Kráter (167 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Taky bych už zase vyrazil, ale co s tím zlatým náramkem a řetězem? Vezmeme to sebou?" ukážu všem zlatý řetěz na dýce.

Překvapeně si prohlížím svá zranění a pak se znovu otočím na kudůka: "Ještě jednou díky, mistře Arione, cítím se mnohem lépe. Jsem tvým dlužníkem."

Pak se pomalu zvednu a posbírám své věci. Opět si nasadím zbroj, připevním štít a z těla trpaslíka vytáhnu svůj meč. Pak se s ostaními přesunu do teplejší místnosti.

"Ano, moudrý jest pan Trorn Silvidianský." přikyvuji na barbarova slova. "Měli bychom pokračovat, nevíme, co nás tu ještě může čekat. Můžeme pokračovat?" a obracím se na zraněné válečníky, kteří nás statečně ochránili před nebezpečnými nestvůrami.

Vracím se do předchozí místnosti s ohořelými těly a upřu svůj zrak na východ. "Měli bychom pokračovat. Pokud zde ještě je ten, co tyto těla uvedl v "život", tak už pravděpodobně ví o naší přítomnosti, taže bysme mu neměli dát moc času a přípravu."

Žabikuch a Triamos zatím čekají ve vedlejší místnosti, kde přeci jenom není takový mráz, jako zde.

Pjotr odzátkoval flakónek s rudou kapalinou, nadechl se a rychle vypil celý obsah.
Po chvilce překvapeně sleduje svá zranění, která se jako zázrakem alespoň trochu hojí. Rány přestávají krvácet a mírně se zacelují. Přesto ještě Pjotrovi zůstávají nehezké šrámy.

Brens si zatím pomáhá sám - obvazuje si kouskem odtržené látky nejošklivější ránu na stehně a pak si masíruje šrám na rameni.
Po nějaké chvíli se již cítí očividně lépe a je připraven pokračovat.

S nechutí ve tváři popojdu k tělům. Chvíli nad nimi stojím s prohlížím si je jako sup svojí kořist, těžko odhadnout co mě tak zaujalo.

Kývnu hlavou směrem k Pjotrovi. Prázdný flakónek pak opět zmizí v mojí torně. Trochu víc se zachumlám do svého pláště a znovu se podívám na těla, která na nás před chvílí zaútočila. V hlavě se mi míhá odpor a zárověň i uznání k někomu, kdo něco takového dokáže...

"Díky," řeknu Arionovi a pak od něj flakónek vezmu a napiju se.

Brens si prohlíží svá zranění, také Pjotr si snaží ošetřit tu nejhorší ránu, kterou mu uštědřil sinalý trpaslík svoji sekerou.

Mráz v místnosti se Vám začíná více a více vkrádat pod lehký oděv a dává Vám jasně najevo, kdo je skutečným vládcem v této ponuré místnosti...

"Tvá ranění nevypadají pěkně. Tohle by ti mělo pomoci, budeš se pak cítit lépe a rány se rychleji zacelý." A dál držím flakónek v ruce napřažené směrem k Pjotrovi.

"Sakra, to je kosa." zakleji a se zlatým řetězem zavěšeným na dýce odcházím z místnosti za Triamosem.

S odporem nechám náramek zase sklouznout k bezhlavému tělu ženy.
Poté si sednu, vytáhnu jakési kožené pouzdro a prohlídnu si zraněné stehno.

Brens nabral na čepel svého meče zlatý náramek, který měla tlející žena na sobě a nedůvěřivě si ho prohlíží.

Zdá se zlatý, bez jakéhokoliv zdobení či okrasné rytiny.

Vystriem sa a už uvoľnenejšie výjdem z miestnosti.Modré pery,bledá tvár a ruky,mierne drkotanie zubov a trasenie dávajú najavo prečo idem preč.Telá sú až potom.
Prejdem do vedľajšej miestnosti a začnem sa hýbať,dupať,drepovať aby som si rozprúdil krv a zohrial sa

Kostlivec a trpaslík mají na sobě postarší kožené zbroje, mrtvola ženy rezivějící kroužkovou zbroj.
Ze zbraní tu leží dva dlouhé meče, které vypadají zachovale, a trpaslík bojoval s velkou sekerou.
Pak tu ještě leží dva dřevěné okované štíty.

Mimo těchto nestvůr tu pak již je pouze ta strašlivá hromada humanoidních těl, snad deset ne-li více mrtvol, a v té nevidíte nic zajímavého a ani nemáte příliš zájem se k ní přibližovat či dokonce ji prohrabovat.

"Ano, zdá se zlatý a ten vsazený kamínek bude mít zřejmě také hodnotu. Zvláštní, nikdy jsem neslyšel o tom, že by se nemrtvá bytost zdobila šperky." podivuji se, když si prohlížím zlatý řetěz, který nabral Žabikuch na svoji dýku.

"Oceňování šperků ale bohužel není můj obor. Pomohl by nám určitě nějaký klenotník, ale u těch nikdy nevíte, jakou pravdu vám říkají. Takže je pouze důležité, jestli budou nakonec obě strany spokojené."

Otřu si svou šavli do lemu pláště. "Slyšel jsem o nemrtvých,ale tito mi připadají mnohem silnější než jsem si myslel. Každopádně je nesmíme podcenit. Musíme využít každou taktickou výhodu, kterou můžeme. Příště se už nesmíme takhle nahrnout do místnosti.."

Přeruším čištění rány a krví zrudlý hadřík poleju trochou vody z měchu. Pak se podívám na Ariona a lahvičku, kterou mi nabízí. Se zájmem a jistou nedůvěrou si prohlížim červenou tekutinu: "Co to je?"

Během Flaveriusova výkladu vyndávám dýku a nabírám na ní trpaslíkův řetěz. Pak si ho zblízka znovu chvilku prohlížím. Hlavně ten kamínek.
"To je zajímavé Flaveriusi." říkám když domluví.
"A co říkáš na ty šperky? Vypadají cenně." přejdu s řetězem na dýce ke starcovi a ukážu mu ho.