Příběhy z cest (10 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Muž si dočistil brýle, narazil si je na nos a spokojeně se rozhlédl.

„Ork!!!“ zařval leknutím a odskočil půl metru zpět.
Chvíli na něj ukazoval prstem, ale když pochopil, že tento nečinně sedí a tupě zírá, poněkud se uklidnil a upravil na sobě vysoce kvalitní, jistě velmi drahý, ačkoli již delším používáním lehce odřený plášť tmavé barvy s načervenalým kožíškem kolem krku.

Muž, co odhodil kolo, se postavil na nohy a zaregistroval přítomnost čtyř postav, které tam ještě před jeho pádem do bahna nebyly: „Éééé?“ zeptal se moudře.

Druhý se vyškrábal zpod vozíku, protřel si oči a zaregistroval přítomnost čtyř postav, které tam ještě před jeho rozplácnutím nebyly: „Éééé?“ zeptal se ještě moudřeji.

Žena na stromě nemůže popadnout dech. Chrčí a zajíká se. Záchvat smíchu dosahuje svého vrcholu.

,,Au, moje hlava. Kruci, co se to stalo?" popadnu se za hlavu, ve které mi bolestně tepe. Můj pohled spočine na orkovi, co s nepřítomným výrazem na tváři hledí před sebe. Zahlédnu dívku, co sedí na stromě a hihňá se, div se neskutálí ze stromu. Pak můj pohled spočine na muži, co stojí před orkem a leští si brýle. Na něj se zaměřím úplně, vůbec nerozumím tomu, co se tady vlastně děje. Nemám v sobě dostatek odvahy, abych se neznámého muže zeptala na to, kdo je. A tak jenom stojím a hledím na neznámou osobu.

Tanya se přehoupla přes vůz a dopadla na hřbet zmáčeného koníka za ním. Ten se vzepjal, škubl vozem, téměř nasazené kolo odskočilo, shodilo muže do bahna a padlo mu na hlavu. Druhý muž klečící pod vozíkem a nadzvedávající ho svými zády to zabalil a rozplácl se v čvachtě pod ním. Tanya sklouzla z mokrého hřbetu a spadla do bláta taky. Ork nedobrzdil, napálil do vozíku, až to křuplo, posunul ho i s koněm o metr, přeletěl přes jeho bok a předvedl nevzhledný kotoul – taky do bahna.

„Co děláš ty pitomče, pročs to pustil?!“ křičí ten s kolem, odhazuje ho na stranu a snaží se postavit na nohy.
„Já tě zabiju! Jak ho mám udržet, když do něj drcáš?“ buble nezřetelně ten druhý, přimáčklý pod vozíkem.
Ani jeden z nich zatím zjevně nepochopil, co se stalo.

Zpod stromů lesa se ozval naprosto neovladatelný smích. Žena sedí na mechem porostlém padlém kmenu a škube sebou v záchvatech smíchu. Přechází z hrdelního chrapotu do fistule a zase zpět, občas chce něco říct, ale nemůžu, plácá se do stehen, slzy jí tečou a je s podivem, že zatím nesjela z kmene a nespadla do bahna taky.

Když se Tanya konečně postavila na nohy, vidí, že ork sedí v blátě, má prázdný výraz, čumí před sebe a nedělá nic. Asi dva metry před ním stojí nějaký muž, toho času k Tanye bokem, a leští si kapesníkem tlusté brýle.

,,Zatracený déžď." zakleju, když mi uklouzne noha a já se zřítím do toho hnusného bahna. Lezení po stromech by byla teď jistá sebevražda. Dříví ne tak kluzké, jako kdyby ho někdo potřel olejem. Proto jsem se musela spokojit se zemním útěkem. Za sebou jsem pořád slišela dupot obřích nohou, které nemohli patřit nikomu jinému než orkovi, kterému jsem ukradla něco, co jsem považovala za velice důležité. Měla jsem to pečlivě ve své úschově, ale než jsem si to mohla pořádně prohlídnout, ork mi byl brzo v patách. Byl to snad ten největší a nejsilnější ork, jakého jsem kdy spatřila. Hnal se za mnou s obrovským zápalem a s každou přibívající vteřinou mě doháněl. Najednou jsem se ocitla na silnici, po které jsem se bez přemýšlení vydala. Když jsem se ohlídla, nevšimla jsem si vozu, co stál kiusek odemně. Na pislední chvíli jsem se po něm vyhoupla a nakonec ho přeskočila.

Mohlo být pozdní odpoledne, ale kdo by to v té zatracené mlze s jistotou poznal. Větve starých stromů se skláněly nad cestou, obtížené vodou, která z nich kapala do rozbředlého bahna.
„Zvedni to sakra! Dáváš to pořád dolů!“
„Protože už to nemůžu udržet! Držím to půl hodiny, proč tam nenasunuješ to posraný kolo?!“
„Protože to zvedáš málo vysoko! Nejde tam dát. Kdybys to zvedl pořádně, už by to bylo!“
„Zvedl jsem to pořádně! Na začátku. Ale tys tam to kolo nenasunul. Rejpeš se v nose nebo v prdeli a mě zatím došly síly!“
Dvoukolový vůz tažený jedním koněm vjel do výmolu a rozbil kolo. Dva muži se lopotí v bahně zamazaní až po hlavu a snaží se nasadit provizorně opravené kolo zpět, což se jim evidentně nedaří.
Je chladno, hustá mlha a střídavě prší – teď zrovna docela dost.