Kráter (157 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Naraz len pustím svoju dýku na zem a začnem ustupovať čo najďalej.Ak do niekoho vrazím tak to ignorujem.Ustupujem čo najďalej od tej beštie a nemôžem od nej odtrhnúť doširoka otvorené a krvou podliate oči.Všetky svaly kŕčovito napnuté v záchvate paniky a bledá tvár,zaťaté zuby a sípavý dych dávajú najavo že sa bojím a to naozaj veľmi.

Ustúpim podvedome ešte o krok naspäť a naprázdno otváram ústa v nemom výkriku.Nemom pretože sa nedokážem ani len nadýchnuť.Moje srdce chytá strach do svojich pazúrov a ja mám čo robiť aby som neutiekol ale len ustúpil.Pre istotu však do ruky chytím jednu vrhaciu dýku ako keby jedna taká dýka dokázala poraziť takú príšeru ale trocha mi to dodá odvahy a ja prestanem otvárať ústa a nadýchnem sa

Oznamte své akce a proveďte příslušné hody.

Znetvořená postava nevnímá Pjotrova slova a svým klátivým krokem se dál přibližuje s vražedným výrazem v tlející tváři.

"Chchchchggrrrrrr...." zvláštním způsobem pouze chrčí, když se rozmachuje k útoku na Pjotra.

"Pozor na tu stvůru!" křiknu a ustupuji stranou do relativního bezpečí za zády našich bojovníků.

Ustúpim bokom aby som neprekážal bojovníkom a zahundrem:Nepočuje ťa.Nemá hlavu tak nemá ani uši.
Prejdem pohľadom celú situáciu a uvažujem čo by bolo najvhodnejšie aby som spravil

Stále doufaje, že se ještě postava zastaví, čekám s připravenou kuší a ještě nestřílím.

"Nedostali jsme se do pekla?" Pronesu tiše otázku....

Mlčky si stoupnu za Pjotra a čekám až se k nám postava doklátí připravený na nevyhnutelný souboj.

Znovu souboj a znovu proti nadpřirozené bytosti. Proti kdysi hrdému bojovníkovi jemuž se nedostalo posledního odpočinku, ale prokletí. Stane se totéž Chronovi až se pro jeho tělo vrátíme? A co Rudiho přátelé?
Potřepu hlavou a odeženu chmurné myšlenky, abych udělal to jediné, co musíme. Potlačím únavu a bolest, tasím svou zbraň, pozvednu ji a přistoupím k nepříteli. Vím, že je to zbytečné, ale musím to znova zkusit: "Stůj, nechceme s tebou bojovat." řeknu ne příliš hlasitě, ale zřetelně.

Znetvořená postava pouze s mrazivým klidem zvedá svoji jedinou paži, ve které třímá zbraň, a potácivým krokem se k Vám začíná blížit..

Vystrašeně koukám na další prapodivnou příšeru, kterou v tomto zatraceném místě potkáváme. S kuší připravenou k výstřelu čekám, jak stvoření zareaguje na naši přítomnost.

Pořádně na stvůru zasvítím, evidentně si ji s nechápavým výrazem prohlížím.
Něco takového přece není možné. Nebo všechny knihy co jsem četl o takovýchto věcech lžou?

Opouštíte tělo mrtvého Chronose a pokračuje v průzkumu tohoto nehostinného místa.

Opatrně procházíte tmavou chodbou, která po několika sázích ústí do další místnosti.

Tu naplňuje zvláštní směsice zvuků, lomoz, cinkání a šouravé kroky, navzájem propletené do jediné kakofonie.
Pjotr se skutečně nemýlil, když cosi zaslechl...
Mezi zbytky dřevěného stolu a židlí se potácí strašlivá postava. Už její silueta dává vyniknout zvláštní deformaci, kdy část hlavy a pravá paže úpně chybí. A toto nebohé stvoření se potácí kolem bez viditelného účelu.
Na zemi leží rozházené nože, vidličky, kotlík a střepy keramických nádob.
Z podlahy pak stoupá aroma hniloby a plísně.

Na jih a na západ vedou zavřené dveře.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem, 6.místnost; ilustrace Znetvořená mrtvola)

Ještě než opustíme knihovnu, shýbnu se ke Chronosovu tělu a přejedu mu prsty po čele ve zvláštním znaku. Pronesu několik slov šeptem a vydám se za ostatními.

Dobrá, jdeme se tam podívat.

Souhlasně hlavou přikyvuji starcovým slovům. Pak už jen čekám až vyrazíme.

"Asi můžeme pokračovat dál, nebo chce ještě někdo vzít něco tady od nebohého Chronose?" pobízím ostatní k pokračování v průzkumu.

"Nejsem si jist, jestli je zcela bezpečné, aby se někdo nejdříve sám plížil dál. Nějaká další stvůra tu může čekat na každém kroku, možná bychom měli raději zůstávat pohromadě." vrátím se k Pjotrovu návrhu.
"Pokud ale pan Pjotr něco z té západní chodby zaslechl, měli bychom se podívat zřejmě nejdříve tam, aby nám případné nebezpečí nezůstalo v zádech."

Když zaslechnu z místnosti Žabikuchův dotaz a vidím, že se k nesení nikdo nehlásí, vrátím se zpět do místnosti. "Sice nejsem příliš velký silák, ale nějaký pytel snad ještě unesu. Asi bude lepší, když ho ponesu já než nějaký válečník, který musí být připraven na rychlý souboj." Shýbám se pro pytel a připevňuju si ho na záda. Pak opět vyjdu na chodbu a čekám s kuší ve střehu.

Usměji se na Žabikucha: "Je mi líto synku, ale svá mladá léta mám již dlouho za sebou. Jsem rád, že se můžu opírat o svoji hůl, natož abych táhl nějaký pytel. Pokud ho nikdo nechce zatím nést, můžeme ho tu nechat a později se pro něj vrátit."

"Ty zamčené dveře nedokážu otevřít. Budeme muset pokračovat dál."

Čekám kdo se chopí Chronosova vaku s pokladem, ale když vidím, že se k tomu nikdo nemá vznesu svou otázku znova.
"Tak co ten vak? Vezmete ho někdo?" a podívám se tázavě na Flaveriuse.