Rozhovor s Granem (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

Milí čtenáři, dalším hostem naší show je... (dramatické bubnování) ...Gran!

Vítám tě, Grane, a rovnou bych navrhl přeskočit "předehru" a jít přímo na věc, totiž na otázky, které již naše čtenáře jistě dlouhou dobu svrbí na jazycích. Bylo by snad záhodno začít od obecnějších otázek, přesto mi to nedá to nevzít tak trochu skokem k tomu, co nejvíc hlodá mě...

Nuže, kdysi, zdá se mi, jsi mluvil o psaní pravidel pro povolání Mnicha do DrD+. Jistě by všechny zajímalo, jak moc oficiální tento vývoj byl, co tě k němu přivedlo, kam až došel a jaké máš (měl jsi) vztahy s Altarem, popř. k vývoji DrD+ obecně?

Podívej, mami, jsem slavnej!

Děkuji za přivítání. Musím říct, že touhle otázkou jsi mě potěšil a překvapil zároveň. =) Bohužel, kdybych to měl podrobně odvyprávět, vyšlo by to na samostatný článek, a tak se pokusím být stručný (i když to stejně bude hrozně dlouhé, jak se znám).

Vývoj Mnicha byl a stále vlastně ještě je pouze neoficiální hráčskou iniciativou, byť si jeho existence byl Altar vědom. K tomu, že napíši vlastní povolání, jsem se dostal jednoduše - ona totiž v DrD+ fungují povolání úžasně: každé má svou příručku, kde je nejen hromada schopností (na nejvyšší úrovni jich obsáhnete cca 30%, to kvůli variabilitě), ale také množství návodných a inspirujících textů. Přesně to mi bylo sympatické - a navíc jsem se tak nějak vždycky motal na RPG scéně, tak proč nenahnat nějaké body? ;)

Jako jeden z koníčků mám filosofii a jako jiný zase Star Wars - no a když jsem to tak nějak dal dohromady a zasadil to do fantasy prostředí, vznikl Mnich. Letos v srpnu jsme testovali verzi 0.2, která působila velmi dobře, nyní ale už mám rozepsanou verzi 0.4 - a práce stojí, protože do popředí se dostal jiný projekt, kterým zároveň odpovím na svůj vztah s Altarem.

Poslední roky jsem se totiž netajil tím, že mám v plánu Dračí Doupě Plus přepracovat - má totiž velký potenciál, ano, ale pravidla jako taková jsou příliš komplikovaná a nejednotná. Cílem takového projektu by bylo hru zjednodušit, sjednotit... a obecně vyházet některé nesmysly. ;) Tuším, že na začátku tohoto roku (či na konci předchozího) si jednoho mého takového prohlášení (které shodou okolností viselo právě tady na Aragornu, byla to taková malá poznámka v nepříliš sledované diskusi Dračí Doupě Plus) všiml Martin "Bouchi" Kučera, spolumajitel Altaru, a ozval se mi fakticky s tím, že si sám uvědomuje, že Pluska potřebují další vývoj, a jestli bych se toho nechtěl chopit. Na letošním GameConu jsme se tedy sešli, promluvili si, získal jsem jeho požehnání a coby koordinátor projektu "vývoj DrD+ 2.0" jsem nahnal dohromady pár původních autorů, nějakou novou krev... no a od srpna téměř nepřetržitě děláme, co můžem', abychom z DrD+ udělali lepší hru. Nakročeno k tomu máme podle mě dobře. =)

Každopádně dokud nebude nová verze pravidel, budou stát i projekty nových povolání (kromě Mnicha také např. Assassin či Alchymista). Výhledově bych to s vydáním DrD+ 2.0 viděl někdy kolem roku 2013... doufejme, že nové DrD+ není to, co měli Mayové na mysli. ;)

Tak, to, že se pracuje na novém DrD, je výtečná zpráva, osobně se na ně už těším. K tématu by se jistě našla ještě řada otázek (např. jestli tedy bude Mnich variací na Jedie, jestli hráči konečně nebudou muset pracovat s tolika tabulkami, jak bude ošéfováno zjednodušení tak, aby byla zachována realističnost apod. :)), ale o tom tento rozhovor není, takže zpět k tobě.

Je asi očividné, že máš k DrD+ velmi blízko a vřelý vztah, zeptal bych se tedy, jak jste se seznámili? Tuším, že to bude sáhodlouhá historie a že jsi jistě prošel i stádiem hraní podle klasického DrD, můžeš nám tedy tento vztah trochu rozvést - kdy a jak jsi prvně přičichl k nějakým hrám na hrdiny, jak intenzivně ses jím věnoval, zda jsi krom DrD aktivně zkoušel i jiné a co tě rozhoupalo ze stavu "uživatelského" začít o herních mechanismech i víc přemýšlet a sám je kreativně upravovat nebo vytvářet?

Vždy jsem rád četl, už jako dítě - někdy v 10 letech jsem měl přečtenou celou fantasy knihovničku svého o 10 let staršího bratra. Když jsem za ním tehdy přišel pro další nálož, sáhl do skříně, vytáhl Dračí Doupě 1.2 a vrazil mi ho do ruky se slovy "tak si ty příběhy vymejšlej sám". Já lehnul do postele, otevřel příručku, začal číst Jarikovo dobrodružství - a byl jsem uchvácen. ;)

O tom, že existují i další RPG, jsem se dozvěděl až o cca 2 a půl roku později, když jsem se dostal na Aragorn: tady jsem objevil zaprvé místní RPG folklór, Fidláky, a také Shadowrun (tuším, že jsem to tehdy hrál s haterem, možná to dokonce vedl). V roce 2004 vyšlo DrD+, na které jsem okamžitě přešel a začal ho hrát i se svou družinkou: i díky němu jsem si ještě více uvědomil, jaké další aspekty RPG má (takový ty věci o rozvíjení sociálních schopností), a protože jsem do té doby vždy rád psal (i sem na Aragorn jsem napsal nějaké povídky), napadlo mě obojí skloubit. Zároveň jsem chtěl rozvinout hru, která mě bavila a inspirovala, a tak jsem začal psát Mnicha (2005 - pokud se nepletu, ten rok jsem také pořádal první AraLARP). K tomu jsem poznával další RPG, čím dál tím víc se motal na české RPG online scéně, pak přišel GameCon 2007, nějaké nápady na úpravy jiných systémů či dokonce na systém vlastní... no a bylo to. ;)

Co se intenzity týče, RPGčka mě naplno chytla už tehdy v 10 letech a až do dnes se jim v nějaké formě věnuji vlastně každý den.

Zmínil jsi moment, kdy ses dostal na Aragorn, čímž se dostáváme k tomu, na co již všichni jistě čekali - k barvitému vyprávění o tom, kterak Gran objevil Aragorn a Aragorn Grana. Tak tedy, jak k tomu došlo - náhodou ses dostal "na nějakou stránku", nebo jsi se s místním osazenstvem už (osobně) znal z dřívějška? Hádám, že už jsi s Aragem nějaký ten pátek (počítám-li správně, tak když ses o dva a půl roku později od svých desíti let dostal na Aragorn, bylo ti dvanáct :)), jak tedy hodnotíš své začátky zde, jak celé ty roky s ním, co se změnilo, co ti to dalo apod.? Zkrátka si všichni připravte kapesníčky a odmlčte se, pamětník bude vzpomínat. ;)

Wow, chtěl jsem čtenáře ušetřit těch odstavců, co pořád plodím, ale koukám, že mi nedáváš jinou možnost. =))

Krátce po svém začátku s DrD jsem se v Pevnosti, u které jsem tehdy horlivě kupoval každé číslo, dočetl o stránce Abarin.cz, kam jsem okamžitě naběhl. I když, to není tak úplně pravda - krátce předtím, ale to mi bylo snad ještě 10-11, jsem hledal nějaké obrázky Aragorna z Pána Prstenů a narazil ještě na tehdejší "nultou verzi" Aragornu, kam jsem se tuším zaregistroval, ale po opuštění jsem se na něj už nevrátil. Když jsem se pak rozhodl rozšířit své pole působnosti na Abarinu, to už mi bylo těch dvanáct, dostal jsem se právě na Aragorn (už v.1), kde jsem, hlavně díky tamějšímu chatu, zakotvil. Ono aby ne - vše tam bylo takové rodinné, kamarádské, chodilo tam jen pár lidí a s nima člověk trávil opravdu dlouhé hodiny. Skoro bych s nadsázkou řekl, když se teď ohlédnu, že se Aragorn.cz (resp. jeho komunita) podílel na mé výchově víc než mí rodiče. ;P

Hodně jsem komunikoval s Edwinem a jilmem a protože jsem se všude strašně chlubil svou tehdy perfektní gramatikou (kterou už nemám, internet mi ji zničil), ozval se mi jilm, jestli bych nedělal korekturu nějakému týpkovi, co chce psát Vildovy cesty. Velmi brzo následovalo, že jsem se stal, a teď pozoooooooor, 1. Aragornským administrátorem. xD

Do té doby to tam vedl (a teď vynechávám programátory "nulté" verze, Tvůrce a svastu) akorát jilm ("majitel") a Edwin (programátor), takže jsem si připadal prostě strašně cool a byl na Aragornu fakticky furt. Díky tomu, že jsem byl jediný administrátor, připadaly na mě všechny povinnosti - články, jeskyně, správa diskusí i chatu... Samozřejmě postupně přibývali další admini a jak se celý server stával komplikovanějším, rozdělovali si admini sekce, ale já tu vždy dělal takovou tu "holku pro všechno". I ke konci svého působení na Aragu, kdy už jsem měl u své kolonky v administrátorech jen omezený počet sekcí na starost, pro mě bylo úplně normální vypomoct kdekoliv, kde to bylo potřeba.

Jak mě to změnilo? Někteří, obzvlášť admini, se teď při čtení zasmějí, ale dalo mi to nějakej ten feeling pro zodpovědnost. ;P A to ačkoliv jsem vždycky byl ten "nezodpovědný freecoolin admin, co si dělá, co se mu zachce"... protože ale mluvím spíše o zodpovědnosti, co se kontaktů s lidmi týče, tak se to vlastně ani tak nebije. Také jsem se na Aragu tak nějak vypsal (viz. Vildovy cesty) a v neposlední řadě jsem tak nabral i nějaké kontakty mimo něj, když jsem jej propagoval a vystupoval jeho jménem.

Každopádně, možná to bude znít ohraně, ale nejlepší byly začátky. Jak se totiž komunita rozrůstala a já nabíral další projekty mimo Aragorn, už jsem nestíhal s každým udržovat kontakt a ona i samotná "rodinná" atmosféra Aragornu se (možná jen z mého pohledu) nakonec vytratila. Když jsem pak zjistil, že už tu z těch, se kterými jsem se na Aragornu bavil nejvíce, skoro nikdo není, začal jsem svou činnost značně omezovat. Po konfliktu s ostatními adminy ohledně vize Aragornu (z kterého mimochodem také vzešla již padlá Lasombra.cz) jsem skončil ve funkci admina (viz. úvodník z 11. října 2009 18:10) a od přibližně poloviny letošního roku, kdy jsem položil pořádání AraLARPů, je těžší a těžší mě tu potkat. Stále tu ale občas bývám. Sečteno podtrženo jsem tu nějakých 8 let (a už si to může každý spočítat, takže: na konci tohoto roku mi bude 21), adminem jsem byl 6 let a ačkoliv tu někdy byly horší a někdy lepší časy, vždy to bylo fajn a na Aragorn asi nikdy úplně nezapomenu. ;)

Jo, taky svůj první vážnej vztah jsem našel na Aragu. ;) A fungoval stejně jako Aragorn - "někdy byly horší a někdy lepší časy, vždy to bylo fajn a asi na [ni] nikdy úplně nezapomenu. ;)"

Osm let je dlouhá doba a při jednaadvaceti letech to je dobrých čtyřicet procent života - neprobouzíš se někdy v noci s křikem po nočních můrách o hrubkách a nevychované uživatelské pakáži? Nebo si naopak připadáš jak po amputaci ruky, když už neděláš to, u čeho jsi tak dlouho vydržel? :) A zvažuješ se někdy k Aragu v této či jiné podobě jako admin vrátit, či rovnou (spolu)založit nějaký nový projekt?

K redaktorské práci obecně - říkal jsi, že ses často staral i o jeskyně a vše možné, běžný smrtelník tě zde ale nejspíš pamatuje především jako redaktora článků, a to zejména prózy. Co tedy ty a literatura? Četl sis zdejší výplody s chutí, či jen nevěřícně kroutil nad hromadami infantilností? Jaké literatuře dáváš přednost jakožto čtenář - od zaníceného "RPGisty" se dá očekávat fantasy - jakým subžánrům a autorům tedy nejvíce holduješ a jak se např. změnil tvůj vkus skrz ta dlouhá léta? - a co potom popř. krom fantasy?

Byly doby, kdy se mi zdálo, že jsem na chatu, ale to už je hodně dávno. =))

A jako po "amputaci" si rozhodně nepřipadám - ano, ze začátku to byl nezvyk, že najednou nemám 100% přístup ke všemu a že se ode mě nečeká, že to tu budu "hlídat", ale díky tomu, že se pořád něčím zaměstnávám, jsem na ten zvyk rychle zapomněl. Jediné, na co jsem si ještě nezvykl, je jiná barva hvězdy. ;)

Nový projekt? To určitě ne, alespoň ne na poli "stolních RPG online" - trh je přesycen, jak ukázala například Lasombra. A pokud bych měl připustit návrat na Aragorn, nebude to dřív jak za několik let.

Redaktorská práce zde mě bavila. Sice to občas byly strašné blafy a jak jsem již tak nějak zmínil, zničilo mi to můj pravopis, ale i tak mě to bavilo. Akorát s úsměvem vzpomínám na to, kolik "Prvních kapitol" jsem na Aragornu přečetl. =))

Samozřejmě, můj bratr, který mě seznámil s Dračím Doupětem, četl fantasy, takže ještě před DrD jsem byl fantasák - a se začátkem hraní se to akorát vystupňovalo. Postupem času jsem ale četl stále "realističtější" (řekněme "pseudostředověčtější") a temnější fantasy, k tomu se přidal vliv mého otce a jeho slabosti pro sci-fi... no a před asi rokem či dvěma jsem zjistil, že jsem fantasy absolutně přesycen, zbavil jsem se svých plakátů Pána Prstenů a snažil se zaměřit na jiné žánry: sci-fi a jeho odrůdy, steam/cyberpunk... a když už fantasy, tak třeba zasazené do moderní doby (např. Noční klub od Kulhánka, teď ho zrovna čtu), popř. jeden dlouhý cyklus od Robin Hobb (Farseer&Snědý muž), což je "pseudostředověké fantasy", které ale čtu už mnoho, mnoho let (a pořád vychází další a další díly).

Ale nečtu jenom beletrii, mezi mé nejoblíbenější knihy patří třeba Vladař od Machiavelliho či Antikrist od Nietzscheho.

Další otázka bude již lehce osobnější. Vypadá to, že jsi přemýšlivý a kreativní člověk. Studuješ momentálně nějaký obor, který by tyto dvě kvality rozvíjel, nebo jsi naopak vsadil na něco, čím pak půjde "rýžovat peníze"? :) A jak jsi se dostal ke studiu toho, co studuješ, jak se ti v tom daří a co plánuješ za profesní budoucnost?

V současné době studuji v Plzni na pedagogické fakultě, jako hlavní obor Anglický jazyk a jako vedlejší (což je paradox, protože mě zaměstnává mnohem víc) Hudbu. Je to obtížné, ale obojí mě velmi baví - ovšem co budu dělat po škole, to opravdu nevím. Nepočítám s tím, že by ze mě byl učitel - ano, chci si to zkusit, když už na to vlastně budu mít školu, ale nemám v plánu u toho zůstat, rozhodně ne na plný úvazek.

Na pedagogickou fakultu jsem šel ostatně i z toho důvodu, že jsem si chtěl nechat do budoucna co nejvíc možností otevřených - v tom mi samozřejmě pomáhá i samotná volba cizího jazyk coby jednoho z oborů.

A rýžovat peníze mám v plánu tak jako tak. ;P

O hudbě řeč ještě nebyla a jelikož ji studuješ, soudím, že k ní máš hlubší vztah. Rozvedeš nám trochu toto téma "já a hudba"?

Má matka sama uměla a umí hrát na piáno a každého ze svých synů, tedy i mě, už v 6 letech zapsala do "lidušky". Tehdy jsem to nesnášel, nechtěl jsem cvičit ani tam chodit - a když jsem končil 9. třídu a máma mi řekla, že už je to rozhodnutí na mně, okamžitě jsem s tím sekl.

Protože jsme ale doma měli křídlo, kolem kterého jsem pravidelně chodil, trvalo tak rok, než jsem si k němu začal sám sedat, abych zjistil, že mě to vlastně baví. Začal jsem sám cvičit, sám si hledat skladby a i jsem se pokoušel něco skládat - a tímhle stylem vlastně hraju doteď s tím, že teď, když hudbu studuji, mám ještě větší motivaci cvičit, hrát a skládat. Kromě klavíru se také poslední rok učím na kytaru.

Co se týče hudby, kterou poslouchám, tak na ZŠ jsem vyrůstal na Landovi, postupně jsem ale začal poznávat i další kapely a žánry. V současné době poslouchám fakticky vše - každá kapela mě většinou zaujme aspoň jednou písní, ostatně možná je to i mým "profesnějším" přístupem k hudbě. Bez ohledu na to, že si poslechnu všechno možné, mí nejoblíbenější jsou: Nine Inch Nails, Arctic Monkeys, System of a Down, Muse a Yann Tiersen. Nejnověji teď poznávám (= sjíždím diskografii) skupiny Placebo, která mě také baví. ;)

Upřímně, neumím si představit život bez hudby. Doma si neustále pouštím hudbu a když někam jdu, nevyrazím bez sluchátek v uších. Stále poznávám nové styly hudby, každou chvíli se o hudbě dozvídám něco víc, ať už z praxe nebo ze školy, a hudba je můj velký koníček i vášeň - je to úžasné umění, kterému se máloco vyrovná. Také bych rád v hudbě nějakým způsobem uspěl i z profesního hlediska - ať už bych mířil nízko (hrát za peníze v nějakém baru) či vysoko (složit soundtrack k nějakému filmu).

Máš už vyhlídnutý nějaký podnik, kde bys popřípadě jako pianista strávil zbytek života? :)

Nyní se tě zeptám na pro tebe charakteristickou ikonku - za ta léta, co tě tu znám, jsem tě s jinou neviděl - tuším sice, kdo ji maloval, ale nebudu své hypotézy přímo říkat, povykládej nám tedy, zda se k ní váže nějaká zajímavá historie a co to na ní vlastně je.

Ne, nevím ani pomalu, v jakém vlastně budu městě či aspoň v jaké zemi, natož v jakém baru. =))

Toto je ve skutečnosti už má druhá ikonka, původně jsem měl jednoho týpka na trůně od Luise Roya. Tenhle obrázek dělal Stjepan Sejic (snad jsem to napsal dobře), který, pokud vím, kreslil i něco pro komiksového "hrdinu" Darkness. Žádná zajímavá historie se ovšem k téhle ikonce neváže - ač třeba něco zajímavého vyčtete z toho, že mým avatarem je opět "chlápek na trůně", tentokrát dokonce s fešnou zrzkou. ;)

Chápu, kdo by nechtěl být mocným panovníkem s "fešnou zrzkou" po boku. :)

Nu, myslím, že tvé odpovědi byly vskutku vyčerpávající a dost možná bude čistým objemem textu touto dobou vyčerpán i čtenář. Položím tedy již jen poslední krátkou otázku a děkuji za rozhovor, který jsme symbolicky ukončili krátce po Novém roce, bude mít tudíž dvojnásobnou sílu, když ti popřeju do budoucna všechno nejlepší.

Nuže, a ta poslední otázka: s kým bys radši risknul zápas na život a na smrt - s krokodýlem nebo tygrem?

Taky díky a taky vše nej atd. atd. ;)

A poslední odpověď: Kdybych chtěl vyhrát, tak s krokodýlem, ale kdyby byla šance protivníka ukecat ke smíru, tak s tygrem. ;)