Zpovědnice (17 stran zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

Astinas 21. září 2009 20:04
Z čista jasna tě napadlo vykrást mašinu, který jsi v životě neviděl nic podobnýho? :D
Carpe vita

dangoball 21. září 2009 20:02
jo.... :(

dangoball 21. září 2009 20:01

Tak jsem si četl příspěvek a napadlo mě to z čista jasna:)
c'est la vie...

Leanna 21. září 2009 20:01
A když už se mu to konečně povedlo, tak mu ten žluťásek přinejmenšim vymlátil zuby z huby nebo dostal válečkem na maso po hlavě, chudák malá :P
Carpe vita

Astinas 21. září 2009 20:00
Já řikam: Sranda!
Hoppy řiká: No to mě poser, do čeho jsem se to dostal?!
XD
Carpe vita

dangoball 21. září 2009 19:58
:D moje řeč! Proč ta lepší postava vždycky prohraje?? Já vždycky chtěla aby Silverter snědl Tweetyho! :/

dangoball 21. září 2009 19:58

to jo ten závěrečnej taneček je nejhnusnější od nich:))

Tak co říkáš na můj plán v jeskyni?:)
c'est la vie...

Astinas 21. září 2009 19:25
To je ale drastická pohádka! Chudák vlk, takhle špatně zkončit jen proto, že se chtěl taky jednou nažrat.. A ty kůzlátka jsou taky mrchy, takhle se radovat z cizího neštěstí.. XD
Carpe vita

dangoball 21. září 2009 19:45

:D No jo, umím překvapit:)
c'est la vie...

Astinas 21. září 2009 19:25
Já fakt nečekal, že to sem hodíš :D
Carpe vita

Taraen 21. září 2009 19:41

Nenechal bych tě v tom vždy víš...

Jenom jsem tě škáril
c'est la vie...

Astinas 21. září 2009 19:25
Pozdě, už jsem si to našla na netu....ale děkuji :-).
Life is no cabaret. We don't care what you say. We're inviting you anyway. You motherfuckers you'll sing someday!

Taraen 21. září 2009 19:14

yla jednou jedna stará koza a ta měla sedm kůzlátek. Velmi je milovala, jako jen matka může milovat své děti. Jednoho dne musela jít do lesa na trávu. Svolala si kůzlátka a pravila: „Milované děti, já musím do lesa. Buďte tu hodné, dobře zavřete dveře a mějte se na pozoru před vlkem. Ten netvor se často vydává za někoho jiného, ale podle jeho hrubého hlasu a černých tlap ho vždycky poznáte.“ Kůzlátka odpověděla: „Milovaná maminko, budeme se míti na pozoru, můžete jít bez obav.“ Tak odešla koza do lesa.

a nějakou chvíli někdo zaklepal na dveře: „Otevřete milé děti, vaše maminka přišla a každému něco dobrého přinesla.“ Ale kůzlátka uslyšela hrubý hlas a bylo jim hned jasné, že to je vlk. „Neotevřeme!“ volala: „Ty nejsi naše maminka, ta má tenký a milý hlásek, ale tvůj hlas je jako struhadlo! Ty jsi vlk!“

ak vlk zašel ke kramáři a koupil si kus křídy. Tu pak sežral a rázem měl tenký hlásek. Šel zpět, klepal na dveře a volal: „Otevřete milé děti, vaše maminka přišla a každému něco dobrého přinesla.“ Ale kůzlátka uviděla vlkovy černé tlapy a odpověděla: „Neotevřeme, naše maminka nemá černé tlapy! Ty jsi vlk!“

ak vlk běžel k pekaři a řekl mu, že si poranil tlapy, ať mu dá kousek těsta. A když mu pekař tlapy namazal těstem, běžel vlk za mlynářem, ať mu tlapy pomoučí. Mlynář se zdráhal, tušil, že chce někoho napálit, ale když mu vlk řekl, že ho sežere, když mu nohy nepomoučí, udělal, co měl. A vlk běžel ke kůzlátkům, zaklepal a volal: „Otevřete milé děti, vaše maminka přišla a každému něco dobrého přinesla.“ A položil na okno svoje bílé tlapy, aby kůzlátka viděla, že je to maminka a otevřela mu dveře. To bylo děsu, když dovnitř vtrhnul vlk. Kůzlátka se snažila zachránit, jedno skočilo pod stůl, druhé do postele, třetí do pece, čtvrté do kuchyně, páté do skříně, šesté pod umyvadlo, sedmé do hodin. Ale vlk je postupně našel a spolykal, jenom to sedmé v hodinách nenašel. Když se tak skvěle nasytil, odvalil se pryč, lehl si venku na zelenou louku a usnul.

anedlouho poté přišla koza z lesa domů a co viděla? Dveře byly otevřené, stůl, židle a lavice převrácené, umyvadlo rozbité na podlaze, polštáře a přikrývky na posteli rozházené. Hledala své děti, ale nemohla je nikde najít, volala je jmény jednoho po druhém, ale nikdo neodpovídal, až zavolala to sedmé, odvětil jí tenký hlásek a ona ho vysvobodila z úkrytu v hodinách. A sedmé kůzlátko jí vyprávělo, jak přišel vlk a bratříčky sežral. Nedovedete si představit, jak hořce pro své nebohé děti koza naříkala a plakala. Nakonec vyšla s tím nejmenším ven, a když přišli na louku, uviděli ležet pod stromem vlka, který chrápal, až se větve třásly. Koza vlka ze všech stran obhlížela a viděla, že v jeho obrovském břichu se něco pohybuje a převrací. „Ach dobrotivý bože,“ pomyslila si: „jsou to moje ubohé děti, které spolykal k večeři, snad ještě žijí!?“

ak poslala nejmladší kůzle domů, aby jí přineslo nůžky, jehlu a nit. A pak rozstřihla té stvůře břicho a sotva poprvé střihla, vykoukla hlavička jednoho kůzlátka, a když dále stříhala, postupně vyskákala všechna kůzlátka, byla celá a zdravá, neboť nenasytný vlk je spolykal celá. To bylo radosti! Kůzlátka se k mamince tiskla a tancovala kolem ní jako švec na svatbě. Ale koza řekla: „Teď běžte a přineste velké kameny, musíme tomu netvorovi naplnit břicho, dokud spí!“ Tak kůzlátka přivlekla velké kameny a naskládala je vlkovi do břicha, co se do něj vešlo. Pak mu koza zašila ránu, aniž by to vlk zpozoroval nebo se vůbec za celou dobu pohnul.

onečně se vlk probudil a postavil na nohy. A protože mu od toho kamení bylo těžko od žaludku, chtěl se napít ze studně. Když se rozběhnul, začaly se kameny v jeho břiše o sebe tlouci, čemuž se podivil, neboť spolykal kůzlátka a má v břiše snad kamení. Když se přivalil ke studni a naklonil se nad vodu, těžké kameny ho stáhly dolů a on se bídně utopil.

sedm kůzlátek, která to viděla, se běžela na jeho konec podívat a volala: „Je po vlkovi! Je po vlkovi!“ A chytila se za ruce a samou radostí i s mámou tancovala kolem studny
c'est la vie...

Astinas 21. září 2009 19:13
Tuhle zradu ti nezapomenu!
Life is no cabaret. We don't care what you say. We're inviting you anyway. You motherfuckers you'll sing someday!

Taraen 21. září 2009 19:12

Google milá zlatá, já te´d nemám čas píšu svůj bestseller:)
c'est la vie...

Astinas 21. září 2009 19:09
Tak piš...já vůbec netuším. A vážně...ne žádné vtípky ani prasárny :-). Tak jak ti to vykládali, když jsi byl dítě!
Life is no cabaret. We don't care what you say. We're inviting you anyway. You motherfuckers you'll sing someday!

Taraen 21. září 2009 19:06

No jasně tu si pamatuji:)
c'est la vie...

Potřebuji pomoct!! Pamatujete si někdo pohádku O čtyřech kůzlátkách??? Já to potřebuji na zítra do ČJ!
Life is no cabaret. We don't care what you say. We're inviting you anyway. You motherfuckers you'll sing someday!

Taraen 16. září 2009 20:22
dobře!
Tadá!

Nazdar, jak je?
Life is no cabaret. We don't care what you say. We're inviting you anyway. You motherfuckers you'll sing someday!