Kráter (166 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Ještě chviličku posečkejte, přátelé, cítím palčivý pocit ve své ráně, už se to nedá více snést. Nejspíše jed." Přikládám svou ruku na ránu a chvíli je na mě vidět hluboké soustředění.

Zima mě očividně nijak nevadí, ale ani mi nepříjde příjemná - vlastně nikdy jste mě na teplotu neslyšeli nadávat; snad s výjimkou slunečného horkého dne.
Opřen o svou hrubě otesanou hůl, s druhou rukou na jílci meče, se postavím za Trorna, připraven na jakékoliv nebezpečí, které by se mohlo za dveřmi skrývat...

Mlčky poslouchám rozhovor Pandemonixe a Triamose a tiše kleji pod své vousy na toto místo. Kdyby bylo přes slabý svit svítilny vidět, lehce by bylo k povšimnutí, že rty mé nabývají modrofialové barvy, kůže je smrtelně bledá a jen dvě oči z mé smrtelné masky zírají do temnoty.

Vstoupím do chodby na západě a udělám směrem do ní dva kroky. Pak se zastavím a hledím do tmy.

"Abych řekl pravdu tak mě je taky strašná zima." a promasíruji si zmrzlé nohy.
Pak už jen netrpělivě čekám až bojovníci otevřou dveře.

Diskuzí ohledně zimi se vůbec nezabývám a prohlížím si dveře. Můžem zkusit jít dovnitř. Bojovníci opět asi první. Stavím se na stranu vedle dveří, abych je uvolnil, lucernou však svítím tak, aby po otevření bylo vidět dovnitř.

"Tak kam teď?" Podívám se na ostatní. "Já bych vyzkoušel ty dveře. Ať nám pak z nich něco nevskočí do zad." Při tom se zatřesu, protože mi dojde, že ve skupině jdu jako jeden z posledních.....

Nemám vaše skúsenosti Pandemonix.Nabudúce budem múdrajší.Ale aj tak sa mi tá zima zdá prehnaná.Šúcham si ukami po ramenách a potom si strčím ruky do podpazušia do tepla.Skrehnuté prsty ma fakt štvú preto sa mračím na stenu

"Je pravda, že vypadáte poněkud pobledlý, pane Triamosi. Třesete se. Zajímavé, já se cítím dobře a naopak by mohlo být ještě o něco méně tepleji, abych byl zcela spokojen." kroutím hlavou.

"Příště se musíte vyzbrojit dobrým zimním šatem a kožešinami!"

Nedokážem ani hrať.Skrehli mi prsty a bolia.Tá zima mi preniká až do srdca a týra ma.Trasiem sa zvonka aj vznútra.Prehovorím utrápene k starcovi a začnem si šúchať ruky navzájom o seba v snahe rozprúdiť si krv v rukách a tým si ich zahriať

Kostnatý stařík se zdá být spokojený a okolní chlad ho zřejmě vůbec neznepokojuje.

"Musím se přiznat, že mně zdejší klima plně vyhovuje! Konečně si nepřipadám jako vprostřed žhavé výhně." usmívám se na Triamose.
"Vám je zima?"

Idem s ostatnými ale stále sa trasiem zimou.Zhodím z chrbta lutnu a potichu si začnem vybrnkávať.Popritom sa spýtam ostatných:Stále je vám zima ako mne?
Postupne sa prázdne brnkanie začne spájať do melódie.Jednoduchá pastierska melódia o ovciach pasúcich sa pod slnkom.Slová si potichu pospevujem.Vyzerá to akoby som sa snažil spievať sám sebe čo aj robím.
Po chvíli však prestávam a odložím lutnu.Začnem si zohrievať prsty:Ja tu už nechcem byť.Vypadnime čo najskôr.Toto nie je zdravé miesto.

Opatrně pokračujete chodbou na jih. Po několika sázích se stáčí na západ. V samotné zatáčce jsou zavřené dřevěné dveře na jih.

Když Trorn posvítí lampou dále do chodby, vidíte, že zřejmě ústí do jakési místnosti.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem)

"Není tady nic, co by nás nějakým směrem lákalo nebo naopak odrazovalo, tak myslím, že touhle chodbou (na jih) vyrazit můžem." Přidávám se k Trornovi. V ruce dál držím svoji kuši, i když jak jsem z popisu poslední bitvy pochopil, asi mi tady příliš k užitku nebude.

"Ene bene....to je asi jedno, ale šel bych dolů na jih...to vypadá že povede dál, takže by nás mohla dovést k tvůrci oživlých mrtvol dříve." Zasvítím lucernou tímto směrem.

"Každého čeká smrt, ..." řeknu hlasu vzdorně, přestože můj obličej je bledý jako stěna. Snad je to chladem místnosti, kterou jsme teď opustili. "Dřív nebo později," řeknu ještě a pak vykročím do podivně se smršťující chodby.

Pjotr i Brens jsou připraveni pokračovat, i zraněný Kalmor se tváří odhodlaně.

Spěšně opouštíte mrazivou místnost, procházíte kolem potřísněného velkého stolu a vracíte se zpět do severojižní chodby.

Ať už se podíváte kterýmkoliv směrem, cítíte zvláštní živost celého prostoru kolem Vás. Stíny ve světle lampy zběsile tančí, chodba jako by se křivila, smršťovala a zase rozpínala, jako velká ústa, která přestože tichá, zřetelně oznamují hrozivá slova:
Smrt....Čeká tě smrt...Pojď...a zemři...

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem)

"My jsme vašimi dlužníky za vaše silné a hbité paže. Já zase můžu pomoci takhl." Pokývu směrem na Pjotra. Pak už také spěšně opustím tuhle prokletou místnost.

Pomalu se sehnu k dřevěnému kovanému štítu co svírá ve svém pařátu kostlivec a uchopím jeho okraj, Poté už jenom několika pohyby vyklepu kostlivcův pařát co ještě před chvíli svíral štít. Nakonec po něm párkrát přejedu rukou, otřu nečistoty a zkontroluji jeho bytelnost. Zdá se, že tento kostlivcův štít je nejčistčí, není zamazaný od krve a dalších nečistot.

Radšej to nechaj tu.Možno je na tom nejaká kliadba alebo také niečo.zahundrem polohlasne a pchám sa ku dverám von.Len letmo vyzriem von predtým než naozaj výjdem a trasiem sa zimou.