Nedokoncena 1. kapitola knizky Tul valecnik (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

V zemi Tremere v malém království Gali žil válečník Tul. Byl nejsilnější šermíř široko daleko. Všechny bestie, příšery a všemožná havěť měla svatou hrůzu z jeho obřího obouručního meče a schovávaly se před ním do nejzažších koutů hor, plání a bažin. Tul měl své sídlo na kopci za městem Rag. Žil svůj život bez lidí a jen občas se vypravoval na cestu za dobrodružstvím. Prošel tolika boji jako žádný válečník na světě, alespoň se to o něm v jeho kraji tradovalo. Jeho tělo se tedy pyšnilo obdivuhodnou sbírkou jizev a šrámů jak od ocelových zbraní tak od zubů a drápů příšer. Přes pravou půlku obličeje se táhla dlouhá sečná rána těsně míjející oko a končící až na bradě. Jeho tvář byla zahalena dlouhými, ale upravenými vousy. Na zlomeném nose se dalo jen stěží poznat, jak kdysi vypadal. Tulovy smaragdově zelené oči děsily i toho nejodvážnějšího nepřítele. Vlasy temné jako sama noc si stahoval do dlouhého ohonu koňskou žíní. Nebyl o mnoho vyšší než ostatní, ale pevné svaly na celém těle dodávaly jeho postavě mohutnost. Na rukou měl vytetované znaky a ornamenty, ale nikdo - ani sám Tul, je nedokázal přečíst. Když byl na svém panství, nebo si vyšel do města, nechal své těžké brnění ve zbrojnici, nosil starou režnou košili a přes ní koženou vestu. Na jeho záplatovaných kalhotách z medvědí kožešiny bylo vidět, že boj není jediná věc kterou Tul svede, ale dokáže použít i jehlu a nit. Když však na boj přišlo tak se do něj vrhl po hlavě, ale samozřejmě ne ve svém pohodlném oblečení. Hrudník mu chránil ocelový prsní plát ozdobený stříbrem a na popruhu z kvalitní kůže přes pravé rameno měl připevněný runový chránič, do něhož byl vsazen roh z mytonda. Kromě četných ocelových ozdob se na popruhu také houpala pochva jeho obřího meče. Měl sice své kožešinové kalhoty, ale k těm si připínal chrániče ze zdobené oceli, které koupil od jednoho obchodníka z Tajmy. Na nohou se mu leskly boty z podivné slitiny, které prý vydrží jakýkoli žár, a nemohou zrezivět.
Jeho sídlo se honosilo mnoha malými zbrojnicemi, spižírnami a sklady vybavení. Největší místností domu byla, jak se dá u válečníka očekávat, zbrojnice plná nablýskaných zbraní a bojové výstroje. I na hosty byl připraven, přestože jich k němu mnoho nezavítalo. V pravém křídle budovy byla obytná část s mnoha luxusními pokoji. Nevypadaly však jako ty v paláci starosty Ragu, ani jako ty, v kterých bydlili měšťané. Velmi se od nich lišily. Ozdobeny gobelíny zobrazujícímy pro Tula neznámé bohy, tapiseriemi vyobrazujícími výjevy z Tajmijské mytologie, podstavci s podivně pokřivenými vázami a nepřeberným množstvím podivných předmětů přivezených Tulem z jeho dalekých cest vypadaly vskutku exoticky.