Začátky jsou těžké (42 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Voju 28. prosince 2009 10:55

Astinas nikdy nespí to si pamatuj:)
c'est la vie...

v pohodě, astinas zatim spí tak to nepospíchá ;)

Voju 28. prosince 2009 10:45
Ty vole!! To budu číst týden! Dobře, vydrž. Jdu to přelouskat. :-)
Tři tečky říkají strašně moc.

// jde mi hlavně o opakování slov, přeřeky či takový ty nesmyslný zápoletky.. dlouho jsme nePJoval s takovym materiálem ... :/

Píše se jaro roku 352 od objevení nového kontinentu. Ten, jak někteří vědí, byl objeven čirou náhodou jednou zatoulanou výpravou dobrodruhů, kteří si zachránili životy jen tím, že nechali uhánět svou loď po větru dále. Osudy těchto dobrodruhů již sešrotovaly kameny času, avšak alespoň jeden z oněch dobrodruhů získal slávu a nesmrtelnost, byl jím Baldur z Tichohradu, který později založil pro Tichohradské císařství na novém kontinentě kolonii. Od těch dob se však uplynula spousta let, které jako vodu v řece nejde vrátit k samotnému počátku lidstva. Válka o kolonie, která následovala po objevení kontinentu, poznamenala všechny říše středu a severu. Zprvopočátku se bojovalo pouze na území nového kontinentu, ale jak konflikt rostl a nabíral na obrátkách, staly se nejedny hranice nebezpečnou zónou, které měnily svůj tvar a délku rychleji než mladé výhonky bambusu. V těchto dobách byla Tichohradské císařství dominantním státem na světě, avšak tak jak to bývá, i pro něj se stala velká rozloha příčinou ke zhoubě. Na konci této války o kolonie málem padl samotný Tichohrad do rukou nepřátel, avšak jeho legendární bílé hradby ustály i ten největší nápor armád takřka celého světa. Od těch dob je Tichohradské císařtví sice jedním z největších potenciálních agresorů na světě, avšak jeho umístění ve středu světa mu neposkytuje zrovna příliš dobré podmínky pro snadnou obranu, proto též nejlepší tichohradští stavitelé budují četné množství pevností podél hranic na obranu státu. Jak se však stránky knih u královských písařů otáčely s novými poznatky z dalších a dalších roků, přišla i ona situace, kdy staré království a říše nedokázali udržet svůj vliv nad koloniemi a ty se ve valné hromadě příliš snadno osamostatnily. Tím započala éra zatím poslední známá, éra nazývaná "temnými časy". V tuto dobu malé státy soupeří mezi sebou o moc a nadvládu, velké státy čekají v povzdálí a přemýšlí nad dalšími tahy vůči soupeřům a božstvu světa se tato situace přestává líbit, což má za následky spousty nevysvětlitelných úkazů, převážně však velkému množství nebeských věrozvěstů - andělů. Letohradské království je však takovou světlou výjimkou mezi bojujícími zeměmi. Hlavní město Nový letohrad bylo vybudováno před necelými padesáti lety, kdy se šlechta z Letohradu (v državách Tichohradu) přestěhovala na takřka zelenou louku mezi horami, kde vládl jakýsi král Mael VII. Letohradské království tímto později získalo několik jedinečností, které ho liší od většiny států na starém kontinentě. Převážně je to nejmladším hlavním městem, které vyniká mezi všemi světovými městy převážně svojí odhodlanou architekturou, která udává nový moderní styl ve většině světových metropolí. Další výjimkou je to, že k Letohradskému království se připojily kmeny seveřanů, kteří před pár lety osobně přísahali věrnost králi Maelu osmému. Další, a to nepříjemnou, výjimkou je ten fakt, že Letohradské království bojuje se dvěma nepříteli najednou bez jakékoliv pomoci od jiného státu, což je ojedinělost (i Tichohradské císařství si vždy sežene naivního spojence pro válečné výboje). To že vláda Nového Tichohradu se musí vypořádávat s touto nepříjemnou situací je převážně ten fakt, že Mirabarská říše si po pětileté válce podrobila divošské kmeny z ledových hor, čímž získala neuvěřitelně silný vojenský potenciál. Společně tato velká armáda prolamuje hranice Letohradského království jak okovaná bota ledový škraloup na zamrzlé kaluži. V případě že nedorazí nějaká pomoc, Nový Letohrad bude do tří měsíců obležen...

Sabriel Caoryn el Zilintan - Kdesi v lesích na severu
Jako každé ráno za posledních pár týdnů, i dnes tě místo příjemného sluníčka probouzí vlezlá ranní mlha, která však se jako každý den vytratí o něco dříve do té doby, než po mlze zbudou jenom nepříjemné vzpomínky. Slunko lehce prosvítá touto hustou bílou pavučinou, avšak jeho slabé paprsky nemají tu moc vrhat příjemné hřejivé stíny po probouzející se krajině. Již několikátým týdnem přespáváš takto venku, neboť jsi v těchto lesích doposud nenarazila na žádné obydlí, usedlost či malou vesničku... všude tě vždy vítá pouze další les, remízek či malá bažina zamořená komáry. Zpočátku pro tebe byly rána krušnou chvílí, kdy jsi se opatrně zvedala ze země promrzlá až na kost, ale od těch dob co jsi našla uhynulého jelena se věci změnily. Sice je pravda že nyní nevypadáš příliš honosně, avšak jelení kůže zahřeje lépe nežli ta lidská. Ještě nějakou chvíli si vychutnáváš teplo pod svojí "přikrývkou", ale musí tu někde existovat obydlí, přece není možné být v zemi nikoho...

Nal' Taerí Garzhog - Od severu dále nežli si myslíš
Kolik je tomu dní co jsi odešel z poslední návštěvy jedné vesnice... sto či více? Nevíš mnoho, tedy krom opojných vzpomínek na onu hromádku sesypaných dřevěných srubů, ve kterých žili lovci a dřevorubci. Stejně tak jako všichni lidé, i oni měli problémy s tvojí pravou podobou, zřejmě však kvůli závisti, jejich vesnice stála dosti blízko severním pláním ledu a tak si plně dokážeš představit, na jakou zimu se každé léto a podzim připravovali. Tvá pouť přírodou tě nyní zavedla na místa, kde je kolem tebe hustý jehličnatý les. Lehká mlha co se vytvořila po ránu se s ladností drží u země v mechu, který je po včerejší deštivé přeháňce nacucaný jak houba a znemožňuje ti tak tichou chůzi. Tobě to však starosti nedělá, včerejší podařený lov jelena se ti povedl na výbornou a tak si na zádech krom svých věcí neseš i docela velkou zásobu čerstvého masa, které ti bude stačit minimálně na další týden. Les před tebou začíná lehce řídnout, ve vzduchu je stále cítit vlhkost a kdesi v dáli před tebou mezi stromy vykukuje vodní hladina, do které se odráží zlatavá zář ranního slunka. Vypadá to na příjemný den, nebýt toho silného zápachu hořícího dřeva...

Ughrar - Kdesi na Letohradsých državách
Tvůj poslední rok života by se dal shrnout jednou větou - "jdeš stále dále, loupíš, zabíjíš a prcháš...". Sice je tomu naposledy před týdnem co jsi naposledy oloupil nějakého dřevorubce, avšak tvá poněkud zoufalá situace to víceméně vyžaduje. Kamkoliv přijdeš, tak již od Mirabaru máš problémy se svým vzhledem, který hned každý přirovnává k nejhorším snům svého života. Sice je to od nich nepěkné, ale alespoň tě netouží zavřít do velké ocelové klece a strčit tě na obdiv na velkém podstavci ve městě, avšak to je jen tvůj tip. Před čtrnácti dny jsi měl sice namále když proti tobě pochodovala velká armáda, avšak díky tomu tvému "hnusnému ksichtu" jsi se bez problémů schoval v jedné velké bažině a vyčkal jsi, dokud armáda nepřejde. Když jsi viděl prapory tohoto vojska, uvědomil jsi si že jsi buďto příšerně daleko od domova nebo že na Mirabarskou říši zaútočilo cosi... cosi v čem se nevyznáš. Hvězdy po nocích ti napovídali že jsi každým dnem blíže k ledovým pláním, ale nač se něčím takovým zdržovat? Je příjemnější mít na sobě teplou kožešinu a lovit velkého severního medvěda nežli trčet celý nahý v pouštích dole na jihu, kde není ani kapka vody do úst. Tak jako tak, dnešek je jiný. Slyšíš zvuk pil a padání lesních velikánů, cítíš ve vzduchu jemný štiplavý zápach hořícího dřeva a tvá pozice na vrcholku nějakého kopce ti pomáhá v orientaci. Hluboko pod tímto kopcem je mezi třemi velkými pahory zaklíněno dlouhé a dosti široké jezero, na jehož břehu (pod tvým kopcem) stojí několik velkých dřevěných budov. Okolo se kácí spousta stromů, které stahují koňská spřežení dolů ze stráně k vodě, kde se z nich staví vory, aby se mohli zřejmě vydat na zdlouhavou cestu po řece...

Skarin - Mirabarská říše, Letohradské královstí... nebo že by les nikoho ???
Kdyby se tě někdo zeptal co to znamená dlouho, zřejmě by jsi příliš nepřemýšlel nad odpovědí. Puchýře na tvém těle se stokrát stihli zahojit, potkala tě krutá zima v těchto podivných velkých lesích a ty jsi stále šel kupředu, třebaže tvé síly každým dnem mizely. V těchto dobách jsi jedl jen nejnutněji, neboť zde nebyla žádná líná zvěr velkých rozměrů na jakou jsi byl zvyklý, ale byli tu mrštná malá zvířátka která ti většinou utekla ještě dříve nežli jsi si jich všiml. Bohužel... lov holýma rukama je dosti nepraktický...
Dnes ti však svitla naděje. Po úmorném a jako vždy hladovém ránu jsi ušel několik desítek metrů, když tě přivítal vysoký sráz, který tak ukončoval tvou pouť tímto směrem, pokud jsi si tedy nepřál skočit do jeho hlubin. Chvíli takto postáváš nad oním srázem a pozoruješ línou řeku pod ním, když v tom spatřím asi sedmici velkých vorů, které se plaví po proudu kolem tvého vysokého srázu. Sice tě nemůžou vidět a stěží by tě z té výšky slyšeli, ale tobě přeci jen o něco více svitla naděje na možnou pomstu hlavně velká šance jídla. Ti muži na vorech přeci musí někam plouti, což znamená že tu někde bude civilizace...

Sinelien - Západně od Nového Letohradu, chlouby lidského bytí...
Lidé.. pche ! Jenom nepříjemná verbeš ničící vše živé, nic víc to není ! Vaše lesy padají pod jejich útoky se sekyrami a pilami jak zralé obilí pod útoky kos, avšak s tím rozdílem že v tomto velkém zeleném poli žijete jak vy, tak i spousta dalších zvířat. Sice sem tam vám lidé poskytnou nějakou milou a příjemnou věc, ale co je vám do toho když vám ničí domov? A tak se stalo to, co museli snad i lidé předpokládat. Jen co se rozplynula ranní mlha, celá tvá vesnice stála se zbraněmi v rukou na vyvýšeném pahorku, což byl nyní konec lesa. Vás čeká teďka padesát sáhů pařezů a větví, po kterých vás čeká dřevorubecký tábor s minimální ostrahou. Někteří lidé z tvé vesnice již spustili válečný ryk, někteří již vybíhají do útoku a tak není moc času nazbyt... ten kdo nebude mít svou lidskou trofej, ten jakoby nežil...
Slunko pomalu vylézá vám za zády, vrhá vaše dlouhé stíny na stany dřevorubců a kdesi dole pod tímto dlouhým a poměrně vysokým pahorkem se leskne hladina líně plující řeky, která jakoby čekala na to, až bude moci vyprávět lidem dále o proudu o statečnosti lesních elfů a o tom, jak se rozhodli bránit svůj domov...

Esemiras - Dřevorubecký tábor v Západním hvozdu
Sic nemáš zkušenosti s kácením stromů ani s opracováním kmenů, ale jako dobrý důvod proč odejít po tolika letech z města to byl. Nyní jsi tu již třetím týdnem, přičemž většinu času trávíš v lesích na druhé straně řeky, neboť dřevorubci kácí rychlostí světla a jejich tábor se každý týden posune více do strmého kopce od řeky. Po dlouhé době jsi však za se jednou jsi se rozhodl zavítat do onoho tábora upocených mužů se svaly, aby jsi jim vyvrátil domněnku že tě roztrhala lesní zvěř. Když jsi však vylezl ze svého lesního doupěte, překvapila tě scéna která se ti naskytla. Na zcela holém protějším kopci kde stojí tábor se to od lesa hemží temnými postavami, které s bojovým rykem berou útokem osádku té malé pevnůstky v lesu pařezů...

Voju 28. prosince 2009 10:35
Dobře, když to chceš, pokusím se. Pošli ho sem, nebo do poštolky, jak chceš. ;-)
Tři tečky říkají strašně moc.

mno ... rád bych hned, hodim ti to klidně sem ;)

Voju 28. prosince 2009 10:27
Jakého, kde, s kým, proč a musí to být hned? :-D
Tři tečky říkají strašně moc.

Elaxíku ? :) ... můžu tě požádat o stručný ohodnocení příspěvku ? ... jestli tam nemám chyby a tak :) .. prostě tvůj názor bych chtěl znát... :)

Karlja 27. prosince 2009 20:53
Tam nechodím. Aragorn mi zabírá moc času na to, abych objížděl dva servery. :-)
Tři tečky říkají strašně moc.

elaxon 27. prosince 2009 08:48
škoda, na lasici zprovoznili WoD hernu. Akorát tam nemám moc s kým hrát :-D
"Láry fáry, hochu!"

Mack 27. prosince 2009 14:01
Zase nějaký špeh!

Arachnid 27. prosince 2009 14:05
Měj se.
Tři tečky říkají strašně moc.

"Mno, tak zase za týden, jede mi autobus. Mějte se!" A odejde z diskuze.
user Arachnid -> Offline
I'am too fucking busy and vice versa.

Vchází zadním vchodem do diskuze, pod pódium umisťuje pekelný stroj, mačká kombinaci tlačítek a v tichosti s potutelným úsměvem na rtech odchází
Would it help?

Karlja 26. prosince 2009 20:55
Na začátku tohoto roku jsem se zúčastnil turnaje. Ale musel jsem odejít. Moc práce a také mě to moc nebavilo. Já radši klasiku. :-)
Tři tečky říkají strašně moc.

Ste tu někdo fanoušek WoD? :-)
"Láry fáry, hochu!"

Arachnid 25. prosince 2009 23:35

snad ne...:)
c'est la vie...

Astinas 25. prosince 2009 23:35
Těžko říct :) Ale nudit se tu snad nebudeš :)
I'am too fucking busy and vice versa.

Arachnid 25. prosince 2009 23:34

Už? Co budu dělat?:)

Ano myslím konstitucí...
c'est la vie...

Astinas 25. prosince 2009 23:32
Řešíme tělesnou konstituci, ne? :)
No nic, dobrou noc :)
I'am too fucking busy and vice versa.