 |
no tka tohle nestojí ani za komentář....dalsi s napoelnskej sindrom..
ja nevim..prostě tohle jsme si řikali na zakladni skole
ty jsi administrator..jsi "chytrejsi" jsi starší....tak se podle toho chovej!
tak dkyž dovolíte obevil jsem zajímavou knihu VE STINU MNICHOVA od Pavla Šrámka...
napíšu vám úryvek z velmi zjaímavé kapitoly...
Našemu Československu vyrostly Thermopyly v poslední době podél hranic na nejrůznějších místech a příslušníci našich bezpečnostních sborů střežili a bránili je s vypětím všech sil oddaně, nebojácně a statečně. neznali odpočinku a oddechu, od 21. května je služba jejich téměř nepřetržitá. Jejich spoluobčané, s nimiž po léta žili v přátelském denním styku, spoluobčané, nad jejichž majetkovou a osobní bezpečností pečlivě a obětově bděli, se jim stali nepřáteli a Efialty. na místo přátelských pozdravů nastoupilo zákeřné nepřátelství, výstřely z pistolí a pušek i výbuchy ručních granátů.
Z článku ,,Padlí hrdinové" otištěném v Důstojnických listech 6.října 1938
Když důstojníci operačního oddělení hlavního štábu připravovali v letech 1932 a 1933 změny v systému zajištění hranic, nevylučovali, že případný útok Německa podpoří německé obyvatelstvo v pohraaničí. Svazky určené k obraně hranic měly proto disponovat zvláštními oddíly, které by zajištovaly pořádek. Rozsah těchto opatření byl považován za dostačující až do konce roku 1937, kdy vzhledem k protistátním aktivitám Sudetoněmecké strany bylo zřejmé, že musí dojít k většímu rozšírení.
V dubnu 938 vydal zemský vojenský velitel v Praze generáal Sergej Vojcechovský rozkaz k opatřením proti možnému povstání německého obyvatelstva. Nařizoval v něm použít při zajištění pořádku pěší a jezdecké oddíly zesílené tanky, výjimečně též dělostřelectva. Dále přikazoval přísné střežení muničních skladů, aby se jich nemohli zmocnit povstalci, a navrhoval, aby vojenské posádky ve vybraných pohraničních lokalitách demonstrovaly svoji sílu při cvičeních.
V červenci 1938 došel Hlavní štáb k závvěru, že nejúčinější bude v případě povstání znemožnit nebo alespoň maximálně ztížit spojení s jednotlivými středisky Sudetskoněmecké strany. tento úkol měly splnit bezpečnostní orgány ministerstva vnitra. Armáda k jejich doplnění a podpoře vytvořila a odeslala 15pohotovostních oddílů složených z motorizované pěchoty, motocyklystů a obrněné techniky. V srpnu postavila dalších 29 pohotovostních čet, které měly především udržet důležitá místa v pohraničí.
V srpnu a na počátku září se bezpečnostním složkám podařilo odhalit několik případů pašování zbraní do Československa, a ministerstvo vnitra proto nařídilo zesílené střežení hranice............... .....
Zpravodajské informace potvrzovaly, že tato výzbroj má být použita během připravovaných povstání, které by posloužilo jako záminka pro zásah německé armády.
Jako předzvěstí se staly 11. září demonstrace v Chevu a liberci, které přerostly ve střety s Policií. když pak 12. září večer pronesl Adolf H jeden ze svých protičeskoslovenských projevů, byl to pro sudetské Němce signál k otevřené vzpouře. Vypukly masové demonstrace, které přerůstaly v útoky na státní úřady, jejich zaměstnance, české obyvatelstvo i německé antifašisty. Nejhorší byla situace v západních Čechách, kde si řádění vzbouřenců vyžádalo první mrtvé. V Habersbirku přepadl 13. zářízfanatizovaný dav četnickou stanici, dva četníky zabil a dva těžce zranil. Při záchraně raněných padli další dva četníci. Ve Schwaderbachu vzbouřenci obsadili celnici a příslušíky finanční stráže spolu s četníky obklíčili na četnické stanici. JHejich kolegové ze stráže obrany státu se je pokusili osvobodit, ale neuspěli a během přestřelek byli zabiti tři českoslovenští četníci. Poslední obětí toho dne byl řidič četnického autobusu zzastřelený ze zálohy poblíž Gossengrunu, kde byla také přepadena četnická stanice.
Po zprávách o rozsáhlem povstání v pohraničí se československá vláda rozhodla vyhlásit ve vybraných okresech stanné právo. Proti povstalcům měly zasáhnout předem připravené pohotovostní oddíly a také části 1. a 4. divize, odeslané v průběhu 13. září do západních Cech. Tyto síly disponující těžkou technikou (zvažovalo se i nasazení dělostřelectva) potlačily například vzpoury 14. září v Chebu, 15 září ve Frýdlantu nebo 16 září v Gossengruunu zahynulo pět vojáků.
Celkovému ráznému zásahu však bránila opatrost orgánů státní správy, které se snažily vyhnout všemu, co by mohla zneužít německá propaganda. Československým bezpečnostním složkám se přesto podařilo alespon částečně obnovit pořádek. Sudetoněmecká strana mezitím odhalila svvoji pravou tvář a vyhlásila Ceskoslovensku otevřenou válku. Od 17 září se začal ze sudetských němců formovat Sudetskoněmecký dobrovolnický sbor (sudetendeutsches Freikorps, který v československém pohraničí zahájil intenzivní partyzánskou válku zaměřenou především na útoky proti malým oddílům ozbrojeným složek.
//vybavuje se asociace s SS
tahle se chvilku pbojovalo řezalo...považuju za barbarské vyvraždit četnicko ustanici..nebo vést za německé hranice české občany...
ale teprve ted to bude zajímave:
Proti československu vystoupilo dále Polsko, které se rozhodlo využít situace a získat (zpet) Těšínsko. K tomuto účelu byly využity zvláštní diverzní oddíly pod lehájící zpravodajskému oddělení polské armády, které zahájily činnost po 23. září v okolí českého těšína a třine. Polští diverzanti se zamerili hlavne na sabotaze a bombove utoky a na státní úřady. Vzhledme k brzké dohodě a odstoupení Těšínska Polsku jejich operace rychle ustály a vyžádaly si jen materiální škody a několik zraněných.
//opet se vybavuje asociace kdy došlo k pádu polska kde si ho naporcovaly prusove..Rakusani a Rusove...kdyz mezi sebou vedly polaci boj..a ani tak se nesjednotily..omg
Další útoky proti československu převzaly už zvláštní polovojenské oddíly Rongyosgárda ( též Szabadcsapatók) //hrozná jmena
cvičené v madarsku..jejich ukolem bylo provadet zaskodnickou cinnost na jiho slovenska a Podkarpattské rusi. První oddíly překročily hranice Podkarpatské Rusi 10. října, byly však rychle odhaleny a v následujících dnech s pomocí tanků a letectva postupně s pomocí tanku a letectva postupně rozbity. //lol
Následující skupiny pak opakovaně útočily na obranné pozice na Podkarpatské Rusi, kde koncem října a počátkem listopadu docházelo téměř každou noc k přestřelkám, které si vyžádaly mnoho raněných. Přepadení 31 října dokonce vyústilo v boj o obec Kosiny, do něhož musely znovu zasahnout československé tanky.
Do akcí proti Ceskoslovensku se aktivne zapojilo i madarske vojenske letectvo, jehoz stihacka 25. října sestřelila nad jižním slovenskem československý pozorovací letoun. Z dvoučlené posádky byl pilot těžce raněn, pozorovatel zahynul. na tento bezprecedenntní čin zareagovalo velení československé armády rokazem sestřelit všechna madarská letadla, která naruší československý vzdušný prostor. Rozkaz však musel být na příkaz vlády zrušen. Incident se nevyhnul ani řece Dunaj, kde 5 listopadu musela československa hlidkova lod donutit madarskou hlídkovou lod vystraznou strelbou ke zmene kurzu.
K madarským diverzním aktivitám na Podkarpatské Rusi se koncem října připojili také Poláci. Jejich zvláštní diverzní oddíly pronikaly do pohraničních oblastí, kde ničily mosty, komunikace, telefoní a elektrické vedení a přepadaly státní úřady. Na rozdíl od podobné činnosti na Těšínsku se tyto akce neobešly bez obětí, nebot došlo k celé řadě střetnutí s československými hlídkami. Například ve dnech 28. až 31 října se cílem opakovanýc útoků polských diverzantů, které si vyžádaly dva mrtvé, stal most u Vučkova. V noci z 15. na 16. listopadu silný polský oddíl zaútočil na Prislop, utrpěl ale těžké ztráty a byl odražen. O tři dny později se úto opakoval a obránci ho znovu odrazili. Nakonec v noci z 21 na 22 listopadu obklíčila Prislop více než stovka ozbrojenců, příslušníci obrany státu však obec s pomocí vojáků a tanků i tentokrát ubránili.
Neuspěšně dopadl pokus prepadnout nedalekou Torun. Polské vedení pak vydalo 24. listopadu rozkaz k ukončení všech diverzních operací.
Na slovenskopolské hranici se koncem listopadu dvakrát střetla CSR armáda s polskou. Do bojů 25. listopadu u ČAdce se zapojilo na obou stranách dělostřelectvo a letectvo a výsledkem bylo několik mrtvých a zraněných CSR a polských vojáků. O dva dny později se bojovalo, ovšem již s mnohem menší intenzitou, v Tatrách. Vinu na obou incidentech nesli Poláci, kteří si chtěli vynutit silou obsazení některých uzemí.
Ministerstvo zdravotnictví vrauje:
Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.
|
