Články
Pravda
Pravda.
Pravda tolik utlačovaná, tolik klamaná, ale za jakým důvodem?
Vidíš to? Už se zase hádají a určitě za to můžu jenom já.
Velké pomněnkové modré oči plné očekávání hledí na prosklené dveře, kde se míhají stíny postav se zděšením a očekáváním.
Strach, který ji začíná naplňovat, jelikož ví, že se otec každou chvíli uchýlí si zlost vybít právě na ní.
Shlédne hubeně vyhlížející nožičky a ruce, které jsou navíc ještě posety mnoha modřinami. Slzy se jí derou na povrch, nedokáže je udržet, ač by moc chtěla.
Jak moc by chtěla někam hrozně utéct, nechce čekat na to, až ji otec zase surově zbije a z ní bude zase jenom troska.
Až ji zamkne v pokoji, bez jídla a vody, bez světla... samotnou, tak samotinkou.
Proč zrovna na mně se vylívá tolik zlosti?
Otázka, jež se dívce honí hlavou, stále a znovu se promítá, ale odpověď se nikde nenachází. Nechápe to… možná to nechce pochopit, protože potom by věděla, proč to otec dělá, takhle, když to neví, snaží se, ale nejde to. Podivné myšlení, ale jí to vyhovuje. Neptá se, nic neříká, jen plní, co jí řeknou, aby přežila v tomhle světě plném nástrah. Plném zloby, strachu a hnusu.
Natolik mlaďounká a neznalá. Minimum času strávila mezi lidmi, natož s dětmi. Noční můry, které ji dnes a denně v noci postihují, ji nutí, aby snad už ani nespala. Bojí se večera, jelikož ví, že přijde spánek. Bojí se ulehnout do své postýlky a zavřít oči, protože ta noční můra přijde zas.
Nikdy nechtěl, aby se narodila.
Nikdy.
Neměla se narodit, ale už je pozdě a teď ji takhle trápí.
Dívenka přemýšlí, jestli by nebylo lepší ukončit svojí pouť na tomhle podivném místě, ale ví, že by jí to maminka nikdy neodpustila, a tak raději ponese tíhu otcovy zbabělosti a snaží se vydržet nátlak, bolest a zlost, která jí obklopuje všude, kam se podívá, ze všech stran... prostě všude.
Tíseň a bezmoc. Jediné, co cítí! Co zná za pocit.
Dětský smích se už dávno v těchto zdech stal minulostí. Už dávno tu panuje smutek, bolest, pláč, volání o pomoc nebo prosení o smilování.
Nic víc a nic míň.
Dveře se tiše otevřou a ona hledí se strachem ke stínu, jenž se řine od světla. Očíčkama jede výš a výš, vidí ten chtivý a zlostný pohled v jeho očích. Bojí se, ale ví, že to nejhorší ji teprve čeká. Hlasité bouchnutí dveří, rychlé kroky k jejímu bezbrannému tělíčku.
Váhavost, která se na malý okamžik objeví v očích mučitele, když jí shlédne. Tak nevinná, ke všemu ještě malé dítě. Jak na něj hledí, vzbuzuje v něm lítost, kterou však stále přehlučuje vztek. Chvíli nad ní jen tak stojí a pak se už neovládne. Nechce, aby jej ovládala pro ty její roztomilý kukadla.
Chtivé ruce se k ní natáhnou a pak…
Ticho.
Nic víc.
Místností, kde už je dávno tma, se rozlehne dětský naříkající pláč.
Kolénka přitáhnutá k bradičce, slzičky stékající po tváři, potůček krve řinoucí se z úst, rýsující se modřiny všude po těle, velké oči volající o pomoc.
Nikdo je neslyší.
Místnost je zahalená tmou. Tmou, která vše pohlcuje, která budí strach. Přesto malé klubíčko neštěstí se choulí v jednom z rohů v místnosti. Takhle tam už sedí několik hodin, noc je v plném proudu a měsíc s hvězdami jsou už dávno vysoko na nebi. Za několik hodin bude zase svítat a večer tohle možná přijde zas.
Možná.
Konečně dostane odvahu vstát, pohnout se. V děsivé křeči, jež její tělíčko držela, se nemohla odpoutat... až teď.
Všechno ji bolí. Celé tělo. Pohled upřený na okno - je tu dusno a ona by se potřebovala konečně pořádně nadechnou.
Čerstvý vzduch.
Otevře okno a pomalu si vyleze na jeho římsu. Z okna je vidět celá ulice. Úplně celá, nádherný výhled na místo, kde ona žije jako ve vězení a nikdo to vlastně neví. Nikdo, jen ona a její mučitelé.
Lehký chladný vánek laská její bolavé tělo. Uvolňuje a hojí to její rány na těle i na duši. Cítí se lépe, ale to jen teď. Je klidná, smířená se svým osudem. Hledí na hvězdy, přemýšlejíc o všem, co jí napadne.
Myšlenka na smrt ji však velice překvapí a pohled spadne z výše dolů - na zem. Nemá chuť tu dále být. Chytne se římsy okna a pomůže si vstát. Chvíli hledí do dáli a pak už jen náhlý krok vpřed.
Krok, jenž mluví za vše.
Krok, který ukončil její trápení.
Krok, pro ni nejlepší nadevše.
Rychlý pád, který však už dávno nevnímá. Myšlenka, co bude potom. Náhlé světlo? Temnota?
Ona už to ví…
Je ráno.
Výkřik náhle protne ještě tichou ulici, která se až teď začne probouzet do dalšího dne. Více a více lidí se začíná prodírat závěsy a záclonami, aby vykoukli z okna ven. To, co vidí... nevěří.
Nevěří, že by se něco takového mohlo stát. Zrovna tady, ale kdo to vůbec je? A co se to vůbec stalo?
Ach, to je neštěstí.
Lidé se hromadí kolem bezvládného tělíčka, jež leží na chodníku.
Všude okolo je krev.
Všude.
Není to hezký pohled, mnozí odvrací znechucené tváře a zároveň litují.
Sirény policejních aut, které někdo přivolal, jsou blíž a blíž…
Avšak dívenka už neslyší. Osvobozená ode všeho, co ji kdy trápilo, co ji kdy přidělávalo starosti. Od bolesti, útrap a nevinnosti.
Strasti, kterými si musela projít - jsou všechny pryč a ona už nikdy nic takového nezažije. Tam, kde je, se k ní chovají hezky. Moc hezky a jí se tam líbí.
Vše musela snášet, ale teď už nemusí.
Už nikdy...
- 11.07.2007 - Proč ještě žiji?
- 25.07.2007 - Před světem na útěku - Peklo (1.kapitola)
- 07.07.2007 - Pravda
- 06.07.2007 - Čarodějka
- 05.07.2007 - Den
Kdo hodnotil článek Pravda?
agarwaen, Alicie, Amy.Klara, Chlodva, fairon, hartal, hater, Jackie Decker, Merredith, Mystique, orchidejka001
Komentáře ⇓
Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.
Vypisuje se 20 z celkem 38 příspěvků1 2
Aife - 10. července 2007 17:27 | |
Gran 10. července 2007 15:30 |
Gran - 10. července 2007 15:30 | |
Nic proti, ale většina místních povídek je lepší, než Eragon .) |
Aife - 10. července 2007 14:58 | |
Allizea 9. července 2007 20:41 |
Chlodva - 10. července 2007 14:01 | |
K těm špatnejm nic nepíšu, protože je ani nepřečtu :D To víš, vlastně je to lichotka, když máš dlouhou kritiku, znamená to, že mi to stálo za to přečíst třeba dvakrát a ještě v tom vyhledávat určitý místa, že to není podle mého názoru beznadějný ;) Třeba takovýho Eragona jsem nedokázal přečíst ani jednou a je to bestseller ;) Tak to už něco vypovídá, když to Tvoje jsem přelouskal hned několikrát, ne? :D
|
Allizea - 10. července 2007 11:33 | |
Gran 10. července 2007 11:16 |
Gran - 10. července 2007 11:16 | |
Allizea 9. července 2007 20:43 |
Allizea - 9. července 2007 20:43 | |
Ale prostě začínám :) díky za kritiku, ale je to můj čtvrtý článek tady uveřejněný. Podle mě ode mně hrozně očekáváte hrozně moc a já vůbec nevím proč. |
Allizea - 9. července 2007 20:41 | |
Aife 9. července 2007 18:22 |
Aife - 9. července 2007 18:22 | |
Hmmm... NA to, že tenhle styl psaní není tvůj styl, tak celkem povedený.... Potíž je v tom, že prostě někdy mi ty věty neevokují ten pocit týraného dítěte. Je sice fajn, že se tam ustavičně opakují synonyma slova DĚSIVÝ...ale myslím, že by měla o hodně větší efekt, kdyby to bylo popsáno skutečně DĚSIVĚ... vim, že to asi ten vůj sesmol nebude moc dávat smysl...no:D |
Chlodva - 9. července 2007 17:00 | |
Ty máš ale štěstí! Měl jsem rozepsanou asi stostránkovou kritiku a díky mému zlozvyku klikat uprostřed psaní na jisté klávesy jsem to všechno smazal :D Takže tomu ujdeš, kdybys o ní stála, můžu Ti to potom sesmolit na mejl, ale je to čistě jen na Tobě ;) Stručný výcuc - Je tam dost stylistických chyb, jak už si tu Gran zoufal, hned v druhé větě máš nějakou tu kontaminaci nebo jak se tomu říká, za jakým účelem a z jakého důvodu jsou správně ty pády ;) |
Allizea - 9. července 2007 10:37 | |
hartal 9. července 2007 10:14 |
Allizea - 9. července 2007 10:35 | |
Všem díky :-P
|
hartal - 9. července 2007 10:14 | |
Dávám za 5. Je tu fakt skvělý, sice obsah je příšerný, ale sepsané je to výborně. Maximálně bych vytkl ten konec, myslím že poslední dva odstavce by mohly být zkrácené, nebo úplně vynechané. Jiank super Alli :)
|
Jackie Decker - 8. července 2007 21:59 | |
Gran 8. července 2007 19:40 |
Gran - 8. července 2007 19:40 | |
No, pravda je, že já jsem člověk, kterého hrubka v textu praští tak, že druhou chytí o zem .) A tady jich bylo fakt požehnaně... možná právě proto jsem si text tolik neužil, to připouštím. |
Liky - 8. července 2007 11:08 | |
Mě osobně se tenhle článek velice líbí , nemá tvořit celé vypravování , ael jen fakt , že je někdo , kdo může prožívat takovéhle pocity a že existuje cesta pryč od nich všech , pravda , každému z nás se líbí něco jiného , takže já osobně bych tento článek hodnotila na výbornou :) |
Jackie Decker - 7. července 2007 21:16 | |
Já myslím že je to hezké, Grane. Říkáš že by si to u čtenáře mělo vyprosit slzu, ale já to obrečela až sakra. Záleží také na představivosti čtenáře a popravdě já to přečetla jedním dechem. Něco takového jsem už dlouho neměla možnost číst, takže tohle má moji plnou podporu. Je pravda že pravopisu příliš nerozumím, ale jestli jsi měl k tomuto takovéhle výhrady tak nechci vědět co řekneš na to moje další...
|
Gran - 7. července 2007 18:52 | |
Takže, co se pravopisu a formátování týče. |