Kráter (161 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Značně morálně posílen úspěšným Haldirovým útokem nezůstanu protentokrát stát ustrašeně opodál. I já tentokrát máchnu svým mečem ve snaze protnou tu bílou mlhu středem a udělat z dva nicotné obláčky páry.

Nahlašte své akce a proveďte příslušné hody.

Přízračná postava se zuřivě ohání svými pařáty po Chronosovi, který ze všech sil uhýbá útokům a sám se snaží zasáhnout mihotající se postavu svým kladivem.

Haldir se odhodlaně také vrhl do víru boje a po boku kudůka dotírá svým zahnutým mečem na přízračného nepřítele. Elegantním obloukem sekl do bílého těla. Když ostří projelo skrz, mihotající tělo se v místech zásahu jakoby potrhalo, nehmotná tvář se snad dokonce zkroutila v bolestnou grimasu.
To dodalo elfovi další odvahu a neustává ve svých výpadech.

Vysoký Trorn Silvidianský, v uctivém odstupu od bojujích, zatím vše pouze sleduje, položil lampu na zem a své ruce nechává volně spuštěné podél těla. Při pozorném pohledu lze ale spatřit, jak nepatrně třepotá prsty.

Arion zalícil svoji kuši, zapřel se nohami a pečlivě míří, aby při rychlém boji nezasáhl omylem své druhy.

Pjotr se rozběhl za elfem, aby také pomohl Chronosovi, pak ale zpomalil a rukou šátrá po svém pásku.

Žabikuch, když se vzpamatoval z prvního překvapení a úleku, se začal hbitě proplétat mezi ostatními a plíží se směrem ke stolku. Stále však vystrašeně sleduje bojující skupinku, aby se k němu nedostala příliš blízko. Zřejmě rozhodně nestojí o blízký kontakt s nebezpečným přízrakem.

Vyděšeně zírám na útočícího ducha. Z nečinnosti mě proberou až Haldirova slova... Beze slov se rozhlížím po místnosti.

Když vidím zjevení, jak se znetvořené vrhá po Kalmorovi, tak nejdřív vyděšením strnu. 'Co zmůžem proti takové stvůře?' Pak, když vidím, že se ostatní chystají použít své zbraně, tak i já sundávám z ramene svoji kuši a zkusím po přízraku vystřelit jednu šipku.

Hudba nie?Spýtam sa náhlivo a namiesto zbraní beriem do rúk lutnu.V tvári sústredený výraz

"Stříbro ho zraní!" křiknu na ostatní.

Pochybuju že naše zbraně s ním něco zmůžou... Trorne, je to na tobě. My ti ho budeme držet od těla....s těmi slovy se otáčím k přízraku a okamžitě zaútočím.

Další tři mohou přispěchat na pomoc v boji, ostatní mohou z dálky střílet.

Nahlašte své akce a proveďte příslušné hody.

Přízračná postava se svýma nehmotnýma rukama, které se mění do podoby ošklivých pařátů, sápe po Chronosovi a z prudka na něj útočí.

Když mihotající bílé pařáty projedou tělem menšího kudůka, ten přidušeně zaúpí.
Zdá se Vám, že celý zblednul, čelo orosené potem, tvář jako by se mu více zvrásnila.
Dál se ale drží na nohách a chystá se útok také opětovat.

Jestli jsem měl v prvotním okamžiku pocit, že by tato průsvitná postava mohla objasnit co se tady stalo, mýlil jsem se. Teď, vehnán chtě nechtě do boje, tasím meč a nervózně před sebe stavím okovaný štít, jakoby to měla být moje jediná ochrana, která je mi nyní dostupná. Vím, že mi bude nejspíš k ničemu a že budu jenom zbytečně máchat mečem ve vzduchu, ale tonoucí se stébla chytá a mě nic jiného nezbývá.

Když nehmotný tvor zaútočí na Chronose, překvapeně sebou trhnu. Nehybně sleduji zda průsvitný tvor dokáže proniknout tvrdým štítem.
Když se vzpamatuji z překvapení, tasím zbraň a postavím se po bok Chronovi a pokusím se útočníka zasáhnout svým mečem.

Když se Kalmor zachichotal, strašidelná postava se k Vám otáčí, jako by si Vás teprve teď všimla. Nehmotná tvář se mění do grimasy chápavého úsměvu a s tím se mihotající postava vrhá po Chronosovi, který stojí nejblíže.
Kudůk se překvapeně kryje za svým kulatým štítem.

Při bleskovém útoku přízračné postavy Vám všem zamrazilo v zádech...
Tohle není žádný strašák z pole. Snad skutečný duch, přízrak..

"Ale ne, snad nebude chtít prsten," zachichtnu se tiše.

Zastavím na místě a potichu sleduji přízračnou postavu. Kdyby si to náhodou namířila mojim směrem tak jí jdu z cesty.

"Pšššt!" ohradím se rozhodně a položím Žabikuchovi ruku na rameno, "nekříč, ... přece jen nechceme, aby o nás každý hned věděl." Nicméně také hledím na průsvitnou postavu s respektem a sleduji co dělá.

"Sakra, co to je?" říkám si spíše pro sebe, když vidím přízračnou postavu.
"Halóó!" zavolám na přízračnou postavu.
"Kdo jste?"

Odpudivý sekret pokrývá většinu věcí a zdá se, že snad i urychluje jejich zkázu.
Jediné, co zatím odolává, je asi jen ta železná krabička na stolku, ale i ta je už z části pokryta lepkavou hmotou.

Než se stačíte rozkoukat, náhle, v mžiku oka, se kousek od Vás cosi objevilo.
Mihotající se, třesoucí, průsvitná, bílá přízračná postava.

Ohromeně sledujete, jak prochází kolem, vždy se na chvilku zastaví, jako by něco hledala...

Štiplavý zápach mi očividně nevadí, nebo to alespoň nedávám najevo.
Snažím se nešlapat do lepu a porozhlédnu se po místnosti.

Porozhlížím se po místnosti, jestli mě něco zajímvého nepadne do oka. Udělám jen pár kroků, očividně se mi moc do místnosti nechce.

"Aspoň, že tady na nás nečekalo nic nebezpečného." Pak zakroutím hlavou:"Nic nebezpečného, co bysme poznali na první pohled. Teď asi můžeme vyrazit dál tou chodbou před 'knihovnou'."