Kráter (155 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Doufám, že už něco tak hnusného a nebezpečného v životě nepotkám." říkám poté co se nám podařilo tu stvůru znovu zabít.
Pak pečlivě zabalím své střely a uložím...
"To co říká Trorn je možná pravda. Já si myslím, že je ty předměty taky drží při životě."
"Kalmore, ty předměty z předchozích nestvůr nemám. Sám se divím, že jsem je nevzal." Pokrčím rameny.
"Určitě by se dali dobře prodat, ale měl jsem z nich, jak to říct? No, tak trochu strach."
"Přeci jen je na sobě neměla živá postava..."

Jako ochromen se dívám na mrtvolu, která se sesunula k zemi. "Ty drahokamy pravděpodobně slouží k navázání kontaktu nestvůry se svým stvořitelem. Jejich odstraněním od stvůry bychom pravděpodobně ničeho nedosáhli-pouze toho, že by nestvůra nemohla komunikovat se svým stvořitelem. Tak něco se píše v některých knihách." Vykoktám ze sebe. "Avšak nestvůry zde popírají více věcí které jsem se dočetl, netuším tedy jestli to s tím drahokamem bude pravda."

"Myslím, že už je také na čase, abychom rozluštili, jaký smysl mají ty drahokamy a jak toho využít k přemožení nepřátel." S těmito slovy zvedám ze země červený drahokam. "Žabikuchu, ty máš další, že?"

"Dostali jsme se na zlé místo!" ozve se můj pochmurný hlas, když se objevím ve světle lampy.

"Zlé a špatné místo! Abychom se odtud dostali, musíme držet při sobě, být opatrní a obezřetní." povídám tiše a rozhlížím se po ostatních. Pak můj pohled zůstane na ležícím Brensovi a Haldirovi, který si prohlíží své krvácející zranění.

"Jak na tom jsou?"

Rudi se stále vyděšeně choulí u stěny, s vytřeštěnýma očima sleduje nehybnou mrtvolu, která málem pobila celou družinu, a pouze zrychleně oddechuje.

Nepřítomně zírám na ohořelé tělo čehosi, co mě, muže znalého mnohých nebezpečí, srazilo na kolena jako doposud nic předtím. Teď se stydím. Zatímco ostatní se prali o můj život, zachoval jsem se jako zbabělec a ničím jim nepomohl i když jsem se tak přemáhal. Nechápu to. Prostě jsem nedokázal chovat se jako muž. Nedokázal jsem se vrhnout do smrtelného zápasu. Nedokázal jsem to, ani když tam Brens ležel na pospas svému osudu.
Nerozhodně udělám pár kroků k bezvládnému Brensovi. Nepomohl jsem mu pomoci utéct před tímto údělem, snad bych mu mohl alespoň pomoci se postavit na nohy. Snad bych to dovedl, možná také ne.
Pozorně z povzdálí sleduji, jak Arion vlévá lektvar Brensovi do úst.

Pokývu hlavou na Pjotrova slova. "Snad bude dostatečně 'zázračný'. Co ostatní?" Pak už se začnu hrabat v torně a po chvíli vytáhnu jeden ze svých lekvarů tmavě rudé barvy a chvíli přemýšlím, jestli se mám pokusit ho nalít bezvládnému Brensovi do úst.

Odstrčím zkrvavenou zbraň poraženého bojovníka co nejdále od ležícího těla (pokud ji pevně svírá, oddělím ji od těla i s rukou) a pak se unaveně připojím k Arionovi: "Nevypadá to příliš dobře, snad mu ale pomůže jeden z tvých zázračných lektvarů."

Znovu natahuji kuši, zakládám šipku a obezřetně se rozhlížím po místnosti, kde který stín skrývá ještě nějaké nebezpečí. Když už jsem si jistý, že se mrtvola znovu nezvedne a nic jiného na nás nezaútočí, tak znovu schovávám šipku do toulce.

"Co to k sakru bylo?" Zakleju, aniž bych čekal, že mi někdo odpoví. Pak již poklekám k Brensovi a prohlížím jeho rány.

Pjotr nevěřícně hledí a stále pevně svírá svůj meč, zatímco Kalmor ještě několikrát udeřil do těla mrtvoly svojí holí. Zrůdné tělo ale nehnutě leží, snad již skutečně mrtvé.

Krvácející Haldir se z těžka zvedá ze země a bolestně se chytá za ošklivou ránu.

Brens stále nehybně leží tak, jak ho elf Haldir srazil k zemi.

Oddechujete po těžkém boji a rozhlížíte se po místnosti, jestli někde nečíhá další nebezpečí, ale zdá se, že nikdo další tu již není.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem, 6.místnost)

Arion vystřelil další šipku, která se znovu s jistou přesností zanořila hluboko do tlejícího masa mrtvoly. Ta se ovšem, i přes četné zásahy, dál sápe po Kalmorovi.

Malý kudůk spolu s Pjotrem se ji snaží svými zbraněmi zasáhnout, když Žabikuch roztočí svůj prak a vymrští další kámen. I tentokrát dobře zamířil a střela mrtvolu zasáhla do krku. Tak jako před chvílí, se i nyní při nárazu vznítila a třeskla v malém ohnivém výbuchu.
Kalmor s Pjotrem instinktivně odvrátili zrak před náhlým žárem.

V následném okamžiku se ozvalo zacinkání, to když mezi příbor a střepy dopadl menší červený drahokam.
Ve stejnou chvíli ohavná mrtvola zavrávorala a bezvládně se sesunula k zemi...

"Oheň!" Zakřičím. "Trorne, hoď na něj lampu, olej jej spálí! Vy ostatní vemte Haldira a Brense. Mezitím ustoupíme, aby nás nespálil, až bude hořet. Rychle! Pokusíme se jej s Kalmorem zdržet!" Poslední slova nezní vůbec sebevědomě a ozývá se v nich beznaděj situace.

"Smrt přichází. Já jsem připraven." S těmito - až zázračně klidnými - slovy se staví kudůk čelem přímému boji a útočí svou holí na tu svini.

"To vypadá špatně." říkám si pro sebe. Rychle se podívám za sebe, jako bych hledal cestu k ústupu. Pak už znovu roztáčím prak a soustředím se na přesnou střelu.

Udiveně koukám, co jsem to právě zahlédl. "Co to...." Nedokřiknu otázku a ještě malou chvíli mrkám očima, když nemůžu uvěřit tomu, co jsem spatřil. Ale nemám žádný čas na přemýšlení. Znovu natahuji svoji kuši a opět mířím na příšeru a sřílím.

Mrtvola stále útočí. Teď, když srazila Haldira, se otáčí na menšího Kalmora, který se kryje za svojí holí.

Oznamte své akce a proveďte příslušné hody.

Arion znovu zamířil a vystřelil další šipku. Prolétla vzduchem a zanořila se hluboko do ohyzdného těla oživlé mrtvoly. Ta se však bez zaváhání či jediného bolestného zasténání dál vrhá po Haldirovi.

Žabikuch vkládá do svého praku další střelu a rychlým kroužením roztáčí kožené řemínky nad hlavou. Upřeně sleduje útočící mrtvolu, když jeden řemínek náhle pustí. Střela se uvolní z kapsičky a vymrští se přímo proti mrtvole.
Přesný Žabikuchův zásah ji udeřil přímo do hlavy. K Vašemu překvapení se ozvala třeskající rána, když se střela proměnila v menší ohnivý výbuch.
Mrtvola se zachrčením trhla svoji znetvořenou hlavou, když jí nebezpečný živel sežehl.

Pjotr se rozmáchl svým mečem, ale ostří jeho zbraně znovu zaúpělo po pevném pancíři a sjelo neškodně stranou.

Kalmor na okamžik udiveně pohlédl na elfa Haldira, pak na mrtvolu a znovu se do ní pustil svojí stříbrnou holí. Silně ji udeřil do zbývající části zrůdné tváře.
Přes zbytky svěšené kůže a sežehlých vlasů se v dutině hlavy ve světle lampy cosi zalesklo.

Teprve nyní si uvědomujete, že Haldir, tak jako na začátku boje Brens, se vůbec nehýbe. Nehybně stojí před krvelačnou nestvůrou. Ta po úderu od Kalmora potřepala hlavou, nenávistně zamručela a sekla po strnulém elfovi svým zakřiveným mečem.
Z hluboké ošklivé rány vystříkla krev, která potřísnila mrtvolu, kudůka Kalmora i Pjotra.
Elf Haldir se pod silou útoku převážil a dopadl ztěžka na záda.

Brens stále leží nehybně na zemi.
Triamos, Rudi i Tizok odvracejí vystrašeně zrak od té příšernosti.
Vysoký Trorn osvětluje celou hrozivou scénu světlem z lampy a udiveně, jako uhranutý, zírá na oživlou mrtvolu a zkázu, kterou rozsévá.
Pandemonix, ten není nikde vidět, jako by se vypařil.

Opět natahuji kuši a zakládám další šipku. Rozhlížím se a snažím si porovnat, jestli by se příšera snadno vecpala do chodby, kterou jsme přišli. "Kalmor má pravdu!", zakřičím. "Musíme se pokusit ustoupit. A nebo něco rychle vymyslet."
Pak už zase namířím svoji kuši.

"Sakra, vedle." říkám naštvaně a vkládám další kámen do praku.
Pak ho nad hlavou roztáčím...

Neschopen cokoli udělat si otírám zbytky zvratků z koutku úst jednou rukou, zatímco druhou se opírám o zeď. Fascinovaně s hlavou pootočenou chvílemi hledím na smrtelný zápas mých druhů s tím ohavným čímsi. Chtěl bych jim pomoci kdesi uvnitř mého nitra, ale nemůžu. Zdržuje mě strach, odpor k tomu co mě tak uhranulo, pud sebezáchovy a mnoho dalších nepopsatelných pocitů. To co teď prožívám je pro mě nové, nepoznané. Všechny ty pocity a zmatené myšlenky, to všechno se mi v životě nikdy nestalo, o to všechno mě ochudili.
Další příval dnešní snídaně mi ty myšlenky bezpečně na nějakou dobu zase vyžene z hlavy a já se odvrátím ke zdi.