Budeš smutný, když budeš sám (1 strana zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Možná to není jen o jed­nom je­din­ci.Třeba lidé v jeho blíz­kos­ti ho ne­chá­pou nebo jsou jiní než on a tak se mezi nimi cítí špat­ně a je radši sám.Mě taky hodně lidí ne­chá­pe a s hodně lidmi ne­vy­chá­zím ale ono stačí najít pár ta­ko­vých se kte­rý­ma si ro­zu­mí­te.

Budeš smut­ný, když budeš sám...

... no to, že člo­věk už jenom z prin­ci­pu je so­ci­ál­ní tvor bylo ře­če­no žejo :o) Vezmu to dro­bet jinak.

Jedna stará in­di­án­ská po­věst mluví o člo­vě­ku, který žil v har­mo­nii se zví­řa­ty a nic mu ne­chy­bě­lo. Jed­no­ho dne mu to ale ne­da­lo a při­šel za med­vě­dem, že chce znát ta­jem­ství jeho síly... med­věd mu ho uká­zal. Dal­ší­ho dne při­šel za liš­kou a chtěl znát ta­jem­ství její vy­chyt­ra­los­ti... a liška mu jí uká­za­la. Na­ko­nec jed­no­ho dne při­šel za sovou, že by chtěl znát ta­jem­ství její moud­ros­ti a znát všech­ny ja­zy­ky. A sova jeho jim na­u­či­la. Ně­ko­lik dní nato člo­věk zví­řa­ta opus­til. A po­u­če­ní? Každý člo­věk má uvnitř sebe čer­nou díru. Něco, co nikdy ne­mů­že­me a ne­do­ká­že­me na­sy­tit, něco co nás bude do­smr­ti drá­sat. Mů­že­me se po­kou­šet tuhle díru sytit, jak jenom mů­že­me chtít, ale nikdy to ne­po­mů­že na­po­řád, vždy je člo­věk spo­ko­je­ný jenom do­čas­ně.

A proč tohle všech­no říkám? Možná že je ti lépe bez lidí, pro­to­že ne že by jsi je ne­mě­la ráda nebo ne­chtě­la být sama. Ale obraz spo­leč­nos­ti v tvých očích je tak zka­že­ný, že se ně­ko­mu bojíš svě­řit nebo otevřít, tak abys sama ne­by­la.

Člo­věk do­ká­že být sám ve velké spo­leč­nos­ti lidí, stej­ně jako umí být s někým, když zrov­na ztros­ko­tal na ne­o­sidle­ném os­t­ro­vě.

Ně­ko­mu možná sa­mo­ta vy­ho­vu­je, ně­ko­mu ne, ta­ko­ví jsou lidé. Otáz­kou je, proč sami být chtě­jí nebo ne­chtě­jí. Pro­to­že ano, jak se řeklo, člo­věk sám o sobě je so­ci­ál­ní tvor a po­čá­tek jed­n­a­dva­cá­té­ho sto­le­tí je jas­nou ukáz­kou toho, že na­stá­vá věk, kdy není pri­már­ní věda, tech­ni­ka nebo pří­ro­da, ale so­ci­ál­ní hod­no­ty asi da­le­ko, ale da­le­ko více než kdy před­tím.
Id agas, ut sis felix, non ut vi­dea­ris.

Snory No­so­hrys 22. břez­na 2011 20:08
Ano, je to nor­mál­ní. Ne, nejsou to kra­vi­ny. Prav­da je ta­ko­vá, že to není jen tvůj pocit (možná dnes tro­chu sil­něj­ší, než bude poz­dě­ji), pro­to­že celý život budeš po­tká­vat zlé a vy­po­čí­ta­vé lidi. Lidi pros­tě ta­ko­vý jsou. Bo­hu­žel.
Dů­le­ži­té je to chceš v ži­vo­tě ty sama a když za tím pů­jdeš, bude se tvůj život od­ví­jet tím způ­so­bem, který zvo­líš. Při­táh­neš do svého ži­vo­ta lidi, které tam chceš a na­o­pak, ty , jež ti ne­mo­hou nic na­bíd­nout budou z něho od­chá­zet :)
Pane jo - to je zase fi­lo­zo­fie :D
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému pří­bě­hu. (Neil Gai­man)

Ron­kar 22. břez­na 2011 15:25
Jak říkáš, vět­ši­na lidí to tak má, takže ne­zna­me­ná, že každý. Ale při­zná­vám, že ne­znám moc ta­ko­vých lidí. Ale v tom to je, každý je jiný a má jiné po­tře­by. Někdo chce být sám a přes­to s lidmi je pořád, pro­to­že s nimi nebýt pros­tě nejde. Pře­mýš­le­la jsem spíš o těch li­dech, co jsou starý a ne­ma­jí ro­di­nu a pros­tě ni­ko­ho ... jak jim asi je. Můžou kolem sebe mít de­sít­ky lidí, ale ne­bu­de tam nikdo, kdo jim po­mů­že, kdo je má rád a takhle.
Jenže mě lidi hlav­ně děsej a v tom je ten pro­blém. Jsou hroz­ně vy­po­čí­ta­vý, fa­leš­ný a zlý ... tohle mě na nich nej­víc štve. Mám spous­tu přá­tel, ale přes­to ne­znám ta­ko­vé to přá­tel­ství s dů­vě­rou, takže i já kolem sebe mám mi­li­o­ny lidí a přes­to se to­li­krát cítím sama i když je to pro mě vy­ho­vu­jí­cí.
A jasně že vím, že i já lezu lidem na nervy. Vždyc­ky to tak bylo a bude. Každý kaž­dé­mu ne­mů­že být pořád sym­pa­tic­ký a natož zrov­na já :)) Ale po­chop, jsem v pu­ber­tě a tak o těhle kra­vin­kách pře­mýš­lím a mám zma­te­né ná­zo­ry. To je snad nor­mál­ní a před­po­klá­dá se, že z toho i vy­ros­tu :)

Re­a­gu­ji na Ná­stěn­ku:
Z ně­ja­ké­ho dů­vo­du tu nejsme sami. Žijí kolem nás další lidé a je so­bec­ké žít sám pro sebe. Ne­hle­dě na to, že jako tvor spo­le­čen­ský po­tře­bu­je­me mít u sebe blíz­ko ně­ko­ho dal­ší­ho a pokud tomu tak není, vnitř­ně chřad­ne­me a stává me se smut­ný­mi, na­zlo­be­ný­mi nebo za­hořk­lý­mi - ale­spoň vět­ši­na lidí to tak má.
A každý ti čas od času leze na nervy. Po­lo­ži­la sis ale otáz­ku: Lezu dru­hým na nervy já?

A jest­li jsem to ne­po­cho­pil, ing­no­ruj­te to :)
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému pří­bě­hu. (Neil Gai­man)

Ron­kar 15. pro­sin­ce 2010 23:02
Tak bych si těch pár slov pře­čet­la.
Od­pusť jim, neboť ne­vě­dí, co činí.

Tak je řekni, když je máš na srdci. Pokud ne­chceš ně­ko­ho přímo ura­zit, tak nevím, proč by ně­ko­mu měl vadit tvůj ne­sho­du­jí­cí se názor ...

No mě na mysl při­chá­zí pár slov a nevím jest­li je vy­slo­vit, mohl bych tady ně­ko­ho ura­zit :D
Věř snům. Věř svému srdci a věř svému pří­bě­hu. (Neil Gai­man)

http://​en.​wikipedia.​org/​wiki/​Hedgehog%27s_​dilemma
- What is a life de­vo­id of stri­fe?

Buri the Great 16. října 2010 16:44

:o)

Snory No­so­hrys 16. října 2010 10:00
^^
http://​napady.​aragorn.​cz

Buri the Great 16. října 2010 09:19

To je prav­da :)

Snory No­so­hrys 16. října 2010 08:02
Kdo ne?
http://​napady.​aragorn.​cz

Buri the Great 15. října 2010 22:51

:) Nebo jsme divný oba. Já mám totiž ur­či­tě psy­chyc­kou po­ru­chu, ale to mys­lím vážně ...

Snory No­so­hrys 15. října 2010 22:29
To spíš já, o mě je to ve­řej­ně známo :o)
http://​napady.​aragorn.​cz

Tak jsem asi vážně jiná :)

Nevím, ani mi to nijak ne­při­jde :)
http://​napady.​aragorn.​cz