Kráter (43 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Hej, čer­ve­no­oč­ko! Ne­kou­kej pořád po tý holce! Co máš s očima? Někdo ti do kaž­dé­ho po­řád­ně vra­zil?"

Když se hra­ni­čář Aer Thano jemně do­tý­ká zá­had­né dívky, daří se mu udr­žet její po­zor­nost.
"Kdo jiný by na sobě nosil br­ně­ní? Přeci jenom vá­leč­ník. Hro­zi­vý, ob­rov­ský, za­ku­tý ve svém pan­cí­ři. Právě jsem tan­či­la, když se náhle ob­je­vil mezi ka­me­ny. Při­šel, kři­čel ne­ná­vist­ným hla­sem, zuřil z mého ve­se­lí. Chy­til mě tak silně, ach, ta­ko­vou silou, ne­moh­la jsem utéci. A pak držel v ruce tu pro­kle­tou věc a uvěz­nil mě zde." dívce ska­nou po tváři další slzy. "Když od­chá­zel, smál se svým ško­do­li­bým způ­so­bem. Jen se smál a ode­šel..."

"Je to zde přeci tak krás­né! Když déšť smáčí okol­ní ka­me­ny, je ra­dost tan­co­vat, spo­leč­ně s kap­ka­mi, které se mí­ha­jí kolem vás. Při­běh­la jsem, ne­moh­la jsem si ne­chat ujít tu nád­her­nou chví­li. Před­tím jsem se pro­há­ně­la nad vel­ký­mi kopci, el­fo­vé je na­zý­va­jí jako Obří kopce." při vy­prá­vě­ní se dívce roz­zá­ří tvář úsmě­vem, když vzpo­mí­ná na ra­dost­né chví­le. Už by chtě­la vy­sko­čit a znovu tan­čit, když jí černý tí­ži­vý kámen bo­lest­ně při­po­me­ne, že je zde uvěz­ně­na.

Trorn s Ža­bi­ku­chem pro­hlí­že­jí ruiny vý­chod­ní obran­né zdi.
V je­di­ném za­cho­va­lém kuse vý­chod­ní zdi jsou stříl­ny. Ka­men­né ostě­ní těch­to ot­vo­rů má ne­ob­vyk­lý tvar hla­vi­ce se­ky­ry. Tr­pas­lí­ci jej po­u­ží­va­jí často. Stříl­ny zjev­ně smě­řo­va­ly k vstup­ní­mu ob­lou­ku, kde se stý­ka­ly obě větve obran­né zdi.
Na ne­do­tče­nou zeď na­va­zu­je po­ško­ze­ný úsek, vy­so­ký do pasu. Zby­tek pro­sto­ry je za­sy­pán sutí, takže nejsou vidět ani zá­kla­dy.

[Viz Mapy: Ma­pa-Vý­chod­ní obran­ná zeď; ilu­stra­ce-Stříl­na]

Letmo jsem se ohlé­dl kolem na ostat­ní, jak za­čí­na­jí pro­hlí­žet okolí. S po­ci­tem, že si zatím vy­sta­čí, jsem se oto­čil zpět ke stud­ni. Při­ký­vl jsem smě­rem k Pá­ro­vi a znovu oslo­vil dívku. Mlu­vím po­ma­lu, aby moje slova měla na­dě­ji pro­nik­nout do její mysli.
Můžeš po­vě­dět ještě něco dal­ší­ho o tom, koho na­zý­váš Sláva tmy? Řekla jsi, že je to vá­leč­ník.
To už jsi ho někdy dříve vi­dě­la bo­jo­vat? Nebo to znáš z po­ví­dá­ní nebo si to mys­líš, pro­to­že měl na sobě br­ně­ní?
Jen tak sem při­šel nebo se zje­vil z prázd­na, vy­tá­hl z ně­ja­ké kapsy ten kámen a po­lo­žil ho na lem tvých šatů? Hned beze slova ode­šel, nebo něco při­tom řekl? Třeba, že se sem vrátí?

A vlast­ně ty sama ses do­sta­la na toto místo jak a odkud? Ne­při­pa­dá mi to jako vhod­né místo pro zpěv a pro tanec osa­mě­lé dívky. třeba to má s tvým uvěz­ně­ním ně­ja­kou sou­vis­lost.
Zkus mi od­po­vě­dět, pro­sím.

Za­tím­co Pa­ro­phis zpo­ví­dá te­to­va­né­ho bar­ba­ra, ostat­ní po­ma­lu míří k rui­nám vý­chod­ní obran­né zdi, abys­te se po­roz­hléd­li, jest­li tam ne­ob­je­ví­te něco za­jí­ma­vé­ho.

Nejdří­ve se znudě­ně dívám, jak se vy­ví­jí dis­ku­ze. Pak se ale začnu pro­chá­zet po okolí a pro­hle­dá­vat ruiny.

"A co máš s očima? Někdo tě praš­til?" Ne­ne­chám se odbýt.

Kou­kám se dro­bet ne­dů­vě­ři­vě.
"Nězá­le­ží na tom, jaká od­po­věď mi stačí, ale zá­le­ží an tom, co je prav­da. A pokud bu­de­te taky stát proti mému ne­pří­te­li, budou znás aspoň do­čas­ní spo­jen­ci." řeknu jed­no­du­še.
"A du­cho­vé nejsou v mé hlavě, ale všude kolem nás. Žijí i v před­mě­tech, kde by jste to ne­če­ka­li. Ně­kte­ří jsou mocní, ně­kte­ří méně. Je to s nima velmi slo­ži­té, zvlášť proto, že na světě je duchů tolik a každý je jiný. A nejsou to jen duše ze­mře­lých, ale i sa­mo­stat­ní tvo­ro­vé. Ně­kte­ří ke mně mluví, pokud něco chtě­jí sdě­lit světu. Není možné to pro ne­za­svě­ce­né po­cho­pit."

"Jasan, budu si to pa­ma­to­vat, Tu­té­re," říkám a opět jméno zko­mo­lím, ten­to­krát tro­chu jinak, "co to máš z očima?" Ptám se s ne­po­kry­tou zvě­da­vos­tí.
"A co ti du­cho­vé,... to ti stra­ší v hlavě nebo co? Odkud se vzali? Takže ty máš v hlavě ně­ja­ké duchy a něco ti říkaj a ty potom jdeš tam kam ti říkaj?" Po­škrá­bu se na hlavě a pak ještě řeknu: "Já občas taky sly­ším hlasy, třeba když mám hlad. Ale to mi kručí v břiše a ne v hlavě."

Když se můj po­hled vrátí k Tua­terro­vi, s mír­ným přá­tel­ským úsmě­vem po­lo­žím (možná jen řeč­nic­kou) otáz­ku na závěr:
Stačí ti ta­ko­vá od­po­věď?

Jsme pout­ní­ci na cestách světa. A je dost dobře možné, že i nás při­ved­li do těch­to míst du­cho­vé. Jak sám říkáš, ne­ho­vo­ří jasně, pokud vůbec. A někdy řídí naše kroky zcela beze slov.
Možná je přá­ním duchů, abychom i my po­moh­li té dívce, třeba i my se máme střet­nout se Slá­vou tmy.
Během řeči se dívám na Tua­ter­ra a stří­da­vě na ostat­ní členy naší sku­pin­ky. Vždy, když se můj po­hled setká s očima ně­kte­ré­ho z mých druhů, sou­stře­dím na něho svoji mysl.

Za­mra­čím se na Páru.
"Je to Tua­terr!" opra­vím ho rázně.
"A jsem tady kvůli té dívce, táhlo mě to za ní. Du­cho­vé si to tak přáli a já vy­sly­šel je­jich vo­lá­ní, proto jsem tady. Jinak to být ne­moh­lo, mám jí po­mo­ci, to si mys­lím. Du­cho­vé sice ne­ho­vo­ří jasně, ale co ji­né­ho by po mně mohli chtít? Musím po­ra­zit onu Slávu Tmy!"
Řeknu a vy­pa­dá to, že si sám moc nejsem jistý, co ji­né­ho by mohli chtít.
Pak se roz­hléd­nu, celou sku­pin­ku pře­je­du rudým po­hle­dem. Na ně­kte­rých se za­sta­vím a pro­hléd­nu si je, o ně­kte­ré po­hle­dem jen za­va­dím.
"A proč jste sem při­šli vy? Ne­vy­pa­dá­te, že by vás sem du­cho­vé při­ved­li." Po otáz­ce mírně nad­zved­nu pravé obočí.

"Na­zdar Tu­te­re," zko­mo­lím hned jméno bar­ba­ra podle svého a uklid­něn mno­hem ro­zum­něj­šímy slovy po­kra­ču­ju, "já sem Pára, z ke­ré­ho kmene si?"

"To je divné, že tu holku ne­znáš, před chví­lí to vy­pa­da­lo, že si tu kvůli ní."

Zved­nu se ze země a jdu se také po­roz­hléd­nout po okolí. Sice nevím co hle­dám, ale třeba mě něco trefí do nosu... Nej­spíš bych se měl po­roz­hléd­nout po ně­ja­kém vcho­du.

Te­to­va­ný bar­bar mírně ukro­čil vzad, aby si tak vy­tvo­řil od­stup od Pa­ro­phi­se. Při­tom stále za­u­ja­tě po­zo­ru­je dívku.
"Ni­ko­ho ta­ko­vé­ho ne­znám, nevím o čem ho­vo­ří. Tu dívku vidím po­pr­vé, ale...​je mi na ní cosi po­vě­do­mé­ho. Hle­dal jsem, hle­dal jsem něco...něco vedlo mé kroky. Až jsem došel sem a našel ji." Bar­bar otočí hlavu a po­dí­vá se na Pa­ro­phi­se:"A nyní musím zjis­tit, proč jsem se do­stal až sem. Pokud vám to ne­bu­de k tíži, po­roz­hléd­nu se kolem s vámi. Jme­nu­ji se Tua­terr Ru­do­o­ký."

"Hej ty! S tebou mlu­vím!" Po­sta­vím se mezi po­te­to­va­né­ho a dívku a při­stou­pím až těsně k němu.

Po­zri­em s ús­me­vom na tú dievči­nu a usme­jem sa:
Ne­plač. Sĺz už bolo dosť..
Načo prejdem jemne rukou po pláš­ti a v duchu dám za prav­du, že to nie je oby­čaj­ný plášť.
Po­zri­em na ten kameň a na terén okolo neho hľadaj­úc nejakú ne­rov­nosť, pri­čom si viac vší­mam pod­klad, do kto­ré­ho ešte rýp­nem prs­tom.

"Já jsem pro se po­ku­sit najít toho Slávu tmy. Pokud se s ním ne­se­tká­me, tak ur­či­tě ne­má­me šanci. Mu­sí­me ho najít." Říkám, když sle­du­ji dívku. "Pro­hle­dá­me víc ty ruiny tady, třeba nám dají ně­ja­ký in­dí­cie, jak ho najít." Otá­čím se a od­chá­zím hle­dat.

"Pan Aer Thano má prav­du." sou­hla­sím s hra­ni­čá­řem. "Zkus­me se po­roz­hléd­nout dál po zří­ce­ni­nách, třeba něco na­lez­ne­me."

Pak se po­dí­vám na te­to­va­né­ho bar­ba­ra, který s ohro­me­ním sle­du­je dívku a není mu moc do řeči. "Možná bude vědět něco on. Ale zdá se, že je víc mimo náš svět než ta dívka."

Dívka pláče, mezi sl­za­mi se hla­si­tě trápí nad svým ne­šťast­ným osu­dem.
Když se Tri­a­mos zeptá na svůj návrh, dívka ho zřej­mě zprvu ne­vní­má. Až po chvil­ce si te­pr­ve zřej­mě uvě­do­mí jeho slova:"Jaký plášť?" zeptá se tiše, ale oči­vid­ně ne­če­ká od­po­věď a znovu se chou­lí do svých dlaní.