Pozdravy ze Slovácka
Tož, tak sedím ve sklépku, poslůchám Moravanku (Morava, krásná zem) a okůnám, co bych kde vyžunkl. Ogaři tu estě nesů a robky také né. Tak si vemu kus papéru a píšu článek do novín.
Jak ste jistě poznali, tak su z jihu Moravy. Z malého městečka, keré je proslavené jak knihů (Slovácko sa sůdí a nesůdí – Z. Galuška) tak i již zašlů slávů strojírenského gigantu Železáren z Veselá nad Moravů. Ano, přátele, je to kůsek od Hornácka, nejslavnější části Slovácka, tam, kde sa dějů ty největší oslavy. Tam, kde přetrvávajů staré a lidové tradice. Kde se na Strážnů hůrku chodí slavit konec žní , ano, sů to Hornácké slavnosti. Kdo by tam nešél, za cenu vstupného dostanete košt té nejlepší slivky a jako bonus košt Šampiona, toho nejlepšího za celý rok ze širého okolá. A taky nesmím opomenůt Klobáskobraní, hmm, jen škodá, že je to jen jednů do roká. Můj úděl na tomto světě započal léta páne 1988 v nedaleké porodnici a můj osud mě zvolil jméno Pavel. A jak šel čas, tak sem zjišťoval k čemu su jak pařéz a k čemu jak halůzka. Tak sem si jako úděl vybral školu zaměřenů na elektrotechniku (Počítače). To néni ledajaká škola, kde by so človék moh povykládat o letošní úrodě slivek, o ůrodě obilého a o srnčím guláši ? Ale jak sem časem zjišťoval, tak se rád vrtám i do uměná velmi strarého , jenž je základem všeho -> historie, ano, můj druhý koníček. Sem tak se i proženu za balonem, ale ne moc, pač s ním radeji házím přes sít. Po své úspěšné zkůšce se prohaním nejen na 2 kolách. A rád si u přečtu nějaků tů knížku, at sem zasej a píd můdřejsí a spokojenější.Už se nemůžu dočkat, trnky se obalily zlatavím pokladem, vinice se čeřvenájů jak slůnko na Japonské vlajce, a bečice prázdné, ale to sa zmení.
Vše ožijé a bude plno a žízen nebudé.
|
