Kráter (54 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Ale prosimtě," říkám Žabikuchovi a naznačím přátelský pohlavek. "trocha nepohodlí ti neublíží."

"Ale jinak máš pravdu, ten poklad by sme radši měli najít, protože už to tu začíná být docela nuda. Pořád jenom poslouchat toho trpajzlíka, co furt mele. Furt to samé jídlo, mno a nedokážu si představit jak se sem celou cestu někdo táhne ještě s truhlou plnou zlaťáků."

Brblám chvíli, ale pak se zastavím a začnu se rozhlížet, jestli mi to tu skutečně připomíná nákres mapy, tak jak říkal hraničář.

"Nevím, připadá mi to tu všude stejné." unaveně si sedám na zadek a dívám se do dáli na všude přítomné kopce a skály.
"Jestli tady někdo bydlí, tak to musí být blázen. Vždyť už jdeme přes 9 dnů a nikde jsme nepotkali známku civilizace. Ach co já bych dal za teplou postel." povzdychnu si.

Jako několikrát každý den, znovu vytahuji mapku a porovnávám kresbu s blízkým okolím i vzdálenější hornatou krajinou. Snažím se rozpoznat nějakou podobnost, která by pomohla lépe určit naši pozici na mapce a tak upřesnit směr k místu označenému křížkem.

Už v předchozích dnech mi občas připadalo naše okolí podobné kousku na mapce, avšak po dalších hodinách pochodu se podoba vytratila.

Zase mám pocit, že se okolí podobá místu na mapce. Ale jistý si zatím pořád nejsem.
Ukazuji si rukou na vrcholky hor kolem nás a střídavě na značky kopců v mapce. Potom si některou další značku vyberu a podívám se tím směrem, jestli tam krajina odpovídá.
Tam a tam, to by mohly být tyto vrcholky, a potom by tyhle značky měly znamenat kopce tam v tom směru. Taky to tak někomu z vás připadá?

"Že by tu přecejen někdo bydlel?" Řeknu při pohledu na opuštěný pozůstatek tábořiště. Poškrábu se prackou na hlavě a dodám: "Možná tam najdeme něco užitečné."

Cesta je náročná a únavná. Pokračujete dalších devět dnů, když zahlédnete zbytky tábořiště. Stezka křižuje malou strmou loučku. Hluboké jezírko vytvářené prudkou peřejovitou říčkou zrcadlí kupovitá oblaka na obloze. Severní okraj maličké pastviny chrání nevelký útes. Černé stopy spáleniny ukazují, že pod skalou před několika týdny hořel táborový oheň.

[viz Mapy: Zbytky tábořiště]

Když jste se na kraji pohoří ohlédli na jih, viděli jste místa, jimiž jste připutovali. Prostíraly se pod vámi pahorky, potoky a bažiny. Vzdálené země se ztrácely v dálce, kdesi na modrém zamženém obzoru.

Nyní vás obklopují hory. Kam se otočíte, vidíte horské nivy, nad nimiž čnějí žulové skály a sněhová pole. Vítr proplétající se roklemi a kolem zubatých skalních věží pronikavě kvílí. Dolů se řítí balvany uvolněné poledním táním sněhu. Někdy skočí na stezku před vámi, jindy se vám přeženou v patách.

Asi se ptáte, jestli vůbec někdo kdy putoval touhle cestou. Voda, vítr, kameny; mech, lišejník a zakrslé keře; sněžný zajíc, lasice a svišť - příroda a divočina nejsou narušeny žánými stopami civilizace, lidské, kudůcké, elfské ani trpasličí.

Vaše cesta dál vytrvale stoupá. Dva dny po odchodu z tábořiště, kde vás přepadl medvěd, (to je již devět dnů od chvíle, kdy jste prošli portálem) si uvědomíte, že svah, který obcházíte, už není rameno předhůří. Na jeho vrcholu ční holá žula a nejvyšší louky jsou nad hranicí lesa. Jste v horách!

Přírodní stezka, po níž jdete, je pořád strmější. Točí se a klikatí a často vede po skalní římse, kde se na jedné straně tyčí skalní stěna a na druhé padá dolů kolmý sráz. Vzduch studí - ráno je ledové jako v zimě a v poledne chladno jako na časném jaře.
Dobře, že jste si ve Vísce pořídili teplejší oděvy. Zachumláváte se ve snaze zadržet každičký kousek tepla. Snad jen mohutný barbar Parophis ve svých kožešinách se zdá býti přivyklý chladnějšímu počasí a také stařičký Pandemonix, stále oblečený jen ve své vetché tunice, se tváří spokojeně.

Dnešní teplou a čerstvou večeři si snad všichni užíváte, plníte si své žaludky dosyta, kdo ví, co bude k jídlu v dalších dnech.
Ulrich kupodivu nanosil dříví, zřejmě už nechce zažít další nečekaný přepad, ohniště tak jasně září do noční tmy a také pěkně hřeje.

Noc přešla bez příhod. Ráno se nasnídáte, balíte své věci a vyrážíte dál směrem k Mlžným Hřbetům, podle mapky, kterou jste našli u kostry v Sosnových skalách.

Kus masa z levé přední tlapy jsem hned zpočátku rozřezal na droboučké nudličky a s trochou koření dal vařit do vody. Přihodil jsem i několik konečků z čerstvých listů planého křenu rostoucího poblíž a také kus jeho kořene. Zatímco jsme pokračovali ve stahování kožešiny a porcování masa, uvařila se dobrá silná medvědí polévka. Trochu jsem snědl sám a zbytkem pobídl Páru, aby se podpořilo jeho uzdravování.

Velké kusy masa jsme postupně nakrájeli na pruhy vhodné k pečení a několik částí jsem také rozřezal na malé plátky. Ty jsem rozložil na kameny nanosené kolem ohniště a nechal je sluncem a horkem z plamenů sušit.

Nakonec jsem staženou kůži rozložil na trávníku, a co nejlépe to šlo ji z vnitřní strany oškrábal. Opodál jsem rozdělal druhý oheň, s pomocí ostatních jsem kůži napnul na provizorní rám postavený vedle nového ohniště a nechal ji prosychat ve větru. Ze stromu podobného dubu jsem natrhal velkou hrst listí a v kotlíku po polévce ji nechal rozvařit. Během dne jsem potom chomáčem trávy tmavohnědou tekutinou kůži natíral a chumáč odhazoval na oheň, aby šel na kůži hustší dým.

Ráno když vstanu, mlčky odejdu pryč od tábořiště. Se mnou odejde i ďáblík - Mermyr. Po asi půl hodině se vracím, lehce vyčerpán. Vy, co mě už znáte delší dobu, Vám dochází, že jsem pravděpodobně byl získávat svoji magickou energii.
Celý den jsem tichý, moc se neprojevuji. Přesto je z mých málo vět znát, že nejradši bych už dávno šel dál, protože tohle válení mi připadá jako ztráta času. Jídlo jsem asi nikdy neřešil. Ne, že bych ho měl dostatek, to rozhodně ne, ale spíš na něj prostě "nebyl čas". To se odrazilo i v mé - na barbara poměrně hubené - postavě. Když mě porovnávte s Parophisem, máme toho společného asi stejně jako vlk a pes.

Jo, jo to maso není vůbec špatné. Jsi opravdu dobrej kuchař. Říkám uznale Aerovi. "A přidávám si ještě kus masa."

"Co vaše zranění, je to už lepší?"

Celý den se zájmem sleduji hraničáře, jak si obratně počíná při zpracování medvědího masa. Ještě před několika hodinami se nás ta obrovská šelma pokoušela sežrat a nyní se mění v kousky masa na pečení, je to až neuvěřitelné.
"Dobře, že držíme hlídky. Představte si, kdyby nás ten medvěd přepadl v hlubokém spánku!" při té myšlence se otřesu. Když vidíte moji vetchou postavu, lze si snadno domyslet, jak snadno by mě ten obří medvěd překousl v půli.

Večer si sednu k ohni a začnu si vyměňovat obvazy. Zranění se po dni plném aktivity je nyní narudlé a co je nepříjemné, velmi citlivé na dotek. Což je názorně vidět na poškubávání mojí tváře, kterou se za každou cenu snažím udržet nehybnou.

Opatrně sundávám včerejší obvazy a nahrazuji je novými. Snad abych odvedl pozornost od citlivých míst, začnu vykládát:
"Medvědí maso teda musím pochválit," říkám s pohledem upřeným do ohně. Jistě mi chutnalo, aspoň jsem na to vypadal, když jsem si s gustem oběma rukama cpal maso do úst a hlasitě u toho mlaskal.
"A troška toho tvého koření, no prostě lahoda." Řeknu směrem k Aerovi.

Jakmile hraničář vstane, protáhne se, posnídá a pak se již pustí do díla. Za pomoci Parophise stáhnou postupně medvědí tělo z kůže a pak se již společně s Arionem pustí do porcování a zpracování masa. Velká flákota medvědí pečeně přijde vhod. Maso je sice dosti šlachovité a tuhé, ale přesto je čerstvě opečené lepší než suché kousky z trvanlivých zásob. Aer Thano, podobně jako když včera zpracovával ulovenou horskou kozu, nechal několik kusů masa na další cestu.
Potyčka s medvědem vás sice stála ošklivá zranění vašich bojovníků, alespoň jste ale získali další zásoby jídla, kdo ví, jak se vám bude dařit zajistit si potravu výše v horách. Hraničář také vydělal kůži, která se bude hodit jako dobrý odolný přístřešek.
Práce kolem medvěda zabraly celý den. Přečkáte zde tak ještě další noc a zítra vyrazíte dál.

Po překvapivém medvědím přepadu se hlídky pečlivě starají o ohniště a bedlivě sledují tmu na hranici tábořiště, kam světlo již nedosvítí. Obzvlášť kudůk Ulrich úzkostlivě přidává každou chvíli další kousek dřeva. Zbytek noci ale naštěstí proběhl až do rána v poklidu. Zranění hraničář Aer Thano a barbar Parophis si tak mohli nerušeně odpočinout po zuřivém boji.

Medvěda jsem si také důkladně prohlédl. Ještě nikdy jsem ho neviděl tak zblízka a je to pro mě zajímavá zkušenost. Sedíc u ohně jsem vyslechl všechny názory a po rozdělení hlídek jsem se šel pokusit také usnout.

Poté, co jsem medvěda "prohledal", si nechápavě promnu bradu. Pokrčím rameny a vrátím se na své místo. Potřebuji odpočívat.

"Tak ja du taky spat," řeknu, vstanu od ohniště a pomalu se přesunu na své původní místo v trávě, kde se zachumlám do svého pláště a zavřu oči.

Už skoro usínám avšak s přivřenýma očima ještě zamumlám:
Ano i ne. Pach krve dravce láká.
Na druhou stranu ale je mrtvola čerstvá a vedle krve bude ještě cítit medvědinou. Jako živý medvěd a k němu se hned tak nějaký dravec neodváží. A takový medvědí obr bude výrazně cítit aspoň dva dny, než převládne pach krve.
Zkuste, jestli jsou některé kusy dřeva mokré a takové přikládejte do rána. Když se k medvědině přidá kouř z ohně, bude to snad stačit.

Nakonec, spíše už ze spaní, dodám: Polijte tu kožešinu vodou.

Zamračíms a zamyslene na Parophisa:
No ja sa vo zvieratách nevyznám ale nie sú medvede samotári?Ako jeden či dva medvede na celý les?
Otočím sa na našich hraničiarov ešte než zaspia s otázkou:
Nemôže pach krvi prilákať ďalšieho dravca?