 |
Tak vážení dámy a pánové, máme tu žhavou novinku! tou je nový seriál Deník zoufalé čarodějky. Věřím že se pobavíte stejně jako já.
Neera & l.i.c.h. Productions uvádí:
Deník zoufalé čarodějky
Hrají: Tammora Mitchellová
"Den blbec"
Ten den nezačal dobře a pokračoval ještě hůř...
Probudil mě Pruin špatný sen, se kterým si už dlouho dělá starosti. Nejspíš je to nějaké varování před blížícím se zlem, ale ani Prue samotná, ani nikdo z nás ještě nezvládl přijít na to jakým a co přesně se má stát. Proč se jí zjevuje ve snech démon, který by měl být už roky mrtvý? A proč je to démon, který měl svého času pletky s její matkou?
A aby toho nebylo málo - Henry přijel do města a chystá se bydlet u nás.
...
Nevím ani proč, měla jsem úplně jiný program, ale nechala jsem se Kat ukecat a dopoledne jsem s ostatníma zamířila do školy. Něco mě táhlo do knihovny a náhodou jsem narazila na knihu o Elementálech. Už tehdy jsem měla vědět, že z toho bude průšvih.
Doma zaútočili na Melindu démoni. V první chvíli mě to dost vyděsilo, nemluvě o tom, že jsme s Chrisem vpadli přímo doprostřed souboje. Podařilo se nám ho zničit pomocí zaklínadla, ale bylo na tom něco divného. Schopnosti toho démona vypadaly posílené, jiné. Kdybych předtím nečetla tu knihu o elementálech, asi by mě to nenapadlo, ale takhle byla ta spojitost nasnadě. Jenom opravdu netuším, jak se k těm schopnostem dostali...
Ale abych byla upřímná, našlo by se i pár dobrých zpráv. Melinda dostala práci, o kterou se ucházela a vypadala, že je z toho na vrcholu blaha. Patrisha se začala oficiálně školit na Amora. Chtěla jsem to s ní probrat, ale zapomněla jsem, že už jsem zase jednou měla být úplně jinde.
...
Letěla jsem do práce pomalu nadzvukovou rychlostí a hned před dveřma jsem srazila Biancu. Je to skvělá holka, jako jediná má tolik slušnosti, aby si hlídala myšlenky a vypadala, že má nějaký problém, takže zpoždění šlo stranou. Naštěstí souhlasila, že si půjde sednout ke mě do kavárny.
Měla nějaké tajnosti, ale odmítala o nich mluvit jen tak na ulici, což docela chápu. Jenom pořád zdůrazňovala, že se to nesmí dozvědět Chris.
...
Aspoň, že šéfka měla dneska dobrou náladu a kavárna nebyla moc narvaná. Měla jsem chvíli na to, s Biancou promluvit.
Teď už chápu všechny ty okolky. Bianca je v tom! No teda... Hrozně moc bych si přála vidět Chrisův obličej, až se to dozví, ale slíbila jsem, že budu mlčet. Hm... Možná se překonám a vyhrabu si to z jeho paměti. Vlastně, možná bude v tu chvíli myslet tak nahlas, že to budu mít z první ruky.
Načasování mi zase jednou vrazilo kudlu do zad, protože se objevil Wyatt – s dámskou společností! Dokonce magickou dámskou společností. A jako ideální seznámení mě požádal, abych se jí prohrabala mozkem, jestli náhodou není spolčená se zlem.
...
Tohle nesnáším, opravdu upřímně nesnáším. Nebýt to Wyatt, asi bych ho poslala do háje. Opravdu jsem... nechtěla vidět spoustu těch věcí, které jsem stejně viděla. A Prue, která se objevila v kavárně, mi to zrovna neulehčila.
...
Sotva mě Wyatt, jeho nový objev a Prue pustili zpátky k Biance, na scéně se objevil Chris (a za ním Kat s Henrym, jak já miluju, když se mi všichni ometají v práci), takže z našeho plánovaného rozhovoru nebylo nic. Kdybych se předtím nesnažila soustředit na tolik věcí najednou, možná bych si toho všimla dřív, ale až v tu chvíli mi došlo, že mi z dosahu mého radaru vypadla Melinda. A já netuším proč ani kdy.
...šéfová musí mít nervy jako železné špagáty. A já vlastně asi taky...
...
Proč se tam všichni takhle sešli, se mi podařilo vytáhnout z Prue až ve chvíli, kdy už byli zase na odchodu. Každých tisíc let se má narodit nezranitelná bytost ovládající veškeré síly přírody, takzvaný Imper. A našich tisíc let zrovna odtikává a matkou budoucího Impera se má stát – chvíle napětí – samozřejmě, že Alex. Znamená to, že otec bude... ehm, no nic. Vím, co jsem viděla, nic víc, nic míň.
Když už jsem měla více méně prázdno, vrátila se Bianca, i když i ta mi zvládla nasadit pěkného brouka do hlavy. Nebo mě spíš upozornila na nějakého pěkného chrobáka v Chrisově hlavě. Problém je, že chtěla jisté odpovědi, které jsem nevěděla a určitě je nechtěla zjišťovat. Ale bylo mi hrozně líto, že jí k tomu nemám co říct.
...
Když už nic jiného, asi se nám daří aspoň na poli pracovním. Mě ještě nevyrazili, z Melindy teď bude paní psycholožka a Prue dostala místo v San Francisco Daily. I když ne, že bych kterémukoliv z našich míst dávala naději na dlouhého trvání, pokud se skutečně podsvětí hýbe.
...
Na tom „do třetice všeho dobrého i zlého“ něco bude. Jakoby nestačil ranní útok doma na Melindu a dopolední na Wyatta s Alex v klubu, nějaký démon se rozhodl vzít si na paškál i pizzerii, kam si ségra a Chris vyrazili na oběd.
Odpoledne jsme si s Prue trochu vyrazily. Myslím, že po tom děsivém dopoledni jsme na to měly víc než nárok. I když moje esej o Shakespearovi si to asi nemyslí...
Večer jsme se měli všichni sejít v P3 na Inně. Není to sice zrovna můj šálek hudební kávy, ale mohl to být super večer. Jo, mohl.
Celou dobu jsem dávala pozor, jestli se náhodou neobjeví Damon, ale výjimečně v souladu se svým prohlášením se od klubu držel dneska večer dál.
Místo něj se v klubu objevil někdo jiný a bohužel jemu se nechtělo držet se ode mě dál. Magické triky a machrování s katanou jsou dost děsivá kombinace a ten zrzavý pitomec by si měl rychle uvědomit, že tím holku nesbalí.
...
Celé to šlo do háje závratnou rychlostí. Ten kluk, Lex, mi sice docela lezl na nervy, ale ani Chris s ostatními se zrovna dvakrát nevyznamenali. Byli daleko protivnější, než bylo bezpodmínečně nutné a než povolovala jistá míra slušnosti.
...
Dobře... Už jsem si na adresu sebe a svého vzhledu vyslechla leccos, od příjemných komplimentů, přes hvízdání přiožralých individuí až po příliš hlasité oplzlé myšlenky. Ale koš plný štěňat by se s přehledem zařadil na hodně vysoké pozice žebříčku bizarnosti. Nejsem si ani trochu jistá, jestli mi to mělo nebo nemělo zalichotit, ale – nezabralo to. Vždycky jsem byla spíš na kočky.
Pořád nevím, jaká by byla nejlepší reakce na to, co tam všechno prováděl a nakecal, ale musím říct, že to Katino rozhodnutí přenést ho do Evropy mělo svoje kouzlo.
Což nic nemění na tom, že mi z toho celého bylo na nic. Z celého dnešního dne, všech těch magických problémů, zamotaných hádanek a cizích myšlenek. Měla jsem toho plné zuby. Nemůžu říct, že by to bylo vědomé rozhodnutí... ale dostala jsem neuvěřitelnou chuť se ožrat a nechtělo se mi jí bránit.
Co se dělo potom nevím úplně jistě. Pro Prue si přišel nějaký švihák, ale ještě ten večer jsem s ní určitě mluvila, takže to asi nebylo tak horké, jak to vypadalo. Henry se tvářil, že má o mě starost. Ten zrzavý otrapa se snad ještě vrátil. A mě bylo ze všeho nejvíc do breku.
© Copyright Neera
|
