Druhá strana (132 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:20) Morigan: "Nic jiného nám ani nezbývá," souhlasím s tebou.
(23:21) Ketryn -> Morigan: "To nezbývá."
(23:22) Ketryn -> Morigan: Jsem pak s tebou nebo jdu dělat, co je potřeba.
(23:22) Morigan -> Ketryn: "Kdybych zjistila něco nového, tak ti řeknu," slíbím ti.
(23:23) Ketryn -> Morigan: "Díky," pokusím se o úsměv.
(23:25) Morigan -> Ketryn: Jaro se zatím ale opravdu ještě neblíží.
(23:31) Ketryn -> Morigan: To je dobře.
(23:34) Ketryn -> Morigan: Pak už o tom sama od sebe nezačínám a jsem rozhodnutá do toho už nijak nemluvit, stejně to nemá cenu. Chovám už se normálně a užívám si, že tu Sigfrieda ještě mám.
(23:34) Ketryn -> Morigan: Občas si vzpomenu na pouto a pokusím se na Richieho napojit. Můžu?
(23:37) Morigan -> Ketryn: Můžeš, zkus to.
(23:37) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(23:44) Morigan -> Ketryn: Richie sedí s Christopherem a Gordonem u stolu a pijou. Asi už nějakou dobu, protože Richie už účinky alkoholu pociťuje.
(23:45) Morigan -> Ketryn: Vidíš je ostře, jak oba sedí naproti Richiemu za nevelkým stolem.
(00:07) Ketryn -> Morigan: Snažím se pochytit nějaké jeho myšlenky a pocity.
(00:07) Ketryn -> Morigan: Snažím se pochytit nějaké jeho myšlenky a pocity.

(22:05) Ketryn -> Morigan: "A přesto uvažujete, že byste něco takového mohli udělat..."
(22:08) Morigan: "Ale postavit se proti nespravedlnosti je přece povinnost. Jarl měl taky na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl. A já vždycky půjdu tam, kam půjde Ragnar, ty víš, že jsem mu navždy zavázaný. A rád zavázaný."
(22:14) Ketryn -> Morigan: "Já po tobě přeci nechci, aby ses postavil proti Ragnarovi, to bych ani nikdy nechtěla! Jen bych si přála, aby tu situaci s jarlem nechal uklidnit a poslechl ho," vzdychnu. "Já vím, že je to nespravedlivé, ale spousta vládců je nespravedlivých."
(22:17) Morigan: "A to podle tebe znamená, že to tak máme nechat?"
(22:22) Ketryn -> Morigan: "To nevím..." přiznám zamračeně. "Asi ne. Ale nedokážu si představit nějaké schůdné řešení. Neříkej mi, že by si to jarl nechal jen tak líbit nebo ustoupil. A já mám starost o Margaret..."
(22:24) Morigan: "Ale nebude to moct už přehlížet."
(22:26) Ketryn -> Morigan: "No, to ne..."
(22:30) Ketryn -> Morigan: "Kéž by se jarl vzpamatoval a začal se chovat tak, jak má..."
(22:31) Morigan: "Ty by ses neměla trápit takovými věcmi."
(22:33) Ketryn: "Týká se to tebe, tak se tím musím trápit..."
(22:35) Ketryn: "Dneska mi to nějak ujelo. Už ti do toho nebudu mluvit..." řeknu omluvně. "Uděláte to, co budete muset.A rozumím ti, že byste se chtěli postavit proti nespravedlnosti."
(22:37) Morigan: Tak tě políbí.
(22:38) Ketryn: "Jen je prostě těžké tomu jen tak přihlížet..."
(22:38) Ketryn: To mu polibek vrátím.
(22:45) Ketryn: Pak přidám další a další a postupně se nechám strhnout vášní.
(22:46) Morigan: Ráno už o tom nemluví, pokud o tom nezačneš sama.
(22:51) Ketryn: Ne, už o tom nezačínám. Docela mě to trápí, ale snažím se to nedávat nijak najevo. A vynakládám úsilí na to, abych se smířila se s tím, že je možnost, že padne takhle vážné rozhodnutí. Chápu tu nespravedlnost a že by s tím chtěli něco udělat, ale to moji starost nijak nezmírňuje. Takže se snažím chovat normálně a dělám vše jako vždycky.
(22:52) Morigan: My dvě se potkáme až odpoledne.
(22:59) Ketryn: I před tebou se snažím chovat normálně. O tom včerejšku sama od sebe nezačínám. Na Ragnara se zatím neptám, i když jsi říkám, jestli už jste spolu o tom mluvili.
(23:00) Morigan: "Ještě rozhodnutý není," řeknu ti rovnou, když není nikdo v přímém okolí.
(23:01) Ketryn: "A je k něčemu víc nakloněný?"
(23:01) Ketryn: "A mluvili jste o tom, jestli tě vezme s sebou?"
(23:07) Morigan: "Myslím, že opravdu není," usoudím. "Říkal, že až přijde čas, bude vědět, co dělat. Jsou asi čtyři možnosti - udělají to tak, jak přikázal jarl, nebo vezmou druhou loď a pojedou na východ oběma, nebo jedna pojede s druhou posádkou do Lúúderu, nebo poslední možnost - jedna pojede s druhou posádkou do Svobodné."
(23:10) Ketryn: "Hm, tak to jsem fakt zvědavá, jak se rozhodne..."
(23:11) Morigan: "O mě jsme nemluvili."
(23:13) Ketryn: "Tak budeme čekat, jak to dopadne..." řeknu smířeně, ale jaro stále nechci.

(20:35) Morigan -> Ketryn: "Já se ho na to zeptám," slíbím ti, když vidím, v jakém jsi stavu.
(20:39) Ketryn -> Morigan: "Nějak mě to rozhodilo," musím uznat zasmušile. "Promiň, že jsem sem tak vpadla..." začnu se zvedat k odchodu.
(20:39) Morigan -> Ketryn: "To nevadí," ujistím tě.
(20:42) Ketryn -> Morigan: "Asi bych raději měla jít..." řeknu a obleču si plášť. "Tak se uvidíme zítra."
(20:42) Morigan -> Ketryn: Vyprovodím tě ke dveřím, jestli už jdeš, ale klidně můžeš zůstat.
(20:44) Ketryn -> Morigan: "Ahoj..." řeknu tobě i Ragnorovi a jdu pomalu domů.
(20:45) Ketryn -> Morigan: Cestou se ještě stavím za našimi koňmi, abych si s nimi popovídala a opravdu se uklidnila.
(20:46) Morigan -> Ketryn: To už najdeš Sigfrieda docela zneklidněného a ty jsi zmrzlá.
(20:46) Ketryn -> Morigan: Nakonec jdu pak konečně domů.
(20:48) Ketryn -> Morigan: "Promiň..." omluvím se mu. Asi jsem neměla právo takhle vybouchnout. Nic víc ale asi hned říct nedokážu a jdu se ohřát k ohni.
(20:48) Morigan -> Ketryn: "Kde jsi byla?" zeptá se tě starostlivě.
(20:49) Ketryn -> Morigan: "Za Morigan a u koní..." řeknu popravdě.
(20:54) Ketryn: Ohřívám se u kamen a mlčím. Pak si asi uvařím na zahřátí čaj. (Už je večer?)
(20:54) Morigan: Jo, byl už večer.
(20:55) Morigan: Vycítí, že se zlobíš, tak tě raději nějakou dobu nechá být.
(21:00) Ketryn -> Morigan: To je nejlepší, postupně se nějak uklidním. "Nechci jaro," prohlásím a když už jsem rozehřátá, tak si jdu lehnout.
(21:02) Morigan: "Ale..." jde za tebou. "Tak to tu prostě chodí, bredi," snaží se ti to vysvětlit.
(21:05) Ketryn -> Morigan: "Já vím! Taky vím, že se s tím musím smířit. Ale to neznamená, že to musím chtít..."řeknu trucovitě.
(21:12) Ketryn -> Morigan: Svlíknu se a vlezu do postele, kde se zavrtám do kožešin.¨
(21:42) Morigan: "Bredi, vždyť by sis mě nemohla vážit, kdybych byl zbabělec," lísá se k tobě.
(21:48) Ketryn -> Morigan: "Hm, abych si pak ještě měla vážit koho..." ušklíbnu se.
(21:49) Morigan: "Jste všechny takové tam na jihu?" zajímá se s úsměvem. "Máš o mě strach?"
(21:52) Ketryn -> Morigan: "Ne, nemám!" strčím do něho vzdorovitě.
(21:53) Morigan: "To je dobře," konstatuje. "Strach a slzy oslabují bojovníky."
(21:55) Ketryn -> Morigan: "Hm..."
(21:59) Ketryn -> Morigan: Nakonec už nevydržím být naštvaná a obejmu ho. "Já vím, že to tu tak máte. Ale čekání doma je prostě hrozné! A jestli budete bojovat s jarlem, tak nebude klid ani když se vrátíte. To je tu taky běžné stavět se proti jarlovi, i když jedná nespravedlivě??"
(21:59) Morigan: "Jak to myslíš běžné?"
(22:02) Ketryn -> Morigan: "No jestli to tu tak funguje, když se vám jarlovo jednání nelíbí, tak se proti němu postavíte a děj se vůle boží?"
(22:02) Ketryn -> Morigan: "A jak často se to vůbec děje, že někdo jarla neposlouchá?"
(22:03) Morigan: "Nikdy jsem u ničeho takového nebyl," odpoví.

(19:22) Morigan -> Ketryn: "To, co jarl dělá, není spravedlivé a když se to tak nechá, bude si myslet, že si může dovolit všechno. Ale opakuji, že ještě Ragnar se ještě nerozhodl a je několik možností, jak to udělat."
(19:25) Ketryn -> Morigan: "Ne, není to spravedlivé!" souhlasím. "Ale nevím, jestli je tohle řešení."
(19:27) Morigan -> Ketryn: "Možná jiné řešení není."
(19:27) Ketryn -> Morigan: "Jasně, není to jisté. Ale jak tě tak vidím, tak o tom uvažujete dost vážně."
(19:30) Ketryn -> Morigan: "Já tu nechci čekat a bát se, jestli se vůbec vrátíš a když se vrátíš, tak co s vámi bude pak!" ujede mi. "Jdu ven!" oznámím, než mi nervy prasknou definitivně. Vezmu si plášť a bouchnu dveřmi.
(19:30) Morigan -> Ketryn: Radši za tebou nejde.
(19:31) Ketryn -> Morigan: Já jdu k vám zkusit najít tebe.
(19:32) Ketryn -> Morigan: Zaklepu na dveře.
(19:35) Morigan -> Ketryn: Tak ti po chvíli otevřu. Podivím se, že tě tam vidím, když jsi před chvílí odešla.
(19:35) Morigan -> Ketryn: "Co se stalo?"
(19:36) Ketryn -> Morigan: "Nechceš se jít projít? Nebo můžeme si popovídat někde jen tak o samotě?"
(19:40) Morigan -> Ketryn: "V tý zimě? Pojď radši dál," pozvu tě. V kuchyni je Ragnar a přikládá do ohně.
(19:40) Morigan -> Ketryn: Udiveně zvedne obočí, když tě vidí. "My si jen promluvíme vedle," řeknu a ukážu bradou na ložnici.
(19:41) Ketryn -> Morigan: Tak mě to rozehřálo, že jsem na zimu nějak zapomněla.
(19:41) Ketryn -> Morigan: Jdu s tebou do ložnice a zavřu dveře.
(19:43) Ketryn -> Morigan: "Vážně uvažují, že vezmou i tu druhou loď. A přemýšlí, že by odjeli do Svobodné nebo do Lúúderu! Víš o tom??" řeknu potichu, ale je vidět, že jsem rozhozená a naštvaná.
(19:47) Morigan -> Ketryn: "Co? Ne, nevím. Tedy tuším, že tu tahle možnost pořád visí ve vzduchu, ale o žádném rozhodnutí nevím," přiznám.
(19:49) Ketryn -> Morigan: "No ne, rozhodnutí žádné nepadlo. Ale obávám se, že o tom uvažují dost vážně. A ještě počítají s tím, že se to jarl dozví."
(20:02) Ketryn -> Morigan: "Jestli pojedou na takovouhle šílenou výpravu ze všech stran, tak tu nechci být. Chci pryč! Ať nás tedy najdou a odvezou," jsem iracionální.
(20:10) Morigan: "Uklidni se!"
(20:12) Morigan -> Ketryn: Dívám se na dveře v obavách, že to Ragnar uslyší.
(20:13) Ketryn -> Morigan: Snažím se mluvit potichu, i když jsem naštvaná.
(20:14) Ketryn -> Morigan: "Dobře, já jsem klidná...!" někam se odevzdaně posadím.
(20:18) Morigan -> Ketryn: "Ty jsi slyšela, jak něco takového říkají?" zeptám se.
(20:19) Ketryn -> Morigan: "Ne, jen jsem věděla, že se o tom bavili. Tak jsem se na to Sigfrieda zeptala..."
(20:20) Morigan -> Ketryn: "Rozhodující slovo bude mít Ragnar...a možná Floki," usoudím.
(20:21) Ketryn -> Morigan: "Jako opravdu nic rozhodnutého není," musím uznat. "To je na Ragnarovi. Ale přišlo mi, že o různých variantách uvažují celkem vážně."
(20:21) Ketryn -> Morigan: "A ty jsi se o tom s Ragnarem bavila?"
(20:22) Ketryn -> Morigan: "Neříkej mi, že bys zůstala klidná, kdyby se rozhodl jet s nelegální lodí do Svobodné nebo do Lúúderu?"
(20:25) Morigan -> Ketryn: "Ne úplně bavila, ale tuším, že nad takovými věcmi přemýšlí. Floki by byl pro hned, Ragnar chce udělat to, co považuje za nejlepší. Myslím, že prostě nechce nechat jarla vyhrát, jestli to tak můžu říct."
(20:28) Ketryn -> Morigan: "To na jednu stranu chápu. Ale na druhou, co by chtěl dělat, svrhnout ho? Já se fakt obávám, co by bylo pak, až by se vrátili, co by jarl udělal..."
(20:30) Morigan -> Ketryn: "Já vážně nevím, co chce dělat. Možná to neví ani on sám, proto váhá," zamyslím se.
(20:31) Ketryn -> Morigan: "A nemůžeš na něj trochu zapůsobit?" ptám se potichu.
(20:32) Morigan -> Ketryn: "V tomhle? To si nemyslím," pokrčím rameny.
(20:33) Ketryn -> Morigan: "Hm..." Snažím se si přikázat, že se s tím stejně budu muset smířit :-(

(18:15) Ketryn -> Morigan: Berika jsem se taky oblíbila, je opravdu sympatický. Všimnul si toho i Sigfried, že má asi něco s Ydou?
(18:16) Ketryn -> Morigan: Jsem ráda, že může doručit náš dopis. I když kvůlu Sigfriedovi bych byla ráda, kdyby se tu klidně zdržel dýl.
(18:18) Ketryn -> Morigan: Tichá Gwen jen opravdu zázrak! "Myslím, že Gwen už taky dospívá a co nevidět začne běhat za klukama," říkám Sigfriedovi, když jsme někdy o samotě. "Všiml sis?"
(18:24) Morigan: Toho s Ydou si Sigfried všiml, ale asi mu to nevadí, možná naopak. Ale nechce se mu věřit, že by Gwenino chování znamenalo, že se jí Berik líbí, to je pro něj trochu nepředstavitelné.
(18:26) Ketryn -> Morigan: "Je to takové to nevinné zakoukání," směju se. "Musel jsi si všimnout, jak je v jeho přítomnosti zamlklá. To je u ní opravdu nezvyklé."
(18:26) Morigan -> Ketryn: "To je pravda, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být tím," řekne.
(18:29) Ketryn -> Morigan: "No, zapůsobil na půlku tvých sester," :-)
(18:32) Morigan -> Ketryn: "Ještě, že jich nemám víc."
(18:36) Ketryn -> Morigan: (Skočím teď k dalšímu)
(18:38) Ketryn -> Morigan: Když se krapet oteplí, tak si uvědomím, že vůbec nechci jara...klidně bych stále snášela tuhle hroznou zimu. Myšlenky na jaro mě začínají deprimovat.
(18:39) Ketryn -> Morigan: "Pardon, neruším?" řeknu zaraženě, když přijdu do toho rozhovoru o lodích.
(18:41) Morigan -> Ketryn: "Ne, nerušíš," zvedne se Sigfried. "Jen jsme si dali teplou medovinu."
(18:42) Morigan -> Ketryn: "Já už půjdu," zvedne se Ragnar taky. Postupně se všichni pomalu rozejdou.
(18:44) Ketryn -> Morigan: "Řešili jste lodě a jarní nájezdy?" zeptám se, když všichni odejdou, protože to nevydržím. "Nechtěla jsem vám to tak rozpustit."
(18:46) Morigan -> Ketryn: "My už jsme doopravdy končili," řekne. "Ano, mluvili jsme o posádce a tak."
(18:49) Ketryn -> Morigan: "To bude na Ragnarovi, koho vezme, když máte teď míň lodí?" zkusím se ptát dál. "Tedy neplánujete, že byste vzali i tu druhou, že ne?"
(18:51) Morigan -> Ketryn: Teď jsi ho na okamžik uvedla mírně do nejistoty. "Nevím," musí přiznat. "Mluvili jsme o tom."
(18:53) Ketryn -> Morigan: "Hm..." zamračím se. "Takže o tom vážně uvažujete??"
(18:55) Morigan -> Ketryn: "Já o tom nerozhoduju," řekne neochotně. "Rozhoduje Ragnar s Flokim. Ale možná by to nebyl úplně špatný nápad."
(18:57) Ketryn -> Morigan: "Kdyby vám na to jarl přišel...!" jsem naštvaná, protože mě štve, že mám o ně strach. "A je aspoň jisté, že pojedete na východ tam, kam máte??"
(18:58) Morigan -> Ketryn: Tak to zase uhne pohledem, i když jen na vteřinu.
(18:59) Ketryn -> Morigan: "Cože??" zděsím se úplně. "Prosím, řekni mi, že se neřešíte, že byste přeci jen tajně jeli až do Svobodné a ještě s nelegální lodí?"
(19:06) Morigan -> Ketryn: "Do Svobodné nebo do Lúúderu," přizná.
(19:08) Ketryn -> Morigan: Zůstanu na něj zděšeně koukat.
(19:11) Ketryn -> Morigan: "To nemyslíte vážně, že ne!?!" dochází mi nervy. "A jak byste chtěli udělat, aby to zůstalo tajné a nikdo na to nepřišel?? A co kdyby se to to jarl dozvěděl?!" Sakra! Já se o něj nechci bát! Já chci, aby mi to bylo lhostejné a ať si třeba jedou do pekla.
(19:13) Morigan -> Ketryn: "Uklidni se, bredi," řekne konejšivě. "Ovšem, že to nezůstane tajné, až se vrátíme, jarl se to dozví. A navíc ještě není rozhodnuto, jestli to skutečně uděláme. Ale jestli se Ragnar takhle rozhodne, já půjdu s ním."
(19:17) Ketryn -> Morigan: "Jak se mám sakra uklidnit?! A co jarl udělá, až se to dozví? Myslíš, že si to nechá jen tak líbit? Už teď Ragnara nesnáší. Všechny vás zavře nebo popraví nebo co já vím, jak se tu trestáte!" Jsem z toho rozhozená a naštvaná.

(13:48) Morigan: Gwen se zamračí, vůbec nechce slyšet, že byla malá.
(13:53) Morigan: "Jak dlouho se zdržíš?" zajímá Sigfrieda.
(13:54) Morigan: "Pár dní," odpoví Berik mezi sousty. "Těším se, až mi ukážeš, jak tady žijete."
(13:54) Morigan: "Teď většinou zalezlí," směje se Sigfried.
(13:54) Morigan: "V kožešinách, viď," mrkne pro změnu na tebe. Gwen tentokrát zapomene vypadat znechuceně.
(13:58) Ketryn: To raději nekomentuji :-) "Odkud jsi? A odkud se znáte?" neudržím se a musím se zeptat
(14:02) Morigan: Jejich rodiny dřív žily ve stejné rybářské vesnici a oni spolu jako malí trávili hodně času. Berik teď žije v Sorrenu, což je víc do vnitrozemí.
(14:03) Ketryn: Aha :-)
(14:04) Morigan: "A potom chci slyšet všechno o tvé dobrodružné cestě!" upozorní ho Berik. "Vypráví se o tom všude."
(14:07) Morigan: "No, jistě," směje se Sigfried. "To budou určitě přehnané historky."
(14:13) Morigan: Berikova návštěva je v Harmu vítaným zpestřením, skutečně se zdrží několik dní, bydlí u vás a opravdu se o všechno zajímá. Sigfried je opravdu rád za jeho nečekané zjevení.
(14:16) Morigan: Zjistíme, že pak pokračuje do Kattegattu, takže po něm můžeme poslat dopis Margaret (tedy jarlovi, aby ho dal Margaret).
(14:16) Ketryn: Je to hezké vidět takhle Sigfrieda s přítelem z dětství :-) Jsem ráda, že ho jeho návštěva těší.
(14:16) Ketryn: (Tak to ho pošleme :-)
(14:17) Ketryn: Asi jsem se snažila je nějak nechávat samotné, aby si se mohli užít, když se tak dlouho neviděli.

(12:38) Morigan: "Měli jsme zůstat u jarla," pronesu.
(12:41) Ketryn: "Když nad tím přemýšlím, tak by nám citově bylo určitě líp. Myslely bychom na kluky a plánovaly bychom útěk a naše svědomí by nebylo skrz na skrz černé," souhlasím s úšklebkem. "Jenže tady se nám to nějak vymklo z rukou..." :-(
(12:41) Morigan: "Nic ti nevyčítám," řeknu, aby bylo jasno.
(12:45) Ketryn: "Nechtěla jsem tě tím zatěžovat, fakt ne. Ale nějak jsem to v sobě nedokázala nakonec udržet..."
(12:46) Ketryn: "Měly bychom se jít raději nějak zaměstnat, než nám z toho hrábne," navrhnu.
(12:48) Morigan: Zatvářím se souhlasně.
(12:52) Ketryn: Pokud mám ještě nějakou práci u zvířat nebo doma, tak ji půjdu udělat. Nebo si najdu nějakou jinou činnost jak vyšívání nebo tkaní (i když to nevím, jak moc by mi dneska šlo)
(12:54) Morigan: Taky jdu něco dělat a doufám, že tahle nálada se brzy nějak vrátí do normálu. A to je teprve leden!
(12:56) Ketryn: No, nechci vědět, co bude v březnu! Někdy navečer, když už mám opravdu dost své melancholické nálady, se rozhodnu toho zbavit a odreagovat se. Takže si odchytím Sigfrieda a zatáhnu ho někam stranou, kde ho vášnivě políbím. "Nechtělo by se ti na chvíli zalézt do kožešin?" zašeptám mu do ucha.
(13:00) Morigan: Já myslím, že se tě melancholická nálada nedrží moc dlouho. Proti kožešinám nemá Sigfried nikdy nic, v zimě je to tady jedna z nejobvyklejších činností :-)
(13:03) Ketryn: Co tady taky v zimě dělat jiného :-)
(13:04) Morigan: Taky mě to časem přejde, snažím se o to. Držím si Ragnara trochu dál od těla (tedy ne úplně fyzicky:-), to mi trochu pomáhá.
(13:04) Ketryn: Tak jsem pak už v pohodě a myšlenky na Patricka a zabijácké svědomí odsunu někam stranou.
(13:05) Morigan: (Měly bychom potom časem odepsat Margaret.)
(13:06) Ketryn: Tak to jsi dobrá, že to dokážeš.
(13:09) Ketryn: (To bychom měly. Asi jí tam klidně napiš, že už jsem to taky neuhlídala a jsem v tom až po uši, i když mě zabíjí moje svědomí. Ale jinak že se máme dobře a oslavy byly opravdu bujaré a moc hezké.)
(13:10) Morigan: (Jen jí ten dopis napiš sama! :-)
(13:14) Ketryn: (Jo, to bych taky mohla :-D)
(13:22) Morigan: Jednoho rána vstaneš opět do mrazu. Už si na to zvykáš, ale pořád je to pro tebe dost nepříjemné. Chodíte teď na snídaně vedle, protože je tam větší teplo a raději jste všichni dohromady. Oblíkneš se (to docela trvá) a pak jdete vedle. Tentokrát je tam ale návštěva - muž, který právě odkládá plášť podšitý kožešinou a hřeje si nad ohněm promrzlé ruce. Nikdy jsi ho tu neviděla a pravděpodobně právě přišel. "Altte, Sigfried!" zvolá, když vás uvidí.
(13:23) Ketryn: Tak to se dívám asi dost překvapeně, kdo to je.
(13:24) Morigan: (Buď zdráv.)
(13:24) Morigan: "Berik!" je Sigfried tak překvapený a jde ho nadšeně obejmout.
(13:25) Morigan: "Berik přišel ráno," oznamuje Werana obecnou. "Divím se, že nezmrzl."
(13:25) Morigan: "Víš, že mě žádná zima nedostane," směje se Berik a automaticky přejde na obecnou taky.
(13:26) Morigan: "To je Berik Altesson," postrčí ho směrem k tobě. "Můj drahý přítel z dětství. To je Katryn."
(13:28) Morigan: "Co tady děláš?" je stále udivený. "Měl jsem cestu nedaleko, tak mě napadlo, že se stavím," vysvětluje Berik. Sigfried vypadá, že je opravdu rád, asi se dlouho neviděli. Berik vypadá tak v jeho věku.
(13:28) Ketryn: "Ahoj Beriku," pozdravím ho s úsměvem.
(13:28) Ketryn: Tak poslouchám a říkám si, odkud asi přišel.
(13:32) Ketryn: (A jak vypadá, ať vím, jak si ho představit :-)?)
(13:33) Morigan: Snaží se nejdřív ohřát a usedne s vámi ke snídani.
(13:36) Morigan: Je menší než Sigfried, má světlé vlasy (překvapivě), docela dost dlouhé, zapletené do neobvyklého copu. Malý copánek ozdobený kovovými korálky má i na vousech.
(13:37) Morigan: Gwen na něj zírá jako na zjevení.
(13:37) Morigan: "Gwen, ty už si mě nepamatuješ, viď?" mrkne na ni. "Byla jsi ještě malá."
(13:39) Ketryn: Asi nezírám přímo jako Gwen, ale z takovéhle nenadálé návštěvy jsem celkem překvapená.
(13:40) Ketryn: (Dopis jsem dala na diskuzi :-)

Drahá Margaret,

tak ti konečně taky píšeme :-) Oslavy Friggblótu byly opravdu bujaré a moc jsme si to užily. Bylo tu spoustu jídla (na protest hladu) a pití, takže jsme se s Morigan parádně přejedly a celkem opily. Jinak je tu ale takový klid a dělají se jen nejnutnější práce. Tak taky vyšívám, i když ne v takové míře jako Morigan :-D, nebo chodím s Ydou tkát. Je tu opravdu zima, i když to u vás taky. Takže už se spíš po večerech scházíme u někoho doma než v síni. Arlettě už hezky roste bříško a všichni se tu z toho těší. Gwen je rozhodnutá naučit se opravdu dobře bojovat s dlouhým mečem, myslím, že si dala předsevzetí, že bude jednou lepší než Morigan :-D Ragnar jí dal ale jednoznačně najevo, že to se jí nepovede. Je s ní opravdu sranda, občas nestačím zírat, jaké je to číslo.

O Richiem toho moc nevím, jen to, že je v táboře. Naposledy byl zaměstnaný přípravou asi na nějakou bitvu a nás v tu chvíli neřešil. Což jsem byla ráda.

Doufám, že se máte stále dobře a nic vám nechybí. Dej Sáře za nás pusu :-) a obě se opatrujte. Myslíme na vás.

Tvoje Katryn a Morigan

PS: Musím přiznat, že se mi moje city už taky vymkly z rukou… Morigan se ještě drží, ale Ragnar jí to vůbec neusnadňuje.

(11:06) Morigan: Během dne se tam asi potkáme, ale jestli ne záměrně, tak spíš až někdy odpoledne.
(11:10) Ketryn: Tak do odpoledne jsem se snad už nějak srovnala a chovám se aspoň nějak normálně, i když taková nějaká melancholie se mě tak trochu drží.
(11:10) Ketryn: "Ahoj, jsi v pohodě?" dívám se na tebe pátravě a po tom včerejším výstupu tak nějak starostlivě.
(11:21) Morigan: "Ale jo," řeknu.
(11:23) Ketryn: "A co Ragnar? Trochu jsem se lekla, jak mě rozkazem vykázal... Šli jste pak domů?" ptám se. Když se soustředím na tebe, tak tak trochu otupuji svou krizi svědomí.
(11:24) Morigan: "Jo, šli jsme domů, jinak bychom asi zmrzli."
(11:26) Morigan: "Asi se tady zblázním, jestli to takhle bude pokračovat."
(11:27) Ketryn: "Hm..."
(11:28) Ketryn: "Je to na psychiku a city docela záhul..." souhlasím.
(11:31) Morigan: "Nevěděla jsem, že bude tak těžké mu lhát, ale musím. To fakt musím," vypadám trochu zoufale.
(11:32) Ketryn: Soucítím s tebou :-( "Já vím... ale teď už mu nemůžeš říct pravdu."
(11:38) Morigan: "Nemůžu, ani to neudělám. Nenávidím ho za to, že mě nenechá být, kéž by už bylo jaro a odjeli!"
(11:42) Ketryn: To se na tebe dívám se zvednutým obočím. Ale úplně chápu, jak to myslíš.
(11:42) Ketryn: "Stejně si myslím, že tě bude chtít vzít s sebou..."
(11:42) Morigan: "Nikam nepojedu."
(11:44) Ketryn: "Tomu sama nevěříš..."
(11:46) Ketryn: "Čekat tu bude opravdu krize."
(11:47) Morigan: "Já nevím, fakt nevím..."
(11:50) Morigan: "Je čím dál těžší mu lhát. Proč to nemůže nechat tak, jako doposud?? Předstírání, že předtím prostě nic nebylo! To by mi vyhovovalo víc."
(11:53) Ketryn: Mám všelijace rozpačitý výraz a taky mi vůbec není do zpěvu. "Čím dál tím těžší to opravdu je, všechno..." vzdychnu. "A jak to myslíš? Ragnar se tě začal ptát na tvůj předchozí život??"
(11:57) Morigan: "Trochu ano..." vzdychnu. "Ohledně těch dětí..."
(11:59) Ketryn: "A co jsi mu řekla?"
(12:07) Morigan: "Že to nemá s ním co dělat a ať se na to neptá."
(12:09) Ketryn: "A pomohlo to? Přestal se ptát?"
(12:10) Morigan: "No, nakonec ano, naštěstí," řeknu vyčerpaně.
(12:13) Ketryn: Nějakou chvíli mlčím a jsem ze všech těch situací nějak citově v háji.
(12:14) Ketryn: "Morigan? Já mám taky takový problém..." řeknu po nějaké době. Nechci ti to ještě zhoršovat, ale mám pocit, že už to v sobě neudržím.
(12:14) Morigan: "Snad se uklidní a nechá toho. To, že bude mít Arletta dítě nám asi vůbec nepomáhá. Já doufám, že se s tím smíří a nebude už o tom mluvit..."
(12:15) Morigan: "Co?" leknu se trochu.
(12:17) Ketryn: "No nevím, obávám se, že to jen tak být nenechá..." podívám se na tebe soucitně :-( "Asi bude další krize, až se to narodí," vzdychnu a tohle ti fakt nezávidím.
(12:19) Ketryn: "Já... jsem se zamilovala..." řeknu po chvíli váhání a mám co dělat, abych se nerozbrečela znovu.
(12:21) Ketryn: "Vím, že bych ti to neměla říkat," vzdychnu omluvně. "Ale mám pocit, že mě to přiznání si asi zabije..."
(12:24) Morigan: Asi deset vteřin mlčím a koukám na tebe, jako bych si nebyla jistá, jestli se mi to nezdálo! "Cože??" vydechnu pak. "Cože?? Děláš si ze mě srandu?? Katryn! To se můžete s Margaret chytit za ruce a odkráčet do západu slunce, zbláznily jste se??" Kopnu do plotu. "Promiň," dodám po chvíli. "Nevím, co na to říct."
(12:32) Ketryn: "Jo, zbláznili..." souhlasím s tebou nešťastně. "Ale nevím, jak to mám udělat, abych Sigfrieda nemilovalo. Já fakt nechtěla, aby se to stalo a ani jsem si to nechtěla přiznat! Ale tak nějak se to všechno seběhlo..."

Dopis po novém roce.

Drahá Morigan a Katryn,
také u nás probíhaly velké přípravy na Friggblót, byla to krásná slavnost. Je mi naprosto jasné, že vy jste oslavovali hodně bujaře:-D
Minule jsem se ani nevím jak dostala na téma co by se dělo, kdyby pro nás někdo přijel sem, abychom se vrátily domů.(Začínám se vážně obávat, že nevím jestli bych dokázala odtud odjet.) Ariho docela moje obava pobavila,říkal že sem se nikdo nedostane a že je těžké a nebezpečně se dostat přes moře. Tak doufám, že se opravdu něco takového nechystá. Nechci aby se jim něco stalo. Snažím se jeho slovy uklidnit.
Taky si čas tady zkracuji vyšíváním, Sáře jsem udělala něco jako dupačky, aby ji bylo teplo. Ale uznávám, že máš širší sortiment vyšívání.
Myslíme na Vás a doufám, že se máte dobře a nic vám nechybí. Jsem ráda, že se vše ohledně lektvaru povedlo:-D.

Vaše M+M.

Dopis za listopad.

Milá Morigan a Katryn,
dneska vám píšu docela důležitou zprávu. Dozvěděla jsem se při jednom z rozhovorů s Arim, že ví, že Mor je čarodějka. Doneslo se mu to od někoho z lodi, tak by možná bylo dobré o tom vědět. Ví to, že umíš léčit a dělat obranná kouzla. A jak jsou tady rezistentní vůči magii, tak jsi tu tak trochu nevyužitelné. Jinak se ptal, jestli to Ragnar ví. Tak jsem mu sdělila, že ano, ale že neví, (což je pravda) co to obnáší a že se na to nikdy nikdo neptal. Docela se o magii a čaroděje zajímal, ale myslím, že to je i tím, že tu nic takového není.
Taky vám chci říct, jelikož to musím říct nahlas, aby mě to nedusilo, že už mám úplně mimo režiji svých rukou zvykání si tady, jsem zamilovaná, nevím, nevím co budu dělat. A to je teprve listopad.
Sára už zase vyrostla na ní vidím, jak ten čas tady letí. Je tak strašně hodná, že se mi tomu ani nechce věřit.

Obě se máme dobře a neustále myslíme na Vás.

Vaše Margaret a Sára.

(22:37) Ketryn: "Jdu si lehnout..." zvednu se, když už na to nemám nervy a dojde mi, že už se nevrátíte. "Dobrou noc..." popřeji všem.
(22:38) Morigan: Sigfried se zvedne a jde s tebou.
(22:40) Ketryn: Tak jdeme k nám. Asi víceméně mlčím a jdu do postele.
(22:41) Morigan: Sigfrieda to očividně taky trochu vzalo.
(22:42) Morigan: Váhá, jestli o tom má s tebou mluvit, nebo ne.
(22:43) Morigan: Nakonec se rozhodne, že ne, je k tobě milý a něžný, ale nemluví o tom.
(22:44) Ketryn: To je dobře, já jsem z toho taková smutná a nechtělo by se mi o tom mluvit, protože bych stejně nemohla říct pravdu.
(22:45) Morigan: Ráno se budíte do dalšího zmrzlého rána.
(22:45) Ketryn: Pak se k němu přitulím a jsem vděčná za ticho.
(22:46) Ketryn: Asi mi chvíli trvá, než se donutím vstát, ale nakonec se odhodlám. Přes noc mě to rozhození asi nějak přejde, ale chtěla bych tě vidět! Doufám, že to přes den nějak půjde.
(22:47) Morigan: Sigfrieda se podivná nálada pořád nějak drží. "Dobré ráno," pozdraví tě, když vidí, že ses probudila a dlouze se na tebe zadívá. "Víš, že tě miluji, že ano?"
(22:49) Ketryn: (Co to má být tohle???) po takovémhle probuzení jsem totálně v šoku. Přišla jsem o řeč a jen se na něj dívám. V hlavě mám výbuch emocí a pocitů a vůbec si to nedokážu srovnat.
(22:53) Ketryn: "Taky tě miluji," uvědomím si, když se mi to v hlavě nějak zklidní. Tohle uvědomění a přiznání mě ale odrovná, takže se asi rozbrečím, jelikož mám pocit, že jsem Patricka už opravdu zradila...
(22:59) Morigan: (Kat, ty jsi se zasekla?)
(22:59) Ketryn: //Uff, tak teď mě málem odvezli!!! Na několik minut vypadl internet! Ale naštěstí už to naskočilo.//
(23:00) Morigan: Jestli se rozbrečíš, tak ho to zaskočí. Neví, co má dělat, tak tě jenom objímá.
(23:05) Morigan: Na střídačku varjagsky a obecnou ti říká, že to bude dobré.
(23:05) Ketryn: "Promiň..." omlouvám se mi a snažím se vzpamatovat. "Tohle je jen všechno na mě už nějak moc..." utírám si slzy. "Ještě nedavno jsme na lodi plánovaly, jak utečeme a vrátíme se domů.... a teď tady žijeme s vámi a novými rodinami a jsme tak šťastné, jako už dlouho ne.... Zatímco naši... ale to je jedno." Jsem z toho vykolejená.
(23:08) Morigan: "To nic...já tomu rozumím."
(23:11) Ketryn: Tohle je fakt v háji, moje svědomí mě asi zabije!
(23:12) Morigan: (Katryn, tohle vědět nechci!!!)
(23:13) Ketryn: Chvíli mi asi trvá, než se nějak uklidním. Pak ho ale něžně políbím a začnu vstávat s tím, že bychom měli jít na snídani.
(23:14) Ketryn: (Až se s tím ale nějak srovnám, tak ti to asi budu muset říct. A vůbec, kdo ví, jak jste dopadli vy!)
(23:15) Morigan: Jde s tebou.
(23:16) Ketryn: Asi nejsem moc hovorná.
(23:16) Morigan: Venku hodně mrzne, ale v kuchyni je celkem snesitelná teplota, rodina už je vzhůru.
(23:20) Ketryn: Pozdravím na dobré ráno a mlčky jdu pomoct s přípravou snídaně, jestli je ještě potřeba.
(23:24) Ketryn: U snídaně taky spíš mlčím, ale posadím se Sigfriedovi na klín.
(23:28) Morigan: Ostatní se chovají docela normálně.

(21:54) Morigan: Když si sáhnu na její vystouplé břicho, to určité množství alkoholu se mnou nějak zamává. Podle mého výrazu si nejspíš vzpomenu na to, jak jsem čekala Annabell, nebo možná jiné z dětí a že už je asi neuvidím a dost to se mnou zamává. Skoro mi vstoupí slzy do očí.
(21:59) Morigan: Ragnar mě pozoruje, ale s ním to zamává daleko víc, i když si můj výraz zřejmě vysvětlí po svém. "Enni," promluví velmi něžně. "Netrap se," políbí mě do vlasů. "Bohové mají velkou moc, mohou tě vyléčit, když budeš chtít..."
(21:59) Morigan: Když se na něj podívám, tak mám pocit, že to se mnou švihne.
(22:00) Ketryn: Morigan, to nemůžeš! Když tě vidím, tak mi zmrzne úsměv... a bolí mě to za tebe. Mně sice moje děti taky chybí, ale už je to přeci jen spoustu let a už jsou teď velcí, takže jsem s tím nějak vyrovnaná, ale ty jsi teď v poslední dobou musela opustit dvě malé děti :-(((
(22:02) Ketryn: No, tak teď tě asi chudák doodrovnal... jsem z toho dost dojatá a je mi líto, čemu teď musíš čelit :-( Kdyby věděl, jak to je .... Když ho vidím, jak to bere, tak se mi úplně udělá špatně z představy, že by zjistil...
(22:03) Morigan: To mě odrovnal. Už se na něj nemůžu dívat. "Omluvte mě," řeknu a jdu ven, než se kdokoli vzpamatuje.
(22:04) Ketryn: Vstanu a vyběhnu za tebou.
(22:06) Morigan: No já jsem jen vyrazila ven a po cestičce ve sněhu, asi bez rozmyslu.
(22:07) Ketryn: "Morigan, počkej..." pokusím se tě doběhnout. Nechce se mi tě nechat takhle odejít.
(22:07) Morigan: Tak zpomalím.
(22:09) Ketryn: Tak k tobě dojdu a obejmu tě.
(22:11) Morigan: Znovu bouchnou dveře. "Co jsem řekl špatně?" ozve se Ragnar opatrně.
(22:11) Ketryn: "Já vím, že ti chybí..." zašeptám smutně. "Jsou ale v bezpečí a v pořádku..."
(22:12) Ketryn: To se zaskočeně otočím.
(22:14) Morigan: "Nech mě být," řeknu spíš unaveně, než ostře.
(22:18) Morigan: Chvíli mlčí. "Ne," prohlásí pak.
(22:19) Ketryn: Kmitám pohledem mezi vámi dvěma.
(22:20) Morigan: "Říkám, abys mě nechal být!"
(22:21) Morigan: "Jenomže já tě nemůžu nechat být, drekkja. Nikdy."
(22:22) Morigan: Tohle jsem slyšet nechtěla a už vůbec ne tímhle tónem.
(22:22) Morigan: "Vrať se zpátky, bredi," řekne ti. Uvědomíš si, že fakt mrzne.
(22:23) Ketryn: Začínám z vás být dost rozhozená.
(22:23) Ketryn: Podívám se po tobě, jestli tě tu můžu nechat?
(22:23) Morigan: No nevím...
(22:25) Ketryn: Dost váhavě tam stojím a dívám se po tobě a zoufale nevím, jestli tě tu můžu nechat.
(22:26) Morigan: "Vrať se zpátky, bredi!" zopakuje a to už zní jako rozkaz.
(22:29) Ketryn: Tak udělám váhavý krok směrem ke dveřím, ale stále se na tebe dívám. "Morigan...? Budeš v pohodě?"
(22:30) Morigan: Tak přikývnu.
(22:33) Ketryn: Mám o tebe starost :-(( a nechce se mi tě tu nechávat, ale asi mi nic jiného nezbývá :-/ tak nakonec dojdu váhavě ke dveřím. Ještě se na tebe naposledy starostlivě podívám a pak už jdu tedy zpátky dovnitř.
(22:33) Morigan: Tam se docela zkazila atmosféra.
(22:34) Morigan: Všichni jsou trochu zaražení a asi si to tam nějak vysvětlovali, nebo se o to aspoň pokoušeli.
(22:34) Ketryn: To se nedivím, já mám taky náladu pod psa... tohle mě rozhodilo. Jdu si sednout zpátky k Sigfriedovi.
(22:35) Ketryn: A hypnotizuji dveře.
(22:35) Morigan: Ještě tam nějakou dobu sedíte, ale my už se nevrátíme.

(21:13) Morigan: Samozřejmě tam trochu popíjíme.
(21:17) Morigan: "Až ho budete umět vykovat, chtěla bych taky jeden," prohlásí Gwen.
(21:18) Morigan: "Ale prosím tě!" zakroutí hlavou Sigfried. "Nejsi nějaká náročná?"
(21:21) Morigan: "Buď v klidu, zatím máme kovárnu plnou nepovedených pokusů," uklidním ho. Arnulf a Ragnar mají námitky, ale Arletta se upřímně směje.
(21:21) Ketryn: No trochu je, když nedávno dostala svůj první meč :-D Ale je vidět, že se do tohohle způsobu boje opravdu zamilovala.
(21:23) Ketryn: To by chtělo, aby si příště ve Svobodné unesli nějakého kováře, ale takovou myšlenku nahlas opravdu neříkám.
(21:27) Morigan: "Chci se to naučit a být nejlepší!" prohlašuje Gwen.
(21:28) Morigan: "Druhá nejlepší," opraví ji Ragnar a obejme mě.
(21:28) Morigan: "No tak druhá nejlepší," zamručí Gwen, ale v duchu už asi přemýšlí, že jednou mě bude chtít překonat.
(21:29) Ketryn: :-) S ní je sranda.
(21:35) Morigan: "Ona za to nemůže, že je nejlepší," přitáhne si mě na klín. "Ve všem."
(21:35) Morigan: "Ne, nechte toho," zvedne Gwen oči.
(21:36) Morigan: "Jednou to pochopíš," poučí ji vesele přiopilý Floki.
(21:37) Morigan: "Ne, nepochopím!" založí si ruce Gwen. "Aspoň tady toho můžete nechat, beztak doma neděláte nic jiného!"
(21:37) Ketryn: Už zas nastupuje její znechucení :-D Těším se, až konečně začne koukat po klucích.
(21:37) Morigan: "Gwen!" okřikne ji Sigfried.
(21:38) Ketryn: To už mám co dělat, abych nevyprskla smích, takže se asi trochu přidusím.
(21:38) Morigan: "To říkal Arnulf!" brání se Gwen.
(21:38) Morigan: "Cože??" zděsí se Arnulf. "To jsem neříkal! Ne takhle..."
(21:39) Morigan: Probodnu Arnulfa pohledem!
(21:39) Morigan: Sigfried se dusí smíchy.
(21:39) Ketryn: Tak tímhle tomu nasadila korunu :-DD
(21:40) Morigan: "Ten život je tak krásnej!" prohlásí Floki hlasitě a vesele.
(21:41) Ketryn: To už se musím smát :-)
(21:45) Morigan: "Poslední dobou neuvěřitelně," řekne Sigfried polohlasně a vřele se na tebe zadívá.
(21:49) Morigan: "Přestaňte mě tak rozesmívat, to malé pak hrozně kope!" směje se Arletta.
(21:49) Ketryn: To se na něho musím usmát a vezmu ho za ruku.
(21:49) Morigan: "Chci si sáhnout, chci si sáhnout!" hrne se tam Gwen.
(21:50) Morigan: "Uhni, je to můj bratr, já si chci sáhnout," mračí se na ni Giselher.
(21:50) Morigan: "Třeba je to sestra," opraví ho Arnulf.
(21:51) Morigan: "Ale moje sestra!"
(21:52) Ketryn: Ten je dost majetnický, koukám.
(21:53) Morigan: Giselher dostane přednostní právo, pak si ale stejně sáhne i Gwen, Ragnar a já (protože sedíme blízko).
(21:53) Morigan: (Asi rodinný rys :-D)
(21:53) Ketryn: (:-D)

(20:07) Ketryn: To mě bavít :-))
(20:07) Morigan: Já zase tak rychle nestřízlivým, ale trochu ano. Oslavujeme skoro do rána, dokud vydržíme. A i Gwen a Giselhera a ty mladší nikdo nezahání.
(20:10) Morigan: A druhý den se všeobecně dlouho vyspává. Takový zimní spánek. :-)
(20:10) Ketryn: Je to opravdu pěkný a zábavný večer :-)
(20:11) Ketryn: Já se druhý den z postele rozhodně nehrnu.
(20:34) Morigan: Druhý den se celkově spíš odpočívá, než že by se něco dělalo, jen to nejnutnější.
(20:37) Ketryn: Po taková noci je příjemné jeden den tak trochu prolenošit :-)
(20:38) Morigan: A ta kocovina...
(20:39) Ketryn: No, s tou je taky lepší se nepřemáhat :-D
(21:00) Morigan: Někdy v lednu přijdou tuhé mrazy.
(21:01) Morigan: Zdržujeme se co nejvíc uvnitř, ani síň teď nevyužíváme tak často, spíš se navštěvujeme v domech, které se snadněji vytopí.
(21:01) Ketryn: Jéjej...
(21:06) Morigan: Takže když se třeba sejdeme večer u vás - celá tvoje rodina, Floki s Aellou, já s Ragnarem a Arletta s Arnulfem a Giselherem, tak nám tam docela teplo asi je.
(21:08) Ketryn: To jo, to to tam v takovémhle počtu snad i jen zadýcháme :-D Ale je to fajn :-)
(21:08) Ketryn: Přijde někdy řeč na ty lodě?
(21:08) Morigan: Arletta přinesla se pochlubit jak jsem jí vyšila košilku pro dítě a všichni si ze mě dělají legraci s tím vyšíváním.
(21:09) Morigan: Ne, zatím nepřišla. Taky na to občas myslím :-/ Vím, že je tam někdy chodí kontrolovat.
(21:09) Morigan: "Už bych ale tu jehlu vyměnila za meč," přiznám zamračeně. "Nebo sekeru."
(21:10) Morigan: "Se sekerou to neumíš, drekkja," poznamená Ragnar.
(21:10) Ketryn: Ale vyšila jsi to hezky, je to roztomilé v takhle malém provedení :-D Už jsi ale snad povyšila vše, co jsi našla :-)
(21:11) Morigan: Teď asi přijdou na řadu Arnulfovy košile.
(21:12) Morigan: "A ty neumíš vykovat dlouhý meč," vrátím mu to.
(21:12) Morigan: "To nebylo hezké!" prohlásí Arnulf.
(21:13) Ketryn: Ty ho tedy taky nešetříš :-D Ale je fakt, že si koleduje, že do něj tu jehlu jednu zapíchneš.
(21:13) Morigan: Samozřejmě tam trochu popíjíme.

(19:49) Morigan: Vezmu si na sebe ty červené šaty, teď ozdobené výšivkami. Vezmu si pod ně punčochy a tak, ale chci vypadat trochu slavnostně. Nechám si od Arletty zaplést vlasy a namaluju si oči jako ostatní. A nezapomenu na náušnice a čelenku.
(19:52) Ketryn: Tak to jsem na tom podobně :-) Vezmu si nějaké svoje lepší šaty a spolu s holkama se upravím, poprosím někoho o zapletení vlasů a půjčím si tu čerň na oči. U nás je to asi zas dobrý babinec :-D Šperky si samozřejmě taky vezmu.
(19:53) Ketryn: (Mám pocit, že jsme zapadly už prakticky úplně :-)
(19:53) Morigan: Máme hudbu, pití, jídlo a jsme tam všichni a je to skvělé. Akorát jsem za chvíli asi přejedená.
(19:56) Morigan: A k6, pro začátek.
(19:56) Ketryn: To bude chtít jíst postupně, aby člověk nepraskl :-D Bavím se a opravdu si užívám takovýhle večer :-)
(19:56) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(19:57) Ketryn: Hm, koukám, že jsem to od tebe nějak okoukala :-D
(19:57) Ketryn: Tak to jsem vážně hodně veselá a rozverná a užívám si všeho plným doušky :-)
(19:59) Morigan: Já taky 6! :-)
(20:00) Ketryn: :-D to jsme zas dvojka.
(20:00) Morigan: Tak to vidím na tanec na stole s Flokim. A pak donutím i Ragnara.
(20:01) Ketryn: Vidět tančit Ragnara na stole mě asi dostane :-DD
(20:03) Morigan: K6
(20:04) Ketryn: Já taky tančím a pohybuji se po celé síni, abych si se všemi popovídala. Musím se ovládat, abych neděla Sigfriedovii návrhy hned od počátku večera (ta společnost tady mě skazila :-D), tak se od něj možná pro jistotu držím trochu dál.
(20:04) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(20:05) Morigan: Ty pak rychleji střízlivíš.
(20:05) Ketryn: (To bylo taky na pití?)
(20:05) Ketryn: To je jak na houpačce :-D
(20:06) Morigan: Učíme se i jejich tance, které jsme předtím moc neznaly a nevídaly, většinou je to něco do kolečka a proplétání a tak.

(18:55) Ketryn: Opravdu se na ty oslavy těším a ani se to nesnažím skrývat :-) Pomáhám s přípravou jídla a taky s tím, co je doma nebo v hospodářství potřeba. Taky chodím za tebou vyšívat nebo s Ydou tkát. Když jsem oblečená, tak mi zima nijak zvlášť nevadí. Na pohled je to tu krásné a hrozně se mi líbí, jak jsou tu spolu všichni spjatí. Takže si to užívám, i když jsem venku takové medvídě :-D. Na Sigfriedovu blízkost jsem si hodně zvykla a stále víc si uvědomuji, že ho mám opravdu ráda. Ráno asi někdy chodíme trochu pozdějc na snídani :-)
(19:03) Morigan: Já jsem se opravdu zabrala do vyšívání, ale už mám trochu trauma z toho, že nemůžu venku cvičit se zbraněmi. Doufám, že se dočkám jara. Ale zase radši na jaro moc konkrétně nemyslím.
(19:05) Ketryn: No já na jaro raději nechci myslet vůbec...
(19:14) Morigan: Ragnar minule v síni vyprávěl, že jsem se se stejnou vervou jako zbraně chopila vyšívací jehly a podle toho teď budou všichni vypadat.
(19:15) Ketryn: :-D
(19:17) Morigan: No to se na to moc netvářím!
(19:21) Ketryn: Ale je to tak trochu pravda :-)
(19:24) Morigan: Příprav na Friggblót se zúčastňuji, abych byla co platná. Je mi trochu líto, že to neoslavíme s Margaret, ale to se nedá nic dělat. Na jednu stranu je dobré, že tam vlastně sama není.
(19:27) Ketryn: Jo, to je mi taky líto. Ale chtěla bych, aby spíš ona mohla být s námi tady než my v Kattegattu... Je fakt, že je dobře, že tam není sama, za to jsem taky ráda, i když se jí to vymklo z rukou nějak rychle :-D (z toho dopisu jsem byla v šoku).
(19:27) Morigan: Jídla a pití tam chystáme opravdu hodně! Jako protest proti hladu to bude opravdu platné. :-)
(19:31) Morigan: (Odepsala jsem pak Margaret, je to na diskuzi.)
(19:33) Ketryn: To bude dobrá přežíračka a přepíječka :-D
(19:34) Morigan: To bude. Síň je i vyzdobená chvojím a svíčkami. Je tam víc svíček, než kdykoliv jindy.

PS: Připravila jsem pro Katryn lektvar a vše dopadlo dobře.

Milá Margaret,
děkuji za užitečnou informaci, řekla jsem to Ragnarovi, aby to raději věděl. Určitě se taky připavujete na Friggblót jako my, nebo spíš ještě ve větším, tak doufám, že si to dost užiješ.
Tady je opravdu hodně sněhu, ale máme se dobře, jsme dobře zásobení a nic nám nechybí. Krátím si zimní čas vyšíváním všeho, co se mi dostane do ruky, momentálně většina Ragnarových věcí, svoje už mám plné výšivek.

Měj se krásně, doufám, že nám to rychle uteče a na jaře se uvidíme. Piš jak jen to půjde

Katryn a Margaret

(22:15) Morigan -> Ketryn: Druhý den nosíme dřevo a potkáváme se spolu venku. Ragnar pracuje v kovárně, která je ještě pořád otevřená, až úplně na zimu se tam na stěny přidělají kožené závěsy, ale už nepracuje do půl těla. :-) Nosíme dřevo každá ke svému domu a když se potkáme, tak prohodíme pár slov.
(22:17) Ketryn -> Morigan: To je výhoda na zimě, že nemůžou už chodit do půl těla :-D.
(22:18) Ketryn -> Morigan: "Tak je to s těmi loďmi tak, jak jsme se obávali," vzdychnu potichu. "Doufám, že se nerozhodnou udělat nějakou bláznovinu..."
(22:19) Ketryn -> Morigan: "Aspoň už víme, kde tak trochu můžeme být."
(22:19) Morigan -> Ketryn: Ragnar přestane kovat, odloží náčiní a vyjde z kovárny. "Morigan?" osloví mě. "Ano?" podívám se na něj přes náruč dřeva. "Příští týden půjdete do Kattegattu, Floki půjde s vámi, můžete bydlet u Gwydy a Raina (to je jeho sestra a její muž) a zdržet se tam několik dní," řekne jako by nic. Málem upustím to dřevo.
(22:20) Ketryn -> Morigan: Tak to nestačím zírat! Asi mi chvíli trvá, než mi to dojde.
(22:22) Ketryn -> Morigan: A pak se zaraduji, jelikož mi teď fakt udělal radost! Jen nevím, proč se vším musí přijít vždy tak nečekaně.
(22:25) Morigan -> Ketryn: Já mám co dělat, abych to dřevo fakt neupustila. "C-co?" vydechnu. "Opravdu?"
(22:26) Morigan -> Ketryn: Přikývne a usměje se. "Opravdu. Tedy pokud Sigfried pustí bredi," mrkne.
(22:27) Morigan -> Ketryn: Zatvářím se opravdu vděčně.
(22:29) Morigan -> Ketryn: V jeho výrazu je vidět, že za tu mojí vděčnost mu to jeho rozhodnutí stálo.
(22:29) Ketryn -> Morigan: Nad tím jsem nijak nepřemýšlela. Ale proč by ne, když tebe Ragnar pustí.
(22:30) Ketryn -> Morigan: To je taky roztomilý :-)
(22:30) Ketryn -> Morigan: Mám takovou radost, že do mě vjede na to nošení dřeva nová energie :-)
(22:34) Morigan -> Ketryn: Já jsem z toho trochu mimo.
(22:35) Ketryn -> Morigan: Já asi pak půjdu najít Sigfrieda, abych to měla potvrzené :-)
(22:40) Morigan -> Ketryn: Sigfried proti tomu nic nemá, když už to mám povolené já :-)
(22:42) Morigan -> Ketryn: Domluvíme se pak, že budeme vyrážet za čtyři dny. "Pošleme Margaret dopis, že přijedeme?" zeptám se tě.
(22:42) Ketryn -> Morigan: V to jsem doufala :-) Tak ho radostně políbím a jdu zas pracovat. A těším se na příští týden :-)
(22:43) Ketryn -> Morigan: "A máme po kom? Když tak asi jo, aby nás očekávala."
(22:49) Morigan -> Ketryn: (Tak jsem ho napsala a budeme doufat, že někdo půjde, dala jsem ho Ragnarovi.)