Kráter (40 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Trorn přepsal celý nápis, tak jak jste jej vyluštili:

Pod tvýma nohama leží dveře skrýše. Pros, aby Mahal ochránil tvé kosti. A budeš-li v tísni, sestup otevřeným portálem.
Pozor na dunící kola osudu. Pro bezpečí stiskni každý zamračený knoflík.
Pohřben v hlubině, obklopen kamenem hledej tajemství a pak jím projdi.
Opět vystup vzhůru, dávej však pozor. Nízko se skláněj, stoupaje, před kopími strachu.
Utajená cesta povede k posile - plným vřídlovým síním a štědrým hostinám.
Jiné tajemství, největší ze všech, rozezní tvou sílu a poděsí tvé nepřátele.
Já, Drómar, jsem vyrobil tento portál. Náli z Ereboru vytesal tyto runy.

Parophis se zatím snaží nadále od dívky zjistit, kam odešel černý rytíř či Sláva Tmy, tak jak ho ona sama pojmenovala.
Dívka však jen bezradně krčí rameny. "Je mi líto, milý pane, nevím kam odešel, kam zmizel. Bylo to vše tak rychlé, jako když se kolem vás prožene silný vichr. Raději běžte, kdo ví, mohl by se vrátit a uvěznit i vás! Stačí, že svobody zbavil mě a lapil do věčných pout..."

"Možná by mě někdo mohl spustit do té studny. Už jednou jsme přeci ve studni našli tajný vchod."

"Vskutku důmyslné!" usměji se uznale. "Trpasličí šifra psána v elfském jazyce. Pravda, kdo by přeci čekal, že se v těchto končinách objeví nějaký elf, který by šifru mohl rozluštit."

"Nyní už jen zjistit, jak se dostat do té skrýše?" mnu si svůj šedivý vous a rozhlížím se po okolní zemi. Nikde ovšem není poznat ani náznak, že by tu nějaká skrýš měla být.

Trorn zadupal nohou, ale ozvalo se jen zadusání o tvrdou zeminu.

Když mě Triamos poplácá po zádech, jen se otočím a řeknu: "Nešahat, jestli chceš, abys měl příště ruku celou."

Dál se klidně věnuju zápisu a když vidím, jaká písmena se musí vyměnit, hned mi to dojde: "Chyba v písmenech byla ta, že celý text jsem přepisoval podle trpsališích run Angerthas, ale elfové pro zápis zěchto písmen používají právě ty jiné symboly. Mno, je to teď jedno, teď jde jen o to najít ty dveře." Říkám a zadupu nohou o zem.

----------
Pokazil sa mi počítač(pokazeny zdroj mi odpalil oba dsky naraz) takže nejakú dobu sa neozvem. Dúfam že sa na mňa Pán Osudu nenahnevá ak to nechám v jeho shopných rukách.

Nene, paní. Chci ti pomoct, ale když nevím, kam ten Slávek šel, tak ho nemůžu najít, aby něco udělal s tím šutrem. Stačí mi jenom říct kam šel. Ukázat, kterým směrem odešel.

A nebreč pořád, nesluší ti to.

Ještě to chce trošku doladit, některé místa nejsou úplně jasná:

Pod tvýma nohama leží dveře skrýše. Pros, aby mahaL ochránil tvé kosti.
A budeš-li v tísni, sestup otevřeným portálém.
Pozor na dunící kola osudu.
Pro bznpečí stiskni každý zamračený knoflíK.
Pohřben v hlubině, obklopen kamenem hledej tajemství a pak jím projdi.
Opět vystup vzhůru, dávej však pozor. Nízko se skláněj, stoupaje, před kopími strachu.
Utajená cesta povede k posile - plným vřídlovým síním a štědrým hostinám.
Jiné tajemství, největší ze všech, rozezní tvou sílu a poděsí tvé nepřátele.
Já, Drómar, jsem vyrobil tento portál. Náli z Ereboru vytesal tyto runy.

Pozriem sa ponad Trornovo rameno na ten text a zahundrem si:
Chvíľami je to jak píané od zadu ako v prvom riadku a niekedy sú len zlé hlásky ako v poslednom riadku.
Ukážem prstom na spodok a začnem čítať:
Já, Drómar, jsem vyrobil tento portál. Náli z Ereboru vytesal tyto runy... W nahradíme R, N nahradíme Z, R nahradíme N, G nahradíme S a ide to..
Načo pokračujem šeptom:
Jiné tajemství, největší ne všech, rozezrí tvou sílu a poděsí tvé nepřátele.
Mrknem na Trorna a usmejem sa:
Toto je šikovná hra! Teraz ty!
Načo mu ho plesnem priatesky po ramene v dobrej nálade a od vzrušenia aj hrať zabudnem.

Trorn vytahuje list papíru, brk s lahvičkou inkoustu a pomalu přepisuje runy do slov, tak jak mu je bard Triamos přeříká.

Po nějaké chvíli má hotový celý text, který však zatím nedává zcela smysl:

eletářper évt ígědop a ulíg uovt írnenow, hcešv en íštěvjer, ívtgmejat érij.
Máritgoh mýwdětš a míríg mývoldířv mýrlp - eligop k edevop atgec árejatu.
Uhcawtg imípok deřp, ejapuotg, jěrálkg eg oknír. Wonop kašv jevád, uwůhnv putgyv těpo.
Idjowp míj kap a ívtgmejat jedelh meremak repolkbo, ěribulh v rebřhop.
Kílfork ýrečawman ýdžak irkgitg íčepneb owp.
Udugo alok ícírud ar wonop.
Mélátwop mýreřveto putgeg, irgít v il-šedub a.
Itgok évt liráwhco Laham yba, gowp. Ešýwkg eřevd ížel amahor amývt dop.
Já, Dwómaw, jgem vywobil terto powtál. Ráli n Ewebowu vytegal tyto wury.

Dívka se poplašeně podívá na Parophise, který se nad ní tyčí jako hora a svým hlubokým hrubým hlasem klade své dotazy.
"Och, mám přeci oči, které kdysi bývaly veselé, ale nyní mi je halí žal a stín. Nezlobte se pane, nechci vás obtěžovat, neváhejte pokračovat svojí cestou..." odpovídá pokorným a odevzdaným hlasem.

Nechápavě zírám, chvíli chci něco tvrdé odpovědět, ale pak se zmůžu jen na chabé:
"Jaktože nevíš kam šel? Nemáš snad oči? Přece víš, jestli šel rovně a nebo uletěl, ne?"

Chvíľu skúmavo pozerám na nápis a zamyslene brnkám po strunách až zo seba pomaly a váhavo vypustím:
Písmo sa podobá sindarskému písmu cirth.. Ale jazyk je vo vznešenej quenijštine. Môžem to skúsiť ale určite to chvíľu potrvá..
Načo sa pustím do lúštenia popod nos si pospevujúc v cudzom elfskom jazyku. Spev je nesústredený a každú chvíľu spievam niečo iné. Niekedy začnem uprostred a hneď to utnem, niekedy zaspievam dlhší kúsok a utnem to až po tom. Niekedy si to tiež aj dva tri krát zopakujem.
Na tvári mám výraz tvrdého sústredenia a prstami namiesto po strunách behám po runách na stene. Len sem tam si poklepkávam na skalu aby som si pomohol s rytmom pri speve.

"Jak jsem již řekla, nevím kam šel. Objevil se a zas zmizel. Mne tu nechal uvězněnou, abych se zde trápila až do skonání světů..." povzdechne si dívka a další slzy se jí skoulí po tváři.

"Aha a kam šel?" Ptám se znova na totéž, "do prava? A nebo do leva? Skočil snad do studny?"

Můj mistr mě občas posílal k našemu kronikáři a ten mě seznamoval s runovými znaky jiných národů i ras, také s různými jazyky. Možná bych mohl zkusit vyslovit některá slova, ale domnívám se, že bych stejně nepřečetl celý nápis. Natož abych ho dokázal přeložit do naší nynější obecné řeči.

Otočil jsem se na přistoupivšího barda a ukázal na nápis rukou.
Triamosi, zkusíš zjistit, co ten nápis praví?

Mezitím přišel ke skupince u záhadného kamene také bard Triamos. Zdá se, že sám v okolních ruinách nic neobjevil, a tak se přišel podívat, co tak zaujalo ostatní.
Se zájmem si prohlíží vytesané runy na balvanu a přitom, zřejmě nevědomky, občas drnkne malíčkem o jednu strunu.

Když se Parophis opět dotkne dívky, ta se na něj znovu polekaně podívá. Celá tato scéna působí velmi neuvěřitelně. Obrovský barbar se sklání nad útlou dívkou, místo bojového zastrašujícího pokřiku chlácholivá slova.
Na její tváři se přes všechen ten žal a smutek objeví letmý úsměv. "Jste šlechetný...nemusíte se mnou ztrácet čas. Užívejte své svobody." podívá se na černý kámen, který tíží její roucho. "Nevím kam odešel. Objevil se jako temný stín a ve stínech zase zmizel."

Překvapen, že dívka odpověděla, její ruku okamžitě zase pustím. Poslouchám co říká a pak svou dlaní tu její opět přikryju se slovy: "Neboj se, najdem toho Slávka Tmu a řeknem mu, ať ten začarovaný šutr zase odčaruje. Nevíš, kterým směrem šel?"