Bolest (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

Těžce.
Ale opravdu těžce se dere výdech za nádechem z těla.
Schoulená v klubíčku v posteli. Oči uplakané a dávno podlité krví.
Pohled plný zoufalosti, trápení a bolesti, to vše se v ní teď odehrává.
Myšlenka na pomstu dávno nepadá v úvahu, tak ráda by tomu dotyčnému ublížila, ale nemá na to sil a vůbec.
Lehkost, která se objeví, když ho vidí.
Podivné mravenčení v bříšku, když s ním mluví.
Smysly poblázněné, když jsou jen spolu...
Jen oni dva.

Ale teď je pocit nenávisti, když hledí na jeho fotku, kterou už dávno roztrhala na desítky kousků, které se válejí všude okolo ní.
Kapesníky všude nasáté slanými slzami.
A stále ten zdrcující pocit, který její tělo ovládl, když jí to oznámil:

"Je konec," dvě slova a ony tak bolely. Jak ostrá dýka, která se vráží do srdce s neblahými důsledky, které to vše přinese.
Smysly, které se úplně pomátly, neschopná slov. Jen zoufalý pohled a mnoho slz, které se začnou hrnout samy.
Nešly zastavit, stále pohled plný nechápavosti žádal o vysvětlení, ale žádné nepřicházelo. Žádné takové, které by jako vysvětlení opravdu stálo. Nic, co by jako důvod brala a jak teď skončila.
Zhrzená láskou, plná žalu a trápení. Leží v posteli už několik dní.
Nemá chuť žít, tolika roků za sebou, co spolu strávili, a on je teď s lehkostí všechny hodil za sebe.
Nejspíše kvůli jiné. Vyměnil ji jako kus hadru, jenž je opotřebovaný a prostě a jednoduše potřebuje vyměnit. Už ho omrzela a on to s ní nemohl vydržet, nebo prostě přestal, city zmizely, ale on jí stále sliboval svou věrnost a oddanost a pak náhlý pád, který už nemohl skrývat.

"Je konec," znovu si ta slova musí promítat, stále jejich význam nechápe a snad doufá, že to byl jen hloupý sen.
Není tomu tak, dala by za to všechno co má, ale nejde to vrátit. Ač by moc chtěla - nejde to.

Stálý zvuk, který se rozléhá místností- kručení v břiše, v ústech má též vyschlo, hlava jí třeští, že se to už nedá vydržet.
Nic nejedla, nepila, i spát se bála, aby se jí ten ošklivý sen v podobě rozchodu se svým milým nevrátil zpět.
Kruhy pod očima jsou stále zřetelnější, a když už konečně vstane z postele, sotva jde. Vyčerpaná a zbědovaná.

Myšlenka jen na jedno: utišit svojí bolest. Ať je to bolest hlavy či bolest v srdci. Lékárnička, jež je v koupelně, se se zavrzáním otevře a její nenasytné prsty začnou šmátrat po čemkoliv, co jí pomůže.

Po chvíli se z koupelny opět vybelhá a kroky míří zpátky do pokoje, kde si neurčitě lehne na postel. Prášky, ani neví jaké, do sebe začne ládovat jeden po druhém.
Bez taktu, jak se jí zamane. Víc a víc, aby se co nejdříve ulevilo tělu i mysli. Občas se obtěžuje je i zapít, ale to jen tehdy, když špatně polkne.
Za moment zjistí, že už nemá nic. Plato prázdné, ani neví, kolik si toho vzala. Nenasytnost a chuť, aby jí bylo už lépe, byla tak obrovská, že se prostě neudržela.

Cítí podivný pocit. Vábivý a tak hřejivý. Uspokojivý a tolik příjemný.
Chce se jí spát, víčka se pomalu zavírají, a pak jen tiše usne.

Nic necítí, jen krásné pocity, že je už konečně lépe.
Nic víc už ani neucítí, nemůže.
Tvrdě spí a kdo ví, jestli se vůbec ještě kdy probudí.