A-Larp Volná diskuze (20 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Nailin 14. července 2011 10:42
časová dotace na některé úkoly byla i kratší :D
Pokud uděláš věci správně, lidé si nebudou vůbec jestli jsi vůbec něco udělal.

Nailin 14. července 2011 10:42
Mají kliku, že jsem je neléčil já... xD

Přijít o neprávem nabyté schopnosti a ještě pro očistu duše zabít nějakého démona, nebo místo démona to tvé hledání... tak jako tak, ty schopnosti bych jim nenechal.
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Valeria 12. července 2011 13:17
V temnotách lidské duše se holt moudrost hledá dost špatně... úkol splnil účel malého pokání, byť já za něj dostala trochu sodu, neboť vás nemístně zdržel. Jakoby se zrušení takové smlouvy, jako je odprodání vlastní duše, mělo odbýt za 5 minut - českým soudům by to trvalo nejméně tři roky, pokud by se jim to vůbec povedlo :P :D
Zapomenout co bude příště / a neváhat a znovu jít / ve stínu léta přes strniště / a bosé srdce nezradit

Valeria 12. července 2011 13:17
to mi bylo líto až do konce hry... :D
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Bejda dal něco jako hromadné odhození, tak jak jsem couval, tak jsem zakopl. O Conana.
15 let. To už si mohu říkat Aragornská vykopávka...

Zapominas na mec hradniho pana a na to ze kapitan gardy měl pristup do hradni zbrojnice kde se 'skladovaly odmeny' urcene pro dobrodruhy za plneni ukolu :D
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

No, co mě tak nějak pak napadlo bylo u závěrečné bitky, že jsem prostě pak padli, ačkoliv překované zbraně byly jen tři meče dobrodruhů :D
http://www.youtube.com/watch?v=HUjWH1wmL-M&feature=related-----------------------------http://www.youtube.com/watch?v=iTv9UWSpxQY&feature=related

Uvedu věci na pravou míru. Většina dobrodruhů byla označena znamením démona, kromě mně, jelikož jsem zbaběle prchla (muhehehe). Nicméně taková ta nicotná část mého vědomí mne nutila jim alespoň trochu pomoci. Samo znamení nebylo moc vidět, ovšem tu znenadání vojáci začli lidi označené tím podivným černým sluníčkem hledat pod výhružkou smrti jejich nositelům. Jedné milá léčitelka (Nailin) však prokletým dala naději. "Musíte se vzdát toho proč jste byli označeni." postupně se nás ptala proč jsme byli označeni a nakonec nám dala možnost zbavit se prokletí. "Musíte jít dolů, tam najdete hromadu kamení a v té hromadě kamení je skryta indicie. Nejděte ji, postupujte podle jejích příkazů a pak se ke mně vraťte." vydali jsme se tedy hledat, tři bojovníci a jedna neoznačená kouzelnice Nerrisa (Sirriel, druhé kouzelnici znamení smazali). Prohrabovali jsme se kamením, skrývali se, když náhodou někdo prošel kolem, ale zaboha jsme nic nemohli najít. Náhle Seran zvolal "Mám to!" a mi všichni s nadějí v očích na něj pohlédli. Nastala krátká trapná chvíle ticha, během níž naše nadšení opadlo. "Ty seš debil..." prohlásil Pajt nevzrušeně, načež jsme se všichni začli smát a přehrabovat se dál. A víte co? Nenašli jsme to! Snad po půl hodině usilovného přeskládávání těžkých kamenů a hledání nějakého papíru popsaného indicií přišla léčitelka podívat se co nám tak dlouho trvá. Sebrala vrchní kámen, otočila ho, a na něm zespodu bylo černou lihovkou cosi moudrého napsáno. Myslím, že i kdybychom tam hrabošili dodnes, nenašli bychom to... Nicméně jsme se vydali do jeskyně s účinným světelným kouzlem, které mi bylo propůjčeno - baterkou a hledali a hledali podobně blbě viditelný nápis. Nakonec jsme ho našli a vrátili se k léčitelce, které jsme ho sborem přednesli. Zvítězili jsme, dostali jsme nějaké šperky, které měli naši duši poutat k tělu, aby opět nemohla propadnout podobným svodům. Značky zmizeli a hurá nikdo nás nepopravil... :D
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

V jednu chvíli se dobrodruzi zasekli. Potažmo říci že ne naposled. Po radě léčitelky jak se zbavit prokletí hledala skupinka indicii v hromadě kamení. Po čtvrt hodině práce připomínající horníky a přebraných několika desítek kilogramů kamení náhle, s pravicí zvednutou k nebi, vykřikl Seran: "Mám to!" Všechny pohledy dobrodruhů se toužebně upírali na něj a jeho úsměvem rozjařený obličej. Po chvíli se koukli na vrchol jeho pravice, kde se ve světle proplétajícím se mezi stromy skvělo zářivě červené použité brčko. Jejich zraky ho rázem probodávali, i když se stále usmíval. Pak dodali:"Ty seš debil."

ps.: Toto odlehčení atmosféry docela pomohlo a hned se zase hledalo lépe.
Milovat znamená žít.

Ano, dobrodruzi utrpěli vítězství. Však se nám taky málem nepovedlo prohrát... :o)
http://napady.aragorn.cz

Tak přidám několik sebou zapamatovaných scének...

Dvě kouzelnice, po prvních neblahých zkušenostech s lapky, vydávají se do lesa v doprovodu Vincka. Na krku naráz asi šest questů jejichž zadání se jaksi promíchala, nicméně na cestě k jejich splnění rázně postává skupina lapků. Takticky se dívky přimknuly k bojovníku a hned jak se naskytla první příležitost rozhodly se 'nechat to na něm' a zatím všechny questy splnit. Výsledek? Vincek polomrtvý se upsal Annoxovi za vyléčení, a mi dvě jsme snad hodinu hledali po lese plyšovou srnku, abychom se na konci dne dozvěděli, že jí Harakan sebral už na začátku hry...

Scéna dvě: Démoni ovládají les, kam jsou dobrodruzi sebevražedně vysíláni. Do hradu přiběhl kovář téměř mrtvý a po rychlém léčení nám vysypal zprávu, že na město zaútočili démoni. Skupinka dobrodruhů se rozhodla zjistit, jak na tom město je, když náhodou šla kolem za nějakým úkolem. Harakan a venca postávali kolem kovárny. Většina dobrodruhů se držela dál, samozřejmě jen já jsem popošla blíž, když Hary zažbrblal "Potřebuju vyléčit!" s rukou nataženou k seslání dotykového léčivého kouzla. Jak to pokračovalo? Inu oba, nyní už démoni, se na nás vrhli a já stačila zbaběle utéct za kovárnu a pak málem shodit několik stanů při pokusu o útěk. Ale co má člověk dělat se 3mi životy a holí, která dává za 1?! :D

Scéna tři: Dobrodruzi mají za úkol zabít hlavního démona. Ano, má to háček - nevědí jak. Nerrisa (já), Vincek (Ask) a Seran (Taury) se vydali do lesa najít ježibabu. Našli ji a ukecali, že když jí zbaví trolla, poradí jim jak na démony. Všichni hrdinové, na konci druhého dne již řádně vyzbrojeni magickými artefakty a pomůckami, se vydali na trolla. Vorel tam tak vlídně postával a cosi nesmyslného hulákal zpět na Askovi laskavé prosby, aby odešel. "Víš, ale když neodejdeš, budeme tě muset zabít... A to by ani jeden z nás nechtěl, že?" Reakce na těchto pár nevinných vět byla okamžitá - dlouhý řev a pak troll přiskočil k okraji cesty. Ozval se zvuk, jako když by Vorel vyrval strom i s kořeny, a ne že by nás to v tu chvíli překvapilo, a vytrhnul ohromný kyj (k našemu štěstí měkčený). Nakonec jsme se dohodli, protože trollovi se moc líbil Askův nový náhrdelník z kostí a pařátků, který mu přidával jeden život. "Tady máš Ještěžiju..." podala jsem Askovi otěže jeho koně a vyrazili jsme (Ještěžiju je jeho jméno ;D ). Výměna tedy proběhla hladce, jen jsme museli trochu babizně (Burimu) vysvětlovat, že jí prostě trollí hlavu dát nemůžeme, ale bude mít od jeho věčného dupání pokoj. "Jsou dva generálové Gorzarovi, jejichž krev jej může zabít. Succubu musíte zabít kouzelným šípem a druhého zaklínadlem." "Díky... A teď do hradu, už od toho chci mít pokoj..." "A vy ten šíp nechcete?!" optala se baba. "Ehm, a ty ho máš?" "Mám, ale zadarmo nedám!" "A co za něj chceš?" "Třeba tvoji brož rytíři!" "Ses zbláznila? Díky ní umím střílet z luku!" odsekl pobouřeně Ask. "Dám ti tuhle náušnici... Vytváří kolem nositele magickou bariéru..." navrhla Nerrisa. "Dobře, ale aby byl ten šíp magický, musím jej očarovat a na to potřebuju krev." zírá usilovně na Vicnkova milovaného koně "Na to zapomeň, mám ho teprve půl hodiny! Ne, ani náhodou!" "Musí ta oběť zemřít, nebo stačí jen prolít krev?" optala se kouzelnice. "Musí zemřít..." "Tak jdem najít nějaký zvíře..." Skupinka se vydala na lov a ulovila démonické kačátko. Vzpíralo se a bránilo vskutku mnoho, dokud ho Seran nepraštil hruškou meče po hlavě, načež za jednu nožičku jej nesl Vincek přes rameno. Nebohé stvoření pak babizna zakuchla a jeho krví polila hrot šípu. "Tohle je střela, která zahubí sukubu!" "Fajn, a že sem tak smělej, to zaříkadlo náhodou nemáš?" "Ne..." "Bál jsem se, že to řekne." povzdechl si Vincek a skupina se vydala do hradu. Po vydatném posilnění jsme se vydali na lov sukuby podpořeni ještě Pajtem. Což o to, démony jsme našli, ale nebýt toho, že se podívali někam vzhůru do kopce, byli bychom sukubu minuli. Bojovníci rubali démony hlava nehlava, ale jen se vynořila sukuba, schovalo se celé naše procesí za Serana, který jako jediný měl proti kouzlům včetně omámení imunitu. Démoni okolo padali mrtví a zase povstávali z neznámého důvodu a sukuba několikrát zakouzlila na Serana s nulovým účinkem. Pak nás všechny málem trefil šíp, který hned na poprvé, což nás všechny překvapilo, ranil sukubu. Sukuba (Adien) padla k zemi a s ní i všichni okolní démoni. "Fajn. Teď krev a to zaklínadlo, který nám máš říct." dolovali z ní dobrodruzi potřebnou informaci "Ježiš tak počkejte... Já ho zapomněla..." S jistým druhem sarkasmu se dobrodruzi sborem rozesmáli. "Ne já ho fakt zapomněla!" Načež se všichni démoni a já začali dohadovat jak to zaklínadlo vlastně bylo, protože jsme náhodou byli nedaleko, když ho Bejda Adien říkal. Nějak plus mínus jsme to dali dohromady a vydali se na druhého generála. Už po prvním trapném pokusu všichni válečníci byli buď mrtví, nebo téměř mrtví a moje magy na nule po usilovném snažení dostat je alespoň na 2 životy z původních 7-8. Při druhém útoku jsem tedy se svými 4 životy šla v první linii bez magů a s holí, co dává za 2 životy (všimněte si té drastické změny oproti druhé scéně) a za mnou tři bojovníci kteří dávali třeba i za 4. S démony jsme se shodli, že budeme mít zase všichni plné životy a manu, protože bez nás by celý hrad umřel, a vrhli se do boje. Zabili jsme všechny démony okolo a generála zaklínali asi pětkrát tak, že na něj všichni bojovníci naskákali a já mu položila ruku na čelo a pronesla zaříkadlo. Účinek 0. Nakonec si někdo vzpoměl, že musí ležet na zemi a tak asi na desátý pokus se nám ho povedlo zabít a vzít si flakónek s krví. Pak zpět do hradu, nechat překovat zbraně no a už na nás útočí horda démonů... Hurá... Ulítaní dobrodruzi vstávají a vrhají se do neslavného boje proti hordě vražedných maniaků. Ani nevíme jak, ale prý jsme vyhráli... Hurááá! :D

P.S. Omluvte případné hrubky a nespisovné výrazy... Děkuju :-*
P.S.S. Já si zase na něco vzpomenu a přidám ;)
Štěstí se plíží ztichlým světem, jenva co noha nohu mine, jednou je vítáme a jindy smetem, a ono pokaždé je jiné. Lady Valeria Aragornská

To když jsme se v pátek k večeru připravovali jako ti démoni, tak jsem měl ty umělé zuby a kolem šel jeden z hradních pánu a strašně mi (Prej) koukal na zuby. Ty zuby mi vypadli a ten hradní pán na mě" Ježiši, pardon, já nevěděl že je to Protéze".
15 let. To už si mohu říkat Aragornská vykopávka...

Eugenio 29. června 2011 10:57

K této hlášce se skrytě hlásím.
Milovat znamená žít.

AskadrinSidlong 29. června 2011 14:43
asku, to byl skrytej trest za to že mi pozdějc zabiješ druhou postavu... :-D
(to jsem to měla promyšlený, co?)
Otevřete okno upírovi......

Abych to uvedl na pravou míru...

Nebohý Vincek kráčel v ustrety svému osudu. K vlastní nelibosti vybrán pro ten veliký souboj. Nikdo mu ani v nejměnším nehodlal říct co se stane když prohraje.

Ask: "A co když prohraju?"
Annox: "To je tvůj hrdina?"
Bejda: "Ano!"
Ask: "A co když prohraju?!"
Annox: "Mwahahahahaha! Goleme!"
Země se začala otřásat.
Ask: "A co když prohraju?!?!"
Z poza věže se vynořil obr ve zbroji třímající štít a jedenapůlruční meč v jedné ruce.
Annox: "Tohle je můj hrdina!"
Ask: "...mííps..."
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Saltzhornia 29. června 2011 11:25
Ačkoliv démoni měli vyhrát, nechtělo se jim útočit, celkem divné
Život by se dal charakterizovat jedním slovem - hustý. Je totiž hustý jako řeka sraček, po které plujeme kánoí. Někdy ztratíme pádla, někdy i kanoi.

A to nemluvíme o tom, že když se Conan objevil v bráně, s jistou démonkou to málem švihlo a udatně nahnala dopředu posedlé :)
I pád na hubu je pohybem vpřed...

A ... není to fuk? Prostě Conan proti Glumovi
Člověk je bohatý pouze svými přáteli.

Bejdouzus 29. června 2011 11:08
damn...
Byl jsem na AraLARPu I, II, ... IX, AraPaintBallu I a II, , Castle LARPu II, III, PragoConu 2007, 2008, 2009, CONVENTIcONu 2009, účastnil se akce AraSponzoring Zoo, těším se na NAL :). Jo - Žiju Aragornem, no a?

A obří chlap měl obří štít a malý meč...
Pokud uděláš věci správně, lidé si nebudou vůbec jestli jsi vůbec něco udělal.