Tak tohle mi připomíná vtip... Do baru přijde chlap, přistoupí k barmanovi: "Barmane, vsadím se s váma o tři sta babek, že nachčiju do tádletý sklenice vzadu a neukápnu ani kapku," barman se dívá na tu sklenici a vidí, že je dobrý tři metry vzadu a povídá: "Ty se chceš teda vsadit o tři sta doláčů, že jako nachčiješ tady odsud, až tádle do tý sklenice a neukápne ti ani kapka?" ten chlap na něj koukne a řekne: "Přesně tak!" barman na to: "Cizinče, já to beru." "No fájn! Jdeme na to, jdeme na to..." tak vytasí brko a kouká na sklenici, myslí na sklenici, myslí na sklenici, na sklenici, na sklenici, na sklenici, na ptáka, na sklenici, na ptáka, na sklenici, na ptáka, na sklenici, na ptáka, na sklenici, na ptáka a vzzum! Vypustí to a chčije všude možně kolem. Chčije na bar, chčije na stůl, na židle, chčije na telefon, chčije na barmana, prostě chčije všude možně, jenom do tý sklenice ne. A ten barman je z toho celej podělanej smíchy, je bohatší o tři sta babek. Chcanky mu tečou po ksichtě a povídá: "Ty jsi úplnej debil, člověče! Chcals všude, jenom do tý sklenice ne! Navalíš mi tři sta dolarů, příteli!" a ten maník na to: "Prosimtě, ještě chvilku strpení!" odkráčí do zadního rohu, kde hrajou chlápkové kulévr. Šušky, šušky a pak se vrátí k barmanovi, "Tady jsou ty tři stovky!" a barman: "Proč se tak pitomě ksichtíš, prochcal jsi tři sta dolarů, idiote!?" a ten frajer mu povídá: "Vidíš támhle ty hráče? Vsadil jsem se s každým o pět set dolarů na ruku, že tady pochčiju bar, pochčiju podlahu, pochčiju telefon a pochčiju i tebe! A ty nejen, že nebudeš vůbec naštvanej, ale celej šťastnej." - Quentin 1:1
|