Princátko (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

Sjíždí se na bál, lidí davy,
princ tiše sedí, prohlíží hlavy.
„Maminko moje, to je snad žert!,
vždyť támhleta - úplný čert!“

„ Přestaň se vztekat a koukni tam..“
„Ta? Vždyť na tu malý i stan!“
Mračí se princátko, šklebí na krále,
prohlíží princezny, nuda na bále.

„Tatínku, já bych jen..“ Začne si mlít,
„ Sedni a nekecej..“ Chce se mu klít.
Úsměvy princezen, všude k vidění,
na jeho náladě, nic to však nemění.

„ Nechci se ženit“ Dělá smutné očka,
v tom na bál vejde, no prostě – kočka,
„Už tě mám dost, vezmeš si tuhle!“
Princ v křeči na židli, zděšeně ztuhne.

„ Tatínku, ale“ ,
„ Ticho v sále!“
Povstane král, ticho nastane,
princátko zděšené- kecat přestane.

„Princ si vybral nevěstu svojí,
jejího odmítnutí, jistě se bojí.“
Ukáže na kočku - je vážně kost,
v princovi tiše, kypí se zlost.

Princezna nesměle přijde blíže,
zamyslí se princ,*Ten kdo jí pozval, ten si to slíže!*
„Můj milostivý králi, jaká to čest!“
Princ celý bílý, ruce má v pěst.

A tak se na hostinu dorty pekly,
princovi nervy , kvetly a tekly.
Princezna , šaty bílé, šperků dost,
když tu vešel, nezvaný host.

Princezna závoj si přetáhla,
osoba záhy, ruku natáhla,
dotkla se závoje, poté zmizela,
princezna nová, zdála se docela.

Přestal se princ mračit,
Hned šel s ní tančit,
Tančili v kruhu, tančili v posteli,
Ráno se vzbudili, úsměvy zmizely.

Princezna jak dříve, ošklivá se zdála,
Podobizna na zdi, škodolibě se smála,
Vzbudilo se princátko, celé zpocené,
Otřelo si čelo, z noční můry zatracené.

Oblékl se princ, bál už začínal,
princ jinak teď, než ve snu počínal.
K první princezně, hezké přišel,
svojí nevěstu tak hrdinně našel.

„S touhle tatínku, dny budu trávit,
započni hostinu, můžeme slavit.“
Usmál se neznámý, jenž mu sen daroval,
a šel zas pryč, by jiného snem varoval.