Upíři a jiné... (1 strana zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Historie

Upír (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.

Vznik upíra


V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem, (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba nějak se vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černou magii, nebo oběť čaroděje). V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že se upírem může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), pokud byly obřady provedeny špatně, nebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady

Vzhled upíra




Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá,vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku. Pro okolní lid, byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému „charismatu“ a atraktivitě velmi vyhledávanou. Pověstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi.

Vlastnosti


Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.

Životnost upíra je nesmrtelnost. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve tak mu bylo lépe. Potřebuje lidskou krev, ne krev zvířat. Sice se jí mohl krmit, ale oslabovalo ho to. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.

Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí, mor.

Archeologické doklady víry v upíry:


Víra v revenanty, tak jak je doložena z písemných pramenů a etnografických pozorování, se specifickým způsobem projevuje i v archeologických nálezech. Jako obrana proti upírům existovalo velké množství metod, některé z nich jsou archeologicky doložitelné. Většina z nich měla mrtvému fyzicky zabránit, aby opouštěl hrob:

mrtvý byl proboden kůlem
tělo mrtvého bylo dodatečně vyhrabáno a spáleno
mrtvola se zabalila do rybářské sítě
mrtvý byl obrácen na břicho nebo ležel ve skrčené poloze
mrtvý byl zavalen kameny
mrtvému byla zacpána ústa např. kameny, železem, hlínou
tělo mrtvého bylo násilně porušeno (useknuta hlava apod.)
useknutá hlava mrtvého byla uložena do zvláštního hrobu
do hrobu se střílelo šípy
na hrobech nebo přímo v nich byly zažíhány ohně