Pravda (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz



Články

Pravda

Autor : Allizea   7. července 2007   Povídky
Další pesimistiscké myšlenky :) nic víc a nic míň. Pčeštěte a uvidíte, nečtěte a nic no :)

Pravda.
Pravda tolik utlačovaná, tolik klamaná, ale za jakým důvodem?
Vidíš to? Už se zase hádají a určitě za to můžu jenom já.

Velké pomněnkové modré oči plné očekávání hledí na prosklené dveře, kde se míhají stíny postav se zděšením a očekáváním.
Strach, který ji začíná naplňovat, jelikož ví, že se otec každou chvíli uchýlí si zlost vybít právě na ní.
Shlédne hubeně vyhlížející nožičky a ruce, které jsou navíc ještě posety mnoha modřinami. Slzy se jí derou na povrch, nedokáže je udržet, ač by moc chtěla.
Jak moc by chtěla někam hrozně utéct, nechce čekat na to, až ji otec zase surově zbije a z ní bude zase jenom troska.
Až ji zamkne v pokoji, bez jídla a vody, bez světla... samotnou, tak samotinkou.

Proč zrovna na mně se vylívá tolik zlosti?

Otázka, jež se dívce honí hlavou, stále a znovu se promítá, ale odpověď se nikde nenachází. Nechápe to… možná to nechce pochopit, protože potom by věděla, proč to otec dělá, takhle, když to neví, snaží se, ale nejde to. Podivné myšlení, ale jí to vyhovuje. Neptá se, nic neříká, jen plní, co jí řeknou, aby přežila v tomhle světě plném nástrah. Plném zloby, strachu a hnusu.
Natolik mlaďounká a neznalá. Minimum času strávila mezi lidmi, natož s dětmi. Noční můry, které ji dnes a denně v noci postihují, ji nutí, aby snad už ani nespala. Bojí se večera, jelikož ví, že přijde spánek. Bojí se ulehnout do své postýlky a zavřít oči, protože ta noční můra přijde zas.

Nikdy nechtěl, aby se narodila.
Nikdy.
Neměla se narodit, ale už je pozdě a teď ji takhle trápí.

Dívenka přemýšlí, jestli by nebylo lepší ukončit svojí pouť na tomhle podivném místě, ale ví, že by jí to maminka nikdy neodpustila, a tak raději ponese tíhu otcovy zbabělosti a snaží se vydržet nátlak, bolest a zlost, která jí obklopuje všude, kam se podívá, ze všech stran... prostě všude.
Tíseň a bezmoc. Jediné, co cítí! Co zná za pocit.
Dětský smích se už dávno v těchto zdech stal minulostí. Už dávno tu panuje smutek, bolest, pláč, volání o pomoc nebo prosení o smilování.
Nic víc a nic míň.

Dveře se tiše otevřou a ona hledí se strachem ke stínu, jenž se řine od světla. Očíčkama jede výš a výš, vidí ten chtivý a zlostný pohled v jeho očích. Bojí se, ale ví, že to nejhorší ji teprve čeká. Hlasité bouchnutí dveří, rychlé kroky k jejímu bezbrannému tělíčku.
Váhavost, která se na malý okamžik objeví v očích mučitele, když jí shlédne. Tak nevinná, ke všemu ještě malé dítě. Jak na něj hledí, vzbuzuje v něm lítost, kterou však stále přehlučuje vztek. Chvíli nad ní jen tak stojí a pak se už neovládne. Nechce, aby jej ovládala pro ty její roztomilý kukadla.
Chtivé ruce se k ní natáhnou a pak…
Ticho.
Nic víc.

Místností, kde už je dávno tma, se rozlehne dětský naříkající pláč.
Kolénka přitáhnutá k bradičce, slzičky stékající po tváři, potůček krve řinoucí se z úst, rýsující se modřiny všude po těle, velké oči volající o pomoc.
Nikdo je neslyší.
Místnost je zahalená tmou. Tmou, která vše pohlcuje, která budí strach. Přesto malé klubíčko neštěstí se choulí v jednom z rohů v místnosti. Takhle tam už sedí několik hodin, noc je v plném proudu a měsíc s hvězdami jsou už dávno vysoko na nebi. Za několik hodin bude zase svítat a večer tohle možná přijde zas.
Možná.
Konečně dostane odvahu vstát, pohnout se. V děsivé křeči, jež její tělíčko držela, se nemohla odpoutat... až teď.
Všechno ji bolí. Celé tělo. Pohled upřený na okno - je tu dusno a ona by se potřebovala konečně pořádně nadechnou.
Čerstvý vzduch.
Otevře okno a pomalu si vyleze na jeho římsu. Z okna je vidět celá ulice. Úplně celá, nádherný výhled na místo, kde ona žije jako ve vězení a nikdo to vlastně neví. Nikdo, jen ona a její mučitelé.
Lehký chladný vánek laská její bolavé tělo. Uvolňuje a hojí to její rány na těle i na duši. Cítí se lépe, ale to jen teď. Je klidná, smířená se svým osudem. Hledí na hvězdy, přemýšlejíc o všem, co jí napadne.
Myšlenka na smrt ji však velice překvapí a pohled spadne z výše dolů - na zem. Nemá chuť tu dále být. Chytne se římsy okna a pomůže si vstát. Chvíli hledí do dáli a pak už jen náhlý krok vpřed.
Krok, jenž mluví za vše.
Krok, který ukončil její trápení.
Krok, pro ni nejlepší nadevše.
Rychlý pád, který však už dávno nevnímá. Myšlenka, co bude potom. Náhlé světlo? Temnota?
Ona už to ví…

Je ráno.
Výkřik náhle protne ještě tichou ulici, která se až teď začne probouzet do dalšího dne. Více a více lidí se začíná prodírat závěsy a záclonami, aby vykoukli z okna ven. To, co vidí... nevěří.
Nevěří, že by se něco takového mohlo stát. Zrovna tady, ale kdo to vůbec je? A co se to vůbec stalo?

Ach, to je neštěstí.
Lidé se hromadí kolem bezvládného tělíčka, jež leží na chodníku.
Všude okolo je krev.
Všude.
Není to hezký pohled, mnozí odvrací znechucené tváře a zároveň litují.
Sirény policejních aut, které někdo přivolal, jsou blíž a blíž…
Avšak dívenka už neslyší. Osvobozená ode všeho, co ji kdy trápilo, co ji kdy přidělávalo starosti. Od bolesti, útrap a nevinnosti.
Strasti, kterými si musela projít - jsou všechny pryč a ona už nikdy nic takového nezažije. Tam, kde je, se k ní chovají hezky. Moc hezky a jí se tam líbí.

Vše musela snášet, ale teď už nemusí.
Už nikdy...

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Pravda?
agarwaen, Alicie, Amy.Klara, Chlodva, fairon, hartal, hater, Jackie Decker, Merredith, Mystique, orchidejka001

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Vypisuje se 20 z celkem 38 příspěvků1 2

Aife - 10. července 2007 17:27
Aife

Gran 10. července 2007 15:30
Ono je něco horšího než Estragon???? O.o Zírám
Nepouštějte banán!

Gran - 10. července 2007 15:30
Gran

Nic proti, ale většina místních povídek je lepší, než Eragon .)

Aife - 10. července 2007 14:58
Aife

Allizea 9. července 2007 20:41
ve srovnání s tvými staršími povídkami (ty,které jsme tak nechutně zdrbli) tohle je opravdu v jinym stylu....
Nepouštějte banán!

Chlodva - 10. července 2007 14:01
Chlodva

K těm špatnejm nic nepíšu, protože je ani nepřečtu :D To víš, vlastně je to lichotka, když máš dlouhou kritiku, znamená to, že mi to stálo za to přečíst třeba dvakrát a ještě v tom vyhledávat určitý místa, že to není podle mého názoru beznadějný ;) Třeba takovýho Eragona jsem nedokázal přečíst ani jednou a je to bestseller ;) Tak to už něco vypovídá, když to Tvoje jsem přelouskal hned několikrát, ne? :D
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Allizea - 10. července 2007 11:33
Allizea

Gran 10. července 2007 11:16
Nj, dbře už mlčím :D

A jinak já mám talent, jo? :D * smích*
Dum Spiro, Spero.

Gran - 10. července 2007 11:16
Gran

Allizea 9. července 2007 20:43

Možná právě proto, že v tobě vidíme velký potenciál, tak k tobě píšeme hromadu věcí .)

Víš, ona ta kritika je paradoxně delší u povídek, které nejsou "úplně blbě". U takových totiž napíšeš, že je všechno špatně, a je odbyto =P Tady se tím musíš už trochu zabývat a protože vidíš, že autor (tady tedy autorka) má talent, snažíš se pomoci co nejvíc, a tak přidáváš rady apod.

A hned je dlouhej komentář ;)

Allizea - 9. července 2007 20:43
Allizea

Ale prostě začínám :) díky za kritiku, ale je to můj čtvrtý článek tady uveřejněný. Podle mě ode mně hrozně očekáváte hrozně moc a já vůbec nevím proč.
To jako ty detailní kritiky :) jasně Grifffík, Gran to je normal, ale třeba Chlodva mě překvapil. Stostránkovou kritiku? Nepřehánej. Jsou tu daleko horší díla a k nim nenapíšeš ani čárku :)
Dum Spiro, Spero.

Allizea - 9. července 2007 20:41
Allizea

Aife 9. července 2007 18:22
Tady je malý problem. Tohle je přesně můj styl:)
Dum Spiro, Spero.

Aife - 9. července 2007 18:22
Aife

Hmmm... NA to, že tenhle styl psaní není tvůj styl, tak celkem povedený.... Potíž je v tom, že prostě někdy mi ty věty neevokují ten pocit týraného dítěte. Je sice fajn, že se tam ustavičně opakují synonyma slova DĚSIVÝ...ale myslím, že by měla o hodně větší efekt, kdyby to bylo popsáno skutečně DĚSIVĚ... vim, že to asi ten vůj sesmol nebude moc dávat smysl...no:D
kdybych neměla averzi k hvězdičkám, tak by to u mě bylo tak asi někde mezi 3 až 4
Nepouštějte banán!

Chlodva - 9. července 2007 17:00
Chlodva

Ty máš ale štěstí! Měl jsem rozepsanou asi stostránkovou kritiku a díky mému zlozvyku klikat uprostřed psaní na jisté klávesy jsem to všechno smazal :D Takže tomu ujdeš, kdybys o ní stála, můžu Ti to potom sesmolit na mejl, ale je to čistě jen na Tobě ;) Stručný výcuc - Je tam dost stylistických chyb, jak už si tu Gran zoufal, hned v druhé větě máš nějakou tu kontaminaci nebo jak se tomu říká, za jakým účelem a z jakého důvodu jsou správně ty pády ;)
No asi tak, ani obsahem mi to dech nevyrazilo ;) Ale vcelku pěkný počin... nemusíš se styďět ;)
Dvě věci mi porád nejdou z hlavy --- Tak především ty její oči, krásný dravý... --- A pak taky ten hřebík.

Allizea - 9. července 2007 10:37
Allizea

hartal 9. července 2007 10:14
Ano, taky sem přemýšlela, že to vynechám, ale mě přišlo, že by to pka bylo hodně otevřené. Nikod by nevěděl, co se s ní vlastně nakonec stalo ( jasně, že umřela, ale co s jejím tělem,a tak )
proto sem to tam takhle dopsala, přestože když to čtu tak se mi to tam ani tolik už nehodí :) ale což, už to tam je :)
Dum Spiro, Spero.

Allizea - 9. července 2007 10:35
Allizea

Všem díky :-P
Dum Spiro, Spero.

hartal - 9. července 2007 10:14
hartal

Dávám za 5. Je tu fakt skvělý, sice obsah je příšerný, ale sepsané je to výborně. Maximálně bych vytkl ten konec, myslím že poslední dva odstavce by mohly být zkrácené, nebo úplně vynechané. Jiank super Alli :)
Chci zpátky Aragorn. Ale Aragorn! Ne aragorn...

Jackie Decker - 8. července 2007 21:59
Jackie Decker

Gran 8. července 2007 19:40
Jo tím to asi bude. Když je v textu hodně hrubek a čtenáře jak říkáš to praští tak že druhou chytí o zem tak z toho pak vlastně vůbec nic nemá. Někdy ej to škoda, ale zkrátka se nedá nic dělat...
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Gran - 8. července 2007 19:40
Gran

No, pravda je, že já jsem člověk, kterého hrubka v textu praští tak, že druhou chytí o zem .) A tady jich bylo fakt požehnaně... možná právě proto jsem si text tolik neužil, to připouštím.

Liky - 8. července 2007 11:08
Liky

Mě osobně se tenhle článek velice líbí , nemá tvořit celé vypravování , ael jen fakt , že je někdo , kdo může prožívat takovéhle pocity a že existuje cesta pryč od nich všech , pravda , každému z nás se líbí něco jiného , takže já osobně bych tento článek hodnotila na výbornou :)

Jackie Decker - 7. července 2007 21:16
Jackie Decker

Já myslím že je to hezké, Grane. Říkáš že by si to u čtenáře mělo vyprosit slzu, ale já to obrečela až sakra. Záleží také na představivosti čtenáře a popravdě já to přečetla jedním dechem. Něco takového jsem už dlouho neměla možnost číst, takže tohle má moji plnou podporu. Je pravda že pravopisu příliš nerozumím, ale jestli jsi měl k tomuto takovéhle výhrady tak nechci vědět co řekneš na to moje další...
Čekáme nečekané a řešíme neřešitelné. Nemožné plníme hned, zázraky na počkání...

Gran - 7. července 2007 18:52
Gran

Takže, co se pravopisu a formátování týče.

Dávej si pozor na:
ji/jí, mě/mně, jenž/jež (apod). a na čárky, těch tam chybělo opravdu hodně.
Hrubek z tohoto tématu bylo více než dost.
Na druhou stranu, rozumíš odstavcům a text jsem nemusel nijak předělávat (ve prospěch přehlednosti).

A ohledně samotného obsahu:

Inu... povídka ve čtenáři vyvolává spíše smíšené pocity. Píšeš o nespravedlivém utrpení, nevinnosti, krutosti... to vše by se do čtenáře mělo zarýt jako dráp, vlepit mu facku, vyprosit si slzu... namísto toho ale čtenář text jen přečte a na konci - ne-li dřív - se ptá. Proč? Kdo?

Skladba vět je často podivná a někdy dokonce nesmyslná. Místy je znát, že věta byla později předělána, ale ne dost pečlivě (některé tyto případy ale opravila korektura).
Myslím, že většinu chyb by odstranilo jedno jediné přečtení...
Nehledě na to, že některé pokusy s přechodníky nejsou zrovna úspěšné - i když to nejhorší jsem se rozhodl jako korektura eliminovat.

Ovšem ne všechno. Nemůžu psát za vás ;))

Obzvlášťě stylistika tedy odtrhává od pocitů, které má text v čtenáři vyvolat. A tak si člověk po přečtení jen říká, proč tomu tak bylo... proč ji trápily apod. Zkrátka se zabývá otázkami, které by se v případě smutného opojení nezabýval.

Shrnu-li to:

Pokus o silně atmosférický text, ovšem díky silným pravopisným a stylistickým nedostatkům (ačkoliv na druhou stranu je potřeba říci, že některá místa jsou pro změnu velmi pěkná (celek ovšem nezachrání)) spíše neúspěšný.

Tak jako tak jsi ale na dobré cestě - jen tak dál =)

Vypisuje se 20 z celkem 38 příspěvků1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)