 |
Assasinka
Vypadalo to tak jednoduše, nepozorovaně dovnitř, "šmik" a "fik" se proběhnou po orčím krčku, a nepozorovaně ven! Až nastane zmatek budu se už opíjet v krčmě, prolévat hrdlem sladkou hustou medovinu a v rukách si pohrávat s kulatými zlaťáčky, převalujíc je mezi prsy z místa na místo jeden po druhém. Někde se stala chyba!
Něco se kurevsky podělalo! A já si říkala, že to jde tak lehce ... v jeden okamžik jsem byla schopna přísahat, že mě ta strážná zahlédla. Ale věřila jsem ve své schopnosti a štěstí. "šlo to vážně moc lehce" Ani nevím zda jsem si to pomyslela ještě v okamžiku kdy jsem zahlédla ten rukový kruh, nebo až v temnotě do které mě uvrhnul ... myslela jsem, že je konec! Očekávala jsem pád na bodce ... a po několika úderech srdce ... kdy stále padám, náraz na dno, hluboké, studené ... který bude snad milosrdnější, jak se rozlámu na padrť, nežli bych byla propíchána prořezána hroty. Už to bude, každým okamžikem. Vlastně jsem ani nestihla vykřiknout.
Stále padám, a dno je v nedohlednu. Tedy v naprostém nedohlednu je cokoliv. Dno, otvor nad mnou jímž jsem propadla, stěny - cokoliv! Nemohu dosáhnout nikam kolem sebe a nahmatat a sevřít v dlaních nic než vzduch. Prázdnota! Kde to jsem? Co se to děje? Jsem chycena magií? Slyšela jsem nejrůznější fámy o orčích zajatkyních, skončím zajatá? Proč mě nechávají naživu? A je to život? Tahle tma, prázdnota, nic? Jsem mrtvá? Možná mě ta past zabila a já jsem v ... peklo to asi není, když tu není vůbec nic. Ale možná to je na něm tak hrozivé, děsivé a skličující.
Dopadla jsem! Dno! Konec! Cítím buchnutí. *Jauvajs!* Ani to tolik nebolelo. Nu, nejsem rozpláclá! Spíš jako bych spadla ze židle nebo postele. Ale do smíchu mi není! Tma zůstává! Kde to jsem?
Bojuji vůlí proti instinktivnímu zavolání. Pokud tu někdo, nebo něco je, upozorním na sebe aniž bych byla připravena. Mlčím. Začnu šmátrat rukama kolem sebe. Podlaha. Podlaha. Stěna. Nahmatám okraj stěny jenž se táhne nahoru. Jedu po stěně dlaní a ... stáhnu ruku. Něco sem nahmatala! A mám pocit, že se to pohnulo! Pokusím se zvednout. *Jauvajs!* Siknu. Praštila jsem se do hlavy. *Jakto?* Uvědomím si spíše instinktivně a obě ruce umístím vzhůru, dlaněmi na, strop? Co to je? *Jakto?* *Kudy?* Přemýšlím nad svojí cestou do místa jenž popírá všechny mé znalosti a chápání. Přejíždím dlaněmi po stropě, zatímco cítím něco pod sebou a také na boku! Instinktivně škubnu sebou na druhou stranu, ale ihned to samé ucítím z druhé strany! Jsem neskutečně malém prostoru!
Světlo! Svíčka se rozsvítila jako zapálená neviditelným škrtadlem! Magie! Její zelené světlo je zlověstné! Ale také oslepující po hodinách v temnotě, třebaže jinak by bylo spíše mdlé a sotva dosahující nejbližšího okolí. Ovšem na místo kde se nacházím to stačí! Je tak prťavé, že více než svíce by bylo na jeho osvětlení plýtvání! https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=5301082 Neubráním se výkřiku! "Doprdele!" A stáhnu se od toho co vidím před sebou co nejdále, takže narazím do stejných věcí za sebou zády a boky. Cítím jak mi tlačí na záda, několik jich jede po ramenech, i po tváři, jeden mi zajel do podpaží. "Éééé!" Vykřiknu a snažím se rukama odtlačit záda od stěny. Přitom sem jeden z nich chytla do ruky, místo abych se opřela o stěnu! Jsem v, dřevěné bedně, jinak to popsat nejde, plné, penisů! Penisů trčících ze stěn! Pustím úd co držím, spíše jen uvolním ruku, aniž bych si uvědomila co to v ní mám a snažím se vybalancovat své umístění uvnitř abych se žádného nedotýkala! Najednou si však uvědomím že, že jsem nahá! (tedy očekávám to)(nahá s bez předmětů) A něco mám na krku! Obojek. Spíš okov! A řetěz! Instinktivně jej uchopím do rukou a zatáhnu. Jen tím skloním svou hlavu, jak jsem škubla dolů. Kde se tu vzal? *Kde? Jak?* Nechápu. Určitě jsem padala bez něho! I před okamžikem tu nebyl. Až když se rozsvítila ta svíčka! Škubnu řetězem ještě jedno, tentokráte od stěny bedny. Ale nic! Bez překvapení. Jsem tu ... přikována! A uvězněna! Jakoby jedno nestačilo, někdo to, z nějakého zvráceného důvodu spojil...
Snažím se balancovat v bedně, ale skoro to nejde. Musím být úplně veprostřed abych byla mimo dotek všech těch údů kolem mě po stěnách. Pak ovšem poněkud nepohodlně cítím úd pod sebou! Musím mít v podřepu abych mu nedovolila se mě dotýkat, což ovšem ale je značně, značně nepohodlné! Ale zkouším to zatím vydržet. Dokud nebudu mít potřebu si sednout. Jak dlouho to můžu vydržet? Rozkoukávám se. Kde to jsem? Chvíli si místo prohlížím. Nemám totiž co jiného na práci! Chtěla jsem se pokusit vytáhnout paklíč, a uvolnit si ten obojek, ale nemám tu nic, nic co by tomu pomohlo. A čas plyne, nežli se dostaví křeč z mého dřepu nad a mezi penisy a já budu muset změnit polohu! Sleduji svíčku. Nepřipadá mi, že by ubívala ... a pak si vybavím obrázek v jedné knize! https://rule34.xxx/index.php?page=post&s=view&id=5301082 Zděšeně se rozhlédnu! Nechápavě mžourám očima, jako bych to viděla právě nyní! Nepamatuji si jak se to jmenovalo, snad to bylo ... "krabice" ... nebo tak něco? Určitě ano! ... "orčí krabice" ... Tak se to asi jmenovalo! Nebožačka uvnitř chycená a uvězněná je přinucena, honit, dojit, sát penisy po obvodu. Protože uvnitř není žádný jiný zdroj vody ani jidla! A uvnitř běží čas jinak! "uvnitř běží čas jinak" Zděsím se toho popisku. Pohlédnu na svíčku. Nemůže být pochyb! Ale já tomu stále nevěřím! Přitom si vybavuji další text co jsem četla, tenkrát mi připadal nesmírně zábavný!
... třebaže každá z uvězněných samic by odpřísáhla, že nikdy nevezme sémě do úst aby se jím živila, za celá staletí které vedly k výzkumu se nenašla jediná, jenž by nakonec toto v šílenství z hladu a žízně neučinila ... Přemýšlím nad tím a děsím se! Zvláště s řádky, které byly níže. ... dojde-li ke zranění údu, například kousnutím či nešetrnou manipulací, údy zajedou do děr a ty se neprodleně uzavřou. Některé navždy, odsuzujíc tak oběť k smrti v hladomorně! Jiné na několik dní, aby více vydráždily k hladu a žízni, chuti, poté co se opět objeví ... Tohle není možné! Není to pravda, že ne! "Nechci tu umřít! Nechci tu umřít!" Hledím na údy. Chápu! Ale nevěřím tomu! Já vydržím! Vydržím! Nevezmu to do pusy, natož abych to polkla!
***
Za nějakou dobu ... dostala jsem křeč do stehen a lýtek a musím si dřepnout na dno bedny.
***
Za nějakou ještě delší dobu ... strašně se nudím! Akorát dřepím v bedně a čekám! Přemýšlím co by se stalo, když bych vzala svíčku a její plamen dala pod jeden z penisů zdobící stěny mého obydlí? Mám nutkání to udělat, ale bojím se. Opravdu a popravdě se bojím. Nechci tu umřít! Ale ta nuda je příšerná! Mám navíc hlad ... mám příšernou žízeň!
***
Za nějakou ještě víc delší dobu ... mám ukrutnou žízeň. Nepomáhá ani cucání palce abych si utvořila nějaké sliny a ty olízala. Kmitání plamene svíčky mě dovádí k šílenství svou pravidelností. Kručí mi v břiše ... a strašlivě se nudím. Už jsem spočítala všechny letokruhy v dřevěném obložení stěn. Asi začnu dávat jména penisům okolo! "Pack" Ani nevím jak mě to napadlo. "Jak se máš, Packu?" Pronesu na mohutný nazelenalý penis a cvrknu do něj prstem ...
Po nějaké době jej mám v puse! Slintám mnohem víc a přemýšlím zda skutečně hodlám udělat to na co nechci myslet! Nebude lepší to vystříkat na ruku a zkusit to napřed jen slíznout? Ne! Ne! Myslím na to!
|
