Hollywoodská scéna se rozprostírá (2 strany zpět) | Články - Aragorn.cz

Nastal čas vánočních svátků, babičky s vnoučaty se procházely v blátivé nadílce prázdnými ulicemi, když se z dálky ozval hukot obrovského dvanácti válcového motoru, ze čtyř výfuků v zadu se hnal černý dým. Městem se řítil obrovský chlap v červeném mustangu, jeho lesklé svaly upoutávaly pozornost všech přihlížejících. Zdálo se, že jeho zběsilá jízda městem nikdy neskončí, když v tu chvíli zastavil se skřípěním brzd u osamoceného domu těsně za městem.

Okolí domu bylo poseto hromadami křížů, na kterých seděly vřeštící vrány. Starý dům s obrovským přístupovým schodištěm, před kterým zastavil červený mustang, stál uprostřed hřbitova. Přebýval v něm léty zešedivělí a sešlí černý hrobník. Proslýchalo se o něm, že zná skoro celou kroniku města, tedy minimálně všech zemřelých. A tak chlápek jež hledal svou dávno ztracenou identitu, rodák města, se vrátil, aby ho vyslyšel.

Pomalu stoupal po obrovských schodech ke vchodovým dveřím, prohlédl si podivně mohutné klepadlo než “Buch buch,“ zaklepal. Zafoukal chladný vítr v jehož chladu se obrovské svaly, ale jen na moment, zachvěly. Nic se neozvalo. Opřel se o dveře svaly se napnuly a dveře se skřípotem povolily a o kousíček se pootevřely. Zacinkal zvonek jako v obchodu opravdu malého zapadákova. V síni bylo temno a jediné, co se dalo spatřit bylo obrovské schodiště na obě strany domu a mohutný stůl uprostřed haly. Vešel.

„Přeješ si!?“ vykřikl sípavý hlas z temnoty.
„Já? Víte vy vůbec, s kým máte tu čest?“ pronesl muž směle, aniž by se optal s kým hovoří.
Místností se rozezněl hrozivý skřehot, což asi mělo být smíchem „Nechám se překvapit“
„Schwarzenegger, Arnold Schwarzenegger… Guvernér Arnold Schwarzenegger!“
Ze stínu se vynoří léty prošedivělá, černá hlava hrobníka, ušklíbne se. „Je mi ctí“
Černá kočka proběhne napříč prázdnou místností.
„Myslím, že vím proč jsi přišel a má odpověď zní: „Prohledej město hochu“
V tu chvíli se jeho hlava opětovně rozplynula ve tmě obrovského koženého křesla. Byl to, ostatně jako všichni ve městě, stařešina, ale on byl jiný. Byl to černoch.
Arnie se v tu chvíli na místě otočil a beze slova prošel klenbou vchodových dveří zpět, kráčel ke svému rudému mustangu, jehož motor stále hrozivě hučel. Kola zahvízdala. Arnie jel do města…

Mustang zaparkovaný na okraji chodníku divoce burácel, kouř se valil z výfuků, a tak Arnie vykročil hledat svou minulost. Nevěděl kam má jít, jeho jediná stopa skončila, ale přesto jeho zuby zářily v obrovském úsměvu a jeho naprosto suverénní postoj vyjadřoval úplnou spokojenost nad sebou samým. Pomalým pohybem vsunul ruku do kapsy a vytáhl černé sluneční brýle. Nasadil si je a bylo vidět, že je to on Arnold Schwarzenegger.

Kráčel kolem zdí plných plakátů a přitom vypadal, že si ničeho nevšímá, jeho svalnaté ruce se volně pohupovali kolem pasu v těsném tílku a kožené bundě Boss. Když…svaly na pravé ruce se napjaly. Ohromnou rychlostí letící ruka strhla plakát ze zdi. A Arnie jej poklidně sroloval a uložil pod bundu, našel stopu?

Starý, zarostlý obličej nějakého vesnického sedláka varoval lid před jakýmsi pradávným proroctvím. Zpráva však byla, tak nepřesná a sedlák, tak chudý a šílený, že ho nikdo nebral vážně a život šel poklidně dál.

Schylovalo se k večeru a polední slunko z ničeho nic přestalo zářit, přes oblohu se mihl stín a potom jí černá mračna úplně pohltila. Začínal sílit vítr a na hřbitově v okolí zarostlé hrobky, se sochou smrtky, s děsivě cenícími zuby a vztyčenou kosou se proměnil v orkán. Břečťan mlátil svými šlahouny o zem, zablácené listí se zvedalo ze země. ‘Krach‘ zazněl ohromný hrom a černá mlha se zhmotnila v okolí hrobu. Apophis jeden z nejkrutějších démonů dávných dob se probudil.
‚AhahahaHarghgChaChhhh’ Apophis se smál? Popadla ho nepřekonatelná radost a touha po krvi. Všechno bylo jak si představoval. Ne bylo to lepší…Až k jeho sluchu dolehla z dálky světel domu příšerná hudba pop-music.

V domě ze sprchového oparu se vynořila hrobníkova dcera, její mokré dlouhé vlnité vlasy jí splývaly na ramena a omotaná jen ručníkem si zpívala s rádiem píseň ‘I am a virgin.‘ Celé její krásně vyspělé tělo se kroutilo v rytmu hudby, když pochodovala k zrcadlu s natáčkami v rukách a aniž by si všimla náhlé změny venku, se hned u okna začala malovat.
Podél domu se k ní blížil temný stín, Apophis nemohl pohled na živého člověka vystát a k tomu tam byla ta příšerná hudba. Znetvořit. Zabít. A roztrhat…‚Vrrr haf haf’ Štěkot psa přerušil tok jeho nenávistivých myšlenek, ale Apophis se stále usmíval.
Tmavý stín se odlepil od stěny a formující se černá mlha psa pohltila. Ticho. Fujavice se uklidnila, jen kapky deště s klapotem dopadali na zem. Ohromná silueta psa v mlze rostla.

„I am a virgin…“ Zaslechl kvílet svou dceru hrobník, stále pohodlně uveleben ve svém koženém křesle a aniž by ho to nějak vzrušovalo otočil stranu novin.
„Duch“ ohromné dveře vyvrácené z pantů se zřítili na zem. Obrovský vlkodlak s rudě žhnoucíma očima slintal na práh.
„I am a virgin…“
Kusy dřeva se vymrštily do výšky od vlkodlačích drápů. Obří slina se mu odlepila od tlamy. „Plesk“ dopadla na roztříštěné dveře po vlkodlakově odrazu.
„Jůlie!! Utíkej!!“ zařval ještě starý hrobník
„I am a virgin…,“ pečlivě nanesla rtěnku a polehoučku bosá vycupitala z pokojíku „Cože..“
„Aaaaiii“
„Aaaaaiiiiiiiiiiiii“
Střeva mu pomalu vytékala s přívalem krve z břicha „Utí-ík-kej,“ vydechl hrobník a z pusy se mu vyvalil proud krve.
„I am a virgin…“
Krev kapala z vlkodlakových drápů a jeho rudé oči se teď pevně upíraly na Julii.
„Utí-ík-kej,“ Zněla jí otcova slova v hlavě, ale nemohla. Byla v transu.
Zdálo se, že ten moment trvá celé věky, ale nebylo tomu tak.
„Vrrrrrm“ Přerušil v tu chvíli ticho před domem známý zvuk dvanácti válcového motoru.
Černé uši s dlouhými trčícími chlupy naslouchají, vlkodlak čeká otočen ke vchodu.
Tam však nic.

Kusy dřeva se válejí všude po schodišti. Kde bývaly dveře je jen hromada trosek. A…
„Pomooooc aiiiiiiiiiiiii Pomooooc“ někdo volal o pomoc.
To vše z hrůzou sleduje Arnie, který při pohledu na tu spoušť rychle vyskočil z auta. Teď tam stojí, každý jeho sval na těle pulzuje, přemýšlí.

Vlkodlak stojí bez hnutí. Přikrčen a připraven ke skoku, čeká.
„Pomooooc Zrůůůůdaaaa aiiiiiii pomoooooc“

Arnie ztuhne, zbystří. „Zrůda“ zamyšleně si opakuje.
„Apophis!…Ten starý blázen z plakátu měl pravdu“
Rychle, „zbraň, budu potřebovat zbraň“
Zbystří zrak. „Tam,“ pod hromadou trosek zahlédl vchodu do sklepa. „Tam najdu zbraň.“

Hromady zaprášených věcí lítají v šeru na všechny strany „Zbraň, zbraň, musím najít zbraň,“ Arního mantra, Arního cíl…Dál odhazuje věci.
Najednou záblesk novoty praštil Arniho přes oči. Vzadu v místnosti se leskl noví balící papír vánočního dárku.
„For Dad“ zněl nápis na papíru. Ztrhl jej.
Teď se na něj smál lesknoucí obrázek žluté diamantové brusky.
„Merry Chrismas Arnie“
A v šeru Arního zuby zazářily

V hale Vlkodlak pevně sleduje dveře.
Venku dvanácti válcový motor mustangu divoce burácí.
Arnie se usmívá…

Pomalu si vloží doutník do úst. V troskách vchodu stál Arnie jeho pravá paže pevně svírající rukojeť obrovské brusky se klepala vzrušením.
„Nazdar šmejde.“
Svaly se napjaly, bunda vypnula, mocným škubnutím nahodil brusku, ze které vyšlehl plamen.
Arnie si připálil.

Černý záblesk ve vlkodlakových očích naznačil, že přesně na tohle čekal. Jeho obrovské špičáky se zableskly, drápy se zaryly do podlahy a už byl ve vzduchu. Souboj titánů začal.
Bruska řve Arniemu v rukou, pevně přikrčeného u země, brusku připravenou na srážku s vlkodlakem. Teď to přijde.
Křach“ Dalším mocným škubnutím hlavy, vlkodlak Arniem rozbil schodiště Hromady třísek lítají na všechny strany.
„Vrrrrrrrr“ bruska řve.
Vlkodlak poskakuje okolo Arnýho, který se jen zmateně otáčí. Nestíhá.
Drápy rozráží vzduch okolo sebe.
„Aaahhhhhhhh“ Arnie se skácel na kolena. Vlkodlak z něj serval bundu a teď je zřetelně vidět, jak mu krev prýští z pulzujících svalů na zádech.
„Aaahhhhh“ Obrovské vlkodlakovy drápy rozdrásaly Arniemu hruď. Každý jeho lesknoucí sval je napnutý, ale on čeká.
Julie, „Arnieeee pomooooc aaiiiiiii.“
Vlkodlakova ohromná tlapa se zabořila do podlahy. Arnie v hromadě letících třísek a kusů prken byl vymrštěn do vzduchu. Jeho svalnaté paže teď vlály ve vzduchu, brusku však křečovitě sevřenou v nich.
Vlkodlak vycenil zuby a „chramst.“
Proud slin stékal Arniemu po zkrvaveném těle, vlkodlakův tesák mu trčel z boku. Nohy vůbec necítil, vlkodlak je měl v tlamě.
Arnýho zuby zazářily místností „Vrrrrmmmmm“ bruska se zaryla do tesáku těsně nad ránou až se od ní začalo kouřit. „Vítej u zubaře, hahahaha“ Kusy zubu se rozlétly na všechny strany a Arnieho smích se mísil se zvukem řvoucí brusky. Až…
Ticho. Bruska se zasekla v zubu. Co teď!
Arnie pustil brusku. Svaly na ruce sevřené v pancéřovou pěst se napjaly. „Ta je za hrobníka“ Krev teď začala stříkat z vlkodlakovy tlamy. Arnieho letící paže udeřila vlkodlaka přímo do nosu.
„Iiiiiik“ Vlkodlak v bolesti škubl hlavou. Arnie se zachytil brusky, která vylétla ze zubu a opět se rozhrčela.
„Křach“ Dalším mocným škubnutím hlavy vlkodlak Arniem rozbil schodiště.
„Aaaiiiiiiii,“ trosky rozbitého schodiště prolétly okolo Julie.
„Arnieeeeeeee pomooooc“
Arnie napůl ve vlkodlakově tlamě letěl vzduchem. Ani netušil, že ještě svírá brusku v rukou, po nárazu byl v šoku.
Vlkodlakovy zuby zazářily místností, rudé oči se zableskly a vlkodlak pohltil šokovaného Arnieho i s bruskou.
„Arnie“ vydechla dívka a začala brečet „Arnie fňuk Arnie beeeheeeeheee Arnie“
Vlkodlak se teď upřeně díval na dívku, sliny mu stékali z brady a kapaly na zem. Byl s ní amen. Když…
„Vrrrrm“ vlkodlakovo břicho se rozsvítilo.
„Vrrrrrrrrrrrrm“ tlumený zvuk brusky stále sílil.
Krev začala stříkat proudem všude kolem. Vlkodlak kvílel bolestí, kotouč žluté diamantové brusky mu vyjel z těla.

Z rozpáraného břicha, oplzlí tělními tekutinami a krví vylezl ven Arnie. Vydechl obláček dýmu ze svého doutníku a zazubil se, „asi snědl něco zkaženého.“
„Ar..Ar..Arnieeeee! Ty si nás zachránil.“ Vzdychla Julie a s vydmutým poprsím a slzami radosti v očích se vrhne Arniemu do náruče „Ach Arnííííe..lásko“
Arnie se zamračí a odstoupí od dívky, něco mu nesedí.
„Lásko co je.“
„Ty prodejná děvko,“ zašklebí se a zařízne jí brusku do břicha. Černý záblesk v jejích očích ho ujistí, že Apophis se převtělil.

„Duch“ Arnieho doutník dopadl vedle, teď rozřezané, dívky.
„Ach, proč zrovna ty“ Arnie sklopil zrak a vyrazil směrem východu.
„Počkej, musím ti něco říct,“ zasípal těžce krvácející hrobník.
„Co ? povídejte, prosím!“ žadonil Arnie.
Černoch byl však už mrtev a Arnie jen zoufale hleděl na jeho bezvládné tělo. Musel si jako vždy poradit sám, znechuceně se proto obrátil a s úšklebkem na tváři vyšel rozbouranými dveřmi ven.
Ofoukl jej chladný podvečerní vzduch, hukot jeho dvanácti válcového motoru jej vesele pozdravil a Arnie se hned cítil líp. Jeho krásný červený mustang stál nepoškozený před domem a z jeho čtyř výfuků stoupal k obloze černý dým. Arnie už nemyslel na Apophise ani na Julii myslel na svůj krásný vůz. Ani si nevšiml, že zevnitř z domu září tenký paprsek světla.

Kusy těla se v oslňující záři světla spojovaly zase dohromady. Jakási magická síla spjatá s tím prastarým domem Julii obživila. Stála tam celá od krve, zahalená jen do cárů ručníku a zmateně se rozhlížela.

„Arnie?“ Dívka s ladným krokem vyběhla ven, skrze mraky začalo prosvitovat podvečerní slunce na ospalé městečko, usmívala se. Byla jí sice zima, ale i přesto se rozeběhla k Arniemu a skočila mu do náruče. Lásky plné objetí těch dvou v západu slunce bylo snad věčné.

A vzadu na hřbitově, u hrobky zubící se smrtkou zahalen v černotě, se v záři slunce formoval malý černý stín.