300 z místa - Díl 1. - Obálka (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

„Obálku… Už zase. Podívejte, nepopírám zlepšení od posledního, z nebe pršely samé obálky, ale nesmíte všude vidět obálky, pane listonoši. Takhle se nám neuzdravíte."
„Já vím, pane primáři, ale uznejte, že mi to psaní pomáhá. Alespoň propustku na víkend.“
„Uvidíme, jak na tom budete v pátek.“
"Hmmm."

(297 znaků)
Živý nebo jako umělá inteligence dokážu nebo vyvrátím Thomassenovu hypotézu.

Pohled jí utkví na tom cáru papíru, kvůli kterému nasadila vlastní a ukončila cizí život.
Za pět minut měla stát na tramvajové zastávce a čekat na odvoz.
Zakroutila hlavou.
Pohlédla na okno.
Rozběhla se.
Pryč.

(204 znaků)
"Použijeme-li k dobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrý." - Karl Marx.

Během chvilky Jessie vydechuje na zadním sedadle auta, co se řítí ulicemi a kvílí v každé prudké zatáčce. Ještě třesoucími se prsty otevře obálku a vozem zazáří tajemná žluť.
"Jsme spokojeni?" zeptá se černý šofér.
"Jsme spokojeni," stvrdí Jessie a na ušmudlané tváři se krátce mihne úsměv.

(288 znaků)
- What is a life devoid of strife?

Na jejím životě už nezáleží. Musí obálku zničit a s ní i tajemství uvnitř. Rychle se do ní zakousne a začne polykat kusy papíru ochucené lidskou krví. Při tom se rozhlíží po vhodné cestě k útěku. Přeci jen nechce zemřít. Nakonec proskočí zaskleným oknem ve třetím patře ven na ulici.

(283 znaků)
Živý nebo jako umělá inteligence dokážu nebo vyvrátím Thomassenovu hypotézu.

"Tolik povyku jen kvůli prázdné obálce,“ pomyslela si Jessie při úprku z budovy. Do teď v sobě ještě dusila překvapení z toho, jak nedostatkovým zbožím v místních krajinách jsou. Potřebovala ji však víc, než oni.

Při útěku k poště vložila do krvavě vybojované obálky dopis. Stálo tam:

(284 znaků)
Tadá!