až se zdálo, že ho někdy Leo využíval ke svým potřebám.

Nora- plavovlasá dívka, věčně usměvavá a vždy si volila ta správná slova. Prý se už domluvila s mistryní kurýrek (kurýr vyřizuje přímo královské poslání)
Přišla o rodiče při narození, takže se objevila na prahu v prvním měsíci svého života. Matka přímo pracovala na hradě jako kuchařka společně se svým manželem.
https://i.pinimg.com/236x/47/82/70/478270db95e86813241ef059796bd667.jpg
Nora byla krásná světlovlasá dívka s jasnými zeleno modrýma očima.
Se všemi se dokázala skamarádit. I s těmi, kteří o kamarádství nejevily zájem. Měla pevný hlas a nebála se na kohokoliv promluvit.

Rose- černovlasá holka, která se hodně zabývá písmem a právem, právě tam taky chtěla jít po dni vybírání
https://i.pinimg.com/236x/3b/d1/60/3bd160a83df75c95ee25182ef8a14536.jpg
Přišla nejpozději, ve svých osmi letech. Její rodiče se už před tím zabývaly právem a spisy, takže se už v tak mladém věku učila všemu, co uměli její rodiče.
Když mluvila spíše táhla k mluvě, kterou by používali přímo advokáti, ráda hledala kličky a svými slovy většinou působila otravně, protože musela mít vždycky poslední slovo a taky pravdu.

Úvodní proslov

Království Araluen již několik let panovalo v míru. Poslední válka se udála před pěti lety se zlověstným Morgaratem, bývalým baronem, který se již před tím pokusil zradit krále a po patnácti letech znovu zkusil své štěstí.
Poprvé to byl právě hraničář, který našel příhodný brod přes řeku, převedl tam královská vojska a vpadli nepříteli přímo do týlu a rozdupali je. O patnáct let později mu plány opět zkazil hraničář, který prokoukl lest barona Morgarata a tentokrát nadobro zemřel v boji muže proti muži.

Od té doby uplynulo dalších pět let. V Redmontském léně a všude jinde po království panoval příjemný mír. Sem tam se něco vyskytlo, ale nikdy nic tak velkého, jako vypuknutí války, nebo povolávání vojáků přesunu k pomoci ostatním lénům.
Lén bylo dohromady padesát. Každému vládl jeden baron, který se zpovídal samotnému královy.
Každý věděl, že král se jmenoval Duncan. Byl všeobecně oblíbený mezi svými lidmi. Rádi mu sloužili, už jen díky dlouhodobému míru, který dokázal za ta dlouhá léta udržet.

Nakonec tu byli hraničáři. Podivní lidi, o kterých se nic moc nevědělo. Běžní lidi byli přesvědčení, že se vyznají v magii. Souviselo to se schopnostmi, kterým nerozuměli. Někde se objevili, jako z čista jasna a stejně tak dokázali zmizet. Jejich střílení z luků bylo pověstné tím, že nikdy neminou.
Ne jen tak pro zábavu se říkalo, že v toulci každého hraničáře se nachází životy dvou tuctu mužů. Byl tam i stejný počet šípů.
Běžní lidi se raději od nich drželi dál. Ale když šlo do tuhého, rádi je mezi sebou viděli, ale nemuseli se přímo dostávat do jejich blízkosti.