Kráter (82 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Hmm, to by bylo dobrý, kon­sta­tu­ji na Azma­ti­xo­vy slova o do­pl­ně­ní zásob i na Ža­bi­ku­chův nápad na roz­dě­le­ní po­kla­du. "Měli bysme asi jít za ve­teš­ní­kem, ten by ty věci od nás mohl od­kou­pit."

"Stále sebou vlá­čím náš spo­leč­ný po­klad. Jsou tam ně­ja­ké šper­ky a drahé ka­me­ny. Co kdy­bychom je zde pro­da­li a zisk roz­dě­li­li? Ne­chce se mi s ním tahat do dal­ší­ho por­tá­lu."

Roz­ho­vor ohľadom efree­tov ma nijak zvlášť ne­za­u­jal. Znovu som však spo­zor­ne­la, keď Trorn spo­me­nie zá­so­by.
Zá­so­by.. Siyo. Usstan nemať zá­so­by.. Usstan mať neja­ké or'a, ale čo za ne kúpiť?
Touto myšli­en­kou sa však presta­nem za­o­be­rať, keď Azma­tix spo­me­nie neja­ký cenný po­klad. Mapa, ktorú pred nami uče­nec roz­vi­nie ma očarí. Mapu som už síce vi­dela, no to boli iba sple­ti cho­dieb a pod­ze­mia. Táto je úplne iná a preto po­zor­ne sle­du­jem učen­co­ve prsty uka­zuj­úce jed­not­li­vé ob­las­ti. Pre­bra­tie mapy však po­ne­chám nie­ko­mu inému.

[Na ná­stěn­ce ve slož­ce Krá­ter na­lez­ne­te link na mapu Krá­te­ru (ulo­že­no na ImageShack). Mapu lze po ote­vře­ní při­blí­žit.
V sekci Mapy zů­stá­vá mapa také ulo­že­na.]

Zvě­da­vě na­ku­ku­ji do mapy a pro­hlí­žím si ji.
"Ne­u­vě­ři­tel­né, ne­mys­lel jsem si, že je Krá­ter tak ve­li­ký." říkám nad­še­ně.

"Do dneš­ní půl­no­ci máte čas se dobře při­pra­vit. Vy­u­žij­te toho dobře a nic ne­pod­ceňte. Ne­má­te jis­to­tu, kam se do­sta­ne­te, je tak dů­le­ži­té mys­let na vhod­né vy­ba­ve­ní: vý­stroj, jídlo, voda a další ne­zbyt­né ná­stro­je a zá­so­by, které vám po­mo­hou pře­žít v ne­zná­mé kra­ji­ně. Léto se chýlí ke konci, je tak dů­le­ži­té brát v potaz i vhod­né ob­le­če­ní." radí vám, jak se při­pra­vit na vý­pra­vu.

"Dobrá pří­pra­va vám může po­mo­ci vy­hnout se růz­ným ne­pří­jem­nos­tem, které vás mohou po­tkat. V ne­bez­peč­ných chví­lích může zna­me­nat ten­kou hra­ni­ci mezi ži­vo­tem a smrtí!"

"Zdej­ší ves­ni­ce je plně soběstač­ná. Je tu kovář, švec i krej­čí, a také u ve­teš­ní­ka Motla lze vy­brat vhod­nou vý­stroj. Máte tak dost pří­le­ži­tos­tí, jak se řádně vy­ba­vit na cestu!"

"Va­še­ho pří­te­le jsem viděl na­po­sle­dy před­vče­rej­ší den, při po­sled­ní lekci učení." od­po­ví­dá Azma­tix. "Divil jsem se, že není s vámi. Dou­fám, že je v po­řád­ku!"

"Jak jsem již zmí­nil, do­sta­ne­te se zřej­mě do ji­ných kon­čin Krá­te­ru." po­kra­ču­je starý uče­nec s vy­svět­lo­vá­ním za­da­né­ho úkolu. "Proto mám pro vás při­pra­ven jeden velmi cenný po­klad."
Starý muž pevně ucho­pí ko­že­né pouz­dro, tubus, které po celou dobu sví­ral v ruce. Ode­p­ne víčko a z bez­pe­čí útrob pev­né­ho pouz­d­ra vy­táh­ne ja­ký­si sro­lo­va­ný per­ga­men. Ten roz­vi­ne a na­to­čí k vám, abys­te si ho mohli všich­ni dobře pro­hléd­nout.
"To, co si právě pro­hlí­ží­te, je vzác­ná mapa Krá­te­ru. Mů­že­te si díky ní pro­hléd­nout zemi, kde ži­je­te, ta­ko­vým způ­so­bem, který není jinak možný. Tato mapa je o to více vzác­ná, pro­to­že za­chy­cu­je celou ob­last Krá­te­ru a ne pouze jeho část. Po­mů­že vám se pří­pad­ně zo­ri­en­to­vat v ne­zná­mých kon­či­nách, do kte­rých se možná do­sta­ne­te, a proto vám tento vzác­ný kus svě­řu­ji. Věřím a jsem pře­svěd­čen, že se bu­de­te o mapu peč­li­vě sta­rat!" Azma­tix ho­vo­ří po­ma­le­ji a vý­raz­ně, abys­te dobře vní­ma­li jeho slova, je­jichž vý­znam zdů­razňuje vzty­če­ným prs­tem.
"Velké Stře­do­zem­ní Cí­sař­ství se roz­klá­dá v se­ve­ro­zá­pad­ní části Krá­te­ru." starý uče­nec pře­jíž­dí prsty lehce nad mapou a vy­zna­ču­je ob­last, o které ho­vo­ří. "Vý­chod­ní hra­ni­ce tvoří Se­ver­ské lesy, za nimi leží Sva­to­zem. Ves­ni­ce Víska, kde se právě na­chá­zí­me, je zde.." Azma­tix uka­zu­je na vy­zna­če­ný kří­žek, "..zá­pad­ně od Se­ver­ských lesů."
Uče­nec pře­jíž­dí prsty do levé dolní části mapy:
"Na jihu tvoří hra­ni­ce Jižní kopce, za nimi pak leží Krá­lov­ství Ti­sí­ce Dolů.
Ji­ho­vý­chod­ní část Krá­te­ru od­dě­lu­jí Mlžné Hřbe­ty a Malé moře. Ta­měj­ší země patří do Tří­ze­mí, někdy také jako země Troj­spol­ku, kte­rý­mi jsou se­ver­ní Ala­born, jižní Talos a zá­pad­ní Yotia [jotya].
Musím upo­zor­nit ty z vás, kteří znají zá­kla­dy kar­to­gra­fie, tedy nauky o ma­pách.." Azma­tix se po­dí­vá na vy­so­ké­ho Tror­na, ".., že z dů­vo­du ob­sáh­los­ti této mapy na tak malém pro­sto­ru způ­so­bu­je ne­přes­nost ve vzdá­le­nos­tech. Ne­nech­te se tak zmást. Cesta, která se vám může na mapě jevit jako kra­tič­ká, je ve sku­teč­nos­ti mno­hem delší. Ovšem pro zá­klad­ní ori­en­ta­ci je tato mapa ne­na­hra­di­tel­ná."

Azma­tix mapu opa­tr­ně stočí a znovu ji vloží zpět do pouz­d­ra, které vám po­dá­vá.

[Viz Mapy: Mapa Krá­ter]
[Tech­nic­ká: mapa není do­kon­če­na a je stále ve vý­vo­ji, proto se na ní mohou časem ob­je­vo­vat nové lo­ka­ce. Kvůli ome­ze­né ve­li­kos­ti nejsou pří­liš či­tel­né po­pis­ky, po­ku­sím se změ­nit.]

Vy­prá­vě­ní o Efrí­to­vi si se za­u­je­tím vy­po­slech­nu, ale ne­re­a­gu­ji na něj. Na­ko­nec sto­čím téma zpět k naší vý­pra­vě: "Tak teď bysme teda se asi měli jít při­pra­vit na cestu, mys­lím si že bude dobré když každý do­pl­ní­me za­so­by. Nebo bude ještě něco, co po nás bu­de­te chtít?" Smě­řu­ji svoji otáz­ku na Azma­ti­xe.

"Hmmm," řeknu a pře­šlápnu na dru­hou nohu. Na oka­mžik se od­ml­čím a pak se ze­ptám: "Ne­vi­děl jste po­sled­ní dobou Ti­zo­ka?"

"Tak to je k vaší cti, pane Pjo­tře. Za­cho­val jste se dobře. Před­stav­te si to ne­štěs­tí, kdyby ves­ni­ci po­hl­til požár!" po­ví­dá Azma­tix sta­rost­li­vým hla­sem.

Uče­nec si pro­hráb­ne svůj bílý vous. "Nemám tu­še­ní, kdo zde tu bednu uscho­val, nebo jak se do­sta­la na dno ryb­ní­ka. Ať už je v té láhvi ja­ká­ko­liv by­tost, měli byste být na­nej­výš opa­tr­ní! Jsem ale pře­svěd­če­ný, že se roz­hod­ne­te moud­ře, a že s tímto ná­le­zem na­lo­ží­te tím nej­lep­ším způ­so­bem."

"Jo, našli." Řeknu na ro­vi­nu a při­tom po­hle­dem za­blou­dím k Tror­no­vi. Za­dí­vám se zpět na Azma­ti­xe a začnu vy­svět­lo­vat:
"V hos­tin­ci jsme našli sta­rou mapu na které byl na­kres­le­ný kří­žek upro­střed ryb­ní­ka. Když se tam Tri­a­mos po­to­pil, našel truhlu. Tu jsme po­mo­cí při­vá­za­né­ho lana vy­táh­li a když jí Ža­bi­kuch ode­m­kl a ote­vře­li jsme ji, našli jsme ně­ko­lik vy­cpa­ných zví­řat v růz­ném stá­diu roz­kla­du. Také roz­mo­če­né pa­pí­ry, pár mincí a flaš­ku. Když jsme jí od­špun­to­va­li, tak se ob­je­vil ten oh­ni­vý muž a ptal se co pro nás může udě­lat. Na­bí­zel se, že něco pod­pá­lí, tak jsem ho po­slal zpět do té lahve."

"Nelze přímo tvr­dit, že by žili v ohni. Za­jis­té tvoří vý­znam­nou část je­jich ži­vo­ta, ale nejsou na něm zcela zá­vis­lí, spíše bych volil výraz spří­z­ně­ní." vy­svět­lu­je Azma­tix tr­pě­li­vě. "Jak jsem již zmí­nil, exis­tu­je více druhů těch­to by­tos­tí a je dů­le­ži­té je dů­sled­ně od­li­šo­vat, přes­to­že mají zřej­mě stej­né ko­ře­ny, po­dob­ný původ, svět či místa ze kte­rých při­chá­ze­jí. Každý druh je spří­z­něn s ur­či­tým živlem. Efree­ti s ohněm, dži­no­vé se vzdu­chem, a kromě nich byli za­zna­me­ná­ni a po­jme­no­vá­ni další jako daové, ti jsou spří­z­ně­ni se zemí, a ma­ri­di s vodou." po­kra­ču­je ve vý­kla­du o těch­to nad­při­ro­ze­ných by­tos­tech. "Roz­díl mezi nimi je tedy stej­ný, jako je roz­díl na­pří­klad mezi lidmi či kudů­ky, přes­to­že obě tyto rasy po­chá­ze­jí ze stej­né­ho světa, z na­še­ho světa."

"Pokud tedy ně­ja­ký mocný ča­ro­děj si do­ká­že tyto by­tos­ti podro­bit , je to sku­teč­ně on, kdo je uvěz­ní. V ta­ko­vém pří­pa­dě se jedná jistě o moc­nou magii, kouz­la. Po­mo­cí nich může zřej­mě tuto by­tost uzavřít třeba právě do láhve."

Azma­tix se za­dí­vá na Pjo­t­ra a dodá:"Vy jste ně­ja­kou ta­ko­vou láhev našli?"

"Ne­od­po­vě­děl jste mi na otáz­ku, ..." rty mi zvlní na­po­do­be­ni­na ne­pří­liš se­be­vě­do­mé­ho úsmě­vu.

"Ta­ko­vý džin nebo jak se tomu říká, žije v ohni?" Zne­jis­tím a je zjev­né, že mi uniká roz­díl mezi dži­nem a if­rí­tem i přes­to­že to uče­nec vy­svět­lo­val, "nejsem si jistý, jest­li to chápu dobře, ale otáz­ka je, jak se do­sta­ne do láhve. Někdo ho tam zavře. A říkal jste, že mocní ča­ro­dě­jo­vé s ta­ko­vý­mi­to tvory umí ko­mu­ni­ko­vat a do­kon­ce je podro­bit své vůli. Jsou to oni kdo za­vřou džina do láhve? Nebo jak se ta­ko­vý džin do­sta­ne z ohně do láhve?" Do­mlu­vím a bed­li­vě po­zo­ru­ji učen­ce.

"V láhvi?" po­dí­vá se Azma­tix zkou­ma­vě na Pjo­t­ra. "No, ať už je ja­ká­ko­liv by­tost uvěz­ně­na, bez ohle­du na to jak a kde, a pokud je navíc nu­ce­na slou­žit proti své svo­bod­né vůli, je pak sku­teč­ně ot­ro­kem. V tom máte pane Pjo­tře prav­du." při­kýv­ne. "Každé kouz­lo lze zlo­mit. Může to být méně či více ob­tíž­né, ale žádné kouz­lo není vše­moc­né."

Po­tře­pu hla­vou a pak po­stou­pím o krok vpřed, abych na sebe při­pou­tal učen­cův po­hled: "Takže ta­ko­vý džin v láhvi je vlast­ně otrok, od­ve­de­ný z do­mo­va a mocí magie při­pou­ta­ný slou­žit těm, kdo ote­vřou láhev a ak­ti­vu­jí kouz­lo? Lze zlo­mit moc ta­ko­vé­ho kouz­la?"

Na­priek tomu, že po celú dobu nič ne­ho­vorím, Azma­ti­xo­va úloha ohľadom por­tá­lu ma veľmi za­u­ja­la.
Možno práve toto by mohla byť cesta ako sa vrá­tiť do Fearûne. Možno práve tento por­tál ma za­ve­die späť k Nu­ri­e­no­vi.
Pri pred­sta­ve mož­né­ho ná­vra­tu do pod­ze­mia sa mi roz­b­úcha srdce a prejde mnou vlna vzru­še­nia. Na­priek tomu ostá­vam stáť mlčky v po­za­dí oča­ká­vaj­úc neja­ké ďal­šie po­ky­ny, či rady od učen­ca..

"Já jen dou­fám, že tam bude hodně zlata, když to bude tak ne­bez­peč­né." říkám si pro sebe.

"Abych se také vrá­til k vašim otáz­kám, pane Sil­vi­di­an­ský." vrací se Azma­tix k pů­vod­ní­mu té­ma­tu. "Přes­to­že je ten por­tál velmi starý, bez po­chyb bude fun­go­vat v po­řád­ku. Byl totiž vy­sta­věn s ohro­mu­jí­cí peč­li­vos­tí a vel­ký­mi zna­lost­mi. Sa­mo­zřej­mě, ne­mů­že­me vědět, co se skrý­vá na jeho konci a cesta může být tak sku­teč­ně ne­bez­peč­ná. Ale to přeci není nic, na co byste jako od­váž­ní dob­ro­dru­zi ne­by­li zvyklí." ujiš­ťu­je vás Azma­tix roz­hod­ným hla­sem.

"Ve zdej­ším okolí?" po­ví­dá starý uče­nec za­myš­le­ně. "Nejsem si toho vědom, že by se tu vy­sky­to­val." vrtí hla­vou.

"V našem světě žije mnoho by­tos­tí a tvorů. Občas sem ale při­chá­ze­jí i by­tos­ti z ji­ných světů. Z míst, která lze jen velmi těžko po­psat. Někdy mohou být blíž, než bychom vůbec jen tu­ši­li, někdy mohou být vzdá­le­né ne­před­sta­vi­tel­ně da­le­ko.
Mezi ta­ko­vé by­tos­ti, mohu říci nad­při­ro­ze­né, patří právě i efree­ti. Ur­či­tým způ­so­bem jsou spří­z­ně­ni s ohněm a mohou tak na­bý­vat jeho podob. Není přes­ně známo, proč a s jakým zá­mě­rem při­chá­ze­jí do na­še­ho světa. To ví zřej­mě jen oni sami.
Ně­kte­ří mocní má­go­vé, kou­zel­ní­ci, se učí s tě­mi­to by­tost­mi na­vá­zat kon­takt. Snaží se je lépe po­znat. Bo­hu­žel jsou i tací, kteří se je snaží zot­ro­čit pro své vlast­ní zájmy. Na­štěs­tí to je ale zřej­mě velmi ob­tíž­né.
Kromě efree­tů exis­tu­jí i další po­dob­né by­tos­ti, které s nimi mají zřej­mě spo­leč­né ko­ře­ny, původ. Mezi ně na­pří­klad patří dži­no­vé, o kte­rých jste možná už sly­še­li, tře­ba­že jen v po­hád­kách."

Někde jsem o nich viděl zmín­ku, a tak mě hodně za­u­ja­li, prý by se mohl i ně­ja­ký vy­sky­to­vat v okolí nebo tak něco, tak by nás právě za­jí­ma­lo víc in­for­ma­cí o nich." Mlu­vím klid­ně dál, jako bych mlu­vil o dneš­ní sní­da­ni.