Tyky tan Junior (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

Píšu tyto řádky abych vzdal úctu jedné z postav co tu byla, žila a umřela. Jeho jméno je Tyky tan Junior.
Měl bych začít od jeho dětství. Narodil se asi před třicetipěti lety, i když vypadal na dvacet, v malé vesničce u chudého rolníka. Tenkrát mu dali jméno Tykyen Šídlo. Hloupé jméno, ale jemu to nevadilo (aspoň v té době). Už v pěti letech ukazoval silné předpoklady pro manuální práce a tak otec, i když nerad, ho poslal ke strýčkovi řezbáři (musel mít na mysli víc jeho než své blaho protože tento mladý hrdina byl jejich první dítě). U strýce, říkal mu Idalt, se naučil náš hrdina jeho řemeslu. Tykyho však lákaly dálky a tak odešel pryč (déle to bral jako nevděčnost). Po dlouhých toulkách se dostal do Ordeku, jednoho z velkých měst západní říše. Tam se protloukal jak to šlo, hlavně zlodějnou. Osud tomu chtěl a byl chycen. Kdyby nebylo Sliche, asi by dnes ležel pod kytičkami. Slich zachránil mladíka a přivedl do Rodiny (zlodějský cech). Zde se setkal s elfem Lothajsem (ten měl poslední slovo v cechu), Breyem hobitem specialistou na padělky, s Liel jeho učitelkou na akrobacii a podobné užitečnosti, Glifem pasti všeho druhu a nakonec Slichem kuše, zbraně, no prostě bojový zloděj každým coulem. Do tady toho hloučku se dostal třináctiletý klučina neumějíc skoro nic. Tato ostřílená skupina ho vzala k sobě a začala ho učit to co uměli sami. Za pár let Tyky dokázal hodně triků z jejich umění. Asi by to šel život dobře, kdyby se nestalo pár věcí. Za prvé by nesměli jít na truhlici a zkusit jí vyloupit. Možná by to zvládli, ale nakonec po překročení mnoha nástrah se našel mezi nimi zrádce: Slich. Vzal drahokam po kterém šli a utekl. Z této bryndy se dostaly všichni mimo Liel a Breye (později je v tichosti popravili). Zbyl jen Tyky, Lothajs a Glif. Ale pastičkář začal pít. K čemu je opilý zloděj? K ničemu. Proto se hrdina vsadil s Lothajsem kdo zrádce dostane první. Vyhrál mladík. Po roku hledání se setkali na místě kde byl pronásledovaným zachráněn. Na kraji přehrady. Nemohl ho zastřelit a tak sklopil zbraň, dlužil mu život. Stejně ale Slich skočil dolů ze skály. Rozmlátil si kosti dole na kamenech v řece. Zase cestování naší postavy, dlouhé a namáhavé. O měsíc později se k němu doneslo že Lothajse dostali, zabili ho. Vzedmnul se v něm vztek a zuřivost. Začal se mstít. Každý kdo mohl za smrt lidí z Rodiny zemřel, od strážníků k zvědům až po zloděje. V té době jich zemřelo na padesát. A tehdy začali další problémy. Příbuzní mrtvých to nechtěji nechat jen tak a vypsali odměnu 1000 zlatých na Tykyho hlavu.
Tím končí jedna kapitola a začíná druhá. Setkal se s Flarinem člověkem co mu dal znova chuť do života, ukázal mu cestu přes minulost a chodník do budoucnosti. Naneštěstí se vždy do všeho připlete žena. Jmenovala se Demia, elfka s krásnou tváří a samými problémy. Tato láska však nedopadla dobře a krachem. Hledal další cestu, novou a neobjevenou. Došel na cestu theurgie. Nevěděl proč zrovna theurg, ale lákalo ho to. Za dalších deset let studia se vrátil. A začal život dál. Mnoho příběhů prožil než zemřel. Nebudu říkat jak, ale mohli za to karty a mladíkův smysl pro risk. Ale vrátil se díky sférám. Nikdy nezjistil proč, co mu sféry dali za úděl. Tyto události ho přivedli na nový nápad stát se tím čím už byl, ... zlodějem, stát se tím co tolik miloval a co zahodil díky zmařené lásce. Po mnoha nástrahách a nebezpečí poznal mnoho přátel: Anachis, malou Liwien, hraničáře Faramira a jiné, kterým pomáhal. Nakonec se znova zamiloval do dívky s jménem Myth (zase elfka a zase měla pořád problémy, no jo měl pro tyto typy slabost). Vzal si ji tedy. Za nějaký čas se dostal ke královským lidem. později se stal šlechticem. Tento příběh však neskončil, naopak ještě se prodloužil. Jednoho podzimního dne dostal za úkol najít a pověřit některé lidi k něčemu co nechtěl. Nesplnil jej a tak se stal psancem. Volný život ho bavil avšak nesměl mít štěstí, dostal nemoc. Nemoc jenž nechápal a která se projevovala šokem ústícímu až ke krvelačnosti a touze zabít ženu. I na jaře na jarmarku znova ho posedl amok a tak dne 3.6, když zaútočil na Anachis přemohl stvůru v sobě, bohužel však narazil hlavou na dlážděnou cestu. Umřel, ale šťastný vědějíc že nezranil milovanou osobu a při vzpomínce na ty jenž mu pomohli.
Proto prosím nezapomeňme na muže jenž miloval všechny kolem sebe a pomáhal kde se dalo. Muže jenž neukazoval zbraň a používal ji jen když bylo potřeba. Poohlídněte se někdy za touto usměvavou postavou, která tak ráda filozofovala i když pořád nosila černou barvu. Snad někdy poznáte, že to co představoval je přání věčného dobra na světě či ve vašem životě.

Bůh s Tebou Tyky tan Juniore