Boj o lepší zítřek (1 strana zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Já ji mám furt v záložkách. :P
Přátelé - i tisíc je málo. Nepřátelé - už jeden je víc než dost.

Hm objevila jsem diskuzi, kterou nikdo opětně dlouho nepoužívá. Je tu ještě někdo, kdo to má v záložkách a hodlá něco dělat/hrát? ;)

Tyky 31. května 2009 21:25
Ležím dále v měkkém polštáři zelené a mokré trávy. Propadám se kamsi do hlubin spánku na pokraji podvědomí.. Lehce cuknutí víčky prozrazuje, že osoba v trávě není mrtvá. Kobylka tiše stojí a váhavě pofrkuje, jako by váhala co dělat. Nakonec přeci jen zůstane stát u své paní, do které občas lehce drcne čumákem..

Esti koukal na to vše. Věděl co udělala dryáda. Bylo mu docela dobře a klidně. Bílé vlasy mu spadaly na záda a vypadal tak sebejistě. Jakby ne. Zničil vše co mu stálo v cestě. Jiné území padala po sobě. Uchichtl se.
"Takže jsi se vrátila a vzala mi mého syna. No nevadí ukážu ti jednou co je pravda a mojí moc. Mojí velkou moc nad životem"
Kdyby neexistovalo zlo neznali bychom dobro. Kdyby neexistovala smrt, nepochopily by jsme život. Kdyby neexistovala nenávist nenašli bychom to nejdůležitější....lásku

Stojí na kraji lesa. Rozloučí se se Seveřenem, kterému nechala v náručí malého chlapce.. Teď už jen ona ví jak chlapce najít a jak.. Její chlapeček je pryč stejně jako muž, kterého miluje. Povzdechne si a nasedne na svou kobylku, která čekala pod stromy. Jeden ladný skok a lehké pobídnutí po bocích a kobylka vyrazí tryskem do lesa. Rozpřáhnu ruce a začne z nich lehce pršet voda, která sice pomalu, ale jistě hasí oheň lesa, který vzplál.. Z rukou se krom vody line i energie, která dává životu sílu a tvoří z lesa magický háj, kde není možné bojovat a zabíjet.. Čím menší je ale oheň a čím více vzkvétá les v překrásný háj, tím unavenější je dryáda sedící na své kobylce.. Poslední plamínek a padne z kobylky na zem vyčerpání. Měkký a lehce mokrý mech přijmul dryádino tělo jako lože a nechal jí odpočívat.. Kobylka váhavě drkla hlavou do své paní a když zjistila, že jen omdlela vyčerpáním, šla kousek stranou se popásat..

//promazán spam

//Pokračovat klidně budeme..

Dále co se týče larpu - byl přesunut na první víkend v září - za přesun se omlouváme, ale zřejmě každý normální člověk je schopný pohlédnout ven a uvážit, že běhat v uragánu, deštivé smršti, či bouřce je kravina..

Krišpín 31. května 2009 18:14
//jednoduše se snažíme vymyslet jak bude příběh pokračovat....
Kdyby neexistovalo zlo neznali bychom dobro. Kdyby neexistovala smrt, nepochopily by jsme život. Kdyby neexistovala nenávist nenašli bychom to nejdůležitější....lásku

Můžu se zeptat o čem je řeč?
Do hospody s umytýma nohama...

Nibelus 11. února 2009 16:47
Pevně přehodím tašku a vydám se svižným krokem, spíše během zpátky k hořícímu lesu..

Elohir 4. února 2009 20:03
Seveřan se dryádě mírně ukloní. ,,Tvé přání, je mi rozkazem, má paní."
Přátelé - i tisíc je málo. Nepřátelé - už jeden je víc než dost.

Následuje tichý povzdech. Když mi nejde koule rozbít, uklidím ji zpátky. "Nejde to rozbít.." utrousí pochmurně a ušklíbnu se. "Nevím co s tím.." povzdechnu si a seberu nějaký kámen ze země, který strčím také do brašničky.. "Pojďme dořešit les, pak už něco vymyslíme.." dodám tiše a pohlédnu na dva společníky..

Vlčí úsměv...jinak se tomu úšklebku s tesáky říkat nedá. Ostrý aristokratický rys tváře do dává černooděnci typicky upírský zjev. Už jen chvíli a úkoly budou splněny. Zabít pseudoupírku a v klidu odejít i s kuličkou plnou driádí moci. Bez účelní a bez cení mohou nyní zemřít...Meč se rychle a tiše osvobodil z pochvy na zádech. Bůh ví jak se to podařilo bez složitých pohybu vzhledem k délce čepele.
Ten kdo dokáže žít život, s vědomím vlastní průměrností a faktem že není zvláštní, je Hrdina... (I'll Chuck you!)

Nibelus 4. února 2009 10:51
Tiše přikývnu a povzdechnu si. Naštvaně vezmu kouli a praštím s ní vší silou o skálu.. Očividně jí hodlám rozbít za každou cenu, ale zatím se to moc nedaří..

Elohir 3. února 2009 20:26
,,Pro vás je tu naděje stále, mne již dávno opustila." řekne Seveřan a pohladí dryádu po tváři. ,,Nyní je třeba abyste opět získala svou moc."
Přátelé - i tisíc je málo. Nepřátelé - už jeden je víc než dost.

Lopicia 3. února 2009 20:35
"Počkej co to udělá.." dodám tiše a povzdechnu si..

Elohir 3. února 2009 20:34
"A není ta koule ze skla? Jestlijo, mohla bych se pokusit ji roztavit.." odvětím a vezmu do ruky meč.
Nejsme sami... Nikdy jsme nebyli sami...

Lopicia 3. února 2009 20:30
"Ne.. Protože netuším co se pak stane.." nakonec lehce zaváhám a vytáhnu dýku.. Chvilku mlčky koukám na onu věc a dýku v mých rukou. Přemýšlím co s tím a nakonec se pokusím dýkou rozbít onu kouli..

Elohir 2. února 2009 20:15
"A zkoušela jste se to rozbít mečem nebo jinou zbraní?" zeptám se dryády jako první otázku a čekám na její odpověď.
Nejsme sami... Nikdy jsme nebyli sami...

Nibelus 3. února 2009 17:19
"Neříkal jsi sám, že vždy zůstává naděje?" špitnu tiše a upřu své smutné a uslzené oči.. "Měli bychom jít něco udělat, třeba ještě něco zachráníme.." dodám jemně