Druhá strana (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

(19:27) Ke­tryn: "Mar­ga­ret, dávej na sebe hlav­ně pozor... A ... Pa­tric­ko­vi tedy věříš...? Já...mám z toho dost obavy..." vy­pra­vím ze sebe.
(19:31) Mo­ri­gan: (Chvil­ku jsem tu ne­by­la a už ne­stí­hám :-D)
(19:32) Mo­ri­gan: Asi jsem se hodně sou­stře­di­la, aby se to ne­u­kon­či­lo před­čas­ně.
(19:33) Mo­ri­gan: "Ne­dě­lej­me si iluze, že se do Lú­úde­ru do­sta­ne­me nějak snad­no... my i ty," vidím to skep­tic­ky. "Možná by fakt bylo jis­těj­ší to zku­sit v tom Kat­te­gat­tu, ale chtě­lo by to plán. A taky bych úplně ne­spo­lé­ha­la že se nám zrov­na tam po­ve­de spo­je­ní, když to bu­de­me nej­víc po­tře­bo­vat."
(19:35) Mar­ga­re-tka: " no právě, toho se bojim. Je to jak na hou­pač­ce."
(19:35) Ke­tryn: "Jo, na to spo­je­ní bych ne­spo­le­ha­la," sou­hla­sím. "Mu­se­la by Mar­ga­ret být pře­svěd­či­vá i bez toho, že s námi oprav­du mlu­vi­la. Plus by mohla pro­dat in­for­ma­ce o Arim."
(19:36) Mo­ri­gan: "No právě - in­for­ma­ce o nás dvou a o tom, kde se na­chá­zí Ari, nebo kde se zrov­na na­chá­zel, když jsi ho na­po­sle­dy vi­dě­la, to jsou věci, se kte­rý­ma se dá hodně hrát. A Asbjorn tě ur­či­tě vy­slech­ne."
(19:36) Mar­ga­re-tka: "No to sa­mo­zřej­mě, ale mohla bych jim říct co třeba bylo po útoku a jak jste zmi­ze­ly, to by mi ozna sta­či­lo, to už jsem ofi­ci­ál­ně ne­vi­dě­la. "
(19:38) Ke­tryn: "Jo, to je taky dobrý nápad, že bys mohla ope­ro­vat s tím, co vlast­ně vůbec ne­mů­žeš vědět. Už jen to, že bys vdě­dě­la, že na­jed­nou od­je­li elun­di."
(19:39) Mar­ga­re-tka: "budu to muset pro­brat s Pa­tri­kem. No právě, ale musím se vás pak ještě do­přát. Mor co mys­líš s tím mé­di­em...?"

(19:43) Mo­ri­gan: Tak v tom pří­pa­dě začne spo­je­ní sláb­nout a pak se po­stup­ně pře­ru­ší. Už jsme si toho moc říct ne­stih­ly.
(19:44) Ke­tryn: "Uff, tak to jsme si toho stih­ly říct do­ce­la dost."
(19:52) Ke­tryn: "Jsem zvě­da­vá, jak se s Pa­tric­kem do­mluvěj..."

(19:14) Mar­ga­re-tka: "No to je jasné, že bych ko­o­pe­ro­va­la jen tímto, nic ji­né­ho nemám. Ale mu­se­la bych se spo­leh­nout na to, že to vyjde,asi by bylo lepší, abych měla s sebou Sáru. Třeba by byly sho­vi­vajsi, že mám s sebou dítě. Bude to muset po­čkat do jara, asi. Teď to ne­dá­me. V zimě ces­to­vat se Sárou to ne­zvlád­ne­me. "
(19:15) Mar­ga­re-tka: " já bych se roz­hod­la asi podle si­tu­a­ce, všech­no se po­sra­lo hned na za­čát­ku, jak nás od­vez­li do ka­ta­ga­tu. Jako s tím zda bych šla zpět s vámi a nebo jela do svo­bod­né. Tam by ne­by­lo žádné zá­ze­mí...​kort se Sárou. ".
(19:15) Ke­tryn: "Nevím, jest­li na to Sára bude mít vliv. Nicmé­ně tobě nikdy nikdo ublí­žit ne­chtěl. A pokud při­jdeš dob­ro­vol­ně a budeš mít in­for­ma­ce o nás a taky o Arim, tak tě ur­či­tě vy­slech­nou."
(19:16) Mar­ga­re-tka: " časem s ní budu po­tře­bo­vat buď mo­ri­ga­ni­nu pomoc a nebo neja­ké­ho al­chy­mis­ty nebo ča­ro­dě­je a
(19:16) Ke­tryn: "Hlav­ně mu­sí­te na­plá­no­vat, jak Arimu zmi­zet...Ať už pů­jde­te kam­ko­li.. Tak se cho­vej, ať nemá žádné po­de­zře­ní."
(19:16) Mar­ga­re-tka: Před­po­klá­dám, že nás Pa­trik kom­plet­ně slyší co?
(19:17) Ke­tryn: Jsem teď tro­chu zma­te­ná z toho, co Mar­ga­ret za­ča­la řešit.
(19:18) Mar­ga­re-tka: "No to je sa­mo­zřej­mý. Že to tam dě­lá­me."
(19:18) Mar­ga­re-tka: "škoda, že nejde za­jis­tit méně ná­pad­ný způ­sob spo­je­ní."
(19:19) Ke­tryn: "Jako teď se ba­ví­me o tom, co by bylo pak, až bychom se sešly v Lú­úde­ru? To bych fakt zatím ne­ře­ši­la, je­li­kož tvoje i naše cesta je fakt mega dlou­há. Já bych oprav­du ráda zpát­ky na Dae­rii. Což budeš chtít ty, to je na tobě. Klid­ně můžeš zů­stat v Lú­úde­ru, Ga­re­th nás dost ve­he­ment­ně pře­svěd­čo­val, že naše místo je tam."
(19:20) Mar­ga­re-tka: " no to jasně, utek­ly mi myš­len­ky...."
(19:20) Ke­tryn: "Je tu ještě jedna va­ri­an­ta. Miki na­vr­hu­je spoji se pro­střed­nic­tvím media. Že bys šla nor­mál­ně spát a pak by tě Miki vtáhl do ně­ja­ké­ho dob­ro­vol­ní­ka tady a mohly bychom nor­mál­ně mlu­vit."
(19:20) Mar­ga­re-tka: "aha, no.... Jako být myslí v jiném těle ? Co když se ne­do­sta­nu zpět?"
(19:21) Ke­tryn: "Miki se tváří, že ri­zi­ko je malé..."
(19:22) Ke­tryn: "Je to na tobě. Já si tím taky nejsem úplně jistá, ale Mo­ri­gan je tomu na­klo­ně­ná, že by to bylo v po­ho­dě.."
(19:25) Mar­ga­re-tka: " jo tak to bychom se pak mohli do­mlu­vit na dal­ším spo­je­ní. Asi by bylo dobrý vědět jakou noc by to bylo. Ale při­znám se, že tro­chu z toho strach mám, když vím, že jsi byla v jj m těle uvěz­ně­na.... Ale ne­by­lo to ří­ze­ní, to je fakt "
(19:26) Ke­tryn: "Tak si to do příš­tě roz­mys­li... Právě proto, že jsem to za­ži­la, tak jsem k tomu skep­tič­těj­ší. Ale Miki nám to na­vr­ho­val už ně­ko­li­krát a že by to mělo být v po­ho­dě."
(19:27) Ke­tryn: "Mar­ga­ret, dávej na sebe hlav­ně pozor... A ... Pa­tric­ko­vi tedy věříš...? Já...mám z toho dost obavy..." vy­pra­vím ze sebe.

(18:46) Ke­tryn: Kou­kám ti přes ra­me­no, jest­li uvi­dí­me Mar­ga­ret, a skoro ne­dý­chá­me
(18:47) Ke­tryn: "Mar­ga­ret?"
(18:50) Mo­ri­gan: Sna­žím se, aby pouto ne­zmi­ze­lo, když už jsem to ko­neč­ně zvlád­la i bez Mi­ki­ho.
(18:51) Ke­tryn: Ráda bych ti po­moh­la, ale asi nemám jak 🙈
(18:52) Mo­ri­gan: "To jsem ráda, že jsi v po­řád­ku!" řeknu upřím­ně.
(18:53) Mo­ri­gan: "Ne­vě­dě­ly jsme, co se stalo, jak se to mi­nu­le pře­ru­ši­lo," dodám.
(18:54) Ke­tryn: (Mar­ga­ret, já tě nesly­ším 😀)
(18:54) Mar­ga­re-tka: " Ari šel mě mi­nu­le malém chytl nebýt Pa­tri­ka. Hele měli bychom se do­mlu­vit hned na za­čát­ku na tom, tě se bu­de­me třeba na­po­jo­vat každé dva dny. Abychom se ne­na­ha­ne­ly. Mi­nu­le jsi ří­ka­la, že by bylo nej­lep­ší se sejít v luu­de­ru a pak by se uvi­dě­lo. Jest­li bych jela s vámi zpět a nebo jak by se to dál udě­la­lo, jest­li jsem. To dobře po­cho­pi­la.'
(18:54) Ke­tryn: Oprav­du se mi ule­vi­lo, že je Mar­ga­ret v po­ho­dě a že se to ko­neč­ně po­ved­la.
(18:54) Mar­ga­re-tka: (sorry, už)
(18:55) Mo­ri­gan: "No ne­na­pa­dá mě jiná mož­nost, než s tím Lú­úde­rem, i když i to je hodně di­vo­ké," za­chmu­řím se. "Dobře, mů­že­me se zkou­šet spo­jo­vat každý druhý večer," řeknu, aby se to pak ne­za­mlu­vi­lo a zase se nám to ne­pře­ru­ši­lo.
(18:56) Mar­ga­re-tka: "jsem v se­ní­ku a Pa­trik hlídá dole, ale je tu tedy ší­le­ná zima. "
(18:57) Mar­ga­re-tka: " dobře na tom jsme do­mlu­ve­né. Každý druhý den " Kyvnu
(18:58) Mo­ri­gan: "A jak se chceš od­tam­tud vlast­ně do­stat?" ze­ptám se.
(18:58) Ke­tryn: "Mar­ga­ret, a máte ně­ja­ký kon­krét­ní plán, jak se do Lú­úde­ru do­stat? Nás s Mo­ri­gan ještě na­padla al­ter­na­ti­va. Že byste mohli zku­sit z Pa­tric­kem utéct ke Ket­te­gat­tu a ty bys tam pro vás mohla zku­sit vy­jed­nat svo­bo­du a loď do Lú­úde­ru vý­mě­nou za in­for­ma­ce o nás, i se tam třeba s námi spo­jit."
(18:59) Mar­ga­re-tka: "No. Jako ještě se mů­že­me po­ku­sit do­stat Di birky a tam se usa­dit a po­čkat na vás, ale rolf me zná a Ari mě asi bez hle­dá­ní jen tak ne­pus­tí. Mu­se­li bychom utéct. A ne­mů­že­me na sebe moc ani jeden upo­zorňovat. Asi bude slo­ži­tý se­hnat místo na lodi,ale mů­že­me se o to po­ku­sit. Nebo vás na­pa­dá něco ji­né­ho ještě?"
(19:00) Mo­ri­gan: (Ještě, že sis na to Kat vzpo­mně­la! :-D)
(19:01) Mar­ga­re-tka: " jo to je do­ce­la dobrý nápad. To bych pro­bra­la s Pa­tri­kem. Jde i o něj, ale vy­ře­ši­lo by se tim kon­tak­to­vá­ní Ja­me­se. "
(19:02) Ke­tryn: "Mys­lí­me si, že Rag­nar i Asbjorn by na to mohli sly­šet... Ale je to risk, přímo do Kat­te­gat­tu bys mu­se­la bez Pa­tric­ka, toho by oka­mži­tě za­bi­li. A pak bys mu­se­la vy­jed­ná­vat tvrdě o sobě i o Pa­tric­ko­vi."
(19:05) Mar­ga­re-tka: "No dalo by se o tom uva­žo­vat. Snad bych to zvlád­la. "
(19:05) Ke­tryn: "Roz­su­dek smrti jsem nad Pa­tri­kem vy­nes­la já..." řeknu při­škr­ce­ně. "Tak třeba bych mu mohla dát i mi­lost, kdyby se nám v Kat­te­gat­tu po­ved­lo s tebou a Rag­na­rem spo­jit přes zr­ca­dlo. To by pro Pa­tric­ka mohla být mo­ti­va­ce, aby tě do Kat­te­gat­tu do­stal."
(19:05) Mar­ga­re-tka: " snad by se nám po­da­ři­lo to spo­je­ní. "
(19:07) Mar­ga­re-tka: "Já to s ním pro­be­ru, to by mohlo po­moct, tě by jsi to vzala zpět. A hlav­ně bychom zase do­sta­li Ja­me­se a Par­ti­ka k sobě"
(19:10) Ke­tryn: "Já nevím, jest­li to půjde vzít zpět. S tím bys mu­se­la ope­ro­vat v Kat­te­gat­tu ty a nic jim ne­říct, dokud ti ne­da­jí zá­ru­ky svo­bo­dy a jíz­den­ku do Lú­úde­ru pro vás oba. My máme zatím v plánu vydat se do Lú­úde­ru na jaře, ale taky to bude kom­pli­ko­va­né."
(19:11) Ke­tryn: "A tedy chtě­ly bychom se ale z Lú­úde­ru vrá­tit na Dae­rii, jest­li to půjde..."

10:02) Mo­ri­gan: Ka­pi­tá­na nechá být, ale tebe dok­tor po­pad­ne ze­za­du za obě paže, aby ti v tom za­brá­nil. "Může to být zdra­ví ohro­žu­jí­cí!" řekne pevně. Má teda do­ce­la sílu.
(10:05) Ke­tryn: "Oka­mži­tě mě pusť!" vy­je­du na něj au­to­ri­ta­tiv­ně (někdy to po­má­há, tak třeba budu mít vte­ři­no­vé štěs­tí, než se vzpa­ma­tu­je, že nejsem au­to­ri­ta). "Jdu tam, pa­t­řím k ča­ro­dě­jům." Sna­žím se vy­pros­tit a do­stat se dovnitř.
(10:08) Mo­ri­gan: K6
(10:09) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(10:09) Ke­tryn: Do­pr­de­le!!
(10:09) Ke­tryn: Do­pr­de­le!!
(10:13) Mo­ri­gan: I když na oka­mžik po­vo­lí, asi pře­kva­pe­ním, je to jenom půl vte­ři­ny. "To si pak vyřiď s ča­ro­dě­ji," řekne roz­hod­ně.
(10:13) Mo­ri­gan: Mored me­zi­tím vejde a za­bouch­ne dveře za sebou.
(10:15) Ke­tryn: Já se zbláz­ním. Tak zku­sím jinou tak­ti­ku. "Dobře," dělám, že jsem se uklid­ni­la a že už ne­bu­du dělat pro­blémy.
(10:16) Mo­ri­gan: K6
(10:16) Ke­tryn: Čekám na oka­mžik, kdy mě pustí a tro­chu se vzdá­lí, abych se po­ku­si­la mu rych­le utéct a vpad­nout do těch dveří.
(10:16) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(10:17) Ke­tryn: To je sta­tis­tic­ky ne­mož­né!!!!!!
(10:20) Mo­ri­gan: Pro­to­že se ne­vzdá­lí do­sta­teč­ně, zase tě za­chy­tí.
(10:24) Ke­tryn: "Po­dí­vej­te dok­to­re, ur­či­tě máte na práci spous­tu ji­ných věcí, než tu řešit mě a jest­li mi ublí­ží ně­ja­ká magie. Vím toho o magii ur­či­tě víc, než vy, tak mě tam, pro­sím, nech­te jít."
(10:27) Ke­tryn: "Proč asi mys­lí­te, že mě ka­pi­tán Mored vedl s sebou?"

(11:02) Mo­ri­gan: "Kolik jsme toho u všech bohů vy­pi­li?" pro­ne­se Ri­chie řeč­nic­kou otáz­ku.
(11:42) Ke­tryn: "Jo... asi tak... Hodně"
(11:43) Ke­tryn: Sna­žím se, jest­li zvlád­nu nějak jít? "Příš­tě už bez svět­la ne­pi­ju! "
(11:46) Mo­ri­gan: Ri­chie se snaží vy­plí­žit ven ide­ál­ně hned dole, nej­lé­pe aby ni­ko­ho ne­po­tkal. Ty budeš muset po scho­dech. Nějak jít zvlád­neš, ale bolí to teda po­řád­ně.
(11:51) Ke­tryn: Tak se s ním roz­lou­čím a jdu se do­pla­zit do po­ko­je. Dneska budu asi jen ležet a hekat 😀
(11:52) Mo­ri­gan: K6
(11:55) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 5
(11:58) Mo­ri­gan: Nevíš sice kolik je hodin, ale i tak se děsíš, že ně­ko­ho po­tkáš. Máš ale štěs­tí a do po­ko­je se do­sta­neš bez ja­ké­ho­ko­li se­tká­ní.
(11:59) Ke­tryn: V po­ko­ji se pak sna­žím zjis­tit škody a pře­vlék­nout se a dát se tro­chu do­hro­ma­dy, kdyby někdo při­šel
(12:03) Mo­ri­gan: Ko­le­no máš celé na­tek­lé a modré.
(12:05) Ke­tryn: Ty jo, asi pak budu muset ně­ko­ho po­prosit, aby se mi na to po­dí­val... No tak se pre­vlecu, oplách­nu a lehnu si.
(12:09) Mo­ri­gan: K6
(12:10) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(12:13) Mo­ri­gan: V po­ste­li se ko­neč­ně za­hře­ješ, ale usnout se ti ne­da­ří.
(12:13) Mo­ri­gan: Ko­co­vi­nu nemáš tak straš­nou, přece jenom jsi na pití dost zvyk­lá, ale to ko­le­no tě bolí.
(12:24) Ke­tryn: Mám z toho ná­la­du pod psa. Nemám tam ještě ně­ja­ký lek­tvar na bo­lest?
(12:24) Ke­tryn: Mám z toho ná­la­du pod psa. Nemám tam ještě ně­ja­ký lek­tvar na bo­lest?
(13:23) Mo­ri­gan: Ty jo, to si nejsem jistá, tak si na to hoď.
(13:28) Sys­tém -> Ke­tryn, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 3
(13:30) Mo­ri­gan: Tak nemáš. Vět­ši­nou ti dávku dával Miki nebo Nial a po­sled­ní dobou jsi to už zvlá­da­la bez něj.
(13:33) Ke­tryn: Hm, tak asi pak budu muset po­prosit tebe, až se uvi­dí­me.
(13:40) Ke­tryn: Dám si na to aspoň stu­de­ný ob­klad.
(13:53) Mo­ri­gan: To do­ce­la po­mů­že a pak se ti po­da­ří usnout.
(13:57) Ke­tryn: Tak aspoň na chví­li vy­svo­bo­ze­ní

Sou­hla­sím s tebou. Jen pevně dou­fám, že tím od­bor­ní­kem není sám Aza­zel osob­ně

K6

(17:37) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jedeš, kam jsi chtě­la jet. A budeš s sebou mít po zuby oz­bro­je­nou dru­ži­nu."
(17:37) Ke­tryn -> : "Spo­ko­je­ná budu, až už na vás ne­bu­de­me muset být zá­vis­lé a ne­bu­de­me se muset do­pro­šo­vat," za­mra­čím se.
(17:39) Ke­tryn -> : "Spíš jest­li vy jste už spo­ko­je­ný, že jste si Johna tak vy­chut­nal?" ujede mi.
(17:40) Ke­tryn -> : Jinak dou­fám, že na žádné se­zna­mo­vá­ní s Ri­chi­em oprav­du ne­do­jde.
(17:47) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jak s tím sou­vi­sí John? Hm, tedy kromě toho, že jsem musel slí­bit, že taky bude v pu­tu­jí­cí dru­ži­ně. No, stej­ně bych ho asi vzal s sebou, John je můj dlou­ho­le­tej pří­tel. Když mám - jako pří­tel - pocit, že dělá vel­kou chybu, tak ho na ní upo­zor­ním. Nic víc."
(17:51) Ke­tryn -> : "Za týden od nás bu­de­te mít pokoj a už si s ně­ja­ký­mi chy­ba­mi svých 'přá­tel' ne­bu­de­te muset dělat sta­ros­ti," od­tu­ším.
(17:53) Ke­tryn -> : Fakt, ta­ko­vý­ho pří­te­le bych vážně chtě­la mít, po­mys­lím si a do­nu­tím se to ne­říct na­hlas.
(17:54) Ke­tryn -> : "A vy se snad bu­de­te chtít se­zna­mo­vat s naším bra­t­rem? Mys­le­la jsem, že nás vez­me­te na Am­berwal­du a za bra­nou bra­nou už o nás ne­bu­de­te chtít ani sly­šet?"
(17:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mys­lím, že je mojí po­vin­nos­tí pře­dat šlech­ti­ci jeho se­st­ry, které byly tak dlou­hou dobu pod naší ochra­nou. To si ne­ne­chám ujít."
(18:00) Ke­tryn -> : Tak to chví­li nemám slov a sna­žím se šo­ko­va­ně ne­zi­rat.
(18:03) Ke­tryn -> : "Dou­fám, že si ne­před­sta­vu­je­te ně­ja­ké me­lod­ra­ma­tic­ké pře­dá­vá­ní u dvora, jak už jsem ří­ka­la, v Aka­rii se ne­smí­me moc uka­zo­vat," upo­zor­ním ho, když najdu slova.
(18:05) Ke­tryn -> : "A něco ta­ko­vé­ho vlast­ně vůbec ne­bu­de nutné, už se pak o sebe zvlád­ne­me po­sta­rat," dodám. I když to už asi ne­za­chrá­ním.
(18:06) Ke­tryn -> : Jest­li k ně­če­mu ta­ko­vé­mu dojde, tak Ri­chie­ho trefí šlak. Navíc, jest­li zjis­tí, že jsem ho před­sta­vi­la jako svého bra­t­ra 🤦
(18:08) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Ne­vy­pa­dá, že by si to nějak roz­mys­lel.
(18:12) Ke­tryn -> : "Vy mi ne­vě­ří­te, že ně­ja­ké­ho ta­ko­vé­ho bra­t­ra máme, že ano?" na­pad­ne mě, proč se chce něčím ta­ko­vým v Aka­rii zdr­žo­vat.
(18:16) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "To ko­nec­kon­ců uvi­dí­me, ne?" pou­smě­je se.
(18:17) Ke­tryn -> : "No, abys­te se ne­di­vil..." řeknu spíš napůl pro sebe a šla bych se nej­ra­dě­ji někam za­ko­pat.
(18:27) Ke­tryn -> : "Jo, to uvi­dí­me...​bratr bude vy­lo­že­ně nad­še­ný..."
(18:28) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Mít ta­ko­vý se­st­ry, taky jsem nad­še­ný," po­dí­vá se ti přímo do očí a pořád si drží úsměv. Se­sko­čím vedle vás, takže se oba lek­ne­te. "Děje se něco?" řeknu ne­přá­tel­sky.
(18:28) Ke­tryn -> : Dívám se na něho, jest­li po mně bude ještě něco chtít, anebo jest­li můžu ode­jít.
(18:30) Ke­tryn -> : "Ne, ne­dě­je," sna­žím se o ne­ut­rál­ní ne­hys­te­ric­ky tón. "Jen si tady s ka­pi­tá­nem po­ví­dá­me, jak se hroz­ně těší, až se se­zná­mí s Ri­chi­em..." Za­čí­ná se mi chtít hys­te­ric­ky smát.
(18:49) Ke­tryn -> : "Ka­pi­tán na tom trvá, že nás osob­ně předá, na­jed­nou o nás začal mít ve­li­kou sta­rost," dodám.
(18:57) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já se pros­tě jen chci ujis­tit, že budou všich­ni... spo­ko­je­ni," pro­hlá­sí.
(18:59) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: A schvál­ně udělá krok do­pře­du, aby na­ru­šil můj osob­ní pro­stor, i když se mě vlast­ně ani ne­do­tkne.
(19:00) Ke­tryn -> : "Všich­ni spo­ko­je­ní? Bu­de­te snad po bra­t­ro­vi za nás ještě něco chtít?"
(19:00) Ke­tryn -> : Je to pros­tě zme­tek!
(19:04) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Jest­li je to správ­ný šlech­tic, tak mi něco na­bíd­ne sám."
(19:07) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "Já mám fakt moc rád, když mi někdo na­bíd­ne sám tu správ­nou věc," při­stou­pí ke mě ještě blíž. Ani se nehnu, ale asi mě to stojí hodně sil. "A ne­vra­zíš mi jednu jenom proto, že se teď dívá John, viď," za­šeptá mi po­ba­ve­ně skoro do vlasů.
(19:07) Ke­tryn -> : To se mi chce vážně smát, když si před­sta­vím, jaký je Ri­chie šlech­tic 😀
(19:10) Ke­tryn -> : Bo­ho­vé, hajzl jeden! Pře­mýš­lím, jak tě vy­svo­bo­dit, ale ne­tu­ším!
(19:13) Ke­tryn -> : "Abys­te na ty svoje hry jed­nou ne­do­pla­til. Oprav­du bych vám ne­do­po­ru­čo­va­la Ri­chie­ho vy­dí­rat, za naši cestu jste si ne­chal za­pla­tit jinak."
(19:13) Ke­tryn -> : Ne­mys­lím to nijak vý­hruž­ně, jen kon­sta­tu­ji. A stále nevím, jak tě od něho do­stat 😒
(19:14) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: "John se vždyc­ky dívá. Liame. Tak si dej pozor!" řeknu mu a po­pad­nu tě za paži, abychom ode­šly spolu. Ne­ra­da bych tě tu ne­cha­la s ním.
(19:15) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Když se ohlíd­neš, stej­ně to vy­pa­dá, že jsme ho spíš po­tě­ši­ly, než na­štva­ly.
(19:19) Ke­tryn -> : Sa­mo­zřej­mě jdu hned s tebou.
(19:19) Ke­tryn -> : "Kre­tén."
(19:20) Mo­ri­gan -> Ke­tryn: Já pro něj radši nemám slov!
(19:29) Ke­tryn -> : "Tak na to se vy­lo­že­ně těším, jest­li se se­t­ka­jí s Ri­chi­em osob­ně," vzdych­nu si, ale dál už to ra­dě­ji ne­ko­me­tu­ji.
(19:34) Ke­tryn -> : "Jsi v po­ho­dě?" po­dí­vám se po tobě sta­rost­li­vě.
(19:42) Ke­tryn -> : "Takhle tě ob­tě­žu­je pořád?'

Ale zjis­tím to. Snad tohle není po­sled­ní úspěš­né spo­je­ní...

k6

Ráno si tu nohu zkon­t­ro­lu­ji a dou­fám, že se nějak ne­hor­ší.

Tak to mi svit­ne na­dě­je, že oprav­du je chata prázd­ná. To by bylo dobrý, abychom si tam od­po­či­nu­li.
Tak se mod­lím, aby se tam nikdo přes den ne­vra­cel.

...

(22:43) Mo­ri­gan: Můžeš si vy­brat, kte­rou hlíd­ku chceš.
(22:50) Mar­ga­re-tka: Klid­ně si vezmu tu dru­hou. Abych si víc po­hlí­da­la Sáru. Stej­ně to ve dvou celou dobu ne­po­kre­je­me.
(23:19) Mo­ri­gan: No to ne. Ono je dost ná­roč­ný udr­žet se vzhů­ru. Vlast­ně je to prak­tic­ky ne­mož­né, jen pros­tě spíte méně tvrdě.
(23:22) Mar­ga­re-tka: No ra­dě­ji si Sáru na noc k sobě při­vá­žu za zá­pěs­tí. Třeba kusem sukně
(23:28) Mo­ri­gan: Jo, to asi půjde.
(23:46) Mar­ga­re-tka: ...
(00:00) Mo­ri­gan: V noci nemá žádné ten­den­ce utí­kat, je tuhá.
(00:01) Mar­ga­re-tka: Díky bohu

(21:53) Mo­ri­gan: Tynna se na­štěs­tí vrátí v po­řád­ku. Máš málem in­farkt, když ji sly­šíš v lese a nejsi si jistá, kdo nebo co to je.
(21:55) Mar­ga­re-tka: Jo to mám. Ještě, že se vrá­ti­la. Tak se pak dáme do práce a sna­ží­me se Ariho co nej­víc ochla­dit.
(22:16) Mo­ri­gan: Udě­lá­te, co je v té chví­li možné a ve va­šich si­lách. Sára me­zi­tím vy­tuh­la.
(22:19) Mar­ga­re-tka: Díky bohu, hlí­dám ji po oku když spí, pak si ji na spaní asi při­vá­žu k ruce. A taky si nějak roz­dě­lí­me hlíd­ky.

Sys­tém: PJ Mo­ri­gan při­chá­zí do míst­nos­ti.
(16:15) Mar­ga­re-tka: Sna­žím se tedy Sáře udě­lat silný čaj, aby zase někam ne­zdrh­la. A hlí­dám ji dokud ne­u­s­ne, sa­mo­zřej­mě po­má­hám Tynně s dětmi a s Arim, aby mu bylo lépe. když už dělám ten čaj, tak udě­lá­me čaj z vr­bo­vé kury. Na tu ho­řeč­ku a zánět...
(16:19) Mo­ri­gan: Udě­lá­te sice jen malý oheň, ale udě­lá­te ho, pro­to­že je to oprav­du po­tře­ba.
(16:19) Mo­ri­gan: Sára úplně není nad­še­ná z čaje, hlav­ně když je sil­něj­ší.
(16:21) Mar­ga­re-tka: Tak se sna­žím, ale žízeň mít musí.
(16:22) Mar­ga­re-tka: A pro Arimu by bylo nej­lep­ší, kdyby tady byl ně­ja­ký stud­ny potok, abychom ho mohli za­chla­dit. To by mu udě­la­lo lépe.
(16:25) Mo­ri­gan: Na­ko­nec to není tak slo­ži­té, pro­tes­to­va­la jen chví­li, pak asi usou­di­la, že lepší co­ko­li k jídlu/pití než nic.
(16:28) Mar­ga­re-tka: No asi tak a ještě je to slad­ký.
(16:32) Mo­ri­gan: Až vám dojde med, tak to bude horší.
(16:32) Mo­ri­gan: Jak moc jsi jí to na­vý­ši­la? (Třeba jed­nou tolik, nebo ještě víc?)
(16:32) Mo­ri­gan: k6
(16:32) Mo­ri­gan: (Na ten potok)
(16:33) Sys­tém -> Mar­ga­re-tka, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 4
(16:34) Mar­ga­re-tka: Zatím o po­lo­vi­nu, aby je rych­le ne­vy­plýtva­la.
(16:35) Mo­ri­gan: Potok tam je, ale není zase tak po­blíž, ale dá se tam dojít.
(20:17) Mo­ri­gan: Čaj na ní potom začne za­bí­rat, když ho vy­pi­je, pře­sta­ne mít ener­gii a pak od­pad­ne. Ne, že by hned přímo spala, ale je ta­ko­vá omá­me­ná a leží.
(20:49) Mar­ga­re-tka: Tak super, hlí­dám si ji a dou­fám, že usne. "Měly bychom ho co nej­víc zchla­dit, aby aspoň tro­chu ta tep­lo­ta kles­la."
(21:08) Mo­ri­gan: "Tak já dojdu k vodě," řekne Tynna. "A ty tu po­čkáš s dětmi a s Arim."
(21:13) Mar­ga­re-tka: "Dobře. Tak já zatím do­dě­lám ten odvar na ho­reč­ku. Buď opa­tr­ná."
(21:16) Mo­ri­gan: "Zůstaňte tu s Mar­ga­ret," řekne dětem, ale ty to po­cho­pi­ly samy a pak zmizí v šeru, které se velmi brzy stane tmou.
(21:20) Mar­ga­re-tka: Bože sna­žím se nemít nervy v kýblu. Ari v pr­de­li, Tynna ve tmě s vlky a Sára skoro spící, která je láká a dvě skoro bez­bran­ný děti.
(21:21) Mar­ga­re-tka: To je tedy si­tu­a­ce.
(21:24) Mo­ri­gan: Zatím na­štěs­tí nemáš pocit, že by kolem bylo něco po­de­zře­lé­ho.
(21:25) Mar­ga­re-tka: To jsem rád a dou­fám, že ho ani mít ne­bu­du. Tak to tam vařím a pokud je to ho­to­vé, aspoň něco se sna­žím Arimu dát, nevím v jaké stavu bdě­los­ti je. Tedy po tom co to tro­chu zchla­dím.

//............//

(16:43) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Sna­ží­te se co nejdřív po­kra­čo­vat i za cenu, že někdo z vás Sáru nese. Arimu je ale pěkně mi­zer­ně, ač­ko­li si ne­stě­žu­je, vidíš to na něm.
(16:47) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No tak dě­lá­me kvůli němu pauzy, tedy aspo se o to sna­žím. Ale sa­mo­žřejmě, aby to ne­by­lo tak moc oči­vi­dí­ný.
(17:08) Mo­ri­gan: Když už se večer mu­sí­te utá­bo­řit, má po­řád­nou ho­reč­ku.
(17:10) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No tak mu­sí­me udě­lat ně­ja­ký odvar na ho­řeč­ku a pře­vá­zat tu ránu. Asi máme s Tyn­nou o něj dost sta­rost.
(17:14) Mo­ri­gan: Za to Sára me­zi­tím na­bra­la síly a je ak­tiv­ní.
(17:20) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No to je super. Tak ji zatím ne­chám ak­tiv­ně bb­nout, tře­base unavý a pak do­sta­ne na noc čaj, aby spala a nikam ne­u­tek­la.

(12:17) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Sna­ží­te se Sáru dát pokud možno rych­le nějak do­hro­ma­dy. Měla by být podchla­ze­ná, ale není.
(12:19) Mar­ga­re-tka: Aha, tak to jsem ráda, že není. Chce se mi ra­dos­tí i zou­fal­stvím bre­čet. Vůbec nevím, jak to s ní mám dělat.
15:03) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: Mám ji tedy u sebe a fakt ráda, že se našla.
(15:04) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: A už jsme do­ce­la da­le­ko od na­še­ho tá­bo­řiš­tě, co?
(15:13) Mo­ri­gan -> Mar­ga­re-tka: Od tá­bo­řiš­tě cel­kem jo, sešli jste celý kopec a pak jste ještě ně­ja­kou dobu po­kra­čo­va­li.
(15:27) Mar­ga­re-tka -> Mo­ri­gan: No to ušla pěkný kus cesty. Mlčím, je­li­kož se mi hla­vou honí co bu­de­me s ní dělat dál, tady to ne­u­tutlám.....

(23:20) Mar­ga­re-tka: Tak se pak nějak bez ja­ké­ko­liv mo­ti­va­ce a od­da­ně nějak začnu taky při­pra­vo­vat na cestu. (Měla jsem to hraní zko­pí­ro­va­ný, ale asi ne­o­de­slal nebo neví, mys­lím,m že pak se ještě pár vět uhrá­lo od toho po­sled­ní­ho)
23:30) Mo­ri­gan: Ně­ja­kou dobu jdete, ale moc to ne­vní­máš. I tak je ná­roč­né jít, jsi už slabá a una­ve­ná.
(23:35) Mar­ga­re-tka: No pořád se tak nějak ohlí­žím. Co když se tam fakt vrátí a už tm ne­bu­de­me.
(23:36) Mo­ri­gan: K6
(23:36) Sys­tém -> Mar­ga­re-tka, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 2
(23:39) Mo­ri­gan: Za chví­li je místo va­še­ho tá­bo­ře­ní pryč a schá­zí­te dlou­hý za­rost­lý kopec dolů.
(23:39) Mar­ga­re-tka: Tak se sna­žím dáí­vat po­zo­ra­bych ne­slt­la. Ale v myšn­kách se utá­pím v zou­fal­ství.
(23:43) Mo­ri­gan: Sejde­te kopec a po­kra­ču­je­te lesem, Ari se pořád zá­had­ně ori­en­tu­je, ale ty vůbec nemáš před­sta­vu, kde jste.
(23:44) Mar­ga­re-tka: No to je super, že nemám před­sta­vu. Ještě ani nevím, kde jsem ztra­ti­la.
(23:46) Mo­ri­gan: Tak to už nevíš mnoho dní. Ori­en­to­vat se mimo cesty chce spe­ci­ál­ní zna­los­ti a do­ved­nos­ti.
(23:47) Mar­ga­re-tka: Hm.... bůh ví kde jsme. Tak jdu a mlčím, ale vnitř­ně kři­čím.
(23:54) Mo­ri­gan: k6
(23:54) Sys­tém -> Mar­ga­re-tka, Mo­ri­gan: Hod na šes­tistěn­né kost­ce (k6): 5
(23:58) Mo­ri­gan: Když si dě­lá­te další z mnoha pře­stá­vek, zů­sta­neš sedět z dětmi a Tynna si jde od­sko­čit. Vzá­pě­tí na tebe volá. "Mar­ga­ret!!!"
(23:59) Mar­ga­re-tka: Tak to spo­zor­ním, "co se děje?" za­vo­lám na ni.
(23:59) Mar­ga­re-tka: Sa­mo­zřej­mě se zvě­dám, jest­li ne­po­tře­bu­je po­moct.
(00:02) Mo­ri­gan: Ari se taky snaží zved­nou. "Tynno??"
(00:02) Mo­ri­gan: "Našla jsem ji!"
(00:03) Mar­ga­re-tka: Tak to zrych­lím. Ne­vě­řím vlast­ní uším.
(00:06) Mo­ri­gan: Když se tam do­jdeš, Tynna stojí u keře a u kmene jed­no­ho stro­mu je to­tál­ně špi­na­vá, za­blá­ce­ná a za­kr­vá­ce­ná Sára, bez po­hy­bu stu­le­ná do klubíč­ka.
(00:07) Mar­ga­re-tka: Tak to se k ní hned sklo­ním. "Bo­ho­vé." vy­dech­nu úle­vou.
(00:08) Mar­ga­re-tka: Oprav­du jen spí?
(00:08) Mar­ga­re-tka: Není to její krev?
(00:09) Mo­ri­gan: Tynna ne­ří­ka­la, že jen spí.
(00:10) Mar­ga­re-tka: Tak zku­sím jest­li vůbec žije. Do­tknu se ji.
(00:10) Mo­ri­gan: Ne­re­a­gu­je.
(00:11) Mar­ga­re-tka: Tak se ji po­ku­sím lehce oto­čit a zku­sím jest­li má tep.
(00:14) Mo­ri­gan: Tep má, i dýchá. Asi oprav­du spí, ale nějak hlu­bo­ce.
(00:15) Mar­ga­re-tka: "Za­l­tíč­ko." oslo­vím ji, vezmu ji do ná­ru­čí. "Dýchá." řeknu jim.
(00:16) Mo­ri­gan: "Zku­sí­me jí dát tro­chu vody, musí být vy­hla­do­vě­lá a vy­prah­lá," chopí se toho Tynny.
(00:17) Mo­ri­gan: *Tynna
(00:20) Mo­ri­gan: "Jak se mohla do­stat až sem?" ne­chá­pe Ari. Oprav­du je to tedy dost divné.
(00:21) Mar­ga­re-tka: "No hlav­ně je celá od krve." Bůh ví kde lí­ta­la. Kaž­do­pd­ně ji vlci ne­se­žra­ly...... Jsem ráda, ab­so­lut­ně šťast­ná, že se našla... ale co když nám takhle bude utí­kat pra­vi­del­ně.
(00:23) Mar­ga­re-tka: "No to nevím, jak se do­sta­la až sem." Nesu ji. Pokud to zvlá­dám.
(00:23) Mo­ri­gan: To už asi moc ne­zvlá­dáš.
(00:24) Mar­ga­re-tka: Tak ji když tak pře­dám Tynně nebo Arimu, pokud by to zvlá­dl.
(00:27) Mo­ri­gan: Tynna se po­ku­sí jí pro­brat a dát vodu a zá­ro­veň kon­t­ro­lu­je­te, jest­li je zra­ně­ná.
(00:27) Mo­ri­gan: Má na sobě spous­tu škrá­ban­ců, ale ta krev z nich ne­mů­že být, nej­spíš není její.
(00:29) Mar­ga­re-tka: Tak ji sa­mo­zřej­mě po­má­hám. Aby se na­pi­la. No ještě, že není zra­ně­ná.
(00:35) Mar­ga­re-tka: "Musí být straš­ně vy­čer­pa­ná."
(00:38) Mo­ri­gan: "Je skoro ne­mož­né, aby byla na­ži­vu," po­tře­se hla­vou Ari. Sára se tro­chu pro­be­re, vodu vy­pi­je. Tro­chu je zma­te­ná, co tam dě­lá­te a kde vlast­ně je.
(00:41) Mar­ga­re-tka: "Sáro neboj se, už bude líp." chlá­cho­lím ji, i když nevím co ona od tiho utěku ova­žu­je za líp. ˇŘíkám si,kdy si Ari vzpo­me­ne, jak jsem mu ří­ka­la, že její otec velmi dobře ro­zum­něl zví­řa­tům.....:-/
(00:42) Mo­ri­gan: Roz­hlí­ží se, jako by něco hle­da­la, ale ne­ob­tě­žu­je se vám sdě­lit, co chce.
(00:43) Mar­ga­re-tka: A má v po­hle­du strach a nebo ne?
(00:51) Mo­ri­gan: Takhle jed­no­znač­ně asi ne.
(00:51) Mo­ri­gan: Spíš ne.
(00:51) Mar­ga­re-tka: No jen jest­li se ze stra­chu ne­má­me ohlí­žet my.....