Kráter (52 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Parophis se už už chystá skočit po Ulrichovi, ale ten pod mračícím se pohledem barbara konečně ztichne a vyděšený postupuje dál za ostatními.
Parophis tak rychle přispěchává k ležícímu Arionovi. Opatrně bere kudůka v náruč a pak si ho přehazuje přes rameno. Temná elfka rychle pobírá kudůkovu tornu a utíká vpřed, aby vedla družinu v čele.

Hraničář Aer Thano, přikrčený u menší skály, pozoruje obry, svůj luk připravený ke střelbě. Občas očkem kontroluje situaci, aby se co nejdříve dal také na ústup, jakmile se ostatní alespoň trochu vzdálí.

Ajta, Arion ji chytnul. Není zbytí, zůstanu vzadu sám. Obracím se na barbara.
Páro, vezmi ho na záda nebo pod paží, jak chceš, ale odnes ho odsud.

Při těch slovech sáhnu do svého děleného toulce a po hmatu vyhledám jednu kapsu. Vytáhl jsem z ní šíp s prodlouženým hrotem. Jeho ostří s malými zpětnými háčky a vlastní špice jsou pečlivě nabroušené a neobvykle ostré.
Jestli si nás všimnou a zaútočí, tak je zkusím zastavit.
Skalní obři jsou silní ale hloupí. Mají nechráněná kolena a právě tam mají velice citlivé místo. Když tam při troše štěstí aspoň jednoho trefím, tak už se nepohne. Nejvýše pomalu poleze.
Potom ukážu šíp Parophisovi: Na hrotu je šťáva z rostliny podobné kopřivám. Můžeš se jí dotýkat a nezpůsobí větší zranění, ale v ráně nesmírně pálí. S takovým šípem v kolenu či poblíž se obr možná ani neudrží na nohou. Ale řev, který bude vydávat, toho druhého odradí, aby riskoval podobné zranění.

Když se barbar otočí směrem k Arionovi, ještě na něho mrknu: Ulricha klepni, ať utíká, ale ať neřve.

Místo po obrech se chci vrhnout po Ulrichovi. Chystám se po něm skočit jako po ragbyovém míči s úmyslem umlčet jej dlaní přiloženou na ústa.

Ovšem v tutéž chvíli zasáhne jeden z vržených kamenů Ariona. Koho zasáhne další? Jak daleko se musíme dostat, abychom byli v bezpečí?

Obři, kterým i urostlý Parophis nešahá ani do pasu, si vás stále zřejmě nevšimli. Dál se baví svojí pro vás nebezpečnou hrou. Několik dalších balvanů prolétlo příliš blízko vás. Snažíte se rychle postupovat vpřed podle pokynů hraničáře. "Skalní obři! Skalní obři! Rychle pryč!" křičí vyděšený Ulrich.

Další kámen prolétl vzduchem, razíc si cestu skrze hustý déšť. Odrazil se o svah po vaší levé straně a převalil se kolem. Úzkostlivě se rozhlížíte, jestli jsou všichni v pořádku. Tlumené sténání potvrdí vaše obavy. Na zemi leží kudůk Arion, proužek krve, který mu stéká po tváři, se rychle rozpíjí pod dopadajícími kapkami deště. Balvan ho musel srazit. Leží bezvládně, jen stěží občas zahýbe dvěma prsty, jako by se snažil přitáhnout a plazit se dál.

Rychle a bez ohlédnutí pokračuji naznačeným směrem.

Když kolem prosviští první kámen, tak jenom nechápavě zírám co se vlastně děje. pak zpozoruji siluety dvou bojovníků a další okamžik pozoruji tento titánský souboj. Obdivuji divokou sílu a nezdolnost obou tvorů, kteří si pro své klání vybrali právě takovéto počasí.

Zároveň si uvědomuji, že bych si jen nerad zahrál s nimi. Některé věci přece jen nemusím. Ale to už Aer organizuje další postup. Pochybovačně se zadívám na obry a představím si jak se snažím zastavit tu obrovskou horu masa a nebo snad šutr, který vrhne. Nicméně pak jenom kývnu hlavou a stoupnu si stranou, abych počkal až ostatní projdou.

Pokusím se vyhledat pozici, která by mi umožnila překvapivě zasáhnout v případě, že si obři naší skupinky všimnou. Mohl bych zkusit udeřit kyjem do kolena procházejícího obra.

... bouřka ... padající kameny ... co se to děje? ...
rychle se rozhlížím, jestli se neřítí kamenná lavina.

Když jsem zahlédl obří postavy a nad námi proletěl další balvan, rychle jsem se přikrčil a ohlédl zpět na ostatní. Také už je zahledli, tak znovu zaměřím pohled na oba velikány. Zdá se mi, že oni si nás zatím nevšimli. Možná jsou zaujetí svojí drsnou zábavou a hluk deště a rachocení hromů prodlužované opakovanou ozvěnou mezi kopci přehlušily zvuk našich pohybů.

Polohlasně zavolám:
Ještě o nás nevědí, rychle pokračujte dále tam k tomu kopci doprava a snažte se nedělat hluk. Při troše štěstí se nám podaří dostat se tak daleko, aby nás už nezahlédli nebo se jim aspoň nechtělo se za námi hnát.
Nakonec se obrátím na barbara, Páro, mi musíme zůstat vzadu, kdyby došlo k boji. Zdržet obry, aby se ostatní mohli rozptýlit a potom útočit všichni a z více stran.

Výhled na cesta v bouřce mě zrovna nepotěšil, ale když jsem viděl, že jdou všichni tak jsem musel jít taky. Snad ten hraničář ví co dělá...

"Sakra co to bylo?" říkám do bouře na kolem letící balvan. Pak zahlédnu mohutné obry a celé mé tělo zalije děs.
"To nám ještě scházelo. Obři."
Rychle se kolem sebe rozhlédnu a hledám nějaké příhodné místo, kde by se dalo schovat v případě, že by si nás obři všimli.

Obři jsou nad vámi v příkrém svahu, zhruba třicet sáhů daleko, západním směrem. Vaše cesta pokračuje severním směrem.

A nejde jen o válčící živly! Vzduchem náhle proletěl balvan a zmizel kdesi pod srázem. Polekaně se rozhlížíte kolem, jestli se v tom hromobití nespustila lavina. Asi třicet sáhů nad vámi se v příkrém svahu tyčí dva zlověstné stíny. Do drsného povětří si vyšli zřejmě trochu pohrát dva obři. Jsou urostlí jak stromy, pod jejich kroky se třese zem a jejich představa zábavy je házet po sobě obrovské balvany. Další z těchto střel minula cíl, přeletí vám nad hlavou a rozrazí se o čelo srázu.
Zdá se, že si vás zatím nevšimli...

[Viz Mapy: ilustrace - Obři]

Dobrodruzi otužilí na mysli i na těle se možná těší z prudkosti bouře, kdežto bázlivější duše se při každém úderu hromu krčí. Obojím by však bylo radno hledat přístřeší. Blesky, vítr a nebezpečí podchlazení jsou skutečné, ať se dobrodruh baví nebo ne!

Pomalu následujete hraníčaře, který ukazuje cestu, abyste opustili toto nechráněné místo a pokusili se nalézt jakýkoliv lepší úkryt.

Když se budu hýbat, tak mi bude aspoň trochu teplo, pomyslím si.

Pak si pro sebe povzdechnu: "To bude rýma jako trám," a vyrazím za Aerem.

Ani v nejmenším mi nepřišlo na mysl vytahovat mapku z pouzdra. ... za těch několik dní už si ji stejně začínám pamatovat ...

Otočil jsem se směrem k severu, jak nejlépe jsem dokázal pod mraky v bouřce odhadnout a sklonil jsem hlavu. Se zavřenýma očima si představuji naše okolí a obraz mapy. Potom pomalu vystrčím pravou zpod pláště, abych naznačil směr.
Měli bychom pokračovat tam, Flaverie, a podívám se, kam vlastně ukazuji.
Nemá smysl spěchat, když dobrý úkryt zřejmě není nablízku. I kvůli bleskům je lépe se pohybovat pomalu.
Raději dávejte pozor na cestu před sebou, ať nesklouznete. Potom opatrně vykročím směrem, který jsem ukázal.

Skrehnutým hlasom zakričím svoju trošku do vetra aby sa na mňa nezabudlo:
Musíme sa držať po hromade..A to znamená aj tamtoho samovraha!
Kývnem bradou na nášho búrkou očareného spoločníka a nakrčím sa ešte viac v kolenách. Tiež mi začínajú drkotať zuby a ruky,pidržiavajúce plášť sa od zimy celé trasú.

"Ale rozhodně bychom měli rychle opustit toto místo, než se někdo z nás skutálí dolů!" snažím se překřičet bouři.
"Pane Aer Thano.." obrátím se na hraničáře,"..měli bychom pokračovat, jakým směrem?"

"To já klidně taky." zahulákám
"Ale nikde jsem neviděl žádné místo kde by se dalo schovat."

"Já bych se klidil," zakřičím do hučícího větru odpověď, "kdybych věděl kam!"

Přikrčený u skály, s obavami sleduji bouřné běsnění, které se tak náhle přiřítilo. Moje lehké roucho je již zcela promočené, ale zdá se, že chlad mě netrápí, spíše prudký vichr a hřmící blesky.
"Lidé praví, že to jsou hněvivé děti pána Apollóna. Když vás porazí, sežehnou vás na uhel!" povídám a sleduji útlého barbara, jak vprostřed tábora spokojeně sleduje bouři kolem sebe.

"Měli bychom se odtud raději co nejdříve klidit, nerad bych vyzkoušel účinky blesku sám na sobě!"

Promočen a přimáčknut co nejblíže ke studené skále nepřítomně sleduji barbara stojícího mimo úkryt skal.
"Ten se asi z té bouřky zbláznil." říkám k nejblíže schoulené postavě u mě.
"Slyšel jsem, že prý blesk může uhodit i do člověka a ten to pak nepřežije. Prý ho to uškvaří na škvarek."

Vypadá to, jako bych si bouřku na rozdíl od vás užíval. Stojím uprostřed tábořiště a sleduji létající blesky. To, že jsem promočen až na kost mi evidentně moc nevadí. Ten chaos, zmatek, blesky, déšť, ta nespoutaná volnost...nádhera, pomyslím si.