Vzpomínky na vášnivou lásku (1 strana zpět) | Články - Aragorn.cz

Eu­ge­nio 28. ledna 2008 20:53

Právě že na­o­pak... Uve­de­né dou­ver­ší zkri­ti­zu­ji rov­něž - ovšem, ty k němu mnoh­dy nemáš da­le­ko...

Má to smysl
za­tě­žo­vat si tímhle mysl?
- What is a life de­vo­id of stri­fe?

Am­thauer 28. ledna 2008 18:19
V tom po­sled­ním s tebou sou­hla­sím, ale stále to má mno­hem větší umě­lec­kou hod­no­tu než bás­nič­ky typu...
...
Na ob­lo­ze je mrak
Je bílí a je jako drak
...

Ty se tu asi chytí více jak tak kou­kám... Po­u­če­ní pro příš­tě. Ne­snaž se dělat věci lep­ší­mi. Lidé tě za to jenom se­řvou
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Eu­ge­nio 28. ledna 2008 17:08

Mys­lel jsi zřej­mě ča­so­měr­ný dak­tyl v he­xa­me­t­ru, tedy šes­tis­to­pém ver­šo­vá­ní. Takže bych měl podle tebe najít dlou­hou, dvě krát­ké a dvě dlou­hé sla­bí­ky v del­ších ver­ších - jenže to tam buď není, nebo je a vůbec to do­ku­py ne­fun­gu­je. Krom toho, i po­mi­ne­me-li vtěs­ná­vá­ní do forem, je vidět, že i když to je oči­vid­ně ča­so­mí­ra, tak délka je vět­ši­nou úplně špat­ná - k čemuž člo­věk ne­mu­sí ani znát nor­mo­va­né stří­dá­ní sylab, aby viděl "že cosi ne­hra­je". Krom toho, ne­ple­tu-li se, měl by ses opa­ko­va­ně do­stá­vat do roz­me­zí dva­nác­ti až pat­nác­ti sla­bik v pra­vi­del­ných re­la­cích - ne­sta­lo se. A už jen sa­mot­ná volba slov.

Že to umíš za­řa­dit je fajn, zda-li je správ­ně je věc druhá a stej­ně tak, jako bych od­sou­dil třeba da­dais­mus... A zpět k za­řa­ze­ní, po­mi­ne­me-li an­tic­ká a ger­mán­ská díla, je fakt, že ča­so­mí­ra (Pa­lac­ký, Ma­char...) je pro náš jazyk ne­při­ro­ze­ná - ko­nec­kon­ců, je to zde vidět a i Ovi­dia dnes čteme spíše jako prózu. Tak asi tolik.
- What is a life de­vo­id of stri­fe?

kucik 28. ledna 2008 10:39
he­xa­me­t­ric­ký dak­tyl v kom­bi­na­ci s tro­che­em (tro­cheo). Po­u­ží­va­né hlav­ně čes­ký­mi a ně­mec­ký­mi re­a­lis­tic­ký­mi bás­ní­ky. Po­u­čil sem to tu pro­to­že je to re­a­lis­mus.
Občas to také zbíhá k ga­ze­lu
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Eu­ge­nio 28. ledna 2008 08:48
Ty ig­no­ran­te... Víš vůbec co sem po­u­žil na vy­tvo­ře­ní to­hod­le? Asi ne..

Na­hod­ny ge­ne­ra­tor slov? Ne vazne, vy­svet­li to nam, ne­zna­lym rymu.
Bás­ní­ci krve / bás­ní­ci ší­len­ství / bás­ní­ci vý­smě­chu / bás­ní­ci beze slov.

Eh...​no...
Ja nevim... uz sem ale mys­le­la, ze au­to­ra za­skr­tim, jak to bylo hroz­ne dlou­hy a ten ryt­mus fakt hodne uti­ka­ji­ci... :D
dam 2* a to sem hodna...
"Pe­ní­ze jsou se­ke­ra, která ro­ze­tne i dobrá přá­tel­ství." Ma­laj­ské pří­slo­ví

Eu­ge­nio 28. ledna 2008 08:48

No, pouč mě :)
- What is a life de­vo­id of stri­fe?

Am­thauer 27. ledna 2008 23:03
Ty ig­no­ran­te... Víš vůbec co sem po­u­žil na vy­tvo­ře­ní to­hod­le? Asi ne..
Život by se dal cha­rak­te­ri­zo­vat jed­ním slo­vem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sra­ček, po které plu­je­me kánoí. Někdy ztra­tí­me pádla, někdy i kanoi.

Né! Pro­bo­ha! Uva­žo­val jsem, jest­li vydat či ne, ale na­ko­nec jsem chtěl být hodný, takže to sítem s od­ře­ný­ma ušima pro­šlo... "Došlo my" - nad tím jen mávu rukou, ale ten ryt­mus, ty verše! Vždyť tohle není po­ezie, jen ja­kési ná­si­lím se­smo­le­né rýmy, které se však ne­da­jí číst... Uf, no, ně­ko­mu se to snad líbit bude a krom toho, Po­ve­de­né krá­lov­ství bylo ještě horší, takže radši kon­čím kri­ti­ku...

Dávám *, pro­to­že půl hvězdy zde dát nelze.
- What is a life de­vo­id of stri­fe?