Kráter (154 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Haldir přikyvuje Arionovi, že už se cítí lépe. Když ale vidíte jeho zranění, musí mít stále bolesti a zřejmě jen díky své vnitřní síle a velkému sebezapření se dokáže donutit zvednout ze země a dál pokračovat - jako skutečný bojovník.

Rudi, stále schoulený u stěny, vystrašeně poslouchá Pjotra. Když rozhodný muž dohovoří, Rudi nevěřícně kroutí hlavou:"Pch..co to povídáte? My se musíme odtud dostat! Musíme odtud vypadnout, jinak tady chcípnem!! Prostě musíme jen rychle zmizet, než si nás všimne nějaká další příšera! Ten portál se přeci musí nějak spustit!"

"Měli bychom se dohodnout a jednat ve shodě. Toto není první kritická situace při které se naše záměry liší. Jeden chce ustoupit a využít strategické výhody a jiní chtějí zničit nepřátele co nejdříve. Věřím, že bychom měli určit někoho, jehož slovo v takových chvílích bude platit, jehož strategií se budeme řídit. Podle mého by tuto zodpovědnost mohl unést Tizok a nebo Trorn, ale jsem ochoten přistoupit i na někoho jiného z vás, kdo by byl ochoten se tohoto úkolu zhostit."

"Pak je tu druhá věc. Během tohoto a předchozího souboje byla zcela zjevná naše další slabost. Naše ocelové zbraně byli proti pancíři té stvůry neúčinné. Pokud se odtud chceme dostat ve zdraví, měli bychom mít připravený záložní plán, který realizujeme v takovém případě. Například mně napadá, že bychom mohli nepřítele polít olejem a zapálit. Nebo pomocí těchtéž nástrojů vytvořit ohnivou zeď, která zastaví postup nepřátel a nebo nám umožní jinou strategickou výhodu. Případně bychom mohli chtít vytvořit kouřovou clonu zabraňující lučištníkům zasáhnout nás při ústupu. K tomu však potřebujeme být připraveni na to co chceme udělat. Ideální by například bylo, kdyby jeden z nás rozlil olej a ještě v témže kole jej někdo zapálil hořící loučí. To však nejde pokud bychom chtěli ještě louč podpálit a nebo vytahovat láhev oleje ze dna batohu. Já bohužel žádný olej nemám a mohu dát k dispozici jen svůj meč, štít a své paže."

Opatrně a potichu zase zavírám jižní dveře. Pak od nich kus odejdu.
"Vůbec se mi to nelíbí. Je tam zase zima, jako prase." říkám nevybraně.
"Jestli nás tam nezabije nějaká obluda tak tam určitě umrzneme."

"Jak se cítíš?" Zeptám se Haldira, když vidím, že bolest z jeho ran ještě úplně nezmizela. Pak už zaregistruju Žabikucha, jak nahlíží za další dveře. Radši si rychle připnu tornu a připravím kuši (stejně tak i svoje nohy na případný rychlý ústup).

Užasle hledím střídavě na Tizoka a svou čerstvou jizvu, kde ještě před chvílí zela ošklivá bolestivá rána.
"Děkuji, děkuji vám oběma," přelétnu pohledem mezi Tizokem a Arionem.
Poté už se ale v mé tváři objeví zasmušilý až rozzlobený výraz, když si vzpomenu na boj, jak jsem byl poražen...
Následně se vydám zkontrolovat Haldira, který mi zachránil život.

Žabikuch pomalu pootvírá jižní dveře a nahlíží skrze vzniklou škvíru, připraven rychle reagovat na případné nebezpečí.

"Dveře nejsou zamčené." šeptnu na ostatní.
Chvilku u dveří přešlapuji, ale zvědavost mi nedá a dveře opatrně pootevřu a opatrně nahlédnu co skrývají...

Pak už k Brensovi přiklekne Tizok a zlehka přiloží své dlaně na rozšklebenou ránu.
S tichými konejšivými slovy pomalu přivírá oči a zcela se soustředí na Brense a jeho zranění.

Tizok pomalu přejíždí dlaní těsně nad ránou a Vy udiveně sledujete, jak se pomalu zaceluje. Nejdříve to je neznatelné, ale po chvíli je dobře vidět, že se zranění stáhlo a kraje se zacelily úplně, zůstala jen jizva, další, která bude připomínat tento souboj.
V přítmí místnosti se Vám chvíli dokonce zdá, jako by prostor mezi dlaněmi sokolníka a tělem Brense jemně světélkoval, ale nejspíše to bude jen důsledek únavy a mihotajícího se světla z lucerny, kterou nese vysoký Trorn.

Nakonec Tizok pomáhá bledému Brensovi vstát na nohy. Zdá se, že mu je již přeci jenom lépe.

Haldir si zatím sám snaží svá zranění obvázat cárem látky, kterou odtrhl ze své košile. Elf nevypadá zatím moc dobře.

Haldir i Brens se nenechávají příliš pobízet a přijímají lektvar od kudůka Ariona.

Když odzátkují úzké hrdlo, ještě chvíli s bázní jen opatrně přičichávají ke zvláštní rudé kapalině, než ji celou vypijí.
Zdá se ale, že se Arion vyzná. Zranění obou bojovníků sice stále zůstávají ošklivá, ale krvácení se po chvíli zcela zastavuje.

Arion si účinky lektvaru se zájmem prohlíží a podle zachmuřeného výrazu ve tváři zřejmě není s výsledkem zcela spokojený, přesto byla jeho pomoc určitě užitečná.
Prázdné baňky schovává opatrně zpět do své torny, která je pěkně naditá a dost to v ní cinká, kdo ví, co tam všechno ten kudůk tahá.

Sotva se malý Arion odšourá se svými flakónky zase o ,,dům dál" pokleknu k Brensovi. Na jeho tváři se mihotají škleby zkřivené bolestí a utrpením, obličeje snažící se zůstat klidným, obličeje toho co tady všichni pociťujeme. Strach. Moje vinna se tak prohloubí ještě víc, když můj pohled sklouzne na zakrvácená místa na jeho róbě.
Mlčky odložím svojí tornu a mé ruce začnou prozkoumávat záhyby jeho nasáklého pláště. Nejsem žádný mastičkář, mám-li vůbec tušení co to Arion Brensovi podal, je to tušení velice mlhavé. Já se spoléhám na něco jiného.

"Rudi! Stichni!" křiknu na ufňakaného Rudiho.
"Máte pravdu." přikývnu.
"Musíme odtud rychle pryč. Jinak nás moc nepřežije."
Přejdu k jižním dveřím a pokusím se chvilku naslouchat.

Dívám se, jak všichni vstávají ze země. Ufňukaného Rudiho absolutně ignoruji. Pak se otočím na našeho felčara: "Bohužel o portálu jsem žádnou zmínku nenašel - i když abych řek pravdu tak v tu chvíli mě moc nezajímala, protože jsem nepočítal že odtud budeme muset utíkat. Tak či tak bude zapotřebí se buď dostat k druhému portálu nebo nějak aktivovat ten první - jak to ale udělat netuším. Zatím jsem něco, co by toho bylo schopné asi neviděl."

Když vidím, že se Brens opět probouzí k životu, vykouzlím na tváři úsměv. "Výtej zpátky, měl jsem trochu strach, po tom, co Chronos...." Hlas se mi vytratí. Pak ale zase hned mou tvář ozáří pokus o úsměv. Podávám Brensovi jeden ze svých temně rudých lektvarů. "Napij se, snad ti může pomoc." Ten samý lektvar podávám i Haldirovi.

Když zaslechnu Pjotrova slova, přikývnu. "Ano, podobnému souboji bysme se měli napříště velkým obloukem vyhnout, pokud to půjde. Musíme postupovat velmi opatrně a radši se stáhnout, když uvidímě něco podezřelého."

Pak se otočím na našeho sečtělého barbara. "Co vy si myslíte, neviděl jste v těch spisech a knihách něco o tom zdejším portálu?"

Chvíli se snažím pomáhat Arionovi, ale vzhledem k tomu, že nejsem schopen udělat pro své společníky téměř nic, vstanu a obrátím se k diskutujícím. Naříkajícího Rudiho ignoruji a chladně říkám:
"Jsme v opravdu obtížné situaci. Většina z nás je již nyní raněná a obávám se, že další souboj s podobnou stvůrou by nemusel vůbec dopadnout podle našich představ. Je velmi pravděpodobné, že naše dispozice se časem nebudou zlepšovat."
Přejdu pomalu na druhou stranu místnosti a pokračuji: "Myslím, že dál bychom měli postupovat velmi opatrně a měli bychom co nejrychleji najít spolehlivý způsob jak spolehlivě a rychle zneškodnit tyto... " na čele se mi objeví vrásky nelibosti, "... stvůry. Zdá se, že oheň byl účinný na tohoto, ale nejsem si jist, zda by také působil na ducha, který způsobil smrt našeho přítele."

"Umřem tady, umřem tu..." sténá tiše Rudi, který se stále choulí u stěny. "Neměli jsme do toho zpropadenýho portálu nikdy vlézt! Měli jsme se mu vyhnout na míle daleko!! Ach..." vzlyká a schovává si tvář do špinavých dlaní.

Prohlížím si bledého Brense, který se konečně začal hýbat. "Co se vám stalo, pane Brensi? Vůbec jste se nehýbal, byl jste jak ochromený. To nečisté stvoření vás málem zabilo!"

Pohledem přejedu i na Haldira, který také nevypadá dobře a krvácí. "Máte ošklivá zranění, může vám někdo pomoci?" a podívám se na ostatní, hlavně na kulaťoučkého Ariona.

Chvíľu sa len nehybne a mlčky pozerám na to ako spadla bezduchá masa rozkladajúceho sa protivníka,ako sa ostatný navzájom ošetrujú a rozprávajú.Ako riešia a premýšľajú nad možnými slabinami a výhodami.Po chvíli sa len mlčky zosuniem na zem kde sa posadím a pozerám do zeme.Zdvihnem svoje ruky a pozerám sa na ne.Premýšľam nad tým prečo som nič nedokázal spraviť.Prečo som nedokázal aspoň hudbou podporiť ostatných členov skupiny alebo aspoň hodiť nejakú tú vrhaciu dýku.Prečo som sa zosypal ako zbabelec?Bola to nechutná príšera ale aby som až tak skamenel?Pandemonix má pravdu.Ono je to spôsobené aj tým miestom kde sme.A čím skôr vypadneme tak tým lepšie.
Po týchto myšlienkach sa zdvihnem a s novým odhodlaním pozriem na ostatných.Nadhodím batoh na chrbte,lutnu prevesenú na remeni na ramene a upravím si vrhacie dýky v úchytoch ukrytých v záhyboch šiat

V mém bledém obličeji je patrná úleva, že už je po boji. Tu však následně vystřídá bolestná grimasa, rukama si instinktivně sevřu ránu a zasípu bolestí.

Dál nerozhodně klečím nad bezvládným Brensem. Nakonec odložím lektvar, sáhnu po svém vaku s vodou a poleju si trochu konec pláště, kterým začnu otírat Brensovi tvář ve snaze probudit ho z bezvědomí.