Kráter (49 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Ano, šlechetný nápad, pane Aer Thano. Jistě bychom se měli odvděčit!" přikývnu na hraničářův návrh.

"Mně je to jedno, já se s ní tahat tak či tak nebudu..." zní má stručná odpověď.

Naslouchám rozhovoru a zvolna pojídám svoji porci.
Po Triamosových slovech a při zmínce o medvědovi mě něco napadlo a tak šeptem sděluji svůj nápad ostatním.

"Skutečně dramatické osudy a zřejmě dlouhá cesta." usměje se Draimer. "Inu, svět je plný divů!"
"Medvědi se zdržují spíše v nižších oblastech. Zde vysoko v horách je nepotkáte. Zřejmě jste narazili na nějakého starého samotáře. Pokud má takový obr hlad, troufne si i na skupinu poutníků." vrátí se k medvědovi, který vás nečekaně v noci přepadl.

Když gnóm vidí, že ti, kteří neodmítli večeři, již dojídají, vyzve vás k odchodu na kutě. "Jste již jistě unaveni a čeká vás další cesta. Je na čase, abyste šli zalehnout. Zraněného uložíme do postele ve Stepinově pokoji, je tam ještě druhá postel. Ostatní se mohou uložit zde u krbu na koberci."

"Díky," říkám s hrdým úsměvem na rtech a vůbec nepostřehnu jasnou ironii.

Samozrejme mi neujde ten nepodarený atentát na moju hlavu a napriek tomu, že si stále ohrievam ruky nad ohňom ľadovým hlasom doplním Párovo rozprávanie:
Ako vidíte, ide o strhujúci epický príbeh, ktorý by nepodal lepšie ani niekto mojich kvalít a výcviku. Naozaj dokonale strhujúce... Bravo majstre.
Naznačím dlaňami potlesk a dokonca smerom k Párovi naznačím aj poklonu, pri ktorej sa už ale neubránim úsmevu.

Slova: "Mohu se zeptat, co vás přivedlo sem do Mlžných Hřbetů?" mi tak nějak zní v hlavě a když se nikdo nemá odpovědět, tak začnu vysvětlovat, jak jsme se sem dostali:

"To bylo strašně zajímavé!" Řeknu nahlas a rozšafně rozhodím rukama. Triamosovi kousek nad hlavou. Netrefil jsem se, ale co se dá dělat. Příště snad budu mít jistě lepší mušku.

"Takhle sem si jednou lehl k večeru, že si zdřímnu a tu se objevili tihleti." Říkám dramaticky. "Slezli jsme spolu do studny, udělalo to frrrrrr a byli jsme tady. Mno a potom to bylo dost nudné." Obličej se mi zkřiví a vy si vzpomenete na smrad, který po mně u portálu zůstal na podlaze. Odkašlu si a pokračuju.
"Šli sme do kopce a z kopce. A potom na nás spadl tady trpaslík, potom sme našli chcíplého trpaslíka, potom na nás skočil přerostlý medvěd - to sou tu šetci medvědi tak agresivní?"

Nadechnu se abych nechal svou otázku vyznít, ale dřív než mně někdo stihne přerušit, tak pokračuju: "Mno asi měl hlad. Tak sme ho snědli a šli sme dál, až sme našli nějaké další mršiny a potom začalo pršet a potom tam byli ti obři. A teď sme tady."

Po své vyčerpávající řeči se nadechnu a rozhlížím se okolo, jako kdybych čekal, že mi někdo zatleská.

Ohrievam sa pri ohni a kotlík s jedlom si nevšmíma, nech vonia akokoľvek dobre.
Zablúdim pohľadom na samotných obyvateľov horskej chatky a pozorne si ich prezerám. Na ich otázku čo nás privádza do hôr odpoviem s predstihom pred ostatnými:
Cesty.. Magické cesty... Neznášam portály.
Načo sa zatrasiem ako keby od zimy a pozriem sa na kotlík a na Trorna, načo znova vrhnem pohľad na tých dvoch starcov:
A ďakujem.. Tiež nič nebudem. Vaša pohostinnosť je istotne srdečná a skvelá ale bohužiaľ ja sa necítim na to prijať ju. Nekonám tak v snahe uraziť vás drahý páni, to ani v najmenšom, bohomžiaľ však nemám možnosti splatiť vašu pohostinnosť, a aj keď by ste boli ochotný nechcieť za ňu nič moja česť a hrdosť mi to nedovoľuje rovnako ako moje sľuby dávno dané mi to zakazujú.
Zhlboka sa nadýchnem, načo obom starcom venujem hlbokú poklonu a naďalej sa ohrievam pri ohni.

Když Trorn odmítne jídlo, Draimer jen pokrčí rameny:"Dobře, pokud byste, pane Silvidianský, přeci jenom dostal hlad, můžu vám to znovu ohřát."

Když hraničář Aer Thano vytáhne mapku, Draimer si ji se zájmem prohlédne. Po chvíli ukáže prstem, jen malý kousek od místa, kde odhadoval vaši pozici hraničář. "Orientujete se dobře, pane Thano, v těchto místech je naše obydlí. Zde bude malé sedlo a tato místa jsou Příkré stráně."

Gnóm si sedne do houpacího křesla a podívá se na druhého staříka, který ošetřuje Ariona. "Bude v pořádku, Stepine?" řekne úzkostlivým hlasem. Stepin jen přikývne a dál se věnuje kudůkovi.
"Tak to je dobře!" usměje se Draimer a podívá se zpět na hraničáře a ostatní. "Mohu se zeptat, co vás přivedlo sem do Mlžných Hřbetů?"

Vezmu si misku s gulášem a chleba, sednu si na zem a s chutí se pustím do jídla. Co víc by si měl jeden přát, když za oknem lije jako z konve? Teplý krb, dobré pití a jídlo. Možná ještě trochu schrupnout, pomyslím si trochu zasněně, debatu u stolu nesleduji.

Vytáhl jsem pouzdro a rozbalil mapku na stůl.
Tohle je ta mapka. Domnívám se, že někde tudy jsme šli a teď jsme asi tady, ukazuji prstem do místa poblíž zakresleného křížku.
Ale za celou cestu jsem nedokázal určit místo lépe. Není poznat, která značka představuje skutečnou horu či kopec a která jen znamená hornatou krajinu. Tak třeba vy jako místní ...
Ponechal jsem větu nedokončenou, s kývnutím hlavy jsem poděkoval za talíř s jídlem a začal jíst.

Se slovy "děkuji za jídlo, ale budu ho muset odmítnout, jsem ještě najeden jak jsme před chvílí jedli u skály" nevyužiji nabídku jídla.
"Před pár dny jsme našli mapu, mohli byste se na ní podívat a poradit nám, kde přesně jsme?" Kývnu na Aera, který má mapu u sebe, aby ji vyndal.

"Hmm, to vypadá moc dobře." ohodnotím přinášející jídlo.
Když dostanu svou porci. Slušně poděkuji a hladově se vrhnu s chutí do jídla.

Mezitím se z kuchyně vrací druhý gnóm Draimer. Nese tác s několika hlubokými talíři, ze kterých se ještě kouří. Během chvíle se místnost naplňuje příjemnou vůní.
Pořádná teplá večeře... pomyslíte si.

Draimer vám postupně roznáší každému jednu porci hustého zeleninového guláše, ke kterému vám navíc podává pořádný krajíc hutného tmavého chleba s hrnky chlazeného kozího mléka.

"Zdá se, že váš společník má zlomené některé kosti. Několik žeber, zápěstí..." povídá tiše gnóm Stepin, zatímco prohmatává ležícímu Arionovi jeho poranění. Pak na několik míst znovu nanese připravenou směs z bylinek. "Je ale silný, nemusíte mít strach, bude v pořádku. Ale nějakou dobu tu bude muset zřejmě zůstat."

Když vidím, že o hračky není zájem, tak je trochu zklamaně začnu dávat zpět do batohu. No co, tak se aspoň ohřeju u ohně.

"Jak to vypadá s tím trpaslíkem?" Zeptám se potom (když už tam stojím) a sleduji jak ošetřuje Ariona.

"...ano...tak..ano.." říká si Stepin sám pro sebe, když natírá připravenou směs na Arionova zranění. "Ech..horští obři? Ach ano..kamenní obři. Víte, obři jsou tak velcí, že snadno přehlédnou někoho, kdo se jim prosmýkne pod nohama. Ale po horách se pohybují i další, sice menší, ale o to více si vás všimnou, když nemají hlavu v oblacích. Třeba zlobři, nebo nevypočitatelní sněžní levharti, zuřiví vrrci a samozřejmě skřeti. Někdy se zdá, že skřetů je snad více, než co napadá sněhových vloček."

Predstavovanie ostatných nejak prestojím a sám seba nepredstavím..Len sa vyhrievam pri teple ohňa a zvoľna sa mi vracia aj farba do tváre.
Ich rozhovor tiež moc nepočúvam utopený vo vlastných myšlienkach a tak len očkom sem tam zablúdim po vybavení miestnosti pričom hľadám nejaké zbrane zavesené na stenách alebo odložené v kúte.

"A jací by měli být zákeřnější, než horští obři?" Nenechám se jen tak odbýt a dál se tážu.

"Dívejte co jsme našli pod kopcem," řeknu a z batohu vysypu čutoru na vodu ve tvaru hada a kus deky.